KSPL 56 INS 23224/2011
KSPL 56 INS 23224/2011 156 ICm 738/2012 29 ICdo 7/2013-58

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce Insolvenní agentury v. o. s., se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSý 360 01, identifikaní íslo osoby 29115540, jako insolvenního správce dlužnice Michaely Kubkové, zastoupeného JUDr. Karlem Kolá em, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/I , PSý 293 01, proti žalovanému Ji ímu Brablíkovi, narozenému , bytem v , o pop ení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 156 ICm 738/2012, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužnice Michaely Kubkové, narozené 20. b ezna 1987, bytem v SokolovČ, Spartakiádní 1969, PSý 356 01, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2012, . j. 156 ICm 738/2012, 101 VSPH 334/2012-44 (), takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

O d v o d n Č n í:

Rozsudkem ze dne 26. ervna 2012, . j. 156 ICm 738/2012, KSPL 56 INS 23224/2011-25, zamítl Krajský soud v Plzni žalobu, kterou se žalobce (insolvenní správce dlužnice Michaely Kubkové) domáhal v i žalovanému (Ji ímu Brablíkovi) urení, že pohledávka žalovaného ve výši 42.654,-K, p ihlášená v insolvenním ízení dlužnice, vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn., neexistuje (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech ízení (bod II. výroku).

Soud p i posuzování d vodnosti žalobou uplatnČného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Žaloba podaná 19. b ezna 2012 je vasná, jelikož p ezkumné jednání, p i kterém byla pohledávka pop ena, se konalo 1. b ezna 2012. 2/ Žalovaný p ihlásil do insolvenního ízení za dlužnicí pohledávku ve výši 75.259,-K. Jako d vod vzniku pohledávky oznail smlouvu o vyrovnání dlužných ástek ze dne 22. prosince 2008 (dále jen smlouva ), rozsudek Okresního soudu v SokolovČ ze dne 27. kvČtna 2009, . j. 8 C 842/2009-19 (dále jen rozsudek z 27. kvČtna 2009 ), usnesení o na ízení dražebního jednání a usnesení o provedení exekuce. 3/ Dlužnice podpisem na smlouvČ stvrdila, že (podle smlouvy) žalovanému dluží (za dobu nájmu bytové jednoty a na škodách v té dobČ zp sobených) ástku 20.815,-K, s tím, že ji zaplatí ve dvou splátkách. Pro p ípad, že nedojde k úhradČ, bylo sjednáno penále ve výši 0.5 % za každý zapoatý den prodlení . 4/ Rozsudkem z 27. kvČtna 2009, který nabyl právní moci dne 25. ervence 2009, bylo dlužnici uloženo zaplatit žalovanému ástku 20.815,-K s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile z dlužné ástky dennČ, nejménČ však ve výši 25,-K za každý i zapoatý mČsíc, od 1. února 2009 do zaplacení a na nákladech ízení 840,-K, to vše do 30. listopadu 2009. Z p iznané jistiny p edstavovala ástka 4.500,-K dluh na nájemném a ástka 16.315,-K náklady na odstranČní poškození bytu. 5/ Usnesením ze dne 8. února 2010, . j. 29 EXE 1125/2010-8, na ídil Okresní soud v SokolovČ exekuci podle rozsudku z 27. kvČtna 2009 a povČ ený exekutor Mgr. LudČk NČmec vydal dne 2. listopadu 2011 usnesení o na ízení dražebního jednání, jehož p edmČtem mČla být bytová jednotka ve vlastnictví dlužnice. Na tomto základČ soud-vycházeje z ustanovení § 199 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona)-dospČl k závČru, že žaloba není oprávnČná, uvádČje, že: 1/ Žalovaný p ihlásil do insolvenního ízení pohledávku p iznanou pravomocným soudním rozhodnutím, jež byla dokonce p edmČtem exekuního ízení. Žalobci pak dal za pravdu v tom, že zákon . 40/1964 Sb., obanský zákoník (dále též jen ob. zák. ), jasnČ uvádí, kdy je dána povinnost hradit poplatek z prodlení a kdy je možno požadovat zákonný úrok (jde o nároky vyplývající p ímo ze zákona). 2/ NicménČ soud je toho názoru, že smysl obanského soudního ízení, ve kterém byl rozsudek vydán, spoívá v tom, aby byla nastolena jistota v právních vztazích, které byly porušeny. Cílem je p ijetí rozhodnutí, kterým jsou odstranČny rozpory mezi stranami a pravomocné rozhodnutí je pro úastníky ízení závazné (zakládá p ekážku vČci pravomocnČ rozhodnuté). 3/ V daném p ípadČ byla vČc již rozhodnuta nezávislým soudem, jenž mČl pravomoc rozhodnutí vydat a insolvenní soud nem že rozhodnutí nikterak zmČnit nebo dokonce zrušit i oznait za neplatné. Proto nelze žalobČ vyhovČt. Dlužnice se mohla svých práv domáhat formou opravných i mimo ádných opravných prost edk , což neuinila. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 2012, . j. 156 ICm 738/2012, 101 VSPH 334/2012-44 (), potvrdil rozsudek soudu prvního stupnČ (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolací ízení (druhý výrok). 156 ICm 738/2012 29 ICdo 7/2013 Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištČní soudu prvního stupnČ, která doplnil o zjištČní, že rozsudek z 27. kvČtna 2009 byl vydán jako rozsudek pro uznání na základČ fikce uznání žaloby dlužnicí dle § 114b zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ). Na tomto základČ pak v rovinČ právní uzav el, že: 1/ Je na místČ p isvČdit žalobci, že zásadnČ není vyloueno pop ení vykonatelné pohledávky žalovaného, jde-li o situaci, kdy by se pop ení vztahovalo ke skutkovým okolnostem, které dlužnice neuplatnila v p edcházejícím ízení (z nČhož pochází exekuní titul) a jimiž se soud nezabýval. 2/ Je-li podkladem pro p ihlášení vykonatelné pohledávky žalovaného rozsudek pro uznání vydaný na základČ zákonné fikce uznání žalobního nároku dlužnicí, je p irozenČ možnost skutkových námitek insolvenního správce proti p ihlášené pohledávce široká. 3/ V projednávaném p ípadČ však žalobce uplat uje jako d vod pop ení vykonatelné pohledávky žalovaného nesprávné posouzení druhu soudem p iznaného p íslušenství pohledávky. KonkrétnČ tvrdí, že namísto poplatku z prodlení mČl být p iznán v ásti jistiny úrok z prodlení. 4/ Posouzení správnosti druhu p iznaného p íslušenství v pravomocném rozsudku (jímž žalovaný dokládá vykonatelnou pohledávku) je však pouze právním posouzením vČci (p i nesporném skutkovém základu vČci). P i úvaze o tom, jaký druh p íslušenství vČ iteli náleží, se totiž nezkoumá d vodnost ani výše p íslušenství; pouze se hledá p íslušná norma, kterou má soud aplikovat na (zjištČné) existující právo vČ itele na zákonnou sankci v i dlužníku. Pro otázku právního posouzení pak pop ení vykonatelné pohledávky není možné (§ 199 odst. 2 vČta za st edníkem insolvenního zákona). 5/ Pop ení vykonatelné pohledávky žalovaného žalobcem v insolvenním ízení dlužnice tudíž nebylo d vodné a závČr soudu prvního stupnČ o pravosti p ihlášené pohledávky je proto správný (by z jiných d vod , než které tento soud uvedl). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož p ípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ., namítaje, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci (tedy, že je dán dovolací d vod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. .) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí p isuzuje dovolatel výkladu ustanovení § 199 odst. 2 vČty za st edníkem insolvenního zákona, s tím, že jde o vČc dovolacím soudem dosud ne ešenou a odvolacím soudem posuzovanou nejednotnČ. Dovolatel nesouhlasí se závČrem odvolacího soudu o tom, že d vodem pop ení vykonatelné pohledávky nem že být jiné právní posouzení vČci. Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že zcela odhlédl od rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, . j. (správnČ sen. zn.) 102 VSPH 154/2012 [jde o rozsudek ze dne 21. ervna 2012, . j. 122 ICm 1247/2011, 102 VSPH 154/2012-196 (KSPL 27 INS 4122/2010)], které zmínil v odvolání a v nČmž se mimo jiné uvádí, že: Nejde tedy o jiné právní posouzení vČci a taková námitka m že vést k pop ení pohledávky, protože rozhodce se v rozhodím ízení otázkou platnosti ujednání o smluvní odmČnČ a pokutČ v bec nezabýval . V tomto rozhodnutí tedy Vrchní soud v Praze formuloval podmínku, za které lze hovo it o jiném právním posouzení (pop ení pohledávky z d vodu jiného právního posouzení vČci je vyloueno pouze v p ípadČ, že jde o právní posouzení otázky, kterou již posuzoval soud /jiný orgán/ v ízení, ze kterého vzešla vykonatelnost rozhodnutí ). Odvolací soud tuto otázku (zda se Okresní soud v SokolovČ v ízení vedeném pod sp. zn. 8 C 842/2009 zabýval právní otázkou, na které zákonné p íslušenství má žalobce nárok) nezkoumal, a byla vznesena v odvolání (s poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 21. ervna 2012). V této souvislosti dovolatel uvádí, že odvolací soud se mČl vypo ádat s výslovnČ vznesenou odvolací námitkou a pokud zaujal jiné stanovisko, než bylo zaujato v jiném rozhodnutí odvolacího soudu, mČl podrobnČ oz ejmit, které d vody jej k této zmČnČ vedly. Odvolací soud však p ešel celou tuto problematiku mlením. Potud (co do negativních dopad zmČny judikatury) dovolatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1275/10 (jde o nález ze dne 22. prosince 2010, uve ejnČný pod íslem 253/2010 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu), konkrétnČ na pasáž, podle které: Dokonce, i kdyby takovéto procedury nebyly pro uvedené p ípady pozitivním právem zakotveny, nic by to nemČnilo na povinnosti soud p istupovat ke zmČnČ judikatury nejen opatrnČ a zdrženlivČ (tj. výlunČ v nezbytných p ípadech opodstat ujících p ekroení principu p edvídatelnosti), ale též s d kladným od vodnČním takového postupu; jeho souástí nezbytnČ by mČlo být p esvČdivé vysvČtlení toho, pro, vzdor oekávání respektu k dosavadní rozhodovací praxi, bylo rozhodnuto jinak . OhlednČ ustanovení § 199 odst. 2 vČty za st edníkem insolvenního zákona se dovolatel ztotož uje se závČrem vysloveným v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 21. ervna 2012, že za jiné právní posouzení vČci ve smyslu tohoto ustanovení nelze považovat takové právní posouzení p ihlášené pohledávky, ke kterému se soud (nebo jiný orgán) v p vodním ízení v bec nevyjád il. Jazykovým výkladem tohoto ustanovení, které uvádí, že d vodem pop ení nem že být jiné právní posouzení vČci , dochází dovolatel k závČru, že hovo í-li zákon o jiném právní posouzení, musí logicky existovat právní posouzení p ijaté soudem v p vodním ízení, aby nyní mohlo být v bec nČjaké jiné právní posouzení zformulováno. Je z ejmé, že nezformuloval-li soud v p vodním ízení žádné právní posouzení (a je nerozhodné pro; zda rozhodoval platebním rozkazem, rozsudkem pro uznání nebo pro zmeškání, nebo zda považoval nČjakou otázku za nerozhodnou), pak nem že být e o jiném právním posouzení. I teleologickým výkladem lze dojít k tomuto závČru. Smyslem tohoto ustanovení bezpochyby je, aby nedocházelo k právnímu hodnocení skutenosti, kterou soud již hodnotil v p edchozím ízení. V daném p ípadČ jde právČ o situaci, kdy soud v p vodním ízení k právní otázce druhu p iznaného p íslušenství žádné stanovisko nezaujal. D vodem, pro se tak stalo, byla skutenost, že rozhodoval ve vČci rozsudkem pro uznání. K tomu dovolatel cituje ustanovení § 153a odst. 1 o. s. . Odtud dovozuje, že podle formulace rozhodne by soud dokonce mČl rozhodnout podle tohoto uznání a nemČl by zkoumat d vody žalobcova nároku, což uinil Okresní soud v SokolovČ v rozsudku z 27. kvČtna 2009. V od vodnČní tohoto rozsudku (totiž) mimo jiné uvádí: Vycházeje z postoje žalované a ze všech zákonných ustanovení (jimiž jsou dle dovolatele mínČna ustanovení 114b, § 153a, a § 157 odst. 3 o. s. .), soud žalobČ v plném rozsahu vetnČ p íslušenství vyhovČl . Z toho je podle dovolatele z ejmé, že soud jednoznanČ jako d vod svého rozhodnutí pojal pouze uznání nároku žalovanou a žádné další právní hodnocení k vČci nezaujal. 156 ICm 738/2012 29 ICdo 7/2013 Proto se dovolatel domnívá, že nejde o pop ení pohledávky z d vodu jiného právního posouzení vČci, když otázka druhu p íslušenství, na které má vČ itel nárok, nebyla v ízení p ed Okresním soudem v SokolovČ v bec ešena. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou vČc uplatnitelný insolvenní zákon ve znČní úinném do 31. prosince 2012 (tj. naposledy ve znČní zákona . 334/2012 Sb.). Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenního zákona pro insolvenní ízení a pro incidenní spory se použijí p imČ enČ ustanovení obanského soudního ádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spoívá insolvenní ízení. Pro rozhodnutí vydaná v incidenním sporu jsou tudíž ustanovení obanského soudního ádu o p ípustnosti dovolání p imČ enČ aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenního zákona. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Nejvyšší soud shledává dovolání p ípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí p isuzuje ešení otázky dovoláním p edest ené a dovolacím soudem dosud nezodpovČzené. Nejvyšší soud se-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (a se z etelem ke zp sobu, jímž byla založena p ípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. Podle ustanovení § 199 insolvenního zákona insolvenní správce, který pop el vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dn od p ezkumného jednání u insolvenního soudu žalobu, kterou své pop ení uplatní proti vČ iteli, který vykonatelnou pohledávku p ihlásil. Lh ta je zachována, dojde-li žaloba nejpozdČji posledního dne lh ty soudu (odstavec 1). Jako d vod pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu lze uplatnit jen skutenosti, které nebyly uplatnČny dlužníkem v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí; d vodem pop ení však nem že být jiné právní posouzení vČci (odstavec 2). V žalobČ podle odstavce 1 m že žalobce proti pop ené pohledávce uplatnit pouze skutenosti, pro které pohledávku pop el (odstavec 3). Smysl úpravy obsažené v § 199 odst. 2 insolvenního zákona je spolehlivČ rozpoznatelný již ze zvláštní ásti d vodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenního zákona, který projednávala Poslanecká SnČmovna Parlamentu ýeské republiky ve svém 4. volebním období 2002-2006 jako tisk . 1120. Pravidlo obsažené v § 199 odst. 2 insolvenního zákona (v rozhodném znČní) bylo obsaženo v § 199 odst. 3 osnovy, p iemž podle zvláštní ásti d vodové zprávy (k § 198 a § 199 osnovy), v § 199 osnova výraznČ omezuje právo správce nebo vČ itel popírat vykonatelné pohledávky. Vykonatelná pohledávka m že vzniknout

(i úelovČ být vyrobena ), aniž by probČhlo jakékoli (soudní i jiné) ízení (nap . prost ednictvím notá ského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti), jež by ústilo v rozhodnutí o této pohledávce; vykonatelné rozhodnutí též m že být p ijato, aniž by mu p edcházelo jakékoli d kazní ízení opodstat ující závČr o existenci a správnosti výše této pohledávky (m že jít nap . o platební rozkaz, o rozsudek pro zmeškání nebo o rozsudek pro uznání). To je d vod pro zachování práva pop ít i takovou pohledávku. ( ) Nejde-li o p ípad podle tohoto ustanovení (rozumČj podle ustanovení § 199 odst. 2 osnovy, jež se nakonec do insolvenního zákona nedostalo), lze jako d vod pop ení vykonatelné pohledávky založené rozhodnutím uplatnit (podle § 199 odst. 3) jen skutenosti, které v ízení, jež p edcházelo vykonatelnému rozhodnutí, neuplatnil dlužník; souasnČ se zapovídá pop ení takové pohledávky jen pro jiné právní posouzení vČci popírajícím (potud osnova vychází z toho, že chyb v právním posouzení vČci se nelze nikdy beze zbytku vyvarovat) . ObecnČ tedy platí, že (ve shodČ s dikcí § 199 odst. 2 insolvenního zákona) u p ihlášené vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu (p íslušným orgánem tu m že být nejen soud, ale nap . též orgán ve ejné správy nebo rozhodce anebo rozhodí soud) lze uplatnit jako d vod pop ení její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétnČ jen skutenosti, které dlužník neuplatnil v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí. P itom je lhostejné, zda takové skutenosti dlužník neuplatnil vlastní vinou nap . proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v p íslušném ízení, ímž p ivodil vznik exekuního titulu založeného rozhodnutím, jež se neod vod uje v bec (nap . platební rozkaz nebo smČnený platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se od vod uje jen minimálnČ (nap . rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Pro úspČch takového pop ení bude naopak urující, zda skutenosti, které d íve neuplatnil dlužník, jsou zp sobilé zmČnit výsledek sporu o pohledávku (právČ ony jsou d vodem ve výsledku jiného právního posouzení vČci); tedy, že v porovnání se skutenostmi, které dlužník d íve uplatnil, jsou skutenosti, které d íve uplatnČny nebyly, rozhodující p íinou pro urení, že (insolvenním správcem) žalovaný p ihlášený vČ itel nemá v i dlužníku oznaenou vykonatelnou pohledávku (spor o pravost) nebo pro urení, že (insolvenním správcem) žalovaný p ihlášený vČ itel má v i dlužníku oznaenou vykonatelnou pohledávku v urité (výrokem rozhodnutí urené) výši (nižší, než je výše p ihlášené vykonatelné pohledávky) [spor o výši]. Pravidlo, podle kterého u p ihlášené vykonatelné pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím p íslušného orgánu nem že být d vodem pop ení její pravosti nebo výše jiné právní posouzení vČci (§ 199 odst. 2 ást vČty za st edníkem insolvenního zákona), typovČ dopadá na situace, kdy p i nezpochybnČném skutkovém základu vČci (tedy, nejsou-li d vodem pop ení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutenosti, které dlužník neuplatnil v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutenosti sice byly uplatnČny, ale v porovnání s d ívČjším rozhodnutím nevedly ke zmČnČ skutkových závČr ) mČl zjištČný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení vČci, než které o nČm v ízení, které p edcházelo vydání tohoto rozhodnutí, uinil p íslušný orgán. M že jít nap . o situaci, kdy p íslušný orgán p iznal vČ iteli pohledávku v i dlužníku jako plnČní ze smlouvy, a plnČní mČlo být p iznáno jako náhrada škody nebo jako bezd vodné obohacení nebo o situaci, kdy p íslušný orgán sice správnČ uril (pojmenoval) právní normu, podle které mČl být posouzen zjištČný skutkový stav vČci, ale nesprávnČ ji vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval (k pojmu právní posouzení vČci srov. i definici uvedenou výše k dovolacímu d vodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. .). P itom je zjevné, že chybné právní posouzení vČci p íslušným orgánem mohlo vést k p iznání pohledávky vČ iteli v i 156 ICm 738/2012 29 ICdo 7/2013 dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení vČci vedlo k závČru, že pohledávka není po právu nebo že nemá být p iznána v celé požadované výši. P itom Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že p izná-li p íslušný orgán vČ iteli v i dlužníku jiné než zákonem p edepsané p íslušenství pohledávky, tím, že chybnČ urí právní p edpis, který stanoví, jaký druh p íslušenství k pohledávce náleží (místo úrok z prodlení p izná poplatek z prodlení), je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení vČci ( jiným právním posouzením vČci); srov. ke zmČnám p íslušenství nap . již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. zá í 2002, sp. zn. 29 Odo 247/2001, uve ejnČné pod íslem 39/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. S dovolatelem lze souhlasit i v tom, že právní posouzení vČci není vyloueno jako d vod pop ení pravosti nebo výše p ihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí p íslušného orgánu, jímž byla pohledávka p iznána, žádné právní posouzení vČci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatnČné jako d vod pop ení pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . Zde je však na místČ zd raznit, že jakékoli (by kusé, málo srozumitelné nebo hrubČ nep esné právní posouzení vČci p íslušným orgánem) právní posouzení vždy vyluuje možnost pop ení takové pohledávky pro právní posouzení jiné (v tomto a jen v tomto duchu lze obecnČ vyjít z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 21. ervna 2012, na nČž argumentanČ spoléhá dovolatel). Zbývá tedy urit, zda možnost pop ít p ihlášenou vykonatelnou pohledávku co do pravosti nebo výše pro jiné právní posouzení má insolvenní správce (a v režimu ustanovení § 200 odst. 6 insolvenního zákona ostatnČ též jiný p ihlášený vČ itel) i tehdy, jde-li o pohledávku, kterou soud pravomocnČ p iznal vČ iteli rozsudkem pro uznání. Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ., jestliže se žalovaný bez vážného d vodu na výzvu soudu podle odstavce 1 vas nevyjád í a ani ve stanovené lh tČ soudu nesdČlí, jaký vážný d vod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti nČmu žalobou uplat ován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být pouen. To neplatí, jsou-li splnČny p edpoklady pro zastavení ízení nebo odmítnutí žaloby. Ustanovení § 153a o. s. . pak uruje, že uzná-li žalovaný v pr bČhu soudního ízení nárok nebo základ nároku, který je proti nČmu žalobou uplat ován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti nČmu žalobou uplatnČný jen zásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce (odstavec 1). Rozsudek pro uznání nelze vydat ve vČcech, v nichž nelze uzav ít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2) [odstavec 2]. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti nČmu žalobou uplat ován, uznal (§ 114b odst. 5) [odstavec 3]. Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být na ízeno jednání (odstavec 4). Dle § 157 odst. 3 o. s. . v od vodnČní rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze p edmČt ízení a strunČ vyloží d vody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. V této podobČ, pro vČc rozhodné, platila výše citovaná ustanovení obanského soudního ádu v dobČ vydání rozsudku z 27. kvČtna 2009 (tj. naposledy ve znČní zákona . 7/2009 Sb. /zásti úinného od 23. ledna 2009/). Také v p ípadČ, kdy soud rozhoduje o tom, zda vydá rozsudek pro uznání, tedy jestliže žalovaný nárok nebo základ nároku proti nČmu žalobou uplatnČný uznal (§ 153a odst. 1 o. s. .), nebo nastala-li fikce uznání nároku žalovaným (§ 153a odst. 3, § 114b odst. 5 o. s. . o. s. .), provádí právní posouzení vČci. Ponechají-li se stranou ostatní procesní p edpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, pak lze íci, že úvahy soudu o vydání rozsudku pro uznání jsou založeny p edevším na posouzení, zda vydání rozsudku pro uznání nebrání skutenost, že ve vČci nelze uzav ít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. .) [§ 153a odst. 2 o. s. .]. P itom smír nelze schválit (a rozsudek pro uznání nelze vydat), je-li v rozporu s právními p edpisy; srov. dikci § 99 odst. 2 vČty první ásti vČty za st edníkem o. s. . a v literatu e k tomu nap . Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Obanský soudní ád I. § 1 až 200za. Komentá . 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1042. Tento závČr se ustálenČ prosazuje též v judikatu e. Srov. p edevším rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. íjna 2003, sp. zn. 29 Odo 296/2003, uve ejnČný pod íslem 41/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém Nejvyšší soud uzav el, že základem pro vydání rozsudku pro uznání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závČru, že podle nich lze výrokem rozsudku p iznat právČ to plnČní, kterého se žalobce v žalobČ domáhá. Tamtéž oz ejmil, že je-li žaloba zjevnČ bezd vodná, neod vod uje povaha vČci ani okolnosti p ípadu, aby žalovaný byl vyzván k vyjád ení podle ustanovení § 114b o. s. .; o takové žalobČ nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. . V obdobných souvislostech Nejvyšší soud upozornil na procesní p ekážky bránící vydání rozsudku pro uznání nap . v rozsudku ze dne 12. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 968/2003, uve ejnČném v asopise Soudní judikatura íslo 9, roník 2003, pod íslem 153. V nČm vysvČtlil, že soud nem že o vČci samé rozhodnout rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ., jestliže pro nedostatek podmínky ízení musí být ízení zastaveno nebo jestliže žaloba trpí vadami, které brání pokraování v ízení. Jinak eeno, jakkoli ustanovení § 157 odst. 3 o. s. . omezuje od vodnČní rozsudku pro uznání pouze na vymezení p edmČtu ízení (se zjevným zámČrem odlišit takto rozsouzenou vČc od jiných vČcí týchž úastník ) a na struné vyložení d vod , pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání, i p i takto strukturovaném od vodnČní je závČr o splnČní p edpoklad pro vydání rozsudku pro uznání (a již v textu takového od vodnČní formulovaný výslovnČ nebo prost ednictvím poukazu na p íslušná ustanovení obanského soudního ádu dovolující soudu rozhodnout podle uznání) souasnČ závČrem, jímž soud navenek dává najevo, že nenalezl p ekážky, jež mu brání rozhodnout o vČci podle uznání. Vedle prakticky totožné úpravy pro rozsudek pro zmeškání (srov. § 153b odst. 3 o. s. . a § 157 odst. 3 o. s. .) lze ve stejném duchu poukázat též na platební rozkaz (§ 172 o. s. .), vetnČ elektronického platebního rozkazu (§ 174a o. s. .) a na smČnený (šekový) platební rozkaz (§ 175 o. s. .). Tato rozhodnutí mají poté, co nabudou právní moci, úinky pravomocného rozsudku (§ 174 odst. 1, § 175 odst. 3 vČta první o. s. .) a neod vod ují se v bec. P itom ovšem skutenost, že byla vydána, osvČduje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) p edpoklady, za nichž vydána být mohla, tedy p edevším, že (u platebního rozkazu a elektronického platebního rozkazu) uplatnČné právo vyplývá ze skuteností uvedených žalobcem (§ 172 odst. 1 vČta první o. s. .), nebo že (u smČneného /šekového/ platebního rozkazu) žalobce p edložil v prvopisu smČnku nebo šek, o jejichž pravosti není d vodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnČní práva (§ 175 odst. 1 vČta první o. s. .). Ve všech výše oznaených typech rozhodnutí se právní posouzení vČci (v rovinČ zkoumání p edpoklad , za nichž mohla být takový rozhodnutí vydána) promítá buć v p edem definovaném a zákonem omezeném typu od vodnČní (§ 153 odst. 3 o. s. . u rozsudk pro uznání a pro zmeškání) nebo v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují od vodnČní žádné) vydal (platební rozkaz, vetnČ elektronického platebního rozkazu a smČnený nebo šekový platební rozkaz). ZávČr soudu, že i ohlednČ žalobcem požadovaného p íslušenství pohledávky lze o vČci rozhodnout rozsudkem pro uznání, v sobČ tedy zahrnuje též úsudek, že takto p iznávané 156 ICm 738/2012 29 ICdo 7/2013 p íslušenství pohledávky neodporuje právním p edpis m (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2 vČta první ást vČty za st edníkem o. s. .). Takový úsudek je souasnČ postaující pro závČr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení vČci ohlednČ p iznaného p íslušenství pohledávky. Výhrady snesené proti p íslušenství pohledávky p iznanému pravomocným rozsudkem pro uznání v rovinČ právní (argumentem, že vČ iteli /žalobci/ podle zákona takové p íslušenství nenáleží) jsou pak jiným právním posouzením vČci, jež je insolvennímu správci jako d vod pop ení pravosti nebo výše takové pohledávky zapovČzeno ustanovením § 199 odst. 2 ásti vČty za st edníkem insolvenního zákona. Vše co bylo eeno výše o rozsudku pro uznání v obecné rovinČ, beze zbytku platí na rozsudek z 27. kvČtna 2009 (vydaný rovnČž jako rozsudek pro uznání). Okresní soud v SokolovČ p i vydání tohoto rozsudku oividnČ pochybil v posouzení, zda požadované p íslušenství (poplatek z prodlení) lze p iznat i u té ásti jistiny, která netvo ila dluh na nájemném. Námitka insolvenního správce, že v tomto rozsahu mČl p ihlášený vČ itel pouze právo na úrok z prodlení, není zp sobilým d vodem pop ení vzhledem k ustanovení § 199 odst. 2 ásti vČty za st edníkem insolvenního zákona. Právní posouzení vČci odvolacím soudem je tudíž v doteném ohledu správné a dovolací d vod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. . dán není. Námitka, že odvolací soud se ádnČ nevypo ádal s dovolatelovým odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 21. ervna 2012, z obsahového hlediska vystihuje vadu ízení. K vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci, p itom Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .). K tomu Nejvyšší soud uvádí, že takový postup odvolacího soudu vskutku oslabuje p esvČdivost písemného vyhotovení jeho rozhodnutí (§ 157 odst. 2 poslední vČta o. s. .) a obecnČ oslabuje p edvídatelnost soudního rozhodování (navenek se vČc jeví tak, že se odvolací soud vyhnul konfrontaci s názorem téhož soudu pro úastníka p íznivým). NicménČ z výše podaného výkladu je z ejmé, že mezi situací ešenou v tomto rozhodnutí a dovolatelem p edestíraným názorem z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 21. ervna 2012 je rozdíl (v této vČci zkoumaný rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení vČci ohlednČ napadeného p íslušenství pohledávky), takže nešlo o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti, se nepodávají ani ze spisu. Nejvyšší soud tudíž, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 ást vČty p ed st edníkem o. s. .). Výrok o nákladech dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího ízení nebyly zjištČny. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 18. ervence 2013 JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová