KSUL 71 INS 18812/2013-C1-3
KSUL 71 INS 18812/2013-C1-3

71 ICm 3962/2013-25 (KSUL 71 INS 18812/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v právní věci žalobce: O.K.V. Leasing, s.r.o., IČ 63487063, se sídlem Strojírenská 396, 591 01 Žďár nad Sázavou, zastoupen: JUDr. Ivo Marethen, advokát, se sídlem Strojírenská 2244/35, Žďár nad Sázavou, proti žalovanému: Insolvency Project v.o.s., IČ 28860993, se sídlem Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužnice Vlasty Rotbauerové, nar. 04.03.1959, bytem Terezínská 364/26, 410 02 Lovosice, zastoupen: JUDr. Milan Novák, advokát se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, o žalobě na určení pravosti a výše přihlášené pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že část nevykonatelné pohledávky 1 z přihlášky č. P2 žalobce za dlužnicí v popřené výši 15.460,-Kč, je po právu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného JUDr. Milana Nováka, advokát se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové.

Odůvodnění: ()

Žalobou ze dne 18.11.2013 (doručenou soudu dne 22.11.2013) se žalobce domáhal proti žalovanému (insolvenční správce dlužnice) určení, že nevykonatelná pohledávka 1 z přihlášky č. P2 žalobce za dlužnicí v popřené výši 15.460,-Kč (jistina) je co do výše a pravosti po právu. Titulem je smlouva o úvěru č. 913567 ze dne 16.03.2012, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužnicí. Dle této smlouvy byl dlužnici poskytnut úvěr ve výši 20.000,-Kč (ve skutečnosti vyplaceno dlužnici jen 18.000,-Kč, neb jí z poskytnutých 20.000,-Kč bylo strženo 2.000,-Kč za poplatky spojené s vyřízením úvěru; tyto dva tisíce byly poskytnuty na účet zprostředkovatele k uhrazení poplatků spojených s vyřízením a poskytnutím úvěru). Dlužnice se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v 36ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 985,-Kč (tj. 35.460,-Kč). Dlužnice na splátkách úvěru uhradila 13 splátek po 985,-Kč (tj. 12.805,-Kč), 23 splátek po 985,-Kč (tj. 22.655,-Kč) neuhradila, neboť dle článku7.1 Úvěrových podmínek se stal dnem 21.06.2012 splatný celý zůstatek úvěru ve výši 22.655,-Kč. Dle názoru žalobce je třeba úrokovou sazbu počítat z 20.000,-Kč (pak činí dle žalobce 46,80 % p.a. a nikoliv z 18.000,-Kč, kdy, jak žalobce uvádí, podle tvrzení žalovaného činí 51 % p.a.). Tato úroková sazba je dle žalobce v souladu s dobrými mravy a představuje legitimní odměnu žalobce reflektující skutečnost, že poskytování úvěru je pro žalobce spojeno s vyšším rizikem.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 30.01.2014 (soudu došlo dne 30.01.2014). V něm uvádí, že výše úvěru činila 20.000,-Kč s tím, že dlužnici bylo ve skutečnosti vyplaceno jen 18.000,-Kč. Odkázal na čl. 3.5 Úvěrových podmínek a na § 17a zák. č. 145/200 Sb. a judikaturu Vrchního soudu v Praze. Uvedl, že v dané věci jde o spotřebitelskou smlouvu. Vzhledem k nerovnému postavení smluvních stran je třeba aplikovat ust. § 55 a nsl. obč. zákoníku. Navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

Z insolvenčního spisu sp.zn.je zřejmé dále uvedené. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 06.09.2013, č.j. KSUL 71 INS 18812/2013-A-11, byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno oddlužení a ustanoven insolvenční správce Insolvency Project v.o.s. (insolvenční řízení bylo zahájeno dne 04.07.2013). Dne 12.09.2013 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení (mimo jiné) nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku 1 ve výši 22.655,-Kč (přihláška č. P2, věřitel č. 2) z titulu smlouvy o úvěru č. 913567 ze dne 16.03.2012, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužnicí. Dle této smlouvy byl dlužnici poskytnut úvěr ve výši 20.000,-Kč (ve skutečnosti vyplaceno dlužnici jen 18.000,-Kč, neb jí z poskytnutých 20.000,-Kč bylo strženo 2.000,-Kč za poplatky spojené s vyřízením úvěru; tyto dva tisíce byly poskytnuty na účet zprostředkovatele k uhrazení poplatků spojených s vyřízením a poskytnutím úvěru). Dlužnice se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v 36ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 985,-Kč (tj. 35.460,-Kč). Dlužnice na splátkách úvěru uhradila 13 splátek po 985,-Kč (tj. 12.805,-Kč), 23 splátek po 985,-Kč (tj. 22.655,-Kč) neuhradila, neboť dle článku7.1 Úvěrových podmínek se stal dnem 21.06.2012 splatný celý zůstatek úvěru ve výši 22.655,-Kč. Dne 07.11.2013 se v insolvenční věci konalo přezkumné jednání, při němž byla přezkoumána také pohledávka 1 z přihlášky č. P2 žalobce (věřitel č. 2), která byla insolvenčním správcem přezkoumána jako nezajištěná a nevykonatelná a byla insolvenčním správcem uznána ve výši 7.195,-Kč a popřena co do výše 15.460,-Kč (důvody: dlužnici byla vyplacena reálně jen částka 18.000,-Kč a na úrok ve faktické výši 51 % p.a. z poskytnuté částky nemohl věřiteli vzniknout právní nárok, jde o () rozpor s dobrými mravy a ujednání je tudíž absolutně neplatné. Dlužnice zaplatila 12.805,-Kč (13 splátek po 985,-Kč). Z přihlášené pohledávky 1tak žalovaný (insolvenční správce dlužnice) uznal 7.195,-Kč a popřel co do výše částku 15.460,-Kč. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 07.11.2011, č.j.-B-6, soud rozhodl schválil oddlužení splněním splátkového kalendáře. Podáním ze dne 11.11.2013 insolvenční správce (žalovaný) vyrozuměl věřitele č. 2 (žalobce) o popření nevykonatelné pohledávky a poučil jej o nutnosti podat incidenční žalobu (vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 13.11.2013).

Podle § 192 odst. 1 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět (v oddlužení též § 410 IZ). Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Po právním posouzení skutkových zjištění a po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Na smlouvu, z níž žalobce dovozoval vznik své pohledávky, dopadají ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zák. č. 145/2010 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 17a zák. č. 145/2010 Sb.: (1) Smlouva, ve které se sjednává zprostředkování spotřebitelského úvěru, musí být mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem uzavřena písemně a musí obsahovat informaci o právu spotřebitele na odstoupení od této smlouvy podle § 17b. Má-li odměnu zprostředkovatele platit spotřebitel, musí být odměna v této smlouvě dohodnuta. (2) Jedno vyhotovení smlouvy podle odstavce 1 musí být předáno spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. (3) Pokud smlouva, ve které se sjednává zprostředkování spotřebitelského úvěru, nebyla uzavřena v souladu s odstavcem 1, je neplatná. ()

Na takovou smlouvu se proto subsidiárně vztahují ustanovení občanského zákoníku a obchodního zákoníku. Z ust. § 3 odst. 1 obč. zák. plyne, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je nutné vztáhnout i na výkon práv a povinností založených ujednáním smluvních stran o smluvní odměně, smluvní pokutě a odměně za provedení odkladu splátek. Z tohoto důvodu se soud zabýval tím, zda ujednání o uvedeném v předchozí větě je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, zda je namístě odepřít žalobci požadovanou ochranu. Z ust. § 499 obch. zák. vyplývá, že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze poskytnout úplatu. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy přitom výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši této úplaty-smluvní odměny. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Přitom soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Je nepochybné, že nepřiměřeně vysoká smluvní odměna, smluvní pokuta a odměna za provedení odkladu splátek sjednaná při poskytnutí úvěru je obecně považována za odporující obecně uznávaným pravidlům chování, vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. V rámci úvahy o dobrých mravech vycházel soud rovněž z toho, že souladné s dobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě.

Dle čl. 3.5 Úvěrových podmínek, který upravuje podmínky čerpání spotřebitelského úvěru poskytnutím hotovosti, má být celková výše úvěru poskytnuta zákazníkovi v hotovosti nebo na účet do 3 dnů od schválení smlouvy. Dle smlouvy o úvěru (shora) je celkovou výší úvěru částka 20.000,-Kč. Z fakticky poskytnuté částky 18.000,-Kč (dlužnice měla vrátit 35.460,-Kč) částky je pak třeba počítat fakticky úrok, který pak činí 51 % p.a. Ohledně zprostředkovatele úvěru dle názoru soudu nebylo dodrženo žalobcem ust. § 17a odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.

Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Dle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

S ohledem na výše uvedené soud v bodě I. výroku tohoto rozsudku žalobu zamítl.

Účastníci souhlasili, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. (resp. žalobce ani žalovaný se k usnesení soudu ze dne 06.02.2014 na č.l. 22 spisu ohledně souhlasu s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřili).

Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 28.01.2016. ()

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Soud proto přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč. Jde o odměnu za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 3.100,-Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále jde o hotové výdaje v rozsahu 2 paušálních náhrad výdajů po 300,-Kč ke 2 úkonům právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (1x převzetí a příprava právního zastoupení, 1x písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 30.01.2014). Dále jde o 21% DPH z částky 6.800,-Kč, tj. DPH ve výši 1.428,-Kč. Tyto náklady řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.

V Ústí nad Labem dne 28. ledna 2016

JUDr. Irena Lacinová v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Daniela Baboráková