KSUL 69 INS 1819/2014
KSUL 69 INS 1819/2014 69 ICm 2209/2014-14

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce VITACREDIT s.r.o., se sídlem Selské nám. 9/43, Chválkovice, 779 00 Olomouc, IČ 286 14 488, proti žalované Ing. Gabriela Burzová, se sídlem Praha 6, Veleslavínská 39/48, insolvenční správkyně dlužníků Marek anonymizovano , anonymizovano , bytem Vědomice 13e a Drahomíra anonymizovano , nar. 11.11.1969, bytem Vědomice 13e, o určení pohledávky

takto:

I. Zamítá se žaloba na určení, že nevykonatelná pohledávka žalobce přihlášená žalobcem jako přihláška č. 9 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn.je v popřeném rozsahu 505.498,43 Kč co do pořadí, pravosti, důvodu a výše po právu.

II. Žalované se nepřiznává vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 26.6.2014 se žalobce domáhá ve vztahu k žalované jako insolvenční správkyni určení pravosti, pořadí, důvodu a výše své pohledávky v částce 505.498,43 Kč; z pohledávky (přihláška č. 9) v částce 815.929,-Kč z úvěru poskytnutého dlužníkům podle smlouvy ze dne 19.7.2011 č. 2311000139 přihlášené žalobcem v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn.byla insolvenční správkyní při přezkumném jednání dne 29.5.2014 pohledávka zčásti uznána, zčásti však byla popřena. Žalobce, jenž se jednání nezúčastnil, byl o popření pohledávky insolvenční správkyně vyrozuměn dopisem ze dne 9.6.2014.

Věřitel tedy uplatnil nepochybně včas, do 30 dnů od přezkumného jednání (ve lhůtě podle § 198 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ) žalobu na určení pravosti nevykonatelné pohledávky u soudu, přičemž svůj nárok opřel o ty skutkové okolnosti, které vylíčil již v přihlášce pohledávky (§ 198 odst. 2 IZ).

Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) tedy dán nebyl a proto se soud žalobou zabýval věcně.

Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.8.2015 byla věc-vedle řady dalších jiných-přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Usnesením ze dne 13.8.2015 č.j. 69 ICm 2209/2014-10 vyzval soud účastníky, aby sdělili ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí.

Žalovaná vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání z 13.8.2015, zatímco souhlas žalobce byl dán tím, že se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených účastníky a na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku.

Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 18.9.2015.

V přihlášce pohledávky č. 9 přihlásil žalobce dílčí pohledávku č. 1 v částce 404.929,-Kč (dlužná jistina 250.000,-Kč, smluvní úroky 240.000,-Kč, úplata 90.000,-Kč, poplatek za úvěr 11.000,-Kč a zákonný úrok z prodlení do 30.3.2014 v částce 50.497,-Kč, poníženo o zaplacenou částku 236.568,-Kč) a dílčí pohledávku č. 2 v částce 411.000,-Kč (smluvní pokuty podle čl. IV smlouvy) a to obě dílčí pohledávky jako nevykonatelné zajištěné (podle zástavní smlouvy ze dne 19.7.2011), jejichž důvodem je smlouva o úvěru č. 2311000139 ze dne 19.7.2011.

Ze smlouvy o úvěru č. 2311000139 ze dne 19.7.2011, jež byla přílohou přihlášky, vyplývá, že žalobce jako věřitel se zavázal poskytnout insolvenčním dlužníkům jako dlužníkům z úvěru úvěr 250.000,-Kč převodem na udaný účet do 2 pracovních dnů od účinného zajištění, tj. od vkladu zástavního práva do katastru, ti se zavázali vrátit poskytnuté prostředky, zaplatit sjednané úroky (16 % p.a.), dále zaplatit odměnu za poskytnutí úvěru 90.000,-Kč a poplatek za sjednání smlouvy 11.000,-Kč (RPSN 44,3 %), tj. celkem částku 591.000,-Kč, a to v 72 měsíčních splátkách, první dne 21.7.2011, přičemž nejdříve byly splatné úrok a úplata a potom jistina (to bylo obsaženo také ve splátkovém kalendáři, který je přílohou smlouvy). Při prodlení byl věřitel oprávněn žádat zaplacení pohledávky najednou. Vedle zákonného úroku z prodlení si sjednaly strany smlouvy smluvní sankce (bod IV) a to smluvní pokutu 0,2 % z původní výše jistiny za každý započatý den prodlení, k tomu při trvání prodlení déle než měsíc jednorázovou smluvní pokutu 25.000,-Kč a ještě paušální náhradu nákladů 50.000,-Kč při vymáhání dlužné částky, která ale nezahrnuje náklady soudního či rozhodčího řízení a náklady právního zastoupení.

Na základě smlouvy věřitel poskytl dlužníkům úvěr 250.000,-Kč, ti zaplatili poplatek za úvěr 11.000,-Kč a 28 splátek po 8.056,-Kč (v době od 7/2011 do 12/2013); pro prodlení dlužníků byl úvěr zesplatněn ke dni 28.5.2012.

Úvěr byl podle smlouvy ze dne 19.7.2011 zajištěn zástavním právem k nemovitostem dlužníků; vklad zástavního práva do katastru byl zapsán 25.7.2011 s účinky 20.7.2011.

Podle výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce (Krajský soud Ostrava, C/44548) je předmětem podnikání žalobce poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek vyplývá, že insolvenční správkyně dílčí pohledávku č. 1 popřela v částce 94.498,43 Kč přičemž z dílčí pohledávky č. 1 popřela žalovaná do pravosti a výše pohledávku na úplatu 90.000,-Kč z důvodu, že tato odměna představuje 36 % skutečně poskytnuté částky úvěru, přičemž přiměřenou odměnou je s přihlédnutím ke sjednané úrokové sazbě 16 % p.a. za přenechání prostředků poplatek za úvěr v částce 11.000,-Kč, požadavek je nepřiměřený, ujednání o odměně je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a dále z dílčí pohledávky č. 1 popřela žalovaná úrok v částce 4.498,43 Kč co do výše s tím, že věřitel má právo na zákonný úrok z prodlení z úvěru, nikoliv však z celé nesplacené jistiny, jak kalkuloval v přihlášce, ale z postupně se snižující jistiny podle plateb uvedených v přihlášce a dílčí pohledávku č. 2 popřela do pravosti a výše v částce 411.000,-Kč z důvodu, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,2 % z původní jistiny denně (tj. 73 % p.a.) spolu s ujednáním o jednorázové smluvní pokutě 25.000,-Kč a paušální náhradě spojené s vymáháním ve výši 50.000,-Kč je podle § 39 obč. zák. neplatné pro rozpor s dobrými mravy, jelikož takto sjednaná sankce je nemravná, nepřiměřená a způsobuje nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch dlužníků jako spotřebitelů. Celkově tedy popřela žalovaná uvedeným způsobem pohledávku do částky 505.498,43 Kč, zatímco do částky 310.430,57 Kč ji uznala; pořadí popřeno nebylo.

Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se řídí právní poměry vzniklé před účinností občanského zákoníku (před 1.1. 2014) dosavadními předpisy; sporná věc se tak posuzuje podle občanského zákoníku (dále obč. zák.), resp. podle obchodního zákoníku (dále obch. zák.), jež byly k tomuto datu zrušeny (§ 3080 bod 1. a 72. o.z.).

K dílčí pohledávce č. 1

Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 499 obch. zák., za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 56 odst. 1 obč. zák., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Výše uvedené ustanovení § 499 obch. zák. je kogentní (§ 263 odst. 1 obch. zák.). Protože předmětem podnikání žalobce bylo poskytování spotřebitelských úvěrů, bylo možno za převzetí závazku úvěr poskytnout žádat a také ve smlouvě sjednat úplatu; to ostatně ani nebylo ostatně při popření této části pohledávky žalovanou zpochybněno. Důvodem popření byla nepřiměřenost celkové úplaty, v jejímž důsledku považovala správkyně ujednání v této části za neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

Soud s názorem správkyně, že ujednání je absolutně neplatné, souhlasí. Jelikož čerpání úvěru vázala smlouva na vklad zástavního práva do katastru-přičemž již dne 20.7.2011 byl podán návrh k příslušnému katastrálnímu úřadu-dalo se rozumně očekávat, že doba, po kterou věřitel bude muset držet smlouvou dohodnuté prostředky pro dlužníky k dispozici, nebude nijak dlouhá. Pokud za těchto okolností byla sjednána úplata v částce 90.000,-(tj. téměř třetina samotného úvěru) a to v souběhu s poplatkem za úvěr v částce 11.000,-Kč (i když jeho účelem mělo být zčásti i pokrytí výloh se zajištěním zástavní smlouvou), jde o ujednání, které musí soud hodnotit jako ujednání zakládající značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran (a to proto, že úplata v takto extrémní výši postrádá elementární hospodářskou racionalitu) a současně příčící se dobrým mravům a tudíž ujednání pro rozpor se zákonem neplatné (§ 3 odst. 1 obč. zák., § 56 odst. 1 obč. zák. a § 39 obč. zák.).

Nakolik pak jde o tu část dílčí pohledávky č. 1, která představuje zákonný úrok z prodlení, tak při výše uvedené eliminaci ujednání o úplatě ze smlouvy jako ujednání absolutně neplatného je třeba vycházet z toho, že v rozsahu žalobcem uvažované úhrady odměny již dlužníci zčásti (tak, jak je v přihlášce uvedena postupná úhrada této odměny 90.000,-Kč) uhradili i jistinu, z čehož pak rezultuje, jak na to správkyně při popření této části dílčí pohledávky správně poukázala, také nižší rozsah úroku z prodlení.

K dílčí pohledávce č. 2

Rovněž v případě pohledávek na zaplacení smluvních pokut dospěl soud k závěru, že tyto pohledávky platně nevznikly. Smluvní pokuta byla sjednána tak, že při prodlení dlužníků bez ohledu na výši dluhu má činit smluvní pokuta 0,2 % denně z jistiny (tj. částku 500,-Kč denně), při prodlení déle než měsíc by pak šlo o další, jednorázovou smluvní pokutu v částce 25.000,-Kč a při vymáhání u soudu nebo rozhodce má přistupovat další sankce 50.000,-Kč. Jde o ujednání zcela jasná, avšak svým rozsahem ve vztahu k jistině nepřiměřeně vysoká (při prodlení déle než měsíc a vymáhání nároku by i při relativně malém dluhu činily tyto sankce nejméně 75.000,-Kč-zatímco poskytnuté prostředky činily 250.000,-Kč).

Stejně jako v případě dílčí pohledávky č. 1 i toto ujednání o smluvní pokutě považuje soud za ujednání zakládající značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran a současně příčící se dobrým mravům a tudíž ujednání pro rozpor se zákonem neplatné (§ 39 obč. zák.).

Důvodnost nevykonatelné pohledávky v celé její popřené části tedy žalobce neprokázal (přičemž žalobce žaloval i na určení pořadí, přestože zajištění a právo na uspokojení z něj správkyní při přezkumu pohledávky popřeno nebylo); proto byla jeho žaloba zamítnuta.

Žalované, jež by měla podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů vynaložených k účelné obraně, soud náhradu nepřiznal; podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 18. září 2015 Mgr. Jiří Fellner, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Bc. Romana Žáková