KSUL 71 INS 1947/2012-C2-5
KSUL 71 INS 1947/2012-C2-5

71 ICm 2849/2012-34 (KSUL 71 INS 1947/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou ve věci žalobkyně: Euro Benefit a.s., IČ 25120514, se sídlem Truhlářská 1108/3, 110 00 Praha 1, zastoupena: JUDr. Jan Rudolf, advokát, se sídlem Na Příkopě 15, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Mgr. Martin Kolář, se sídlem Na Vinici 1227/32, 405 02 Děčín, pobočka kanceláře Kpt. Jaroše 593, Kadaň, insolvenční správce dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Šrobárova 3313, 430 01 Chomutov, zastoupen: Mgr. et Mgr. Milan Svoboda, advokát, se sídlem Tyršova 1434/4, 405 01 Děčín I, o žalobě na určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně Euro Benefit a.s., IČ 25120514, se sídlem Truhlářská 1108/3, 110 00 Praha 1, domáhala určení, že pohledávka žalobkyně přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 1947/2012 pod č. P4, je co do částky 26.466,-Kč pohledávkou po právu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8.228,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného Mgr. et Mgr. Milana Svobody, advokáta, se sídlem Tyršova 1434/4, 405 01 Děčín I.

Odůvodnění: ()

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen soud ) usnesením č.j. KSUL 71 INS 1947/2012-A-10 ze dne 21.02.2012 zjistil úpadek dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Šrobárova 3313, 430 01 Chomutov (dále jen dlužník ). Dne 14.03.2012 přihlásila žalobkyně společnost Euro Benefit a.s., IČ 25120514, se sídlem Truhlářská 1108/3, 110 00 Praha 1 (dále jen žalobkyně ), do shora uvedeného insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem v celkové výši 39.856,-Kč. Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 02.08.2012 žalovaný Martin Kolář, insolvenční správce se sídlem Masarykovo nám. 3/3, 405 01 Děčín (dále jen žalovaný ), tuto pohledávku žalobkyně popřel ve výše 26.466,-Kč z důvodu pravosti a výše.

Žalobou došlou soudu (dále jen soud ) dne 01.10.2012 se žalobkyně určení, že pohledávka uplatněná do shora uvedeného insolvenčního řízení přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P4 je v popřené výši pohledávkou po právu. Žalobkyně opřela žalobu o tvrzení, že je majitelkou směnky vystavené dlužníkem k zajištění smlouvy o úvěru, kterou dlužník neplnil a žalobkyně tento zajišťovací prostředek po právu a zcela dle směnečných ujednání uplatnila. Důvodem vzniku přihlášené pohledávky je pouze směnka a závazek z ní je zcela nezávislý z důvodu abstraktnosti a nezávislosti právních vztahů ze směnek, přičemž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 202/2002, sp. zn. 33 Cdo 1109/2008 či sp. zn. 32 Cdo 2406/2007) a Vrchního soudu v Praze (např. rozhodnutí sp. zn. 9 Cmo 306/97, sp. zn. 5 Cmo 14/97), jimiž podložila právní názor ohledně nezávislosti závazku ze směnky na zajišťované pohledávce. Předložením originálu směnek proto žalobkyně dostatečně prokázala důvod přihlašované pohledávky. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný sice namítl odchylnost vyplnění směnky od ujednání, aniž by ji však uspokojivě prokázal. Žalovaný neuplatnil jakýkoli kauzální důvod popření pohledávky ze směnky a nenamítal ani formální vady směnky. Žalobkyně směnku vyplnila zcela v souladu se směnečnými ujednáními ve smlouvě o úvěru jako biankosměnku zajišťovací a všechny částky zahrnuté do směnečné sumy (jistina, úrok, smluvní pokuta, a náklady vynaložené na vymáhání dlužné pohledávky) byly splatné před datem splatnosti směnky. S ohledem na to, že se nelze domáhat přiznání plnění ze směnky i ze zajištěného závazku, přihlásila žalobkyně pohledávku pouze z titulu směnky. Dále se žalobkyně vyjádřil k platnosti ujednání o rozhodčí doložce a k namítanému nedostatku doručení rozhodčího nálezu. S ohledem na uvedené se žalobkyně domáhá určení, že předmětná pohledávka ve své popřené části je pohledávkou po právu. Žalobkyně se rovněž domáhá přiznání náhrady nákladů řízení.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 29.05.2014. S odkazem na nález ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 uvedl, že nelze akceptovat zneužívání směnečných institutů v neprospěch jedné ze stran, když v insolvenčním řízení se takové zneužití v neprospěch dlužníka přímo přenáší na ostatní věřitele. Nelze přitom s odkazem na přísnou formálnost směnečného práva reprobovat možnost insolvenčního správce reálně popřít směnečnou pohledávku. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná a přesto by při akceptaci argumentace žalobkyně neměl insolvenční správce v podstatě žádnou možnost takovou pohledávku rozporovat. Žalovaný dále poukázal na neplatnost ujednání o rozhodčí doložce ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2164/10. S ohledem na uvedené žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby a přiznání práva na náhradu nákladů řízení. ()

Soud vyzval strany usnesením ze dne 04.06.2014, č.j. 71 ICm 2849/2012-22, k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný přípisem ze dne 24.06.2014 sdělil svůj souhlas a žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, tudíž v souladu s poučením ve výzvě poskytnutým má soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.

Po prostudování insolvenčního spisu sp. zn.má soud za prokázané následující skutečnosti. Usnesením č.j.-A-10 ze dne 21. 02. 2012 zjistil úpadek dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Šrobárova 3313, 430 01 Chomutov. Tímto rozhodnutím byl insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Martin Kolář, se sídlem kanceláře Masarykovo nám. 3/3, 405 01 Děčín I., pobočka kanceláře Kpt. Jaroše 593, Kadaň (v průběhu řízení změnil sídlo), byl tudíž aktivně legitimován k popěrnému úkonu. Výsledek přezkoumání pohledávky žalobkyně byl prokázán protokolem o zvláštním přezkumném jednání č.l. B-12 ze dne 02.08.2012, z něhož a jeho příloh, které jsou nedílnou součástí protokolu, je zřejmé i to, že došlo k popření pohledávky žalobkyně, kým byl popěrný úkon učiněn a jaký byl důvod jejich popření. Z obsahu spisu dále vyplývá, že přihláška pohledávky žalobkyně evidovaná pod č. P4 byla soudu doručena dne 14.03.2012. Touto přihláškou byla v insolvenčním řízení uplatněna pohledávka vůči dlužníkovi v celkové přihlášené výši 39.856,-Kč jako nevykonatelná a nezajištěná. Soud dále provedl důkaz přílohami přihlášky pohledávky č. P4.

Z listin předložených k přihlášce pohledávky č. P4 vyplývá následující. Žalobkyně uzavřela s dlužníkem Smlouvu o úvěru č. 85618 ze dne 16.03.2009 (dále jen Smlouva ). Předmětem Smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 25.000,-Kč a závazek dlužníka poskytnutou částku žalobkyni vrátit prostřednictvím měsíčních splátek spolu s poplatkem za uzavření smlouvy a s úrokem z úvěru. Ke Smlouvě byly přiloženy Všeobecné obchodní podmínky ze dne 01.03.2009. Tyto obsahovaly i směnečnou dohodu v článku 6, dle které dlužník na zajištění všech svých současných i všech budoucích nároků žalobkyně plynoucích z uzavřené smlouvy vystavil jednu vlastní blankosměnku na řad bez uvedení směnečné sumy, údaje splatnosti a platebního místa, s doložkou bez protestu (bod 6.1). Žalobkyně dále předložila originál směnky, kterou se dlužníka zavázal zaplatit dne 21.01.2012 částku ve výši 39.660,40 Kč na řád žalobkyně bez protestu.

K výzvě soudu žalobkyně předložila rozhodčí nález ze dne 23.09.2010, č.j. 1325/2010, vydaný rozhodkyní Mgr. Lenkou Koláčkovskou přiznávající žalobkyni částku ve výši 44.182,-Kč s příslušenstvím.

Soud se následně zabýval splnění formálních předpokladů věcného projednání žaloby. Dle ust. 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. ()

S ohledem na skutečnost, že došlo k popření nevykonatelné pohledávky, podala žalobkyně v souladu s ust. § 198 odst. 1 IZ žalobou proti insolvenčnímu správci. Soud konstatuje, že 30 denní lhůta k podání žaloby na určení počítaná ode dne konání přezkumného jednání ve smyslu ust. § 198 odst. 1 IZ plynula ode dne 02.08.2012 do dne 03.09.2012. Přednost má však pozdější doručení vyrozumění věřitele o popření pohledávky ve smyslu ust. § 197 odst. 2 IZ, což nastalo až dne 17.09.2012. Předmětná žaloba byla podána dne 01.10.2012, tj. ve lhůtě stanovené ust. § 198 odst. 1 IZ, žalobkyní-přihlášenou věřitelkou dlužníka, tedy osobou, která je dle ust. § 198 odst. 1 IZ osobou aktivně legitimovanu k podání takové žaloby. Soud uzavírá, že předmětná žaloba byla podána včasně osobou k podání žaloby aktivně legitimovanou proti osobě pasivně legitimované.

Soud konstatuje, že byly splněny všechny formální předpoklady pro projednání žaloby ohledně předmětu žaloby, včasnosti žaloby a okruhu účastníků řízení v souladu s ust. § 198 IZ.

S ohledem na shora uvedené přistoupil soud k věcnému projednání žaloby. Po zhodnocení důkazů podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět

Předně soud považuje za vhodné vyjádřit se k aplikovaným právním předpisům z hlediska řešené problematiky.

Dle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

S ohledem na skutečnost, že Smlouva byla uzavřena dne 16.03.2009, práva a povinnosti z daného závazkového vztahu se budou řídit zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen SOZ ).

Soud dále konstatuje, že Smlouva je s ohledem na § 52n. SOZ ve znění účinném v době jejího uzavření smlouvou spotřebitelskou, tj. žalobkyně byla ve smyslu § 52 odst. 1 a 2 SOZ dodavatelem a dlužník byl dle § 52 odst. 3 SOZ spotřebitelem. Soud se proto dále zabýval tím, jaký právní význam má okolnost, že ve prospěch žalobkyně vystavil dlužník předmětnou směnku. Soud přitom vycházel z rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze, jmenovitě z rozsudku ze dne 29.04.2013, sp. zn. 9 Cmo 122/2013, či z rozsudku ze dne 17.02.2014, sp. zn. 104 VSPH 26/2014.

Vrchní soud v Praze opakovaně dovodil, že od samého počátku je absolutně neplatná podle ust. § 39 SOZ směnečná dohoda, na základě které spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, která souvisela se spotřebitelským úvěrem. ()

Vrchní soud se v úvodu zabýval genezí příslušného ustanovení upravujícího možnost zajištění spotřebitelského úvěru směnkou nebo šekem. Podle ust. § 12 zák. č. 321/2001 Sb., (ve znění účinném v době vystavení směnky dne 16.03.2009), splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Znění ust. § 12 tohoto zákona bylo převzato do ust. § 18 zákona č. 145/2010 Sb. a následně novelizováno s účinností od 25.02.2013 novelizováno zákonem č. 43/2013 Sb. tak, že odstavec první explicitně reproboval užití směnky nebo šeku k zajištění splacení spotřebitelského úvěru. Zákonodárce v důvodové zprávy k tomuto zákonu uvádí, že vzhledem ke zneužívání směnek a šeků, kterým věřitelé a zprostředkovatelé poškozují spotřebitele, vzhledem k rizikům, které z použití směnky nebo šeku vyplývají pro spotřebitele i tam, kde jich nebylo zneužito v jejich neprospěch, bylo přikročeno k zákazu použití směnky nebo šeku ke splacení nebo k zajištění splacení spotřebitelského úvěru. Za případnou škodu vzniklou spotřebiteli porušením tohoto ustanovení odpovídá společně a nerozdílně věřitel i zprostředkovatel spotřebitelského úvěru.

Vrchní soud dále uvedl, že pokud ve směnečné dohodě není vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, pak taková dohoda (smlouva) obsahuje ujednání, které způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Na tento závěr pak nemá vliv ani okolnost, že směnka nebyla rubopisována na jiného. Taková dohoda byla shledána absolutně neplatnou od samého počátku, neboť v sobě zahrnovala možnost remitenta (prvního majitele směnky) počínat si tak, že nebudou zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru (a to i směnečná dohoda uzavřená před 25.022013). Zároveň Vrchní soud mj. též s odkazem na svůj předchozí rozsudek ze dne 06.05.2009, sp. zn. 12 Cmo 445/2008, i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.09.2008, sp. zn. 29 Cdo 933/2008, dovodil, že neplatnost směnečné dohody nemá vliv na platnost směnky jako takové, avšak zakládá relevantní kauzální námitku dlužníka proti povinnosti směnku zaplatit. Spotřebitel tak nemá povinnost zaplatit směnku jejímu prvnímu majiteli.

S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že směnečná dohoda obsažená v bodu 6. Všeobecných obchodních podmínek ze dne 16.03.2009 přiložených ke Smlouvě, na základě které spotřebitel podepsal ve prospěch podnikatele směnku na řad, která souvisela se spotřebitelským úvěrem (na tento závěr nemá vliv okolnost, že směnka nebyla rubopisována na jiného), je absolutně neplatná dle § 39 SOZ.

Veden citovanými závěry soud uzavřel, že s ohledem na neplatnost směnečné smlouvy uzavřené se žalobkyní, nemá dlužník povinnost zaplatit směnku. Popření tohoto nároku žalovaným tedy bylo důvodné a soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 03.12.2015.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. ()

Soud proto přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč. Jde o odměnu za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 3.100,-Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále jde o hotové výdaje v rozsahu 2 paušálních náhrad výdajů po 300,-Kč ke 2 úkonům právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (1x převzetí a příprava právního zastoupení, 1x písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 29.05.2014). Dále jde o 21% DPH z částky 6.800,-Kč, tj. DPH ve výši 1.428,-Kč. Tyto náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.

V Ústí nad Labem dne 03. prosince 2015

JUDr. Irena Lacinová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Iva Kraková