KSUL 44 INS 14403/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSUL 44 INS 14403/2010 44 ICm 869/2011 29 ICdo 5/2014-106

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce Ing. Jana Rippela, se sídlem v Lounech, DobromČ ice 419, PSý 440 01, jako insolvenního správce dlužník Vladimíra a Ivany Vavrouškových, zastoupeného Mgr. Petrem Šmídkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Jest ábí 974/1, PSý 460 01, proti žalovanému JUDr. Ond eji Marešovi, LL. M., soudnímu exekutorovi, se sídlem v LitomČ icích, Masarykova 679/33, PSý 412 01, zastoupenému JUDr. Petrem Honzíkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Rohanské náb eží 657/7, PSý 186 00, o pop ení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 ICm 869/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužník Vladimíra Vavrouška, narozeného 3. kvČtna1969 a Ivany Vavrouškové, narozené 8. listopadu 1980, bytem v T ebívlicích, Solany 45, PSý 411 15, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. íjna 2013, . j. 44 ICm 869/2011, 101 VSPH 267/2013-70 (), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. íjna 2013, . j. 44 ICm 869/2011, 101 VSPH 267/2013-70 (), se zrušuje a vČc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu ízení.

O d v o d n Č n í:

Rozsudkem ze dne 12. února 2013, . j. 44 ICm 869/2011-40, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen insolvenní soud ) o žalobČ insolvenního správce dlužník

Vladimíra Vavrouška (dále též jen V. V. ) a Ivany Vavrouškové (dále též jen I. V. ), smČ ující proti žalovanému JUDr. Ond eji Marešovi, LL. M., tak, že uril, že pohledávka žalovaného za I. V., ve výši 7.800 K nebyla do insolvenního ízení vedeného p ed Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn.p ihlášena po právu (bod I. výroku). Dále insolvenní soud rozhodl o nákladech ízení (bod II. výroku). Insolvenní soud vyšel z ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ a § 199 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), a z ustanovení § 46 odst. 6, § 59 odst. 1, § 87, § 88 odst. 1 a 3 a § 89 zákona . 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuní innosti (exekuní ád) a o zmČnČ dalších zákon , ve znČní pozdČjších p edpis , p iemž dospČl k následujícím závČr m: 1/ Podle názoru odvolacího soudu-srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze . j. 44 ICm 1188/2011, 103 VSPH 111/2012-29 () [jde o rozsudek ze dne 5. zá í 2012]-na ízenou exekuci nelze v pr bČhu insolvenního ízení provést, exekuní p íkaz sám není exekuním titulem a exekutor vym že náklady exekuce a náklady oprávnČného na základČ p íkazu, který je k námitkám úastníka exekuce p ezkoumatelný soudem. Nejvyšší soud formuloval v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 (jde o usnesení ze dne 10. b ezna 2008, které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže -dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) závČr, podle kterého je p íkaz ve spojení s usnesením o na ízení exekuce exekuním titulem, který se vykonává v exekuním ízení, v nČmž byl vydán. Tento závČr pak odpovídá i právní úpravČ ustanovení § 59 odst. 1 exekuního ádu, která neupravuje vymožení pohledávky založené p íkazem v insolvenním ízení. Jediný p ípad, kdy v pr bČhu insolvenního ízení m že exekutor uspokojit náklady exekuce, upravuje ustanovení § 46 odst. 6 exekuního ádu, a to v situaci, kdy p ed zahájením insolvenním ízení má exekutor k dispozici výtČžek exekuce a ten na základČ svého rozhodnutí odevzdá insolvennímu správci po odetu náklad exekuce. Náklady exekuce lze tak vymoci na povinném jen z výtČžku exekuce, a to v exekuním ízení samotném. Tam, kde bude exekuce zastavena pro nemajetnost povinného, je k úhradČ tČchto náklad povinen oprávnČný. 2/ V dané vČci žalovaný p edložil jím vydaný p íkaz k úhradČ náklad exekuce ze dne 13. prosince 2010, . j. 124 EX 7155/10-17, jenž nabyl právní moci dne 29. prosince 2010, a ve spojení s usnesením Okresního soudu v LitomČ icích (dále jen exekuní soud ) ze dne 22. zá í 2010, . j. 21 EXE 7248/2010-12 (o na ízení exekuce) je exekuním titulem. 3/ V insolvenním ízení vymáhal žalovaný náklady exekuce pouze v minimální výši podle § 6 odst. 3 a § 13 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti . 330/2001 Sb., o odmČnČ a náhradách soudního exekutora, o odmČnČ a náhradČ hotových výdaj správce podniku a o podmínkách pojištČní odpovČdnosti za škody zp sobené exekutorem (dále jen vyhláška ), a nemČl k dispozici žádný výtČžek exekuce, z nČhož by mohl odeíst náklady exekuce ve smyslu § 46 odst. 6 exekuního ádu 4/ Vzhledem k (výše citovaným) závČr m Vrchního soudu v Praze žalobce právem pop el pohledávku žalovaného, nebo tu nelze uspokojit v insolvenním ízení. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. íjna 2013, . j. 44 ICm 869/2011, 101 VSPH 267/2013-70 (), zmČnil rozsudek insolvenního soudu tak, že žalobu o požadované urení zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech ízení p ed soudy obou stup (druhý výrok). Odvolací soud p i p ezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí vyšel zejména z toho, že: 44 ICm 869/2011 29 ICdo 5/2014

1/ Usnesením ze dne 22. zá í 2010, . j. 21 EXE 7248/2010-12, na ídil exekuní soud exekuci na majetek povinné I. V. podle vykonatelného rozhodnutí ýeského telekomunikaního ú adu k uspokojení pohledávky oprávnČného (Telefonica 02 CZ Republic, a. s.) ve výši 12.172 K s p íslušenstvím, pro náklady p edcházejícího nalézacího ízení ve výši 488 K, pro náklady oprávnČného v exekuním ízení a pro náklady exekuce, které urí soudní exekutor v p íkazu k úhradČ náklad exekuce. Provedením exekuce povČ il exekuní soud žalovaného. 2/ P íkazem k úhradČ náklad exekuce ze dne 13. prosince 2010, . j. 124 EX 7155/10-17, jenž nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 29. prosince 2010, rozhodl žalovaný jako soudní exekutor v exekuní vČci oprávnČného proti povinné I. V., že I. V. je povinna uhradit náklady exekuce náklady oprávnČného , jež se urují tak, že odmČna na exekutora iní 3.000 K, hotové výdaje exekutora iní 3.500 K a da z p idané hodnoty iní 1.300 K, celkem tedy jde o ástku 7.800 K. Na tomto základČ odvolací soud-vycházeje z ustanovení § 87, § 88 odst. 1 a 3 a § 89 exekuního ádu-dospČl k následujícím závČr m: 1/ Není správný závČr insolvenního soudu, že náklady exekutora, by jsou obsaženy v jeho pravomocném a vykonatelném exekuním p íkazu, nelze v insolvenním ízení uspokojit, nebo je lze uspokojit jen z výtČžku exekuce v exekuním ízení samotném (k emuž nedošlo). Odvolací si p itom je vČdom opaného rozhodnutí senátu 103 VSPH, jež však konzistentnČ nesdílí, stejnČ jako senát 102 VSPH; srov. nap . rozhodnutí sp. zn. (správnČ sen. zn.) 101 VSPH 209/2011 [jde o rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2012, . j. 41 ICm 1923/2011, 101 VSPH 209/2011-42 (KSPH 41 INS 2788/2011)] nebo 102 VSPH 15/2011). 2/ Odvolací soud je p esvČden, že náklady exekuce (v p ezkoumávané vČci jde o odmČnu exekutora, o náhradu jeho paušálnČ urených hotových výdaj a o da z p idané hodnoty) nejsou niím jiným než náklady (exekuního) ízení, p iemž rozhodování o nich zákon primárnČ svČ uje soudnímu exekutorovi, který tak iní p íkazem k úhradČ náklad exekuce. 3/ Judikatura (nap . usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5223/2007) dovozuje, že p íkazem k úhradČ náklad exekuce soudní exekutor uruje konkrétní výši a jednotlivé složky náklad exekuce, aniž by stanovil zp sob, kterým budou vymoženy. P íkaz je ve spojení s usnesením o na ízení exekuce exekuním titulem, který se vymáhá v exekuním ízení, v nČmž byl vydán (srov. § 87 odst. 4 a § 88 odst. 1 a 2 exekuního ádu), p iemž zp sob provedení exekuce je stanoven v exekuním p íkazu (srov. § 47 odst. 1 a § 48 písm. f/ exekuního ádu). Pouze p i podání námitek proti tomuto p íkazu nČkterým z úastník se p enáší rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o d vodnosti námitek (jestliže jim zcela nevyhoví sám exekutor); srov. § 88 odst. 3 a 4 exekuního ádu. 4/ Jsou-li tedy náklady exekutora pohledávkou z titulu práva na náhradu náklad ízení, jsou v dané vČci aplikovatelné i závČry právní teorie (nap . Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Obanský soudní ád I. § 1 až 200za. Komentá . 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1009) a judikatury [nap . rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. zá í 2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007 (jde o rozhodnutí uve ejnČné v asopise Soudní judikatura íslo 7, roník 2008, pod íslem 92)], podle nichž nárok na náhradu náklad ízení má základ v procesním právu a vzniká na základČ pravomocného rozhodnutí, které má v tomto smČru konstitutivní povahu.

V p ípadČ exekuního ízení jde o pravomocné soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi v i nČkterému z úastník exekuního ízení p iznáno právo na náhradu náklad exekuce, nebo-a opakovanČ to budiž zd raznČno-o exekutorem vydaný p íkaz k úhradČ náklad exekuce. 5/ Podle názoru odvolacího soudu má exekutor právo na uspokojení náklad exekuce i v p ípadČ, že v pr bČhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávnČného nic vymoženo, když exekutor je v podstatČ honorován za to, že byl exekucí povČ en. Názor, že náklady exekuce mohou být vyísleny až po jejím skonení a že exekutor má nárok na náhradu náklad exekuce jen v p ípadČ, že na uspokojení pohledávky oprávnČného nČco vym že, nevyplývá ani z exekuního ádu, ani z vyhlášky. 6/ Odvolací soud se neztotož uje s argumentací žalobce, že pohledávku pop el po právu, nebo dosud není z ejmé, zda náklady exekuce ponese povinný (dlužník) i oprávnČný. Podle § 271 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), jenž se použije i pro exekuní ízení, platí, že dojde-li k zastavení na ízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradČ náklad , které úastník m provádČním výkonu rozhodnutí vznikly podle toho, z jakého d vodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo s tím, že m že také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, pop ípadČ uložit oprávnČnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil. 7/ Z tČchto d vod odvolací soud zmČnil rozsudek insolvenního soudu a žalobu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož p ípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ., s tím, že jde o otázku procesního práva dovolacím soudem dosud jednoznanČ nevy ešenou, p iemž (jak je patrno z rozhodnutí odvolacího soudu, z nČjž vyšel insolvenní soud, na stranČ jedné, a z napadeného rozhodnutí na stranČ druhé) dva senáty odvolacího soudu posoudily tutéž otázku opanČ. V dovolání namítá (posuzováno podle obsahu), že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci, tedy, že je dán dovolací d vod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ., a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Dovolatel poukazuje na to, že žalobu založil na následujících argumentech: 1/ Exekuní ízení se zahájením insolvenního ízení nep erušuje (exekuci pouze nelze provést). Z žádného zákonného ustanovení pak nevyplývá, že by úastník jakéhokoli nep erušeného ízení mohl uplatnit své náklady vzniklé úastí v nep erušeném ízení v jiném zahájeném i probíhajícím ízení (v tomto p ípadČ v insolvenním ízení). 2/ Exekuní ád eší v § 46 odst. 6 (nyní odst. 7) situaci, kdy exekutor vymohl ást pohledávky oprávnČného (vČ itele v insolvenním ízení), kterou nevydal oprávnČnému, tak, že exekutor vydá usnesení, kterým po odpotu náklad exekuce vydá zbývající výtČžek insolvennímu správci. Kdyby mČl zákonodárce v úmyslu ešit i opanou situaci (tedy p ípad, kdy exekutor nevym že nic nebo ménČ, než jsou jeho náklady) tak, že by exekutor mohl uplatnit nárok na náklady exekuce nebo na jejich doplatek p ihláškou v insolvenním ízení, pak by to bylo v zákonČ uvedeno a ešeno. Z nieho nevyplývá, že by zbývající výtČžek mohl mít zápornou hodnotu (tj. být nárokem uplatnitelným v insolvenním ízení). 3/ Dle § 87 exekuního ádu vym že exekutor (svoje) náklady exekuce a náklady oprávnČného na základČ p íkazu k úhradČ náklad exekuce, a to nČkterým ze zp sob urených v exekuním p íkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení penČžité ástky. V § 59 odst. 1 exekuního ádu je uvedeno, jakým zp sobem m že být provedena exekuce 44 ICm 869/2011 29 ICdo 5/2014 ukládající zaplacení penČžité ástky; ani tam se však neuvádí, že by exekuce mohla být provedena p ihláškou k insolvennímu ízení (když po zahájení insolvenního ízení navíc nelze exekuci žádným zp sobem provést-§ 109 odst. 1 písm. c/ insolvenního zákona). 4/ Exekuní p íkazy, stejnČ jako p íkazy k úhradČ náklad exekuce, jsou právním úkonem (právním jednáním) provádČné exekuce a z nieho nevyplývá jejich vykonatelnost mimo exekuní ízení. To vyplývá z ustanovení § 40 odst. 1 exekuního ádu, když exekuní p íkazy nejsou uvedeny mezi exekuními tituly; doplnČní slov nebo exekutora se stČží m že týkat exekuních p íkaz , jejichž úinky zanikají provedením exekuce nebo jejím zastavením (§ 47 odst. 5 exekuního ádu). Mimo exekuní ízení lze uplatnit teprve nárok vyplývající z usnesení exekutora nebo exekuního soudu o zastavení exekuce podle § 55 exekuního ádu, ukládajícího zaplatit nebo doplatit jednotlivé nároky (takové usnesení bude exekuním titulem). 5/ Dle § 46 odst. 6 (nyní odst. 7) exekuního ádu platilo, že stanoví-li zvláštní právní p edpis (v tomto p ípadČ insolvenní zákon), že exekuci nelze provést, neiní exekutor žádné úkony smČ ující k provedení exekuce. Jelikož insolvenní ízení bylo zahájeno 29. listopadu 2010, pak p íkaz k úhradČ náklad exekuce, který je (dle dovolatele) úkonem (jednáním) smČ ujícím k provedení exekuce, vydaný po tomto datu, odporuje ustanovení § 46 odst. 6 (nyní odst. 7) exekuního ádu. Dovolatel si je vČdom toho, že po podání žaloby a zejména pak ke dni podání dovolání, se zmČnila nČkterá ustanovení insolvenního zákona i exekuního ádu, míní však, že ani po tČchto zmČnách z nieho nevyplývá, že by nespornČ zákonný nárok soudního exekutora na náhradu náklad exekuce mohl být ešen p ihláškou k insolvennímu ízení (p iemž není zodpovČzena ani otázka, zda taková p ihláška není nep ípustným provedením exekuce). Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že se jeho argumenty nevypo ádal. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která odkazuje napadené rozhodnutí (sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 a 29 Cdo 238/2007), eší jiné právní otázky. P i odkazu na rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 pak odvolací soud správnČ uvedl, že nárok uplatnČný p íkazem k úhradČ náklad exekuce se vymáhá v exekuním ízení, v nČmž byl vydán (a nikoli mimo nČ v insolvenním ízení). Odvolací soud se též nevypo ádal s otázkou, zda p íkazy k úhradČ náklad exekuce jsou právními úkony (právními jednáními) provádČní exekuce, tedy s otázkou zda zkoumaný p íkaz k úhradČ náklad exekuce byl platným právním úkonem (právním jednáním) vzhledem k ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenního zákona. Dovolatel zd raz uje, že nikterak nezpochyb uje (a nezpochyb oval) právo soudních exekutor na náhradu náklad exekuce, i když nebylo (lhostejno pro) vymoženo nieho, že však jakékoli právo lze uplatnit pouze zákonnými zp soby. Na výše uvedeném základČ dovolatel uzavírá, že insolvenní zákon a exekuní ád nep ipouštČjí (ani v souasném znČní) uplatnČní nároku soudního exekutora na náhradu náklad exekuce stanovených p íkazem k úhradČ náklad exekuce p ihláškou k insolvennímu ízení povinného a vymožení náklad exekuce v rámci insolvenního ízení povinného. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem

92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a insolvenní zákon ve znČní úinném do 31. prosince 2013. Dovolání v této vČci je p ípustné podle § 237 o. s. ., když dovoláním otev ené otázky procesního práva nebyly zásti vy ešeny (v insolvenních souvislostech) v rozhodování dovolacího soudu a zásti jsou odpovČdi na tyto otázky podané odvolacím soudem v rozporu s níže oznaenou judikaturou Nejvyššího soudu. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. Procesní (insolvenní) rámec dané vČci (z nČjž vyšly oba soudy a jenž nebyl v incidenním sporu zpochyb ován žádným z úastník ) je dán existencí insolvenního ízení vedeného na majetek dlužník (manžel V. V. a I. V.) na základČ jejich insolvenních návrh ; oba podali své insolvenní návrhy 29. listopadu 2010 a insolvenní soud téhož dne zve ejnil v insolvenním rejst íku vyhlášky, kterými oznámil zahájení insolvenního ízení. Usnesením ze dne 2. prosince 2010 spojil insolvenní soud insolvenní vČci obou dlužník ke spolenému ízení, usnesením ze dne 1. února 2011 (které nabylo právní moci téhož dne) zjistil insolvenní soud úpadek dlužník a povolil jim ešení úpadku oddlužením a usnesením ze dne 17. b ezna 2011 schválil insolvenní soud zp sob oddlužení dlužník plnČním splátkového kalendá e. Rozhodnutí o úpadku dlužník bylo vydáno již 1. února 2011, takže proces p ezkoumání pohledávky žalovaného se ídí (vzhledem k lánku II bodu 1. p echodných ustanovení k zákonu . 69/2011 Sb.) ustanoveními insolvenního zákona ve znČní úinném do 30. b ezna 2011 (tj. naposledy ve znČní zákona . 409/2010 Sb.); srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sen. zn. 29 ICdo 7/2012, uve ejnČné pod íslem 113/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle ustanovení § 109 insolvenního zákona se pojí se zahájením insolvenního ízení mimo jiné i ten úinek, že výkon rozhodnutí i exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze na ídit, nelze jej však provést (odstavec 1 písm. c/). Úinky zahájení insolvenního ízení nastávají okamžikem zve ejnČní vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenního ízení, v insolvenním rejst íku (odstavec 4). V této podobČ, pro vČc rozhodné, platilo citované ustanovení insolvenního zákona jak v dobČ, kdy nastaly úinky spojené se zahájením insolvenního ízení vedeného na majetek I. V. (povinné) [29. listopadu 2010], tak v dobČ, kdy žalovaný vydal p íkaz k úhradČ náklad exekuce (13. prosince 2010) a kdy byl zjištČn úpadek dlužník (1. února 2011) a kdy jim bylo schváleno oddlužení plnČním splátkového kalendá e (17. b ezna 2011). 44 ICm 869/2011 29 ICdo 5/2014

Budiž dále eeno, že do vydání napadeného rozhodnutí nedoznalo zmČny ustanovení § 109 odst. 4 insolvenního zákona; ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenního zákona bylo v mezidobí zmČnČno (s úinností od 1. ledna 2013, po novele provedené zákonem . 396/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a další související zákony) do následující podoby: výkon rozhodnutí i exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze na ídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkon m a rozhodnutím, které tomu odporují, se nep ihlíží. Tato zmČna však nemČla (nemá) vliv na právní posouzení dané vČci, když exekuce na majetek I. V. byla na ízena (o zahájení exekuce ve smyslu pozdČjší zmČny nešlo) a závČr, že k úkon m a rozhodnutím, které odporují zákazu plynoucímu z § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenního zákona, ve znČní úinném do 31. prosince 2012, se nep ihlíží , byl pro rozhodné období dán (bylo lze jej dovodit) i bez jeho výslovného zakotvení v ásti vČty za st edníkem oznaeného ustanovení. Dle ustanovení § 46 odst. 6 exekuního ádu, je-li exekuní ízení podle zvláštního právního p edpisu p erušeno nebo zvláštní právní p edpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor neiní žádné úkony smČ ující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvennímu správci exekutor vydá výtČžek exekuce bezodkladnČ po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpotu náklad exekuce o vydání výtČžku insolvennímu správci. I zde budiž eeno, že do vydání napadeného rozhodnutí doznalo ustanovení § 46 odst. 6 exekuního ádu zmČny jen potud, že se v nČm uvedené pravidlo p esunulo (opČt s úinností od 1. ledna 2013, po novele provedené zákonem. . 396/2012 Sb.) v § 46 exekuního ádu do odstavce 7. Podle ustanovení § 87 exekuního ádu náklady exekuce jsou odmČna exekutora, náhrada paušálnČ urených i úelnČ vynaložených hotových výdaj , náhrada za ztrátu asu p i provádČní exekuce, náhrada za doruení písemností, odmČna a náhrada náklad správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem danČ z p idané hodnoty, je nákladem exekuce rovnČž p íslušná da z p idané hodnoty podle zvláštního právního p edpisu (dále jen náklady exekuce ) [odstavec 1]. Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný (odstavec 3). Náklady exekuce a náklady oprávnČného vym že exekutor na základČ p íkazu k úhradČ náklad exekuce, a to nČkterým ze zp sob urených v exekuním p íkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení penČžité ástky (odstavec 4). Dle ustanovení § 88 odst. 1 exekuního ádu náklady exekuce a náklady oprávnČného uruje exekutor v p íkazu k úhradČ náklad exekuce, který doruí oprávnČnému a povinnému. Ustanovení § 89 exekuního ádu pak uruje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady úastník ten, který zastavení zavinil. V p ípadČ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálnČ urené i úelnČ vynaložené výdaje exekutorovi oprávnČný. Pro p ípad zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si m že oprávnČný s exekutorem p edem sjednat výši úelnČ vynaložených výdaj . V této podobČ, pro vČc rozhodné, platila citovaná ustanovení § 87 odst. 1 a 4, § 88 odst. 1 a § 89 exekuního ádu v dobČ vydání p íkazu k úhradČ náklad exekuce (13. prosince 2010). Výkladem ustanovení § 46 odst. 7 exekuního ádu (ve znČní úinném od 1. ledna 2013) ve vazbČ na insolvenní zákon (by již ve znČní úinném od 1. ledna 2014) se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 23. íjna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uve ejnČném pod íslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

(dále jen R 32/2015 ). V nČm oz ejmil (akcentuje znČní základních zásad insolvenního ízení obsažených v § 5 odst. 1 písm. a/ a b/ insolvenního zákona), že zásada pomČrného uspokojení vČ itel v insolvenním ízení se nutnČ musí vztahovat i na soudního exekutora, kterému v pr bČhu vedení exekuce vznikají náklady (exekuce) uvedené v § 87 odst. 1 exekuního ádu. V okamžiku, kdy soudní exekutor vymohl p i provádČní exekuce pohledávku (její ást), vzniká mu právo na náhradu náklad ízení. Jestliže má z tohoto titulu pohledávku v i povinnému- úpadci [rozumČj (insolvennímu) dlužníku] (a již vymahatelnou podle p íkazu k úhradČ náklad exekuce nebo ne), je povinen ji p ihlásit v p ihlašovací lh tČ do insolvenního ízení k jejímu uspokojení z majetkové podstaty úpadce [rozumČj (insolvenního) dlužníka], jak správnČ dovozuje dovolatel v adČ s ostatními vČ iteli . V opaném p ípadČ (rozhodnutím podle ustanovení § 46 odst. 7 exekuního ádu a vydáním vymoženého plnČní po odetení náklad exekuce) by došlo k nep ípustnému zvýhodnČní jednoho z vČ itel úpadce [rozumČj (insolvenního) dlužníka]. Aplikovat ustanovení § 46 odst. 7 vČta druhá exekuního ádu v jeho doslovném znČní proto nelze. Jinak eeno (uzav el Nejvyšší soud v R 32/2015), soudní exekutor je povinen po zahájení insolvenního ízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty úpadce [rozumČj (insolvenního) dlužníka] jím v exekuci vymožené plnČní bez odpotu náklad exekuce a jako vČ itel úpadce [rozumČj (insolvenního) dlužníka] náklady exekuce (svoji pohledávku) p ihlásí do insolvenního ízení. Ze závČr obsažených v R 32/2015 k výkladu § 46 odst. 7 exekuního ádu (ve znČní úinném od 1. ledna 2013) Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantnČ vychází (srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. b ezna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4599/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 1179/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. íjna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3906/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2015, sp. zn. 26 Cdo 3660/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2015, sp. zn. 26 Cdo 3759/2015). S p ihlédnutím ke shodné dikci se tyto závČry uplatní rovnČž p i výkladu ustanovení § 46 odst. 6 exekuního ádu ve znČní úinném do 31. prosince 2012 (pro tuto vČc rozhodném). Odtud plyne, že: 1/ Není správný závČr odvolacího soudu, že pohledávka spoívající v nákladech soudního exekutora (náklady exekuce ve smyslu § 87 odst. 1 exekuního ádu) vzniká až právní mocí rozhodnutí o p iznání tČchto náklad (a již jde o soudní rozhodnutí nebo o p íkaz k úhradČ náklad exekuce vydaný soudním exekutorem) [z R 32/2015 plyne, že tato pohledávka vzniká a m že být p ihlášena do insolvenního ízení, i když nejde o pohledávku vymahatelnou (vykonatelnou)]. 2/ Není správný názor odvolacího soudu, že právo na náhradu náklad exekuce vzniká soudnímu exekutorovi v i povinnému, i když k uspokojení pohledávky oprávnČného nebylo v pr bČhu exekuce nieho vymoženo [z R 32/2015 plyne, že tato pohledávka vzniká (soudnímu exekutorovi vzniká právo na náhradu náklad exekuce) v okamžiku, kdy vymohl p i provádČní exekuce pohledávku nebo její ást]. Zbývá dodat, že (v intencích § 87 odst. 4 exekuního ádu) Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že rozhodnutí, jímž soudní exekutor uruje náklady exekuce (pro úely jejich vymožení nČkterým ze zp sob urených v exekuním p íkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení penČžité ástky) [p íkaz k úhradČ náklad exekuce] je ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenního zákona provádČním exekuce a nikoli jejím na ízením (srov. k tomu i dikci § 47 odst. 1 a 2 exekuního ádu, ve znČní úinném 44 ICm 869/2011 29 ICdo 5/2014 k 13. prosinci 2010 a d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008, uve ejnČného pod íslem 69/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odtud plyne, že pohledávka v i I. V. (povinné) p ihlášená žalovaným do insolvenního ízení jako pohledávka vykonatelná , tuto vlastnost nemá, jelikož žalovaný vydal p íkaz k úhradČ náklad exekuce poté, co nastaly úinky spojené se zahájením insolvenního ízení na majetek povinné (I. V.) a pokraoval tedy v provádČní exekuce, a mu to zakazovalo ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenního zákona (v rozhodném znČní). K p íkazu k úhradČ náklad exekuce (jenž je provádČním exekuce) vydanému v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenního zákona (ve znČní úinném do 31. prosince 2012) se v insolvenním ízení nep ihlíží. Napadené rozhodnutí tedy neobstojí, jelikož odvolací soud p ijal nesprávné závČry o povaze pohledávky a o tom, že pro vznik pohledávky (v i povinné) není podstatné, že v pr bČhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávnČného nieho vymoženo. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. .). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupnČ) závazný. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 22. prosince 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Je ábková