KSUL 23 INS 14792/2017
USNESENÍ

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Věty Modlitbově v insolvenční věci navrhovatelky: KONTO SERVIS, akciová společnost, IČO 64789802 sídlem Kollárova 1714f1a, 500 02 Hradec Králové-Pražské Předměstí zastoupená advokátem Mgr. Andrejem Lokajíčkem sidlemJugoslávská 620/ 29, 120 00 Praha 2 dlužnice: s. P. of W. a.s., IČO 27268471 sídlem tř. Budovatelů 2830, 434 01 Most

0 odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 2018, č. j KSUL 23 INS 14792/2017 A 18, takto: Usneseni Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 2018, č. j. KSUL 23 INS

14792/2017-A-18 se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvo dněni:

Krajský soud vÚstí nad Labem (dále též jen soud prvního stupně nebo insolvenční soud) ve výroku tohoto rozhodnutí označeným usnesením uložil insolvenční navrhovatelce KONTO SERVIS, akciová společnost (dále jen Navrhovatelka), aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužnice 3. P, of W. a.s. (dále jen Dlužnice) ve výši 50 000 Kč do 5 dnů od doručení usnesení.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným mu dne 30. 6. 2017 se Navrhovatelka domáhá zjištění úpadku Dlužnice.

Cituje Š 108 odst. 1 a 2 a 5 38 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále též jen IZ), vvsvětliv účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení a odkázav na vyhlášku č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen Vyhláška), dospěl soud prvního stupně k závěru, že v průběhu insolvenčního řízení bude třeba hradit po ustanovení insolvenčního správce jeho hotové výdaje a náklady na správu a údržbu majetkové podstaty, aniž je v tuto chvíli zřejmé, zda bude v majetkové podstatě Dlužnice dostatek fmančních prostředků k jejich úhradě. Výši další zálohy na náklady insolvenčního řízení, k jejíž úhradě Navrhovatelku zavázal, označil jako přiměřenou vzhledem k očekávanému průběhu insolvenčního a odkázal na možnost uplatnění její náhrady cobjr pohledávky za majetkovou podstatou.

Proti tomuto usnesení podala Navrhovatelka včasné odvolání a navrhla, aby je odvolací soud zrušil, případně aby odvolací soud uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení snížil. Výtknuvši soudu prvního stupně neuvedení skutkových a právních okolností projednávané věci, jakož i úvah týkajících se pravděpodobného způsobu řešení úpadku Dlužnice, poukázala na to, že uloženou zálohu ve výši 50 000 Kč složila ve stanovené lhůtě, ačkoli z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaké náklady insolvenčního řízení Dlužnice, jež by současně netnohljr být uhrazeny

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

10.

-l--'-l-'l-|.-"'l-_'-".-I_II l1_l'.l..l."ll.._.||' L'ffů'f &...-U

3 VSPl l 357/2018 z jiných prostředků, má požadovaná záloha krýt. Ohradila se též proti nesprávně stanovené lhůtě k zaplacení požadované zálohy, upozornívši na disproporci lhůty s přípustným opravným prostředkem (odvoláním)

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, jež mu předcházelo, podle Š 212 a Š 212a zákona č. 99 / 1963 Sb., občanský soum řád (dále též jen o.s.ř.), za použití 5 7 IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Z Š 108 IZ se podává, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 2). Výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. ]e-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 3).

Vrchní soud v Praze ve svých rozhodnutích (např. č. j. KSPL 56 INS 10799 / 2012, 3 VSPI l 3/2013-A 23 ze dne 26. 6. 2013, č. j. MSPH 95 INS 33766/2014, 3 VSPI l 2408/2015 A 35 ze dne 21. 6. 2016) mnohokrát zdůraznil, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle 5 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle Š 157 odst. 2 ve spojení s S 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli, anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Při nedostatku volných finančních prostředků dlužníka je požadavek zálohy odůvodněn též jako zdroj úhrady prvotních nákladů, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) vyžádá v období následující po rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatně především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů 2 majetkové podstaty, popř. zda je třeba zajistit úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení. je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve Vyhlášce odlišně.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál, nebot? v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl žádná skutková zjištění a právní závěry, které jsou ve smyslu výše uvedeného pro věc podstatné. Soud se vedle citace Š 108 IZ a obecného vymezení smyslu zálohy na náklady insolvenčního řízení omezil jen na závěr, že není zřejmé, zda bude v majetkové podstatě Dlužnice dostatek finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Neuvedl však žádný relevantní důvod, z něhož by tento závěr vyplýval a pro nějž by byla

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

11.

12. ospravedlněna nutnost požadovat po Navrhovatelce zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť se vůbec nezabýval způsobem řešení případného úpadku Dlužnice a jejími majetkovými a finančními poměry. Vyjma konstatování paušální odměny insolvenčního správce v případě způsobu řešení úpadku konkursem soud prvního stupně nespeciflkoval ani očekávaná náklady msolvenčního Hzení, k jejichž krytí zálohu po Navrhovatelce požaduje. Pochybil přitom, pokud počátek běhu lhůty kúhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení svázal se dnem doručení napadeného usnesení, pominuv, že proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je přípustné odvolání. Počátek běhu lhůty ke splnění uložené povinnosti je tak třeba vždy vázat na právní moc takového rozhodnutí.

Odvolací soud v popsané situaci uzavírá, že soud prvního stupně řádně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že jsou dány podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vymezené v 5 108 odst. 2 IZ, a to v maximální výši 50 000 Kč, a chybně stanovil lhůtu k její úhradě.

Na základě těchto zjištění veden názory uvedenými shora odvolací soud podle Š 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. za použití $ 7 12 napadené usnesení zrušil a podle 5 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení:

Proti tomuto usneseni není dovolání přípustné [<; 238 odst. 1 písm. k) o.s.ř.].

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (5 71 odst. 2 IZ).

Praha 4. dubna 2018

jUDr. Peter Trebatický, Ph.D., LL.M., v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr VÝ/