KSPL 56 INS 5383/2015-B-48
Č.j. KSPL 56 INS 5383/2015-B-48

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou v insolvenční věci dlužníka: STEP PLZEŇ, spol. s r.o., IČO 14707454, sídlem Sady Pětatřicátníků 23, 301 11 Plzeň, do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Plzni, o návrhu věřitele: DEKTRADE a.s., IČO 48589837, sídlem Tiskařská 10/257, 108 00 Praha 10 na vydání předběžného opatření, t a k t o :

I. Návrh na nařízení pře dbě žného opatření ze dne 11.12.2015, dle kterého měl insolvenční soud uložit povinné osobě, jednateli dlužníka STEP PLZEŇ, spol. s r.o., IČO 14707454, sídle m Sady Pětatřicátníků 23, 301 11 Plzeň, Ing. Josefu Zdeňkovi, povinnost složit do úschovy soudu částku Kč 100.000,-na náhradu škody způsobené porušením povinnosti podat včas návrh na zjištění úpadku dlužníka STEP PLZEŇ, spol. s r.o., IČO 14707454, sídle m Sady Pětatřicátníků 23, 301 11 Plzeň, s e o d m í t á . II. Navrhovateli společnosti DEKTRADE a.s., IČO 48589837, sídle m Tiskařská 10/257, 108 00 Praha 10 se vrací složená jistota ve výši 10.000,- Kč po právní moci tohoto usnesení. III. Navrhovateli společnosti DEKTRADE a.s., IČO 48589837, sídle m Tiskařská 10/257, 108 00 Praha 10 se vrací soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. IV. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Usnesením zdejšího soudu ze dne 26.5.2015, č.j.-A-36 byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka prohlášen konkurs a insolvenčním správcem ustanovena JUDr. Stanislava Vohradská. Bylo tak vyhověno návrhu navrhujících věřitelů. Usnesení nabylo právní moci dne 27.6.2015. Návrhem na nařízení předběžného opatření ze dne 11.12.2015, doručeným insolvenčnímu soudu dne 14.12.2015 se navrhovatel, společnost DEKTRADE a.s., IČO 48589837, sídlem Tiskařská 10/257, 108 00 Praha 10, podle ustanovení § 100 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ domáhal vydání předběžného opatření, jímž by soud uložil povinnost jednateli dlužníka, Ing. Josefu Zdeňkovi, složit ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí do úschovy Krajského soudu v Plzni částku 100.000,-Kč na náhradu škody způsobené věřiteli porušením povinnosti podat insolvenční návrh. Návrh odůvodnil tím, že povinné osobě musely být od června do září 2014 (kdy vznikla pohledávka navrhovatele zjištěná v insolvenčním řízení ve výši 138.471,-Kč) známy skutečnosti svědčící pro úpadek dlužníka jako platební neschopnosti už v první polovině roku 2014, o čemž svědčí dlužníkem předložený seznam jeho závazků, i seznam přihlášených pohledávek. Navrhovatel přihlásil svoji pohledávku dne 22.5.2015 z titulu neuhrazení objednaného a odebraného stavebního materiálu dle Rámcové kupní smlouvy č. 01372/2005 a dodacích listů z června a srpna 2014, vyúčtované fakturami z června a září 2014. Pokud by statutární orgán dlužníka svou povinnost dle insolvenčního zákona včas a řádně splnil a podal insolvenční návrh před červnem 2014, navrhovatel by do smluvního způsobenou navrhovateli podle § 99 odst. 1 IZ. Na náhradu způsobené škody navrhovatel požadoval složit do úschovy částku 100.000,-Kč odpovídající jeho pohledávce č. 42, přihlášené do insolvenčního řízení ve výši 138.471,-Kč, když z obsahu insolvenčního spisu lze důvodně očekávat, že uspokojení nezajištěných věřitelů bude zanedbatelné nebo nulové. Spolu s návrhem na předběžné opatření složil navrhovatel do pokladny soudu jistotu ve výši 10.000,-Kč. Podle ustanovení § 98 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik (odst. 1). Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka (odst. 2). Povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut (odst. 3). Podle ustanovení § 99 IZ osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti (odst. 1). Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel (odst. 2). Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat (odst. 3). Podle ustanovení § 100 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku19). Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit (odst. 1). Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem (odst. 2). V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci (odst. 3). Návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 100 IZ lze vyhovět v případech zcela zjevného selhání povinných osoba za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tedy v dosavadním průběhu insolvenčního řízení musí již být dostatečně zřejmé, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení návrhy (výslechem účastníků č i svědků, znaleckými posudky, apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.5.2009, sp. zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPH 190/2009-B). Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 24.2.2011, č.j. MSPH 93 INS 3195/2009, 3 VSPH 1247/2010-B-44, vyjádřil závěr, že z povahy předběžného opatření podle § 100 IZ, jež sleduje zajištění výkonu soudního rozhodnutí posléze vydaného ( § 100 odst. 3 IZ), a z jeho zařazení v systematice insolvenčního zákona, je lze vydat jen v rámci insolvenčního řízení, tj. zásadně jen v té jeho fázi od zahájení insolvenčního řízení ( § 97 IZ) do rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 136 IZ); v pozdějších fázích insolvenčního řízení (po rozhodnutí o úpadku dlužníka) pozbývá jakýkoliv smysl, neboť insolvenčnímu věřiteli nic nebrání v tom, aby i bez výzvy insolvenčního soudu podle § 100 odst. 2 IZ podal u příslušného soudu návrh na nařízení zcela shodného předběžného opatření, avšak podle § 74 o.s.ř. nebo žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy a spojil ji s návrhem na nařízení téhož předběžného opatření podle § 102 o.s.ř. Z obsahu spisu se podává, že návrh na vydání předběžného opatření byl k insolvenčnímu soudu podán dne 14.12.2015. Soud však již rozhodnutím č.j. č.j. KSPL 56 INS 5383/2015-A-36 ze dne 26.5.2015, zjistil dlužníkův úpadek a prohlásil na jeho majetek konkurs. Pozbývá-li ve smyslu uvedeného výkladu zákona vydání předběžného opatření dle § 100 IZ po rozhodnutí o úpadku dlužníka svůj smysl, nelze než dospět k závěru, že s účinností tohoto rozhodnutí již důvod pro nařízení navrhovatelem požadovaného předběžného opatření odpadl. Nic mu totiž nebrání v tom, aby se svého práva odpovídajícím způsobem (např. návrhem na nařízení předběžného opatření dle § 74 o.s.ř.) domáhal u příslušného soudu v rámci standardního řízení sporného. Soud upozorňuje, že nejde o insolvenční spor, takže nemůže být projednáván pod sp. zn.. V daném případě proto nelze vyhovět návrhu a vydat předběžné opatření, proto jej soud odmítl. Vzhledem k tomu, že návrh na vydání předběžného opatření byl soudem odmítnut, je nutno navrhovateli vrátit i jím zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč, neboť podání, které nebylo způsobilé vyvolat zamýšlený následek, nepodléhá zpoplatnění (ustanovení §10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění). Soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč bude vrácen po právní moci tohoto rozhodnutí účtárnou zdejšího soudu. Stejně tak bude navrhovateli vrácena jistota ve výši 10.000,-Kč. Výrok VI. tohoto usnesení se opírá o ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř ve spojení s § 7 IZ. Ostatním účastníkům žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze osoba, která návrh podala. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, navrhovateli a dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71 IZ). Krajský soud v Plzni dne 15. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. Jaroslava Kočová samosoudce