KSUL 43 INS 104/2008
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSUL 43 INS 104/2008 43 ICm 3005/2013 29 ICdo 61/2015-94

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce Ing. Ivana Gregora, narozeného 4. zá í 1950, bytem v Novém Boru, Okrouhlá 78, PSý 473 01, zastoupeného Mgr. Kamilem ŠtČpánkem, advokátem, se sídlem v ýeské LípČ, Jind icha z Lipé 113/24, PSý 470 01, proti žalovanému Ing. Aleši Klaudy, se sídlem v DČínČ, Masarykovo námČstí 191/18, PSý 405 02, jako insolvennímu správci dlužníka GLASSWORKS CHěIBSKÁ s. r. o., zastoupenému Mgr. Martinem Kolá em, advokátem, se sídlem v DČínČ, Na Vinici 1227/32, PSý 405 02, o urení po adí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 ICm 3005/2013, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka GLASSWORKS CHěIBSKÁ s. r. o., se sídlem v Ch ibské-Krásném Poli 3, PSý 407 44, identifikaní íslo osoby 61538094, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. zá í 2014, . j. 43 ICm 3005/2013, 104 VSPH 275/2014-55 (), takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradČ náklad dovolacího ízení ástku 4.114 K, do 3 dn od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.

Od vodnČní:

Rozsudkem ze dne 19. února 2014, . j. 43 ICm 3005/2013-36, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen insolvenní soud ) žalobu (podanou 6. zá í 2013), kterou se žalobce (Ing. Ivan Gregor) domáhal v i žalovanému (insolvennímu správci dlužníka GLASSWORKS CHěIBSKÁ s. r. o.) urení, že pohledávka žalobce ve výši 345.267 K, p ihlášená do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka, je zajištČna majetkem dlužníka (bod I. výroku). Dále uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradČ náklad ízení ástku 12.467,84 K (bod II. výroku). Insolvenní soud dospČl po provedeném dokazování k závČru, že nevykonatelná pohledávka žalobce [vycházející z dohody o obchodní spolupráci a vyrovnání závazk a pohledávek ze dne 3. b ezna 2005, uzav ené mezi žalobcem a dlužníkem (dále jen dohoda )] není zajištČnou pohledávkou (žalobce není zajištČným vČ itelem), jelikož nejde o žádný z p ípad taxativnČ vypotených v ustanovení § 2 písm. g/ zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), ve znČní úinném od 1. ledna 2014. K tomu odkázal též na d vodovou zprávu k vládnímu návrhu novely insolvenního zákona který projednávala Poslanecká snČmovna Parlamentu ýeské republiky ve svém 6. volebním období (2010-2013) jako tisk . 929/0 [p ijaté posléze s úinností od 1. ledna 2014 jako zákon . 294/2013 Sb., kterým se mČní zákon . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), ve znČní pozdČjších p edpis , a zákon . 312/2006 Sb., o insolvenních správcích, ve znČní pozdČjších p edpis ], uvádČje, že zmČna dikce § 2 písm. g/ insolvenního zákona toliko potvrdila, že tam provedený výet byl výtem taxativním i p ed 1. lednem 2014. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. zá í 2014, . j. 43 ICm 3005/2013, 104 VSPH 275/2014-55 (), potvrdil rozsudek insolvenního soudu (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradČ náklad odvolacího ízení ástku 4.114 K (druhý výrok). Odvolací soud-vycházeje rovnČž z ustanovení § 2 písm. g/ insolvenního zákona -p itakal insolvennímu soudu v závČru, že dohodu uzav enou mezi žalobcem a dlužníkem (GLASSWORKS CHěIBSKÁ s. r. o.) nelze p i adit žádnému ze zajiš ovacích prost edk taxativnČ vyjmenovaných v ustanovení § 2 písm. g/ insolvenního zákona (ve znČní úinném p ed i po 1. lednu 2014). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož p ípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena, namítaje, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci (tedy, že je dán dovolací d vod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. .) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. KonkrétnČ dovolatel míní, že insolvenní zákon ve znČní úinném do 31. prosince 2013 nevyluoval ujednání zajištČní v jiné formČ než uvedené v ustanovení § 2 písm. g/ insolvenního zákona, s tím, že vzhledem k principu legitimního oekávání mu nelze klást k tíži zmČnu zákonného ustanovení v dobČ, kdy (jsa p esvČden o demonstrativnosti výtu), své nároky zajistil zp sobem, který považoval za korespondující ustanovení § 2 písm. g/ insolvenního zákona. Dovolatel má dále za to, že soudy mČly respektovat v li stran p i uzavírání dohody smČ ující k zajištČní závazku a posoudit dohodu p ípadnČ jako smlouvu o z ízení zástavního práva ke zboží nacházejícímu se ve skladu dlužníka, k emuž dodává, že výklad podaný soudy je v rozporu se základní zásadou insolvenního ízení uvedenou v § 5 písm. c/ insolvenního zákona, jež zakazuje omezit práva vČ itele nabytá v dobré ví e p ed zahájením insolvenního 43 ICm 3005/2013 29 ICdo 61/2015

ízení. Dovolatel je proto p esvČden, že s jeho pohledávkou mČlo být nakládáno jako se zajištČnou. Žalovaný ve vyjád ení navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné a zd raz uje, že výet možných zp sob zajištČní v ustanovení § 2 písm. g/ insolvenního zákona je úplný a pohledávka dovolatele v insolvenním ízení není zajištČna. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud má dovolání za p ípustné podle § 237 o. s. ., když otázka, zda výet zajiš ovacích prost edk byl v ustanovení § 2 písm. g/ insolvenního zákona, ve znČní úinném do 31. prosince 2013, výtem taxativním, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Podle ustanovení § 2 písm. g/ insolvenního zákona pro úely tohoto zákona se rozumí zajištČným vČ itelem vČ itel, jehož pohledávka je zajištČna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením p evodu nemovitosti, zajiš ovacím p evodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištČní anebo obdobným právem podle zahraniní právní úpravy. V této podobČ platilo uvedené ustanovení od p ijetí insolvenního zákona do 31. prosince 2013. Bodem 2. lánku I ásti první zákona . 294/2013 Sb. bylo s úinností od 1. ledna 2014 v § 2 písm. g/ za slova a to vloženo slovo jen , k emuž se v d vodové zprávČ k vládnímu návrhu této novely (jenž byl následnČ p ijat co do doteného ustanovení v nezmČnČné podobČ) uvádí: ZmČna (doplnČní) § 2 písm. g/ insolvenního zákona má za cíl potvrdit, že výet p ednostnČ uspokojovaných zajištČní v tomto ustanovení je výtem taxativním, bez z etele k tomu, že vnitrostátní úprava zná nebo bude znát i jiné typy zajištČní, jež ovšem podle své povahy právo p ednosti nezasluhují (a jejich prosazení v insolvenním ízení by naopak smysluplné ešení dlužníkova úpadku ma ilo). Srov. nap . § 2045 a násl. zákona . 89/2012 Sb., obanského zákoníku (dále jen nový obanský zákoník ). Úvahy o možném rozší ení práva p ednosti je pro úely úpadkového práva vždy nutné vést ve spojení s posouzením, zda prosazovaná míra p ednosti té které zájmové skupiny vČ itel ve skutenosti nepovede k nevratnému poškození smyslu a úelu insolvenního ízení, jež má sloužit p edevším jako p edvídatelný a spravedlivý proces pomČrného uspokojení nezajištČných (obecných) vČ itel dlužníka.

Podle doplnČní textu § 2 písm. g/ insolvenního zákona se zajištČním pro pot eby insolvenního zákona rozumí pouze tam vyjmenované zajištČní, ne již nap íklad (typicky) dohoda o srážkách ze mzdy, která je v novém obanském zákoníku výslovnČ považována za zajištČní (§ 2045 a násl. nového obanského zákoníku). Dohoda o srážkách ze mzdy se svou povahou spíše blíží utvrzení a její masové použití by mohlo negativnČ ovlivnit využitelnost oddlužení formou splátkového kalendá e. Jelikož je nicménČ takováto dohoda zajištČním podle hmotného práva, rozši ují se blokaní úinky § 109 odst. 1 písm. b/ i na ni tak, aby nemohlo dojít k tomu, že vČ itel, který nebude podle insolvenního zákona vČ itelem zajištČným, své zajištČní p esto prosadí. Na tomto místČ Nejvyšší soud podotýká, že jako východiska, na nichž spoívá i jeho rozhodovací innost, p ejímá závČry formulované k výkladu právních norem Ústavním soudem již ve stanovisku jeho pléna ze dne 21. kvČtna 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st.-1/96, uve ejnČném pod íslem 9/1997 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu. Tam Ústavní soud vysvČtlil, že vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínenČ nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zárove vázanost smyslem a úelem zákona. V p ípadČ konfliktu mezi doslovným znČním zákona a jeho smyslem a úelem je d ležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis p ed výkladem jazykovým, podmínky, jež by mČly p edstavovat bariéru možné libov le p i aplikaci práva. Tamtéž Ústavní soud dodal, že smysl a úel zákona lze dovodit p edevším z autentických dokument vypovídajících o v li a zámČrech zákonodárce, mezi nČž pat í d vodová zpráva k návrhu zákona (uvČdomuje si skutenost, že ze souhlasu zákonodárce s osnovou návrhu lze pouze presumovat i jeho souhlas s jejími d vody) a dále z argumentace p ednesené v rozpravČ p i p ijímání návrhu zákona. Smysl a úel zákona lze dále dovodit z pramen práva. P i aplikaci právního ustanovení je nutno prvotnČ vycházet z jeho doslovného znČní. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umož ující nap . více interpretací), jakož i rozporu doslovného znČní daného ustanovení s jeho smyslem a úelem, o jejichž jednoznanosti a výlunosti není jakákoliv pochybnost, lze up ednostnit výklad e ratione legis p ed výkladem jazykovým. Srov. shodnČ nap . též d vody rozsudk velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. íjna 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006 (jde o rozsudek uve ejnČný pod íslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 8. zá í 2010, sp. zn. 31 Cdo 1693/2008 (jde o rozsudek uve ejnČný pod íslem 34/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 9. b ezna 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008 (jde o rozsudek uve ejnČný pod íslem 84/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a ze dne 9. íjna 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009 (jde o rozsudek uve ejnČný pod íslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výet zajiš ovacích prost edk obsažených v ustanovení § 2 písm. g/ insolvenního zákona ve znČní úinném p ed 1. lednem 2014 nevzbuzuje ani v rovinČ jazykového výkladu ani v rovinČ výkladu e ratione legis pochyb o tom, že co do práva p ednosti , jež se z nČj podává pro takto zajištČné vČ itele, je výtem taxativním (úplným), bez z etele k tomu, zda v mimoinsolvenních pomČrech existují i jiné zajiš ovací prost edky. ěeené dokládá výše citovaná d vodová zpráva (potvrzující zámČr zp esnit text již platného pravidla, nikoli snahu toto pravidlo zmČnit) a pochybnosti nesdílí ani literatura (srov. nap . dílo Hásová, J. a kol.: Insolvenní zákon. Komentá . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 13). Obdobným zp sobem bylo vykládáno v pomČrech upravených zákonem . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), též ustanovení § 28 odst. 1 ZKV, jež za oddČlené vČ itele , kte í mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena ze zpenČžení vČci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištČna, považovalo vČ itele 43 ICm 3005/2013 29 ICdo 61/2015 pohledávek, které byly zajištČny zástavním právem, zadržovacím právem, omezením p evodu nemovitosti, p evodem práva dle § 553 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. ) nebo postoupením pohledávky dle § 554 ob. zák. V rozsudku ze dne 31. ervence 2008, sp. zn. 29 Odo 1194/2006, uve ejnČném v asopise Soudní judikatura íslo 1, roník 2009, pod íslem 12, Nejvyšší soud p i výkladu onoho ustanovení uzav el, že tam obsažená úprava je úpravou kogentní a výet situací, kdy lze konkursnímu vČ iteli p iznat postavení oddČleného vČ itele, je taxativní. Princip legitimního oekávání tedy dovolateli nesvČdil (s p ihlédnutím k poslednČ oznaenému rozhodnutí mohl nejvýše legitimnČ oekávat, že výklad § 2 písm. g/ insolvenního zákona, ve znČní úinném do 31. prosince 2013, bude podán ve stejném duchu jako výklad § 28 odst. 1 ZKV). Lze tedy shrnout, že i podle ustanovení § 2 písm. g/ insolvenního zákona ve znČní úinném p ed 1. lednem 2014 platilo, že pro úely uspokojení pohledávky v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužníka byl za zajištČného vČ itele pokládán vČ itel, jehož pohledávka je zajištČna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen (pouze) zástavním právem, zadržovacím právem, omezením p evodu nemovitosti, zajiš ovacím p evodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištČní anebo obdobným právem podle zahraniní právní úpravy. Jde (i p ed 1. lednem 2014 šlo) o výet taxativní. Poukaz dovolatele (pro úely vymezení otázky, jež mČla založit p ípustnost dovolání) na základní zásadu insolvenního ízení vyjád enou v ustanovení § 5 písm. c/ insolvenního zákona (jež uruje, že nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva vČ itele nabytá v dobré ví e p ed zahájením insolvenního ízení omezit rozhodnutím insolvenního soudu ani postupem insolvenního správce), zjevnČ též neobstojí, jelikož dovolatel nemá pro úely uspokojení pohledávky v insolvenním ízení postavení zajištČného vČ itele proto, že mu je nep iznává insolvenní zákon, nikoli proto, že by jeho práva omezil insolvenní soud svým rozhodnutím nebo insolvenní správce svým postupem. Ve svČtle výše uvedeného pak nem že dovolatel uspČt ani s poslední námitkou týkající se porušení základních zásad insolvenního ízení (konkrétnČ zákazu omezení práv vČ itele nabytých v dobré ví e p ed zahájením insolvenního ízení). Zbývá dodat, že závČr, že jakákoli ást dohody (z 3. b ezna 2005) by i jen vzdálenČ nep ipomíná ujednání o smluvnČ z ízeném zástavním právu (srov. § 152 a násl. ob. zák., ve znČní úinném v dobČ uzav ení dohody) ani jakýkoli jiný prost edek zajištČní z tČch, jež jsou taxativnČ vypoteny v § 2 písm. g/ insolvenního zákona (ve znČní úinném p ed i po 1. lednu 2014), je zcela z ejmý. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. .). Výrok o nákladech dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ., když dovolání žalobce bylo zamítnuto, ímž žalovanému vzniklo právo na náhradu úelnČ vynaložených náklad dovolacího ízení. Ty v dané vČci sestávají z odmČny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjád ení k dovolání ze dne 6. srpna 2015) urené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znČní pozdČjších p edpis . Advokátu žalovaného p ísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odmČna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu.

Incidenní spor o pop ení (urení) pravosti pohledávky je sporem ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, u kterého se považuje za tarifní hodnotu ástka 50.000 K. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 3.100 K. Spolu s náhradou hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 K tak jde o ástku 3.400 K. Spolu s náhradou za 21% da z p idané hodnoty ve výši 714 K jde celkem o ástku 4.114 K, kterou dovolací soud p iznal žalovanému k tíži žalobce na náhradČ náklad dovolacího ízení. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, m že se oprávnČný domáhat výkonu rozhodnutí.

V BrnČ 11. listopadu 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.