KSUL 69 INS 3380/2010
69 lCm 729/2010 102 VSPH 1512011-49 (KSUL 69 INS 3380/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Mgr. Martina Koláře, sídlem Masarykovo nám. 3/3, Děčín, insolvenčniho správce dlužníka Miroslava Kudrny, proti žalovanému JUDr. Petru Kociánovi, sídlem Veveří 125, Brno, soudnimu exekutorovi Exekutorského úřadu Brno-venkov, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 69 ICm 729/2010-24 ze dne 19.|istopadu 2010 takto: l. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 69 ICm 729/2010-24 ze dne 19.|istopadu 2010 se mění tak, že se žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku z titulu náhrady nákladů exekuce ve výši 7.920,-Kč, zamítá, a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný zúčastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodněnh

Krajský soud v Ústi nad Labem ve výroku označeným rozsudkem určil, že pohledávka žalovaného ve výši 7.920,-Kč z titulu náhrady nákladů exekuce

102 VSPH 15/2011 () přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka není po právu, a rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 278,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku na účet majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvniho stupně při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že :

-dne 3.8.2009 byla usnesením Okresního soudu v Děčíně č.j. 8 Nc 4603/2009-5 vůči dlužniku jako povinnému nařizena exekuce k uspokojení pohledávek oprávněné Matco, s.r.o., nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce, přičemž provedením exekuce byl pověřen žalovaný,

-dne 1.4.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka,

-dne 8.4.2010 byl usnesením Krajského soudu v Ústi nad Labem č.j. KSUL 69 INS 3380/2010-A-11 zjištěn úpadek dlužníka, povoleno oddlužení a do funkce insolvenčního správce ustanoven žalobce,

-dne 12.4.2010 vydal žalovaný příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 7.920,-Kč sestávající z jeho odměny ve výši 3.000,-Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 3.500,-Kč, náhrady za doručení písemností ve výši 100,-Kč a DPH ve výši 1.320,-Kč, aniž by exekuce byla ukončena a aniž by na vymáhané pohledávky bylo cokoli vymoženo,

-dne 4.5.2010 přihlásil žalovaný pohledávku z titulu náhrady nákladů exekuce ve výši 7.920,-Kč (dále jen pohledávka) do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, na přezkumněm jednání konaném dne 2.7.2010 popřel žalobce pravost pohledávky.

Vrovině právního posouzení věci soud poukazuje na ust. § 87 až 89 exekučního řádu (dále jen EŘ) konstatoval, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejim skončení, kdy lze jednoznačně určit, zda byla exekuce úspěšná či nikoli. Ztoho dovozoval, že když žalovaný vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce před jejím skončením, učinil tak předčasně a žalobce postupoval správně, pokud pohledávku p0přel. Doplnil, že žalovanému nic nebrání v tom, aby po skončení insolvenčního řízení exekuci ukončil, její náklady vyčislil a poté pohledávku po dlužníkovi požadoval. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst.1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) stím, že vřízeni úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu cestovného k soudnímu jednání.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se žalovaný včas odvolal apožadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne. Vodvoláni poukazuje na ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) vyslovil názor, že exekutor je i po zahájení insolvenčního řízení oprávněn vydat exekuční příkaz nebo příkaz kúhradě nákladů exekuce, nebot' nejde o úkony směřující k provedení exekuce. Vysvětlíl, že náklady exekuce vyčislil dle ust. § 87 odst. 3 ER, jež vychází z principu úspěchu ve věci, a proto neměl za právně významné, že v exekuci nebylo nic vymoženo. Připomněl, že provedl veškeré úkony směřující ke zjištění majetku dlužníka, který nepodal návrh na zastavení exekuce ani netvrdil, že by pohledávku oprávněné byt' zčásti uhradil. Zdůraznil, že vposuzované věci požádal povinný (dlužník) o oddlužení, a proto nepřichází v úvahu ani aplikace ust. §89 EŘ, dle niž vpřipadě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí náklady exekuce oprávněný. D0p|ni|, že při určení odměny za provedení exekuce

.. u; 1x41 . ILJILULU

102 VSPH 15/2011 () v minimální výši 3.000,-Kč postupoval dle ust. § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. (dále jen vyhláška), při určení hotových výdajů ve výši 3.500,-Kč dle ust. § 13 vyhlášky a při určení náhrady za doručení písemnosti ve výší 50,-Kč dle ust. § 15 vyhlášky, k čemuž připočetl DPH dle ust. § 87 odst. 1 EŘ.

Žalobce ve vyjádření k odvolání setrval na své dosavadní argumentaci, že žalovaný není oprávněn uplatnit nárok na náhradu nákladů exekuce dříve, než bude zřejmé, kdo bude povinen náklady exekuce hradit. Připustil sice, že žalovaný mohl vydat příkaz kúhradě nákladů exekuce již vprůběhu exekučního řízení, avšak namítal, že pokud by žalovaný nevymohl žádné plnění, jednou zvariant ukončení exekuce by bylo její zastavení pro nemajetnost povinného (dlužníka) a náklady exekuce by hradil Oprávněný a nikoli povinný. Proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnuti včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a OSR a dospěl ktěmto zjištěním a závěrům :

V daném případě je napadený rozsudek postaven na tom, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení, kdy lze jednoznačně určit, zda byla exekuce úspěšná či nikoli, a že žalovaný tudíž vydal příkaz kúhradě nákladů exekuce předčasně.

Podle ust. § 87 odst. 1 EŘ patří mezi náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemnosti, odměna a náhrada nákladů Správce podniku, a je-Ii exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 87 odst. 3 téhož zákona hradí náklady exekuce exekutorovi povinný. Z odst. 4 téhož ustanovení pak plyne, že náklady exekuce a náklady Oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučnim příkazu k provedení exekuce ukládajicí zaplacení peněžité částky.

Podle § 88 odst. 1 EŘ platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. 3 téhož ustanovení vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhovi, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (ust. § 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresovaně soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.

Ust. § 89 EŘ pak určuje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

102 VSPH 15/2011 ()

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že náklady exekuce (v přezkoumávané věcí jde o odměnu exekutora, náhradu jeho paušálně určených hotových výdajů, náhradu za doručení písemnosti a daň z přidané hodnoty) nejsou ničím jiným než náklady (exekučního) řízení, přičemž rozhodování o nich zákon primárně svěřuje soudnímu exekutorovi, který tak činí příkazem k úhradě nákladů exekuce.

Judikatura (např. usneseni Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223/2007 ze dne 10.3.2008) dovozuje, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy. Příkaz je ve spojeni s usnesením o nařízení exekuce exekučnim titulem, který se vymáhá v exekučnim řízení, v němž byl vydán (viz ust. § 87 odst. 4 a § 88 odst. 1 a 2 EŘ), přičemž způsob provedení exekuce je stanoven v exekučnim příkazu (viz ust. § 47 odst. 1 a § 48 pism. f) EŘ), Pouze v případě podání námitek proti tomuto příkazu některým z účastníků, jestliže jim zcela nevyhoví sám exekutor, přenáší se rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o důvodnosti námitek (viz ust. § 88 odst. 3 a 4 EŘ).

Jsou-li tedy náklady exekutora pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie (např. Drápal, L., Bureš J. a kol. Občanský soudní řád l. Komentář l. vydání Praha: C.H.Beck, 2009, str. 1009) ajudikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 238/2007 ze dne 27.9.2007), podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesnim právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnuti, které má v tomto směru konstitutivní povahu. V případě exekučního řízení se jedná o pravomocně soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi vůči některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, nebo-a Opakované to budiž zdůrazněno-o exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce.

Vposuzované věci je nesporně, že o nákladech exekučního řízení již bylo příkazem kúhradě nákladů exekuce pravomocně rozhodnuto, a proto neobstoji závěr soudu prvního stupně, že pohledávka nevznikla. Podle názoru odvolacího soudu má exekutor právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekuci pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejim skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, z EŘ ani z vyhlášky nevyplývá.

S argumentaci žalobce, že pohledávku popřel po právu, nebot' dosud není zřejmě, zda náklady exekuce ponese povinný (dlužník) či oprávněný, se odvolací soud neztotožňuje, nebot' dle ust. § 271 OSŘ, jež se použije i pro exekuční řízení, plati, že dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnuti, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnuti vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnuti došlo stim, že může také zrušit dosud vydaná rozhodnuti o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnuti jíž zaplatil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného je důvodně. Postupoval proto podle

3 ov nem !zwzuw 102 VSPH 15/2011 () ust. § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ a napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhověl.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 1, 2 OSR a ust. § 202 odst. 1 |Z.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Usti' nad Labem.

V Praze dne 17. března 2011

JUDr. Jiří K a re t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Špinková