KSUL 70 INS 20932/2014-B-7
KSUL 70 INS 20932/2014-B-7

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v insolvenční věci dlužníka Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , M. J. Husa 453/12, 434 01, Most, insolvenční správce Mgr. Zapletal Petr, IČ: 01918893, se sídlem kanceláře Argentinská 38, 170 00 Praha 7, o návrhu na nařízení předběžného opatření

t a k t o:

Návrh na nařízení předběžného opatření doručený soudu dne 29.10.2014, spočívající v uložení povinnosti insolvenčnímu správci deponovat zabavitelnou část příjmů převyšující dlužníkem navrhovanou nižší splátku do doby rozhodnutí soudu o žádosti o nižší splátku, se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 13.10.2014 č.l. B-4 soud schválil způsob oddlužení dlužníka Zdeňka Procházky splátkovým kalendářem. Rozhodnutím bylo mimo jiné uloženo plátcům příjmů zabavitelnou část příjmů zasílat na účet insolvenčního správce. Vzhledem k tomu, že dlužník má dva příjmy, výrokem IV. usnesení bylo ve smyslu § 298 o.s.ř. určeno, jakým způsobem bude zabavitelná část příjmů hrazena správci.

Téhož dne, tj. 13.10.2014 se před vydáním tohoto usnesení konalo přezkumné jednání. Svolaná schůze věřitelů se nekonala pro neúčast žádného z přihlášených věřitelů.

K majetkovým a osobním poměrům dlužníka bylo zjištěno, že je zaměstnán u Technických služeb města Mostu, a.s. IČ 64052265 s průměrným čistým příjmem 23.000,-Kč a dále má další příjem ve výši 10.068,-Kč jako rentu vyplácenou Ministerstvem vnitra. Celkový příjem tak u dlužníka činil 33.068,-Kč a z toho také byl vzat základ výpočtu zabavitelné části příjmů a následně výpočtu možného uspokojení věřitelů. Oproti podanému návrhu soud v tomto stádiu zjistil, že dlužník neuvedl svůj druhý příjem vyplácený Ministerstvem vnitra a rovněž své dluhy vyčíslil částkou cca 153.000,-Kč, na rozdíl od zjištěné částky na přezkumném jednání, která činila 721.088,42 Kč. K dotazu soudu se k těmto rozporům vyjádřil tak, že druhý příjem nechtěl zatajit, avšak zpracovatel návrhu ho informoval v tom smyslu, že ho není třeba uvádět, když má dostatečně vysokou mzdu. K rozdílu zjištěných dluhů se vyjádřil tak, že si neuvědomil, že má více dluhů u přihlášeného věřitele č. 1. Dlužník je rozvedený a ve společné domácnosti má syna Josefa nar. 1998.

Bylo zjištěno, že celkové nezajištěné dluhy dlužníka činí částku 721.088,42 Kč, z toho 30 % činí částku 216.326,52 Kč. Výpočtem zabavitelné částky mzdy, která u dlužníka činí částku 22.237,-Kč, je zřejmé, že za 60 měsíců je schopen uhradit 1.334.220,-Kč, když z této částky 65.340,-Kč připadne na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (900,-Kč + 189,-Kč DPH * 60) a zbytek tedy 1.268.880,-Kč na poměrné uspokojení věřitelů. Je tedy zřejmé, že věřitelé budou uspokojeni 100% v době kratší než 5 let.

Dlužník v návrhu o nižší splátku nepožádal, takže tato otázka nebyla předmětem projednávání.

Podáním doručeným soudu dne 29.10.2014 dlužník požádal o snížení splátek s odůvodněním, že se po rozvodu stará o svého syna, syn studuje na střední škole a poté co bylo rozhodnuto, že veškerá zabavitelná část příjmů bude plynout do oddlužení, nezabavitelná část příjmů ve výši 10.831,-Kč mu nepostačuje na úhradu základních potřeb. Nabízí splátku v celkové výši 13.200,-Kč na dobu 5let a tato částka by měla postačovat k 100% úhradě dluhů včetně nákladů a odměny správce.

Tímto podáním zároveň požádal o vydání předběžného opatření do rozhodnutí o snížení splátek, které by spočívalo v tom, že by srážka prováděná zaměstnavatelem v části převyšující jím navrhovanou nižší splátku, byla deponována na účtu u správce.

Podle ust. § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ust. § 74 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Soud podaný návrh na nařízení předběžného opatření přezkoumal a má za to, že mu nemůže být vyhověno, byť je srozumitelný a určitý a lze z něho dovodit, čeho se navrhovatel domáhá. Navrhovatel-dlužník chce dosáhnout předběžným opatřením toho, aby s okamžikem účinnosti tohoto předběžného opatření částky, které převyšují jím navrhovanou nižší splátku byly deponovány na účtu insolvenčního správce a poté, co by eventuelně bylo o případné nižší splátce rozhodnuto, by mu tyto peníze byly zpětně vráceny.

Soud se domnívá, že vydání takovéhoto předběžného opatření podle hmotného práva není možné. Před velmi krátkou dobou soud vydal rozhodnutí o schválení splátkového kalendáře za podmínek tam stanovených a dlužník si o nižší splátku s návrhem nepožádal. Navíc splátkový kalendář mu byl schválen přesto, že mezi podaným návrhem a skutečnostmi, které byly ověřeny po prvním přezkumném jednání, byly silné rozpory (zatajený příjem, zjištěné dluhy daleko převyšují výši dluhů uvedenou dlužníkem). Soud neuvažoval nakonec o nepoctivém záměru dlužníka, byť vysvětlení dlužníka nebylo přesvědčivé, a to zejména proto, že dlužník byl schopen nabídnout 100% uspokojení jak zapodstatových pohledávek, tak pohledávek věřitelů.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek a to za podmínek zde stanovených, když při tom přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem na jinou výši měsíčních splátek není insolvenční soud vázán a k opožděné žádosti nepřihlíží.

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek.

Soud zhodnotil situaci tedy tak, že dlužník svým podáním jednak zahájil řízení o stanovení nižší splátky, jednak požádal o vydání předběžného opatření, které směřuje k zabezpečení příjmů, které by případně plynuly dlužníku po schválení nižší splátky.

Co se týče nižší splátky, soud svolá schůzi věřitelů s jediným bodem programu a následně o tomto návrhu rozhodne.

Co se týče předběžného opatření soud návrh dlužníka zamítl, neboť má za to, že rozhodnutí o schválení splátkového kalendáře je pravomocné (PM 13.10.2014) a účinky nastaly zveřejněním v Insolvenčním rejstříku dne 13.10.2014. Dlužník žádost o nižší splátku s návrhem nepodal a rozhodování o ní tedy nebylo součástí řízení o schválení způsobu oddlužení. Insolvenční zákon předpokládá, že rozhodnutí o splátkovém kalendáři lze i bez návrhu měnit s ohledem na podstatnou změnu okolností na straně dlužníka. V daném případě k žádné podstatné změně okolností nedošlo, zejména již pro naznačený časový průběh vydaného rozhodnutí a podaného návrhu dlužníkem. Dlužník s plnou odpovědností musel vstoupit do insolvenčního řízení a být si vědom důsledků, pokud jeho návrhu bude vyhověno. Ani za této situace mu nic nebránilo v tom, aby oslovil své věřitele k vyjádření se k jeho situaci a k možnosti snížení splátky. Hlavním důvodem zamítnutí návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření je zejména to, že soud má za to, že změna splátkového kalendáře podle § 407 odst. 3 IZ směřuje do budoucna, nikoli vlastně ke změně právě vydaného rozhodnutí o schválení splátkového kalendáře. I pokud bude mít dlužník úspěch s nižší splátkou v budoucnu, soud se nedomnívá, že by prostředky, které v mezidobí podle pravomocně schváleného splátkového kalendáře uhradí, by mu měly být vráceny.

Poučení: Proti tomuto usnesení je odvolání přípustné, a to do 15 dnů k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 30.10.2014 JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: David Havel