KSUL 71 INS 20528/2011-B-42
č. j. KSUL 71 INS 20528/2011-B-42

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v insolvenční věci dlužníka: Miroslav anonymizovano , anonymizovano bytem Osvobození 1051, 431 11 Jirkov adresa pro doručování Studentská 1252, 431 11 Jirkov o návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek

takto: Návrh dlužníka Miroslava Ruč anonymizovano , bytem Osvobození 1051, 431 11 Jirkov, adresa pro doručování Studentská 1252, 431 11 Jirkov, na přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, doručený soudu dne 7. 11. 2017 (B-39), se zamítá.

Odůvodnění: 1. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 3. 2012, A-15, byl zjištěn úpadek dlužníka, kdy soud povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Barbora Novotná Opltová. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2012, B-4, soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dne 3. 10. 2017 byla soudu doručena zpráva (B-37) insolvenčního správce o jeho činnosti a oznámení o splnění oddlužení po pěti letech (po zaplacení poslední splátky v květnu 2017). V tomto podání insolvenční správce rovněž vyčíslil svou odměnu a náhradu hotových výdajů a uvedl, že odměna a hotové výdaje byly rovněž zcela zaplaceny ve splátkovém kalendáři. V průběhu schváleného oddlužení nebyl zpeněžen majetek sloužící k zajištění pohledávky zajištěného věřitele (do insolvenčního řízení dlužníka se nepřihlásil žádný zajištěný věřitel). Dne 7. 11. 2017 bylo soudu doručeno podání dlužníka (B-39), kterým požádal o osvobození od zbytku pohledávek a o osvobození od placení ostatních pohledávek, které do insolvenčního řízení přihlášeny nebyly. 2. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2017, B-38, vzal soud na vědomí splnění oddlužení ze strany dlužníka. Dlužník uhradil 21% nezajištěných pohledávek. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 10. 2017. 3. Soud má ze zprávy insolvenčního správce za prokázané, že dlužník plnil povinnosti stanovené schváleným splátkovým kalendářem splnil, ovšem uhradil pouze 21% zjištěných přihlášených nezajištěných pohledávek věřitelů a současně uhradil i odměnu nárokovanou insolvenčním správcem. Současně ze zprávy insolvenčního správce nevyplynulo, že by dlužník porušil své povinnosti vůči insolvenčnímu správci. Z obsahu zprávy insolvenčního správce (B-37) vyplývá, že dlužník byl insolvenčním správcem vyzýván k tomu, aby navýšil své příjmy tak, ab y byl schopen uhradit alespoň 30% nezajištěných pohledávek. 4. Soud konstatuje, že již při schvalování oddlužení, a to při jednání dne 10. 5. 2012 (B-3), byl dlužník soudem upozorňován na skutečnost, že v dané chvíli nedosahuje na 30% uspokojení nezajištěných věřitelů (nýbrž pouze 29,17%) a bylo mu uloženo, aby si obstaral další zdroj příjmů isir.justi ce.cz -2-

tak, aby byl schopen této zákonné hranici uspokojení nezajištěných věřitelů dostát. Na uvedené byl dlužník upozorněn i v usnesení soudu, kterým byl schválen splátkový kalendář (B-4). 5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 10. 2017, B-38, soud vzal na vědomí splnění oddlužení, určil odměnu insolvenčního správce a zprostil insolvenčního správce funkce. 6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 1. 2018, B-40, soud vyzval dlužníka, aby prokázal, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. 7. Podáním doručeným soudu dne 26. 1. 2018 (B-41) dlužník sdělil, že celých 5 let řádně plnil splátkový kalendář, navyšoval si kvalifikaci, neměnil zaměstnání, neboť by to nebylo zodpovědné. V rodině neměl nikoho, kdo by mu se splácením pomohl. Zopakoval svou žádost o osvobození od placení pohledávek. 8. V daném případě tedy soud dospěl k závěru, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro osvobození dlužníka od placení pohledávek a proto jeho návrh na přiznání osvobození zamítl. Osvobození od placení pohledávek v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, podle § 414 odst. 1 IZ lze-za předpokladu, že oddlužení bylo splněné (§ 413 IZ)-přiznat pouze tehdy, jestliže plnění, které obdrželi v oddlužení uspokojovaní nezajištění věřitelé, činilo nejméně 30% hodnoty pohledávek těchto věřitelů, případně i méně za podmínky, že před schválením oddlužení tito věřitelé písemně souhlasili s možným nižším uspokojením než 30% (§ 392 odst. 1 písm. c) IZ). O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť této hodnoty uspokojovaní nezajištění věřitelé neobdrželi (byli uspokojeni z 21%). Za okolností vymezených v ust. § 415 IZ sice soud může přiznat dlužníkovi na základě jeho žádosti osvobození přesto, že věřitelé z výtěžku daného způsobu oddlužení obdrželi méně než 30% hodnoty svých pohledávek, nicméně ani užití tohoto ustanovení v dané věci nepřipadá v úvahu, neboť nezajištění věřitelé obdrželi pouze 21% svých pohledávek, a dlužník neprokázal, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Dlužník byl od počátku-minimálně od 10. 5. 2012-upozorňován soudem a insolvenčním správcem, že nedosahuje na 30% uspokojení nezajištěných věřitelů. Tyto skutečnosti vyplývaly i z průběžných zpráv insolvenčního správce o plnění oddlužení předkládaných soudu v průběhu 5 let. Z nich vyplývalo, že očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů neustále klesá. Tedy dlužník neprokázal první podmínku shora uvedenou. Neprokázal však ani podmínku druhou (ač k tomu byl soudem vyzván), a to že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Za tohoto stavu věci by osvobození dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, bylo v rozporu se základním účelem insolvenčního řízení, vymezeným v ust. § 1 IZ. 9. Soud odkazuje na níže uvedená ustanovení IZ týkající splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení pohledávek. 10. § 413 IZ : Splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Bláhová. -3-

11. § 414 IZ : (1) Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. (2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. (3) Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. (4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení. 12. § 415 IZ : Je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně. 13. § 416 IZ : (1) Osvobození podle § 414 a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. (2) Rozhodnutí insolvenčního soudu o přiznání osvobození podle § 414 nebo o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku. 14. § 417 IZ : (1) Osvobození podle § 414 a 415 insolvenční soud dlužníku odejme, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel,

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Bláhová. -4-

který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku. (2) Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele. (3) Zánik osvobození podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na pohledávky věřitelů, kteří se sami účastnili podvodných jednání s dlužníkem nebo nedovolených výhod; o tom musí být rozhodnuto výrokem usnesení. (4) Rozhodnutí vydané podle odstavců 1 až 3 se doručuje zvlášť dlužníkovi a věřiteli, jehož se zánik osvobození týká; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

Poučení: Proti usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník (§ 416 odst. 2 IZ). Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a § 415 se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena (§ 416 odst. 2 IZ). Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku (§ 416 odst. 2 IZ). Lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ ve spojení s § 80 odst. 1 IZ). Zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku je dokladem o doručení i při zvláštním způsobu doručení této písemnosti (§ 74 odst. 1 IZ).

Ústí nad Labem 27. února 2018

JUDr. Irena Lacinová v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Kateřina Bláhová.