KSUL 71 INS 21646/2013-C1-3
KSUL 71 INS 21646/2013-C1-3

71 ICm 4287/2013-16 (KSUL 71 INS 21646/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v právní věci žalobce: Insolvency Project v.o.s., IČ 28860993, se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Jindřicha Plachty 173, 403 31 Ústí nad Labem, zastoupen: JUDr. Milan Novák, advokát, se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Mgr. Kamil Košina, soudní exekutor, Exekutorský úřad Prachatice, IČ 43876439, se sídlem Zdíkov 79, 384 73 Zdíkov, o žalobě na určení pravosti vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalovaného ve výši 4.865,-Kč z titulu náhrady nákladů exekuce není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. ()

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 20.12.2013 (doručenou soudu dne 20.12.2013) se žalobce domáhal proti žalovanému určení, že žalovaný nemá proti dlužnici Evě anonymizovano popřenou vykonatelnou pohledávku uplatněnou přihláškou pohledávky č. P2 ve výši 4.865,-Kč, kterou žalobce popřel na přezkumném jednání dne 28.11.2013, jako insolvenční správce dlužnice (shora). Uvádí, že exekuční příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem pouze v řízení, v němž byl vydán. Pohledávku založenou tímto titulem nelze vymáhat v insolvenčním řízení.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 07.02.2014 (soudu došlo dne 07.02.2014). Jde o pohledávku, která představuje minimální náklady exekuce (odměna a hotové výdaje s DPH), poníženo o vymožené plnění před zahájením insolvenčního řízení. Skutečnost, že zahájením insolvenčního řízení není možné exekuci proti povinnému provést, nemůže bránit právu soudního exekutora domáhat se úhrady vzniklých nákladů jiným způsobem než přihlásit své pravomocně určené náklady proti povinnému do insolvenčního řízení. Pokud by exekutor neuplatnil pohledávku v insolvenčním řízení a dlužník by byl osvobozen od placení zbytku pohledávek, tedy i nepřihlášených, která však měly být přihlášeny, pohledávku by již nebylo možné vymáhat. Dle zákona je činnost prováděná soudním exekutorem úplatná. Na základě uvedených okolností navrhl žalovaný, aby soud rozhodl tak, že vykonatelná pohledávka insolvenčního věřitele č. 2 ve výši 4.865,-Kč je po právu.

Z insolvenčního spisu sp.zn.je zřejmé, že dlužník se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zjistil jeho úpadek a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením (insolvenční řízení bylo zahájeno dne 05.08.2013).

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.09.2013, č.j. KSUL 71 INS 21646/2013-A-10, soud zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Tímto usnesením byl rovněž ustanoven insolvenční správce (žalobce). Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28.11.2013, č.j.-B-6, soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Žalovaný jako věřitel č. 2 přihlásil přihláškou č. P2 do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku ve výši 4.865,-Kč jako vykonatelnou nezajištěnou pohledávku, a to na základě usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem o nařízení exekuce ze dne 24.04.2012, č.j. EXE 1373/2012-6 (právní moc dne 22.06.2012) a na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 01.10.2013, č.j. 040Ex 14573/11-15 (právní moc dne 14.10.2013). Při přezkumném jednání dne 28.11.2013 insolvenční správce (žalobce) popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného co do pravosti, a to především proto, že se dle názoru žalobce byl příkaz k úhradě nákladů exekuce vydán protiprávně po zahájení insolvenčního řízení, kdy exekutor nesmí činit žádné úkony k provedení exekuce, pohledávku dle tohoto titulu nelze vymáhat v insolvenčním řízení. ()

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést.

Podle ust. § 87 odst. 1 EŘ patří mezi náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 87 odst. 3 téhož zákona hradí náklady exekuce exekutorovi povinný. Z odst. 4 téhož ustanovení pak plyne, že náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 88 odst. 1 EŘ platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. 3 téhož ustanovení vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (ust. § 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.

Ust. § 89 EŘ pak určuje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Jak bylo již dříve judikováno, náklady exekuce (v přezkoumávané věci jde o odměnu exekutora, náhradu jeho paušálně určených hotových výdajů a daň z přidané hodnoty) nejsou ničím jiným než náklady (exekučního) řízení, přičemž rozhodování o nich zákon primárně svěřuje soudnímu exekutorovi, který tak činí příkazem k úhradě nákladů exekuce.

Judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.03.2008) dovozuje, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy. Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vymáhá v exekučním řízení, v němž byl vydán (viz ust. § 87 odst. 4 a § 88 odst. 1 a 2 EŘ), přičemž způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu (viz ust. § 47 odst. 1 a § 48 písm. f) EŘ). Pouze v případě podání námitek proti tomuto příkazu některým z účastníků, jestliže jim zcela nevyhoví sám exekutor, přenáší se rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o důvodnosti námitek (viz ust. § 88 odst. 3 a 4 EŘ).

Jsou-li tedy náklady exekutora pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie (např. Drápal, L., Bureš J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář I. vydání Praha: C.H.Beck, 2009, str. 1009) a judikatury ()

(např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 238/2007 ze dne 27.09.2007), podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. V případě exekučního řízení se jedná o pravomocné soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi vůči některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, nebo-a opakovaně to budiž zdůrazněno-o exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce.

V posuzované věci je nesporné, že o nákladech exekučního řízení již bylo příkazem k úhradě nákladů exekuce pravomocně rozhodnuto. Je tedy patrné, že pohledávka žalovaného již vznikla. Jak již bylo Vrchním soudem v Praze judikováno, má exekutor právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, z EŘ ani z vyhlášky nevyplývá.

S argumentací žalobce, že pohledávku popřel po právu, neboť soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce v rozporu se zákonem, se soud neztotožňuje, neboť dle ust. § 271 o.s.ř., jež se použije i pro exekuční řízení, platí, že dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo s tím, že může také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil. Soud konstatuje, že vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce není provedením exekuce.

S ohledem na výše uvedené soud v bodě I. výroku tohoto rozsudku žalobu zamítl.

Účastníci souhlasili, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. (žalobce se k usnesení soudu ze dne 18.02.2014 na č.l. 10 spisu ohledně souhlasu s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřil; žalovaný vyslovil souhlas podáním ze dne 25.02.2014 na č.l. 12 spisu).

Rozsudek byl vyhlášen dne 21.01.2016.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto řízení vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. ()

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V Ústí nad Labem dne 21. ledna 2016

JUDr. Irena Lacinová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iva Kraková