KSUL 71 INS 17404/2013-C1-3
KSUL 71 INS 17404/2013-C1-3

71 ICm 3709/2013-23 (KSUL 71 INS 17404/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v právní věci žalobce: EC Financial Services, a.s., IČ 24243744, se sídlem Koněvova 2660/141, 130 00 Praha 3-Žižkov, zastoupen: Mgr. Václav Grossman, advokát, se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 1073/3, 150 00 Praha 5, proti žalované: Mgr. Miroslava Laňková, se sídlem 5. Května 154/1, 412 01 Litoměřice, insolvenční správce dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Žalhostice 69, 411 01 Žalhostice, o žalobě na určení popřené pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že nevykonatelná pohledávka žalobce za dlužníkem v popřené výši 23.905,16 Kč, je po právu co do pravosti a výše, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 30.10.2013 (doručenou soudu dne 01.11.2013, doplněnou podáním doručeným soudu dne 27.08.2014) se žalobce domáhal proti žalované (insolvenční správkyně dlužníka) určení, že nevykonatelná pohledávka žalobce za dlužníkem v popřené výši ()

23.905,16 Kč (jistina 22.019,93 Kč, obchodní úrok 1.885,23 Kč) je co do výše a pravosti po právu. Titulem je smlouva o úvěru č. 0034718 ze dne 04.04.2013, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem. Žalobce nesouhlasí s důvodem popření pohledávky žalovanou co do pravosti a výši pro neposouzení úvěruschopnosti dlužníka dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce standardně posoudil úvěruschopnost dlužníka. Žalobce dle svých možností zjistil majetkové poměry dlužníka, a to mzdy, náklady na nájemné, inkaso, jídlo, náklady dlužníka na jiné půjčky, náklady na telefon. Pravdivost sdělených informací dlužník stvrdil svým podpisem v žádosti o úvěr. Dlužník podepsal čestné prohlášení, že není v situaci, kdy by byly splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, neexistuje proti němu žádné pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost k peněžitému plnění ani není zahájeno exekuční řízení. Žalobce standardně u každého klienta (i dlužníka) provádí lustraci v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí (tedy žalobce nahlíží do veřejných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníků).

Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 14.04.2014 (soudu došlo dne 14.04.2014). V něm uvádí, uplatněný nárok neuznává, žalobce (věřitel) uzavřel s dlužníkem smlouvu o úvěru dne 04.04.2013, tedy 11 týdnů před podáním návrhu dlužníka na povolení oddlužení. V té době byl dlužník v prodlení se splácením závazků vůči nejméně 3 věřitelům: GE Money Bank, a.s., Provident Financial s.r.o., Telefónica Czech Republic, a.s. . Dlužník měl tedy příjem asi 16.500,-Kč, výdaje na bydlení činily 8.000,-Kč, celková výše splátek, které byl povinen hradit ostatním věřitelům činila 9.000,-Kč. Dlužník uvedl, že věřitel (žalobce) požadoval pouze insolaci o jeho příjmu (výplatní pásky), dlužník tvrdí, že byl již v dubnu 2014 zapsán v registru dlužníků. Navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

Z insolvenčního spisu sp.zn.je zřejmé dále uvedené. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 09.08.2013, č.j. KSUL 71 INS 17404/2013-A-9, byl zjištěn úpadek dlužníka, povoleno oddlužení a ustanoven insolvenční správce Mgr. Miroslava Laňková (insovlenční řízení bylo zahájeno dne 20.06.2013). Dne 20.08.2013 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 23.905,16 Kč (přihláška č. P2, věřitel č. 2). Přihlašovaný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru ze dne 04.04.2013, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem. Dle této smlouvy byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 20.000,-Kč (celková dlužná částka včetně poplatků činila 35.360,-Kč). Dlužník se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 16ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.210,-Kč (tj. 35.360,-Kč). Žalovaná pohledávka byla uplatněna přihláškou č. P2 a byla přezkoumána jako nezajištěná a nevykonatelná a byla zcela popřena žalovanou (insolvenční správkyně dlužníka) na přezkumném jednání dne 03.10.2013 co do pravosti a výše, neboť dle žalované pohledávka nevznikla. Žalobce dle žalované s odbornou péčí neposoudil schopnost spotřebitele (jde o spotřebitelský úvěr) splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podáním ze dne 14.10.2013 insolvenční správce vyrozuměl věřitele č. 2 (žalobce) o popření nevykonatelné pohledávky a poučil jej o nutnosti podat incidenční žalobu (vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 18.10.2013).

Podle § 192 odst. 1 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět (v () oddlužení též § 410 IZ). Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Po právním posouzení skutkových zjištění a po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Na smlouvu, z níž žalobce dovozoval vznik své pohledávky, dopadají ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zák. č. 145/2010 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. (posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr): (1) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. (2) Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. (4) Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně () spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

Žalobce se při sjednávání úvěru spokojil toliko s čestným prohlášením dlužníka ze dne 04.04.2013, že není v situaci, kdy by byly splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, neexistuje proti němu žádné pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost k peněžitému plnění ani není zahájeno exekuční řízení a s údaji, které dlužník uvedl v žádosti o úvěr (mzda měsíčně 17.000,-Kč, nájem, inkaso a jídlo měsíčně 5.000,-Kč, poplatky za telefon měsíčně 200,-Kč, splátka 1.200,-Kč měsíčně z půjčky u Komerční banky a.s.). Netvrdil a nedoložil v tomto směru ničeho jiného, např. potvrzení zaměstnavatele dlužníka o výši průměrného čistého příjmu dlužníka, výplatní pásky, výměr nájemného, které dlužník platí za bydlení, potvrzení mobilního operátora či jiného subjektu poskytujícího telekomunikační služby o výši plateb za telefon apod. Žalobce tvrdil, že provedl lustraci ve veřejných databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, ale také to nijak nedoložil. Žalobce netvrdil a ani nijak nedoložil, že by zkoumal majetkové poměry dlužníka. Žalobce např. neoslovil největší bankovní ústavy a největší poskytovatele nebankovních úvěrů, zda dlužník není jejich klientem. Dle názoru soudu si žalobce neobstaral dostatečné informace od jiných subjektů i od spotřebitele (dlužníka) tak, aby dostál ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. a proto je dle názoru soudu uzavřená smlouva o úvěru ze dne 04.04.2013 neplatná dle téhož ustanovení zákona (nepočínal si tak, aby se jeho jednání dalo posoudit tak, že při uzavírání smlouvy o úvěru postupoval s odbornou péčí).

S ohledem na výše uvedené soud v bodě I. výroku tohoto rozsudku žalobu zamítl.

Účastníci souhlasili, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. (resp. žalovaný se k usnesení soudu ze dne 09.04.2014 na č.l. 14 spisu ohledně souhlasu s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřil; žalobce vyslovil souhlas v podání ze dne 27.08.2014 na č.l. 20 spisu).

Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 28.01.2016.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto řízení vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala, resp. nevyčíslila. ()

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V Ústí nad Labem dne 28. ledna 2016

JUDr. Irena Lacinová v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Daniela Baboráková