KSPL 54 INS 6863/2012
KSPL 54 INS 6863/2012 (KSPL 54 INS 6864/2012) 4 VSPH 1364/2014-B-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužníků a) Andreje Matuse, r.č: 600718/6977, b) Eleny Matusové, r.č: 736108/2047, oba bytem Loudů 832, 334 41 Dobřany, o odvolání PILSEN STEEL, s.r.o., IČO 47718706, se sídlem Tylova 1/57, 316 00 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 6863/2012-B-32 ze dne 3. června 2014

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j.-B-32 ze dne 3.6.2014 zamítl návrh PILSEN STEEL, s.r.o. (dále jen odvolatel) na zrušení schváleného oddlužení Andreje Matuse (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu dne 21.3.2012 byl doručen insolvenční návrh dlužníka Andreje Matuse spojený s návrhem na povolení oddlužení, usnesením ze dne 23.4.2012 (č.d. A-9) rozhodl o spojení insolvenčních řízení manželů Andreje Matuse a Eleny Matusové ke společnému řízení, dne 28.5.2012 (č.d. A-14) rozhodl o úpadku dlužníků a o povolení jejich oddlužení. Dne 23.7.2012 (č.d. B-10) rozhodl soud o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Podáním ze dne 18.11.2013 navrhl odvolatel zrušení schváleného oddlužení dlužníka Andreje Matuse s odůvodněním, že tento dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl veškeré své závazky, konkrétně neuvedl svůj závazek vůči odvolateli, a to ve výši nejméně Kč 1.828.489,10. Jde o závazek z odpovědnosti za škodu, kterou dlužník způsobil společně s další osobou odvolateli, a to odcizením tří kusů palet s nákladem niklových katod o hmotnosti 4.445 kg. Dlužník v době podání insolvenčního návrhu věděl, že je podezřelý ze spáchání trestné činnosti, když usnesení o zahájení trestního stíhání si převzal osobně dne 29.11.2011 a dne 9.12.2011 si převzal na doručenku zasílané předvolání obviněného. Insolvenční návrh byl tudíž dán s nepoctivým záměrem tak, aby se vyhnul povinnosti uhradit věřiteli škodu způsobenou trestním jednáním, za které byl posléze odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 2 T 41/2012 ze dne 4 VSPH 1364/2014

18.7.2012. Citovaným rozsudkem byl uznán povinným uhradit společně a nerozdílně s dalším odsouzeným odvolateli škodu ve výši 1.828.489,10.

Soud konstatoval, že odvolatel svoji pohledávku za dlužníkem nepřihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, tato okolnost však jde jen k jeho tíži, v uplatnění pohledávky za dlužníkem přihláškou do insolvenčního řízení mu nic nebránilo. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že pohledávka odvolatele v seznamu závazků dlužníka uvedena nebyla. Zrušení oddlužení by za současného stavu insolvenčního řízení, v němž probíhá oddlužení plněním splátkového kalendáře již od července 2012 a v němž dochází k uspokojení věřitelů v míře předpokládané zákonem, nebylo v souladu se společným zájmem věřitelů podle § 2 písm. j) IZ. Soud uzavřel, že popsané jednání dlužníka za situace, kdy v době podání insolvenčního návrhu dosud nebylo rozhodnuto o povinnosti dlužníka k náhradě škody odvolateli, svědčí spíše o jeho malé orientaci v dané problematice, nežli o nepoctivém záměru a snaze vyhnout se plnění svých závazků již při podání insolvenčního návrhu.

Toto usnesení napadl odvolatel včasným odvoláním a požadoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jednání dlužníka, jenž odvolateli jako svému zaměstnavateli odcizil zboží nemalé hodnoty, k trestnému činu se doznal, musel předpokládat uložení povinnosti k náhradě škody a pohledávku odvolatele záměrně neuvedl v seznamu závazků, jednoznačně svědčí o nepoctivém záměru dlužníka.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolatelka osobou oprávněnou podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 418 odst. 3 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle § 418 odst. 4 IZ rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4, tedy dlužník, insolvenční správce, věřitelský výbor a věřitel, který zrušení oddlužení navrhl (odst. 5). Z insolvenčního spisu soud ověřil, že odvolatel není účastníkem řízení ve smyslu § 14 IZ, své právo v řízení vůči dlužníku neuplatnil, když do insolvenčního řízení přihlášku nepodal. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou, jež k tomu oprávněna nebyla.

V daném případě je navíc třeba vycházet z toho, že soud prvního stupně rozhodoval o zamítnutí návrhu na zrušení schváleného oddlužení bez návrhu, 4 VSPH 1364/2014 z vlastní iniciativy (z úřední povinnosti), neboť odvolateli insolvenční zákon nedává legitimaci k podání takového návrhu. Rozhodnutím, které vydal, tak dává jen informaci, že důvody pro zrušení schváleného oddlužení nehledává. Jedná se proto o rozhodnutí při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ), jež nelze napadnout odvoláním (§ 91 IZ).

Podle ust. § 218 písm. b, c) občanského soudního řádu proto odvolání odvolatelky odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. října 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková