KSPL 56 INS 29116/2014-A-10
Č.j. KSPL 56 INS 29116/2014-A-10

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou v insolvenční věci dlužníka: DENETA a.s., IČO 27564746, sídlem Husova 955/45, 360 17 Karlovy Vary-Stará Role, k insolvenčním návrhům věřitelů a) Jitka anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Polníku 2137/4, 100 00 Praha 10-Strašnice a b) DECLAN consulting, s.r.o., IČO 26169983, sídlem Sdružení 1309/29, 140 00 Praha 4-Nusle, o návrhu navrhovatele (věřitele): DECLAN consulting, s.r.o., IČO 26169983, sídlem Sdružení 1309/29, 140 00 Praha 4-Nusle na vydání předběžného opatření, takto:

I. Návrh na vydání předběžného opatření s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Navrhovatel je povinen uhradit podle § 4 odst. 1 písm. h) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění (položka 5 Sazebníku) soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši Kč 1.000,--do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Krajského soudu v Plzni, č. účtu 3703- 4321311/0710, variabilní symbol 0492911614.

O d ů v o d n ě n í:

Podáním ze dne 3.10.2014 (doručené zdejšímu soudu dne 4.11.2014) se navrhovatel DECLAN consulting, s.r.o., IČO 26169983 (dále jen navrhovatel) domáhal rozhodnutí, kterým bude zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka bude prohlášen konkurs. Zároveň požádal o vydání předběžného opatření, kterým by soud v řízení ustanovil dlužníkovi předběžného správce. Svůj návrh na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného insolvenčního správce odůvodnil tím, že dlužník je vlastníkem řady nemovitostí, z nichž je možné z významné části uspokojit splatné pohledávky věřitelů a navrhovatel se obává, aby dlužník neuzavřel na nemovitosti nevýhodné nájemní smlouvy nebo nezatížil nemovitosti jinými právy ve prospěch třetích osob. Tím by došlo k podstatnému snížení hodnoty majetku dlužníka a tím ke snížení uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů. Navrhl tedy, aby do rozhodnutí o úpadku dlužníka byla kontrola ze strany předběžného správce, a to jak na právní úkony týkající se uzavírání nových smluv, tak plnění stávajících závazků a úkonů týkajících se pohledávek dlužníka.

Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 27.10.2014 na návrh navrhovatele Jitka anonymizovano . Usnesením č.j.-A-7 ze dne 30.10.2014 soud insolvenční návrh zamítl. Rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 30.10.2014 a tímto okamžikem v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)-dále jen IZ zanikly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Rozhodnutí není dosud v právní moci.

Podle § 107 IZ další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele (odst. 1). Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení (odst. 2). Byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno (odst. 3).

Z uvedeného plyne, že věřitel b) DECLAN consulting, s.r.o., IČO 26169983, sídlem Sdružení 1309/29, 140 00 Praha 4-Nusle, se od okamžiku, kdy jeho návrh došel insolvenčnímu soudu, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele, pro nějž podle § 107 odst. 2 IZ bez dalšího platí stav řízení v době jeho přistoupení k tomuto řízení; stává se tímto okamžikem účastníkem řízení se všemi procesními právy a povinnostmi příslušejícími insolvenčnímu navrhovateli, včetně práva podat proti již vydanému rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu odvolání.

Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 95 INS 11931/2011, 29 NSČR 20/2012 ze dne 28. 3. 2012 považuje-li se další insolvenční návrh (v intencích § 107 odst. 1 věty první IZ) za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, nelze s ním dále zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, další insolvenční návrh , který se podle § 107 odst. 1 věty první IZ považuje za přistoupení k řízení (o původním insolvenčním návrhu), nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení, že pro takového dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil (§ 107 odst. 2 IZ), a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Dle odst. 2 cit. ust. může soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu. Dle ustanovení § 112 odst. 1 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111. Dle ustanovení § 113 IZ odst. 1 je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Dle ustanovení § 113 odst. 5 předběžné opatření zanikne a) uplynutím doby, po kterou mělo trvat, b) vydáním rozhodnutí podle § 142, neurčí-li insolvenční soud v takovém rozhodnutí, že předběžné opatření zanikne až právní mocí rozhodnutí, c) účinností moratoria, ledaže insolvenční soud určil v rozhodnutí o vyhlášení moratoria jinak, d) vydáním rozhodnutí, kterým se předběžné opatření zruší, jakmile pominou důvody, pro které bylo nařízeno. Dle ustanovení § 146 odst. 1 IZ účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.

Z výše uvedené úpravy je zřejmé, že předběžné opatření, kterým by soud ustanovil dlužníkovi předběžného správce (§ 82 odst. 2 písm. a), § 112 odst. 1) případně by jej omezil v dispozičních oprávněních nad rámec omezení § 111 IZ (§ 113 IZ), je výslovně vázáno na fázi insolvenčního řízení od jeho zahájení do rozhodnutí o návrhu dle ustanovení § 142 (odmítnutím návrhu, zastavením řízení, zamítnutím insolvenčního návrhu). Takové předběžné opatření je možné vydat pouze do doby zveřejnění rozhodnutí o insolvenčním návrhu dle ustanovení § 142 IZ, kterým zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, pokud jejich zánik v konkrétním případě soud svým rozhodnutím neodloží v souladu s ust. § 146 odst. 2 ke dni právní moci rozhodnutí. Smyslem této úpravy je možnost soudu zasáhnout ve prospěch ochrany oprávněných zájmů věřitelů tam, kde by omezení dlužníka zakotvená v insolvenčním zákoně byla nedostatečná nebo tam, kde by byla důvodná obava, že dlužník tato zákonná omezení nebude respektovat.

V daném případě je podstatné, že insolvenční soud v insolvenčním řízení zahájeném podáním insolvenčního návrhu navrhovatele-věřitele a), který byl usnesením č.j. KSPL 56 INS 29116/2014-A-7 ze dne 30.10.2014 zatím nepravomocně insolvenční návrh zamítl. Pro insolvenčního navrhovatele b) platí stav řízení daný v době jeho přistoupení k řízení, tedy v době, kdy se stal okamžikem svého vstupu do řízení jeho účastníkem se všemi procesními právy a povinnostmi příslušejícími insolvenčnímu navrhovateli. Stal se tedy účastníkem insolvenčního řízení v době, kdy již byl insolvenční návrh navrhovatele a) zamítnut. Z tohoto důvodu insolvenční soud nemůže (nesmí) pokračovat v insolvenčním řízení pouze na základě insolvenčního návrhu navrhovatele b). Opětovně by se v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu navrhovatele a) ve spojení s insolvenčním návrhem navrhovatele b) mohl zabývat tím, zda je dlužník v úpadku, potažmo zda jsou dány důvody pro ustanovení předběžného insolvenčního správce, pouze v případě, kdyby na základě odvolání navrhovatelů bylo jeho usnesení č.j.-A-7 ze dne 30. 10. 2014 odvolacím soudem odklizeno .

V návaznosti na výše uvedené závěry insolvenční soud proto rozhodl jak ve výroku uvedeno a návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

Výrok II. tohoto usnesení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 7 IZ. Dlužníkovi žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 5 Sazebníku soudních poplatků.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze osoba, která návrh podala. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, navrhovateli a dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71 IZ).

Krajský soud v Plzni dne 5. listopadu 2014 JUDr. Ivana Parvoničová, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jaroslava Kočová