KSUL 69 INS 5464/2009-B-67
KSUL 69 INS 5464/2009-B-67

Usnesení

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jáchymem Oswaldem v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Jana Zajíce 2883/15, 400 11 Ústí nad Labem, insolvenční správce Mgr. Jiří Kalach, sídlo kanceláře Velká Hradební 8, 400 01 Ústí nad Labem, o žádosti na osvobození dlužníka od placení dosud neuhrazených pohledávek

takto:

Soud dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Jana Zajíce 2883/15, 400 11 Ústí nad Labem, n e o s v o b o z u j e od placení pohledávek.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 20. 8. 2009, se dlužník domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zjistil jeho úpadek a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením.

Usnesením ze dne 17. 9. 2009, čj.-A-11, které nabylo právní moci dne 17.09.2009, soud zjistil úpadek dlužníka a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Jiří Kalach. Usnesením ze dne 30. 10. 2009, čj.-B-10, soud schválil oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 10. 2009. Usnesením ze dne 14.1.2011 č.j.-B-36, soud přerušil splátkový kalendář na dobu tří měsíců a posunul konec oddlužení plněním splátkového kalendáře do 31.1.2015.

Dne 09.01.2014 proběhlo u soudu jednání o zrušení oddlužení, kterého se zúčastnil insolvenční správce a dlužník. Z věřitelů se nikdo nedostavil. Při jednání soud insolvenční správce uvedl, že splátkový kalendář není přes jeho upomínky dlužníkem plněn a že naposledy rozdělil finanční prostředky v červenci 2013. Dále soudu insolvenční správce sdělil, že dlužník si nepřebírá poštu na oznámené doručovací adrese. Z průběžné zprávy ze dne 3.1.2014 na č.l. B-56 kterou soud četl při jednání, bylo soudem dále zjištěno, že dlužník pracoval od 7.10.2013 do 31.10.2013, avšak ze mzdy ve výši 10.535,00 Kč insolvenční správce neobdržel žádnou srážku.

Dlužník byl navíc odsouzen za úvěrový podvod rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.9.2012 č.j. 27 T 12/2011-660, kterého se dopustil na svých věřitelích podáním insolvenčního návrhu a způsobil jim škodu ve výši 548.000,00 Kč. Z průběžné zprávy dále vyplývá, že dlužník uspokojil své věřitele pouze v 21,72 %. Dluh na odměně a na nákladech hotových výdajů insolvenčního správce činí 6.300,00 Kč. Dlužník uvedl, že si již našel práci. Předložil soudu i pracovní smlouvu. Dlužník při jednání čestně prohlásil, že v roce 2013 kromě odstupného a mzdy za měsíc říjen 2013 neměl žádné další příjmy. Potvrzení o výši mzdy za říjen 2013 doložil insolvenčnímu správci. Insolvenční správce navrhl soudu, aby dlužník i za těchto okolností pokračoval v oddlužení, neboť při prohlášení konkursu na majetek dlužníka by věřitelé byli uspokojeni v menší míře než v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník požádal též o odložení zrušení jeho oddlužení. Soud tak poskytl dlužníku lhůtu 3 měsíců k prokázání řádného hrazení pravidelných měsíčních splátek a ke splacení dlužných částek na odměně a náhradách hotových výdajů insolvenčního správce. Současně dlužníka soud poučil o tom, že pokud nebude plnit na splátkový kalendář, soud jeho oddlužení bez nařízení dalšího jednání zruší a prohlásí na jeho majetek konkurs. Z konečné zprávy insolvenčního správce ze dne 21.8.2015 na č.l. B-64 soud zjistil, že dlužník uhradil svým nezajištěným věřitelům v průběhu splátkového kalendáře pouze 23,88%. Konkrétně dlužník uhradil věřitelům za 60 měsíců částku ve výši 328.402,00 Kč. Na odměně a nákladech hotových výdajů uhradil částku ve výši 54.000,-Kč. Usnesením ze dne 02.09.2015 č.j.-B-65 soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Romana anonymizovano .

Podle § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Při osvobození dlužníka podle odstavce zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

Podle § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Podle § 416 IZ se osvobození podle § 414 nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti.

Podle § 417 osvobození podle § 414 insolvenční soud dlužníku odejme, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku. Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele. Zánik osvobození se nevztahuje na pohledávky věřitelů, kteří se sami účastnili podvodných jednání s dlužníkem nebo nedovolených výhod.

V daném případě soudu nezbývá, než konstatovat, že i když vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka co do délky řízení, dlužník neplnil své povinnosti dle usnesení o schválení oddlužení, tak jak pro něj vyplývají z insolvenčního zákona. Dlužník uspokojil své nezajištěné věřitele po uplynutí splátkového kalendáře pouze ve výši 23,88% a nebyla tak splněna základní podmínka oddlužení, a to nikoliv za okolností, které by dlužník nezavinil. Navíc byl dlužník v průběhu trvání insolvenčního řízení uznán vinným ze spáchání pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na dobu v trvání čtyř let. Zároveň bylo dlužníku uloženo ve zkušební době uhradit poškozeným škodu, kterou svým činem způsobil (více viz rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 27 T 12/2011-660 ze dne 14.09.2012, v právní moci téhož dne). V jeho jednání tak lze spatřovat porušení povinností tak, jak je předpokládá ust. § 418 odst. 1 písm. a) IZ, a proto dlužníku nelze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek dle § 414 IZ, a to bez ohledu na skutečnost, že předmětné odsouzení bylo zahlazeno na základě Amnestie prezidenta republiky vyhlášené dne 01.01.2013. Soud proto ze shora uvedených důvodů dlužníka neosvobodil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud návrh na osvobození od placení pohledávek zamítl, se může odvolat pouze dlužník (§ 416 odst. 2 IZ).

V Ústí nad Labem dne 24. září 2015 Mgr. Jáchym Oswald v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Martina Pánková