KSUL 71 INS 20572/2012
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSUL 71 INS 20572/2012 29 NSýR 29/2015-B-39

USNESENÍ Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenní vČci dlužníka Libora Fialy, narozeného 27. zá í 1973, bytem v LitomČ icích, Švermova 1363/62, PSý 412 01, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 20572/2012, o zp sobu ešení úpadku, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Ladislavem Malekem, advokátem, se sídlem v LitomČ icích, Nerudova 1419/22, PSý 412 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. íjna 2014, . j. KSUL 71 INS 20572/2012, 3 VSPH 1440/2013-B-27, takto:

Dovolání se odmítá.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 2. srpna 2013, . j.-B-22, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen insolvenní soud ) tak, že: 1/ K insolvenní návrhu dlužníka se nep ihlíží (bod I. výroku). 2/ Návrh na povolení oddlužení se odmítá (bod II. výroku). 3/ Na majetek dlužníka se prohlašuje konkurs (bod III. výroku), který bude projednáván jako nepatrný (bod IV. výroku). 4/ Uril, kdy nastávají úinky prohlášení konkursu (bod V. výroku). 5/ P sobnost vČ itelského výboru bude do doby jeho zvolení vykonávat soud (bod VI. výroku). 6/ Uložil insolvennímu správci podávat zprávy o stavu insolvenního ízení (bod VII. výroku). Bod I. výroku od vodnil insolvenní soud tím, že dlužník podal insolvenní návrh až po rozhodnutí o úpadku. Návrh na povolení oddlužení odmítl insolvenní soud pro vady [§ 393 odst. 3 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon)], s tím, že dlužník ani p es výzvu insolvenního soudu (z 25. února 2013) návrh nedoplnil a nedoložil požadované listiny. O prohlášení konkursu a o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, rozhodl insolvenní soud podle § 396 odst. 1 a § 314 odst. 1 písm. a/ a b/ insolvenního zákona. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným usnesením potvrdil usnesení insolvenního soudu v bodech II. až VII. výroku.

Odvolací soud p itakal závČru insolvenního soudu, že návrh na povolení oddlužení z 15. íjna 2012 vykazuje i po výzvČ soudu vady, pro nČž nelze pokraovat v ízení o nČm. K tomu doplnil, že usnesením ze dne 26. b ezna 2013 (B-20) vyzval insolvenní soud dlužníka ke splnČní povinností uložených mu již usnesením ze dne 25. února 2013 (B-18), zejména k doplnČní seznamu majetku, ke sdČlení údaj o vyživovacích povinnostech dlužníka a o závazcích dlužníka, jakož i k p edložení znaleckého posudku o cenČ nemovitostí a k p edložení darovací smlouvy. Dlužník však na výzvu nereagoval. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož p ípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 236 (správnČ § 237) zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky (pouovací povinnosti insolvenního soudu ve vztahu k opravČ a doplnČní návrhu na povolení oddlužení), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena, p ípadnČ je rozhodována rozdílnČ. Požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je-stejnČ jako dále zmínČná rozhodnutí Nejvyššího soudu-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud se nejprve zabýval p ípustností dovolání, vycházeje z toho, že dovolání v dané vČci m že být p ípustné jen podle § 237 o. s. ., a že pro nČ neplatí žádné z omezení p ípustnosti vypotených v § 238 o. s. . I. K té ásti výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenního soudu v bodČ II. výroku o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Oba soudy založily závČr o nutnosti odmítnout dlužník v návrh na povolení oddlužení postupem podle § 393 odst. 3 insolvenního zákona p edevším na tom, že dlužník v seznamu majetku uvedl, že je nemajetný, p estože je spoluvlastníkem ideální poloviny nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví íslo 1960 pro obec a katastrální území LitomČ ice (rodinného domu, garáže a t í pozemk ). Tato skutenost plyne z obsahu spisu a dlužník ji ani nezpochyb uje. Náležitostmi návrhu na povolení oddlužení (§ 391 insolvenního zákona) a jeho povinných p íloh (§ 392 insolvenního zákona) se obecné soudy ve své rozhodovací praxi opakovanČ zabývaly, p iemž dospČly k následujícím (judikatornČ ustáleným) závČr m: 1/ Náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné p ílohy, vetnČ jejich náležitostí, jsou v ustanoveních § 391 a § 392 insolvenního zákona vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatený podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (schválení) oddlužení, a aby umožnily vČ itel m (pop . soudu) kvalifikovanČ posoudit, kterým ze zp sob stanovených v § 398 insolvenního zákona má být oddlužení provedeno. Proto zákon uruje jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i p edložení jeho ádných p edepsaných p íloh a s nesplnČním tohoto požadavku p es výzvu soudu spojuje následek spoívající v odmítnutí návrhu [usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2008, sp. zn. KSUL 46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008, uve ejnČné pod íslem 60/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 60/2009 ), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. íjna 2010, sen. zn. 29 NSýR 16/2010, uve ejnČné pod íslem 79/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 79/2011 ), usnesení 29 NSýR 29/2015

Nejvyššího soudu ze dne 26. zá í 2012, sen. zn. 29 NSýR 46/2012, uve ejnČné v asopise Soudní judikatura íslo 9, roník 2013, pod íslem 129]. 2/ Není-li návrh na povolení oddlužení p es výzvu insolvenního soudu doplnČn o všechny zákonem požadované p ílohy, insolvenní soud jej odmítne podle § 393 odst. 3 insolvenního zákona (R 60/2009, R 79/2011, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSýR 46/2012). 3/ Vady návrhu na povolení oddlužení a jeho p íloh m že dlužník odstranit jen do doby, než insolvenní soud rozhodne o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a o souasném prohlášení konkursu na majetek dlužníka (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSýR 46/2012). 4/ Dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý sv j majetek. Hodnocení, zda jde o majetek zpenČžitelný v insolvenním ízení, není na dlužníku. Jinak eeno, dlužníkova subjektivní p edstava, že uritý majetek, jenž je obecnČ (druhovČ) vnímán jako majetek hodnotný, má nulovou hodnotu, se m že promítnout v seznamu majetku v údaji o dlužníkem odhadované hodnotČ majetku, nikoli tak, že dlužník tento majetek v seznamu majetku pomine [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSýR 45/2010, uve ejnČné pod íslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 86/2013 )]. 5/ V tom, že dlužník v seznamu závazk zamlel nČkteré své vČ itele a že v seznamu svého majetku neoznail ást svého majetku, spat uje Nejvyšší soud vzorový p íklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý zámČr (R 86/2013). 6/ Neuvede-li dlužník v seznamu svého majetku podstatnou ást svého majetku, je to podkladem pro závČr, že dosavadní výsledky ízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý p ístup dlužníka k plnČní povinností v insolvenním ízení (§ 395 odst. 2 písm. b/ insolvenního zákona). Kdyby se prokázalo, že se tak stalo úmyslnČ, bylo by již na tomto základČ možné d vodnČ p edpokládat, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý zámČr (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenního zákona) [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ervna 2015, sen. zn. 29 NSýR 47/2013]. Napadené rozhodnutí je s touto (ustálenou) judikaturou (i Nejvyššího soudu) v souladu; Nejvyšší soud proto potud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. . ZávČr o nep ípustnosti dovolání v této ásti nem že zvrátit ani dovolací námitka, podle které byl nezákonný požadavek insolvenního soudu na doplnČní seznamu majetku (o údaj o dobČ po ízení majetku, o jeho po izovací cenČ, o odhad obvyklé ceny majetku ke dni po ízení seznamu), na p edložení znaleckého posudku na nemovitost a na doložení ú ednČ ovČ ené darovací smlouvy. Podstatné je, že i tak byl dán d vod odmítnout návrh na povolení oddlužení pro nedoplnČní seznamu majetku údajem o (spolu)vlastnictví dlužníka k nemovitým vČcem. II. K té ásti výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenního soudu v bodech III. až VII. výroku. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. . je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v em spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání. M že-li být dovolání p ípustné jen podle § 237 o. s. . (jako v této vČci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splnČné, p iemž k projednání dovolání nepostauje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. . (i jeho ásti). Ve vztahu k tČmto výrok m dovolání neobsahuje údaj o tom, v em dovolatel spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání (veškerá dovolací argumentace se soust ećuje ke zpochybnČní výroku o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení). Potud proto Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. . Srov. k tomu p edevším usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. zá í 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uve ejnČné pod íslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a též nap . usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. ervna 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). K posuzování p ípustnosti dovolání u závislých výrok (jimž jsou ve vztahu k bodu II. výroku usnesení insolvenního soudu i výroky uvedené v bodech III. až VII. tohoto usnesení) srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. b ezna 2011, sen. zn. 29 NSýR 12/2011, uve ejnČném pod íslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dlužníku, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 30. ervna 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS. V zastoupení: Marie Pezlarová