KSPL 56 INS 19111/2015-B-35
.) v arm ru; ůULD-U'DU

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy ]UDr. Jindřicha Havlovce a soudců ]UDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., v insolvenčním řízení dlužníka: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano bytem Lidická 1253, 363 01 Ostrov o odvoláni dlužníka proti usnesení Krajského soudu vPlzni ze dne 18. prosince 2017, č. j. KSPL 56 INS 19111/2015-B-35, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2017, č. j. KSPL 56 INS 19111/2015-

B-35, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) napadeným usnesením rozhodl v bodě I. výroku, že se schválené oddlužení dlužníka (Zdeněk anonymizovano ) zrušuje, v bodech II. a III. výroku prohlásil na majetk dlužníka konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný a v bodě IV. výroku uložil insolvenčnj'rnu správci, aby mu ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu.

Insolvenční soud uvedl, že usnesením z 21. 10. 2015, ve znění usnesení ze 17. 12. 2015 a z 5. 5. 2016 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a vyhověl dlužníkovu návrhu hradit nižší než zákonem určené měsíční splátky ve Výši 15 000 Kč z důvodů zvýšených výdajů v souvislosti s dojížděním do zaměstnání v Německu. Dlužník se ve svém návrhu zavázal uspokojit své nezajištěné věřitele ze 100 % (celková výše zjištěných nezajištěných pohledávek činí 404 940,88 Kč). Takto rozhodl i přesto, že dlužník vlastní bytovou jednotku, která byla oceněna na 990 000 Kč, a kterou obývá (s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze 14. 6. 2012 sp. zn. KSPI I 41 INS 15518/ 2011 13 22, 1 VSPH 743/ 2012, podle něhož není opodstatněno preferovat před splátkovýrn kalendářem oddlužení zpenéžením majetkové podstaty, pokud má vést ke ztrátě obde dlužníka a osob jemu blízkých, a tudíž může dlužníka uvrhnout do neřešitelné sociám situace, která může navíc způsobit její další i pro věřitele nežádoucí zadlužení). Pokračoval, že z průběžných zpráv insolvenčního správce o plnění splátkového kalendáře zjistil, že určené měsíční zálohy na splátky ve výši 15 000 Kč byly uhrazeny pouze 6 krát, od května 2016 hradí dlužník nepravidelně, splátky nezasílá v plné výši, má dluh na zákonných nárocích insolvenčního správce i na výživném.

Insolvenční soud pokračoval, že k jeho výzvě dlužník 18. 4. 2017 sdělil, že se ocitl ve finanční tísni, měl nečekané výdaje spojené s opravou vozidla a zavázal se dluh uhradit v průběhu následujících 5 měsíců. Z další průběžné zprávy insolvenčního správce z 3. 10. 2017 vyplynulo, že očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činí v průběhu oddlužení 25,39 %, dlužník neplní své povinnosti, nezajištění věřitelé nebyli uspokojení od října 2016, a proto podle 5 413 odst. 7 zák. č. 182/ 2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZCC), nařídil k návrhu insolvenčního správce na zrušení schváleného oddlužení jednání.

Dlužník se k jednání dne 11. 12. 201? dostavil a požádal, aby oddlužení nebylo rušeno, nebot v průběhu plnění splátkového kalendáře hradil pokutu, která mu byla uložena v Německu ve výši

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

3 VSPH 707201s

1 430 EURO, dále hradil pojištění insolvence produkt, který paní, jež mu sepisovala insolvenční návrh, sdělila, že je povinný. je zaměstnán v Německu s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 1 200 až 1 400 EURO a je v jeho silách hradit měsíční splátku 16 000 až 17 000 Kč. Insolvenční správce navrhl zrušit schválené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásit konkurs, neboť dlužník má dostatečný majetek, znéhož budou nezajišténí věřitelé uspokojení zcela a vznikne i hyperocha, která bude vyplacena dlužníkovi. Za období schváleného oddlužení, po 30. měsících plnění splátkového kalendáře, byli nezajišténí věřitelé uspokojení v 12,92 % výši, a lze předpokládat, že splátkový kalendář nebude splněn. Navíc od Okresního soudu v Sokolově obdržel Uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou náklady trestního řízení.

Insolvenční soud, cituje Š 414 odst. 1, $ 415 a S 418 IZ a z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j 2 VSPl l 1186/2012-13-43, KSUL 45 INS 32121/2009, z 22. 10. 2012, dovodil, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, a že podstatnou část splátkového kalendáře nesplní (Š 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ), nebot zálohy na splátky hradí nepravidelně, vznikají mu dluhy na pohledávkách za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených, za 30 měsíců plnění splátkového kalendáře uspokojil své nezajištěné věřitele pouze 2 12,92 %, přestože při vstupu do oddlužení přislíbil nezajištěným věřitelům 100 % uspokojení. Neplní ani další povinnosti, např. předkládat insolvenčnímu soudu pravidelné zprávy a přehledy svých příjmů tak, jak vyplývá z 0 412 odst. 1 písm. d) IZ (tyto doloženy až na výzvu soudu naposledy v dubnu 2017). Povinnosti hradit pravidelně měsíční splátky nemůže být dlužník zproštěn z důvodu, kdy si hradí dobrovolné pokuty (viz dlužníkovo tvrzení o uložení pokuty v SRN ve výši 1 430 EUR) či z důvodu nákladů souvisejících s opravou automobilu. Insolvenční soud uzavřel, že cílem oddlužení plněním splátkového kalendáře přitom není uspokojení nezajišténých věřitelů v minimální zákonem stanovené výši 30 %, resp. 50 % při stanovení nižších než zákonem určených splátek, nýbrž uspokojení v míře co možná nejvyšší. Proto schválené oddlužení podle Š 418 odst. 1 IZ zrušil a současné rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, který bude konkursem nepatrným dle ustanovení 5 314 odst. 1 písm. a) IZ, nebot) dlužník je fyzická osoba, která není podnikatelem a má dostatečný majetek, po jehož zpenéžení je předpoklad, že nezajištění věřitelé budou uspokojení ze 100 %, a to v řádu několika měsíců. je tedy předpoklad, že nezajištění věřitelé budou uspokojení ve vyšším rozsahu, než v případě řešení úpadku oddlužením, zvláště za situace, kdy dlužník přistupuje ke svému oddlužení lázním přístupem.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním, v němž žádal o zachování schváleného oddlužení. Uvedl, že M. Vlnasová, jež mu zařizovala insolvenční Ezení ho ještě více zadlužila a nevyřídila vše, a proto přišel o řidičský průkaz. Zaměstnankyné insolvenčního správce mu sdělila, aby o pokutě 1 450 EURO, již obdržel za řízení bez řidičského průkazu vSRN, nic o této skutečnosti nesděloval insolvenčnímu soudu. Dále uvedl, že na doporučení uvedené osoby (Vlnasová) se pojistil, avšak následné zjistil, že toto pojištění nepotřebuje a po třech měsících jej zrušil, přesto měsíčně platil 500 Kč. Dále uvedl, že má měsíční výdaje s bydlením a dojížděním do zaměstnm ve výši cca 15 tis. Kč z platu cca 32 tis. Kč. Má zájem, aby matky jeho děti souhlasily s tím, že by požádal v SRN o dětské pHdavky zpětně za dva roky, jež by činily cca 196 EURO měsíčně, a zpětné by obdržely cca 120 tis. Kč. Uzavřel, že na dceru Kláru, jež je již plnoletá, platil výživné její matce ív době, kdy vycestovala na 6 měsíců do Norska, a že v důsledku poklesu kursu koruny vůči EURO a zvýšení nákladů na energie o 600 Kč se jeho příjem snížil. Přesto je nadále schopen platit měsíčně 15 000 Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení iřízení jeho vydání předcházející z podnětu podaného odvolání, naHdil ve věci jednání a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Dle Š 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

10.

11.

12.

13.

.) vorm fw zoro a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajíštění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle Š 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současné rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo ti) to navrhne dlužník.

Takové rozhodnutí může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřítelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (Š 418 odst. 7 IZ).

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle 5 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již vjeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z toho důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v Š 418 IZ ukončit. K takovému rozhodnutí, učiněnému ve prospěch všech věřitelů, nepotřebuje insolvenční soud, jako strážce jejich společného zájmu, ani návrh některého z věřitelů.

Usnesení podle Š 418 InsZ je rozhodnutím ve věci samé, jež vzhledem ke své povaze a s ohledem na ust. Š 167 odst. 2 občanského soudního řádu (o.s.ř.) musí být vždy odůvodněno způsobem uvedeným v ust. Š 157 odst. 2 o.s.ř. Z tohoto ustanovení plyne, že soud je povinen v odůvodnění uvést, jaká zjištění učinil o skutečnostech významných pro jeho závěry právní, tj. opatřit si podklad, z něhož dovodí své skutkové závěry, jež posoudí po stránce právní. Tyto nároky na odůvodnění rozhodnutí jsou důsledkem práva dotčených účastníků řízení, aby se mohli závěrům soudu kvalifikovaně bránit.

Těmto požadavkům však napadené usnesení nevyhovuje. jeho odůvodnění jako celek je totiž formulováno spíše jako rekapitulace dosavadního průběhu řízení (včetně podaných zpráv správce) se závěrem, že za 30 měsíců splátkového kalendáře uspokojil dlužník své věřitele v rozsahu 12,92 %, přestože při vstupu do oddlužení přislíbil nezajištěným věřitelům 100 % uspokojení. Není z něj vůbec zřejmě, na základě, jakých důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že aktuální příjmy dlužníka nezabezpečí plnění nezajištěným věřitelům alespoň v rozsahu 50 % jejich pohledávek a úhrady pohledávek za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených pohledávek do konce splátkového kalendáře. Zejména chybí jakákoliv zjištění, týkající se závazků dlužníka ohledně výživného k jeho čtyřem dětem (zda bylo stanoveno soudem či nikoliv a v jaké výši), resp. jeho závazky vůči Domovu pro osoby se zdravotním postižením Milíře, jak dokládal při jednání před odvolacím soudem, v němž je umístěno jedno z těchto dětí. Bylo li dlužníku stanoveno výživné okolo 7 tis. Kč měsíčně, jak uvádí ve své zprávě z 9. 2. 2018 (dokument 13-44) insolvenční správce a pohledávky zajištěných věřitelů předstawjí 341 707,81 Kč, insolvenční soud nijak nezohlednil ve svých závěrech tyto skutečnosti. Při plnění 15 tis. Kč měsíčně po úhradě výživného by mohl dlužník za zbývajících 30 měsíců poskytnout

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta,

14.

15.

3 VSPH 70/2018 nezajištěným věřitelům plnění ve výši 207 330 Kč (8 000 Kč z 30 = 240 000 Kč 32 670 Kč, tj. odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, tj 30 x 1.089 Kč) a s již poskytnutým plněním 47 623,62 Kč (viz dokument 3 44), by se dostalo těmto věřitelům 254 953,62 Kč, tj. cca 75 % plnění. K tomu je třeba ještě doplnit, že na účtu majetkové podstaty dlužníka se nachází částka 27 303,21 Kč (viz též dokument B-44), přičemž je třeba zohlednit i povinnost úhrady pohledávky Okresního soudu v Sokolově týkající se nákladů trestního řízení 4 000 Kč (viz dokument 13-44).

Odvolací soud konstatuje, že z určitého úhlu pohledu lze přitakat závěru insolvenčního soudu o dlužníkové lazním přístupu k plnění povinností v průběhu splátkového kalendáře, jež je však spíše výsledkem jeho nedostatečné orientace v dané problematice. V této souvislosti upozorňuje odvolací soud na skutečnost, že v rozhodnutí o schválení oddlužení bylo dlužníku uloženo platit maximální splátku 15 000 Kč měsíčně, nikoliv minimální, jak dovozuje insolvenční správce ve své zprávě (dokument B 44), to vše za situace, kdy insolvenční soud současné uložil provádět plátci příjmů dlužníka, tj. společnosti persona service, Buchholz Str. 30, Annaberg Buchholz, Spolková republika Německo, srážky z příjmů dlužníka. jakým způsobem měla být tato povinnost u zaměstnavatele dlužníka zajištěna, již v napadeném rozhodnutí není uvedeno, z jeho odůvodnění se podává, že je založena na dobrovolnosti plnění samotného dlužníka včástce maximálně 15 000 Kč měsíčně se závěrem, že míra uspokojení nezajištěných věřitelů přesáhne 50 %.

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát a podle Š 219a odst. 1, písm. a), b) o.s.ř. za použití $ 7 IZ jej zrušil avěc vrátil insolvenčnímu soudu podle Š 221 odst. 1, písm. a) o.siř. k dalšímu řízení.

Pouěeni:

Proti tomuto usnesení nené dovolání pHpustné. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku ($ 71 odst. 2 IZ).

Praha 21. února 2018

JUDr. jindřich Havlovec vr. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vo' a;.