KSUL 43 INS 27316/2016
č. i-KSUL 43 INS 27316/2016 2 VSPH 1819 mon-13-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Petra Vaňouse a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužníka: Josef anonymizovano , anonymizovano bytem Kadaňská 3689/51, 430 03 Chomutov za účasti státního zastupitelství

0 odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 43 INS 27316/2016wB 13 ze dne 27. září 2017 takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 43 INS 27316 / 2016 B-13 ze dne 27. září 2017 se v bodě I. výroku potvrzuje, v bodech II. a III. výroku se zrušuje & věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud vÚstí nad Labem usnesením č. j.wB 13 ze dne 27. září 2017 v insolvenčním řízení vedeném ve věci Josefa Sasky (dále jen dlužník) neschválil oddlužení dlužníka (bod I. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný (body II. a III. výroku), deklaroval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), že působnost věřitelského výboru bude až do okamžiku zvolení věřitelského výboru vykonávat soud (bod V. výroku), a uložil povinnost insolvenčnímu správci podávat insolvenčnínm soudu a věřitelskému orgánu každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod VI. výroku). Při rozhodování vyšel soud prvního stupně zejména z toho, že:

[1] Usnesením č. j.A 12,B-1 ze dne 2. 5. 2017 zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil insolvenčním správcem AS ZIZLAVSKY v. 0. S. (dále jen správce), nařídil konání prvního přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů na 28. 6. 2017.

[2] Po opakovaných omluvách dlužníka proběhly dne 19. 9. 2017 přezkumné jednání a schůze věřitelů, přičemž dlužník se z jednání omluvil a nežádal o jeho odročení; při přezkumném jednání byly přezkoumány všechny včas přihlášené pohledávky a byly zcela zjištěny.

[3] Dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že má vůči 5 věřitelům závazky v celkové výši zhruba 320.245 Kč, do insolvenčního řízení se však přihlásilo 17 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.172.196,41 Kč. Správce uvedl, že doložený příjem dlužníka postačuje k uspokojení přihlášených pohledávek do výše 30,35 %, dlužník je však nekontaktní, nehradí zálohy na jeho odměnu a hotové výdaje, vykazuje lehkomyslný přístup k insolvenčnímu řízení, a lze tak dovodit jeho nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení; navrhoval

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

2 VSPH 1819/2017 proto, aby oddlužení nebylo schváleno a s ohledem na existující majetek dlužníka byl úpadek řešen konkursem. K tomuto návrhu se připojilo i Krajské státní zastupitelství v Ustí nad Labem.

[4] Věřitel č. 16 Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 1052 (dále jen věřitel č. 16) namítal v podání doručeném soudu dne 6. 8. 2017, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, nebot) zatajil svůj závazek vůči němu z titulu náhrady škody za zpronevěřené finanční prostředky, a žádal, aby dlužníku nebylo oddlužení schváleno pro zcela jednoznačný nekalý záměr a aby na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Na svém návrhu setrval i během první schůze věřitelů.

[5] Z podání Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2017 soud zjistil, že se dlužník byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově č. j 52T 145/2016 167 ze dne 19. 12. 2016 uznán vinným, že v období od 11. 10. 2010 do 31. 3. 2016 vpozici statutárního orgánu pověřeného vlastníka věřitele č. 16-z jeho bankovního účtu vybral prostředky, jež užil pro svoji potřebu, a způsobil mu tak škodu ve výši 258.548,90 Kč, čímž se dopustil protiprávního jednání vůči věřiteli č. 16 kvalifikovaného jako přečin zpronevěry dle 5 206 odst. 1 a odst. 3 trestního zákoníku.

Vrovině právního posouzení věci soud shledal přístup dlužníka kinsolvenčnímu řízení lehkomyslným a nedbalým, nebot> se z nařizovaných jednání opakovaně omlouval, a to krátce před nařízeným jednáním, přičemž z vyjádření správce vyplývá, že dlužník je i pro něj nekontaktní, nespolupracuje s ním a současně ani nehradí zálohy na jeho odměnu a hotové výdaje. Soud dále dovodil, že dlužník podáním návrhu sledoval nepoctivý záměr, neboť v návrhu na povolení oddlužení úmyslně neuvedl významný závazek, jenž mu vznikl z jeho trestné činnosti. Cituje ust. Š 395 a Š 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ) proto rozhodl, že oddlužení neschvaluje a prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný, neboť dlužník spIňUje podmínku vymezenou v ust. Š 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jež dle obsahu Směřuje proti bodům I. a II. výroku, a požadoval, aby mu bylo oddlužení schváleno. V odvolání uvedl, že není pravdou, že by nebyl kontaktní, nebot, poštu přebírá, neví však, na jaké číslo účtu by měl hradit prostředky správci; správce ho vyzval k odevzdání automobilu a zabral mu jediný příjem nemocenskou, proto je teď bezdomovcem a dluží dceři na výživném. Zdůrazňoval dále, že se nesnaží účelově vyhýbat jednáním, nebot, doložil zdravotní překážky, které mu v účasti bránily, a nedopustil se ani nepoctivého záměru, neboť s věřitelem č. 16 chtěl vše vyřešit jinak a získat prostředky na přednostní úhradu dluhu vůči němu. Závěrem uvedl, že nechápe, proč mu není umožněno oddlužení, když splňuje zákonem stanovenou hranici splacení minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v rozsahu bodů I. a II. výroku včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Dle ust. Š 405 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo Skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle ust. Š 398 insolvenčního zákona lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Věcné podmínky, za nichž lze dlužníkovi umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ust. Š 395 insolvenčního zákona. Podle tohoto ustanovení zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé S nižším plněním souhlasí (odst. 1), a zamítne jej i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

7.

2 VSPH 1819 /2017

K odvolání proti bodu I. výroku:

[1] Odvolací soud vprvé řadě konstatuje, že skutková zjištění, jež soud prvního stupně formuloval v odůvodnění napadeného usnesení, zcela odpovídají obsahu spisu. Odvolací soud mj. ověřil, že v seznamu závazků, jejž učinil přílohou svého návrhu na povolení oddlužení, dlužník uvedl, že má vůči 5 věřitelům nezajištěné závazky v celkové výši 320.245 Kč (neuvedl mimo jiné závazek vůči věřiteli č. 16), a výslovně prohlásil, že tento seznam je úplný a správný.

[2] Soud prvního stupně přitom neschválil oddlužení zejména proto, že v insolvenčním návrhu dlužník uvedl, že má vůči 5 věřitelům závazky v celkové výši zhruba 320.245 Kč, do insolvenčního řízení se však přihlásilo 17 věřitelů S nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 1.172.196,41 Kč. Dlužník tedy neuvedl řadu (12) věřitelů, již do insolvenčního řízení své pohledávky přihlásili, a zatajil závazky značného rozsahu ve výši 851.951,41 Kč, což představuje cca 73 % objemu všech přihlášených pohledávek. Zejména pak dlužník zatajil svůj závazek vůči věřiteli č. 16 ve výši 258.548,90 Kč, jenž měl původ vjeho trestné činnosti; přitom bylo na přezkumném jednání zjištěno, že tento věřitel má vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným soudním rozhodnutím. Ostatně k tomu, proč zatajil tyto závazky, neposkytl dlužník žádné vysvětlení; neznalost zákona, na niž se odvolával, jej nemůže omluvit. Z tohoto soud prvního stupně dovodil, že dlužník podáním insolvenčního návrhu sledoval nepoctivý záměr.

[3] Je pravdou, že dlužník je osobou odpovědnou za správnost a úplnost údajů obsažených v insolvenčním návrhu spojeném S návrhem na povolení oddlužení a v seznamu závazků, o nichž v návrhu i v seznamu výslovně prohlásil, že jsou úplné a pravdivé, a toto prohlášení stvrdil podpisem. Ohledně naplnění znaků nepoctivého záměru však odvolací soud odkazuje na svou dosavadní judikaturu (např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 VSPH 10 / 2016, MSPH 60 INS 30124/ 2014 ze dne 26. 1. 2016), dle které lze jen stěží dlužníkův nepoctivý záměr dovozovat (bez dalšího) jen z toho, se v insolvenčním řízení posléze ukázaly být neúplnými údaje o stavu jeho věřitelů nebo výši jejich pohledávek, které uvedl v podaných návrzích (v seznamu závazků). Dlužník totiž nemůže rozumně počítat S tím, že by zatajením některých svých věřitelů (či Skutečné výše jejich pohledávek) jde li o tuzemské věřitele mohl výsledek řízení zmanipulovat tak, aby schválení oddlužení dosáhl, nebot, tímto způsobem nemůže zabránit tomu, aby se do řízení všichni jeho věřitelé (S plnou výší svých pohledávek) přihlásili a aby pak soud podle toho se zřetelem k výsledku přezkumu přihlášených pohledávek podmínky schválení oddlužení (dostatečnost dlužníkovy nabídky pro předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu dle ust. Š 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) posoudil. Ani ti tuzemští věřitelé, které dlužník v návrhu (seznamu) uvedl, nejsou o zahájení insolvenčního řízení a o rozhodnutí o úpadku se stanovením konečné přihlašovací lhůty (ust. Š 136 odst. 2 písm. d/ a odst. 3 insolvenčního zákona) zvlášť zpraveni, tedy jinak než doručením usnesení jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (tj. vyhláškou dle 5 71 odst. 1 insolvenčního zákona). Příležitost tuzemských věřitelů k přihlášení jejich pohledávek za dlužníkem je tedy zásadně stejná bez ohledu na to, zda je dlužník soudu uvedl, či nikoli.

[4] Soud prvního Stupně však jako další důvod vylučující schválení oddlužení dlužníka uvedl i jeho lehkomyslný a nedbalý přístup kinsolvenčnírnu řízení. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že zatajení resp. neuvedení podstatné části závazků, i když samo o sobě nepostačuje k naplnění znaků nepoctivého záměru, lze posoudit jako jeden z důkazů lehkomyslného a nedbalého přístupu dlužníka k insolvenčMu řízení. Vedle toho dlužník v rámci odvolací argumentace uvedl, že poštu přebírá, přitom však tvrdí, že neví, na jaké číslo účtu měl správci hradit zálohy na jeho odměnu a hotové výdaje. Zusnesení (č. d. A 12, č. d. B 1) ze dne 2. 5. 2017, jímž soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením a jež bylo dlužníkovi doručeno dne 16. 5. 2017, odvolací soud zjistil, že pod bodem IX. výroku soud

Shodu S prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

2 VSPl I 1819/2017 prvního stupně dlužníkovi uložil, aby platil správci zálohy na odměnu ve výši 750 Kč měsíčně a na náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč měsíčně, tedy částku v celkové výši 900 Kč měsíčně navýšenou o částku odpovídající dani z přidané hodnoty v zákonné výši, je li správce plátcem daně z přidané hodnoty, a to vždy nejpozději ke každému poslednírnu dni vměsíci, přičemž poprvé byl dlužník povinen zaplatit tuto částku insolvenčnímu správci do 31. 5. 2017. Z podání správce ze dne 5. 5. 2017 (č. d. B 2) se pak podává, že sdělil mimo jiné i dlužníkovi číslo účtu určeného pro veškeré platby v oddlužení, přičemž toto podání bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 15. 5. 2017, a tím doručeno v souladu S ust. $ 71 odst. 1 insolvenčního zákona též dlužníkovi. Jak dále vyplývá ze zprávy správce ze dne 15. 6. 2017, dlužník se nedostavil na osobní pohovor, ačkoli byl správcem řádně vyzván, správci se nepodařilo jej kontaktovat ani pomocí e mailu či telefonu, dlužník mu neposkytl potřebnou součinnost a je nekontaktní; tato zjištění správce zopakoval i na schůzi věřitelů konané dne 19. 9. 2017 (protokol na č. d. B 12) a dále uvedl, že dlužník nehradí zálohy na jeho odměnu a hotové výdaje. Bez ohledu na to, že snad má dlužník příjem umožňující plnou úhradu nároků správce a uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu převyšujícím 30% jejich hodnoty, ztotožnil se odvolací soud vzhledem k uvedenému se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníkův přístup k insolvenčnímu řízení je lehkomyslný a nedbalý; to potvrzuje i neuvedení podstatné části závazků v návrhu na povolení oddlužení, jak konstatováno shora. Na tomto závěru nezmění nic ani to, že dlužník dokládá S j špatný zdravotní stav-ten mu snad bránil v účasti na soudem nařízených jednáních, není však takového rázu, aby odůvodnil absolutní nečinnost dlužníka v insolvenčním řízení (kromě omluv z jednání a podání odvolání proti napadenému usnesení dlužník nic nečinil) a zatajení podstatné části závazků při podání návrhu na povolení oddlužení.

[5] Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka proti bodu I. výroku důvodným a podle ust. Š 219 občanského soudního řádu usnesení soudu prvního stupně v tomto rozsahu jako věcně správné potvrdil.

K odvolání proti bodům II. a III. výroku:

[1] Z ust. Š 405 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném ke dni vydání napadeného usnesení, tj. ve znění zákona č. 64/2017 Sb. účinného od 1. 7. 2017, se podává, že jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihHží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, nebo c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník na jednání s insolvenčním správcem podle ŠLÁHO odst. 2 požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil li mu soud povinnost k její úhradě podle Š 108 odst. 2 a __3_. Nepostupuje-li insolvenční soud podle odstavce 2, insolvenční řízení zastaví (odst. 3).



[2] Soud prvního stupně se navzdory bodu 1. přechodných ustanovení k zákonu č. 64/2017 Sb. - S aktuálním zněním ust. Š 405 insolvenčního zákona nijak nevypořádal a při neschválení oddlužení automaticky, tj. v intencích úpravy účinné do 30. 6. 2017, prohlásil na majetek dlužníka konkurs, aniž se zabýval tím, zda je možné jeho úpadek konkursem řešit, anebo zda jsou dány podmínky pro zastavení insolvenčního řízení (v tomto ohledu nenabídl žádné skutkové ani právní závěry). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že napadené usnesení nebylo vrozsahu bodu

Shodu S prvopisem potvrzuje jana Vlasáková.

2 VSPI I 1819/2017

II. výroku zákonem předepsaným způsobem odůvodněno (dle Š 157 odst. 2 ve spojení S Š 167 odst. 2 občanského soudního řádu) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových zjištění soud při rozhodování vycházel a na jakém podkladě učinil právní závěry.

[3] Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými Shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka zčásti důvodným a usnesení soudu prvního stupně v napadeném bodě II. výroku, jakož i v závislém bodě III. výroku jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nedostatečně zjištěný Skutkový Stav podle ust. Š219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 a Š 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud řádně posoudí, zda jsou splněny podmínky pro prohlášení konkursu na majetek dlužníka, či pro zastavení řízení dle ust. Š 405 insolvenčního zákona.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je v potvrzující části výroku dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem. V části, v níž se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení, není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem.

Praha 31. ledna 2018

Mgr. Martin Liška v. r. předseda senátu



/ %

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková. f