KSPL 54 INS 33095/2013-A-7
KSPL 54 INS 33095/2013-A-7

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Milošem Benetkou v insolvenční věci dlužníka : Vlasta V r á t n á, r.č. 586231/0927, Planá u Mariánských Lázní, Brod nad Tichou 74, PSČ 348 15, o úpadek dlužníka, o nařízení předběžného opatření k návrhu soudního exekutora JUDr. Miloslava Zwiefelhofera, Exekutorský úřad Praha 3, Strojírenská 47/18, 155 21 Praha 5-Zličín,

takto:

I. Soud nařizuje toto předběžné opatření :

Soudnímu exekutorovi JUDr. Miloslavu Zwiefelhoferovi, Exekutorský úřad Praha 3, se umožňuje provést již nařízenou exekuci vedenou na majetek dlužníka (povinného) Vlasty Vrátné tvořený těmito nemovitostmi : pozemek st. 143/2 o výměře 65 m , zastavěná plocha a nádvoří a stavba č. p. 98, rodinný dům na st. 143/2 (nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 138 pro obec a k. ú. Brod nad Tichou, vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov) s tím, aby výtěžek zpeněžení nemovitostí byl po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem, popř. předražitelem, a po vydání rozhodnutí o vydání zbytku výtěžku k dispozici insolvenčnímu správci dlužníka Vlasty Vrátné.

II. Navrhovatel j e p o v i n e n uhradit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši Kč 1.000,-do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Plzni : č. účtu : 3703-4321311/0710, v.s. 0493309513.

Odůvodnění

V označené insolvenční věci se na soud obrátil navrhovatel předběžného opatření návrhem ze dne 22. 11. 2013.

Svůj návrh na nařízení předběžného opatření odůvodnil následujícími tvrzeními :

Soudní exekutor má za to, že jediným skutečným důvodem podání insolvenčního návrhu je snaha povinného znemožnit a sabotovat probíhající exekuční řízení a zamezit prodej majetku zajištěného v exekuci. Shora uvedené je zřejmé zejména z toho, že:

-insolvenční návrh byl podán v průběhu exekučního řízení, přestože nesplacené závazky povinného v tomto rozsahu existovaly již dříve a k žádnému zhoršení (změně) majetkových poměrů, které by logicky odůvodňovaly podání insolvenčního návrhu nedošlo,

-povinný v průběhu exekučního řízení nemá jakoukoliv snahu svůj dluh stanovený exekučním titulem uhradit za situace, kdy exekuce představuje pro oprávněného krajní způsob, jak se domoci jeho pohledávky,

-podání insolvenčního návrhu až po vydání dražební vyhlášky bezprostředně před zahájením samotné dražby (termín dražby byl stanoven dne 23.10.2013, insolvenční návrh byl podán dne 21.11.2013, dražba měla proběhnout dne 28.11.2013) bylo tedy zjevně vedeno úmyslem povinného zamezit provedení dražby v exekučním řízení,

-tomu, že se jedná výlučně o obstrukční insolvenční návrh svědčí i skutečnost, že povinný podal insolvenční návrh opakovaně-konkrétně již čtyřikrát, a to vždy po vydání usnesení stanovující termín dražby bezprostředně před zahájením dražby samotné. Z tohoto důvodu bylo nutné dražební jednání již počtvrté odročit na neurčito. V podrobnostech se jedná o tyto čtyři insolvenční návrhy: -první insolvenční návrh podal povinný dne 25.1.2012, vedeno pod sp.zn. KSPL 54 INS 1658/2012, kdy tento insolvenční návrh dlužníka byl odmítnut, a to usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 1658/2012-A-6. Na vysvětlenou k prvnímu insolvenčnímu návrhu dlužníka soudní exekutor uvádí, že dne 18.12.2011 byla vydána dražební vyhláška č.j. 144 EX 3770/11-43 a nařízen termín dražby na den 1.2.2012 v 9.00 hod. v sídle Exekutorského úřadu Praha 3, na adrese Strojírenská 47/18, 155 21 Praha 5-Zličín. První insolvenční návrh byl tedy podán zhruba týden před samotným dražebním jednáním. Soudní exekutor byl tedy nucen toto dražební jednání odročit na neurčito, a to usnesením ze dne 27.1.2012, č.j. 144 EX 3770/11-56, -druhý insolvenční návrh podal povinný dne 13.6.2013, vedeno pod sp.zn. KSPL 54 INS 16629/2013, kdy tento insolvenční návrh dlužníka byl opět odmítnut, a to usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 16629/2013-A-6. Na vysvětlenou k druhému insolvenčnímu návrhu dlužníka soudní exekutor uvádí, že dne 15.5.2013 bylo vydáno usnesení o nařízení nového času dražby č.j. 144 EX 3770/11- 74 a nařízen termín dražby na den 19.6.2013 v 9.00 hod. v sídle Exekutorského úřadu Praha 3, na adrese Strojírenská 47/18, 155 21 Praha 5-Zličín. I druhý insolvenční návrh byl tedy podán zhruba týden před samotným dražebním jednáním. Soudní exekutor byl tedy nucen i toto dražební jednání odročit na neurčito, a to usnesením ze dne 14.6.2013, č.j. 144 EX 3770/11-76, -třetí insolvenční návrh podal povinný dne 27.8.2013, vedeno pod sp.zn. KSPL 54 INS 23813/2013, kdy tento insolvenční návrh dlužníka byl opět odmítnut, a to usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 23813/2013-A-6. Na vysvětlenou k třetímu insolvenčnímu návrhu dlužníka soudní exekutor uvádí, že dne 19.7.2013 bylo vydáno usnesení o nařízení nového času dražby č.j. 144 EX 3770/11-82 a nařízen termín dražby na den 28.8.2013 v 10.00 hod. v sídle Exekutorského úřadu Praha 3, na adrese Strojírenská 47/18, 155 21 Praha 5-Zličín. Tento třetí insolvenční návrh byl tedy podán den před samotným dražebním jednáním. Soudní exekutor byl tedy nucen i toto dražební jednání odročit na neurčito, a to usnesením ze dne 28.8.2013, č.j. 144 EX 3770/11-86, -v pořadí již čtvrtý insolvenční návrh podal povinný, jak již bylo výše uvedeno, dne 21.11.2013, vedeno pod sp.zn.. O tomto čtvrtém insolvenčním návrhu dlužníka nebylo zatím Krajským soudem v Plzni rozhodnuto. I tento čtvrtý insolvenční návrh byl podán zhruba týden před samotným dražebním jednáním, neboť dne 23.10.2013 bylo vydáno usnesení o nařízení nového času dražby č.j. 144 EX 3770/11-91 a nařízen termín dražby na den 28.11.2013 v 9.00 hod. v sídle Exekutorského úřadu Praha 3, na adrese Strojírenská 47/18, 155 21 Praha 5-Zličín. Soudní exekutor byl tedy nucen i toto dražební jednání odročit na neurčito, a to usnesením ze dne 22.11.2013, č.j. 144 EX 3770/11-107,

-je nepřehlédnutelné, že povinný těmito dřívějšími insolvenčními návrhy vedenými pod spisovými značkami KSPL 54 INS 1658/2012, KSPL 54 INS 16629/2013, KSPL 54 INS 23813/2013, vždy vedenými u Krajského soudu v Plzni, již dříve zabránil zpeněžení jeho nemovitostí, kdy zvolil velice jednoduchý způsob, spočívající v tom, že ve svých dřívějších insolvenčních návrzích dle názoru navrhovatele úmyslně neposkytl dostatečný podklad pro závěr, že se nachází v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ (ve formě platební neschopnosti) nebo dle § 3 odst. 3 IZ /ve formě předlužení). Insolvenčnímu soudu nezbylo tedy ničeho jiného než tyto dřívější insolvenční návrhy dlužníka odmítnout. Nicméně jakýkoliv insolvenční návrh dlužníka (a tedy i ten obstrukční) znemožní soudnímu exekutorovi realizovat samotnou dražbu nemovitostí dlužníka,

-je nepochybné, že povinným podáváním opakovaných obstrukčních návrhů dochází ke zvyšování nákladů exekuce, které povinný nehradí.

Navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, neboť v případě, že dojde ke zpeněžení majetku dlužníka, bude výtěžek po odečtení nákladů exekuce k dispozici insolvenčnímu správci a věřitelé budou uspokojeni stejně jako věřitelé v rámci insolvenčního řízení. Ba naopak, zpeněžení formou dražby provedenou soudním exekutorem v rámci exekučního řízení představuje nejtransparentnější způsob zpeněžení nemovitostí dlužníka a lze se důvodně domnívat, že k případnému zpeněžení dojde v reálně kratším časovém úseku než při případném zpeněžení v rámci insolvenčního řízení. V této souvislosti je vhodné též připomenout, že soudní exekutor mimo jiné zveřejňuje své dražby na portálu dražeb, který je veřejnou součástí Centrální evidence exekucí, kdy nahlížení do systému Portálu dražeb není zpoplatněno. Právě tento veřejný portál umožňuje případným zájemcům velice jednoduše zjišťovat informace o konkrétních dražbách nemovitostí vedených jednotlivými soudními exekutory podle EŘ, zejména zjišťovat, kterých nemovitostí se dražba týká, datum konání dražebního roku, výši nejnižšího podání a další relevantní informace, čímž je zaručena jednak přehlednost všech dražeb, a dále zejména široká informovanost laické i odborné veřejnosti o nařízených dražbách. Z předmětného exekučního spisu navíc vyplývá, že o předmětnou nemovitost již projevili zájem čtyři zájemci (před zahájením dražby dne 19.6.2013 byla navíc složena na účtu soudního exekutora i dražební jistota), a lze se tedy důvodně domnívat, že nemovitost povinného by byla v dražbě zpeněžena-to, jakou má nemovitost ve skutečnosti hodnotu, by však ukázala až samotná dražba. Dále je vhodné zdůraznit, že v předmětném exekučním spisu jsou evidovány řádné přihlášky všech zástavních věřitelů, a to Českomoravské stavební spořitelny, a.s., GE Money Bank, a.s. i společnosti Profidebt, s.r.o. Předmětná exekuce je navíc vedena k vymožení pohledávky jednoho ze zástavních věřitelů, a to Českomoravské stavební spořitelny, a.s.

V případě vyhovění návrhu navrhovatele a vydání předběžného opatření by soudní exekutor zpeněžil nemovitost povinného v dražbě, zapsal vydražitele, popř. předražitele do katastru nemovitostí a vydal by tzv. kvazi rozvrhové usnesení , ve kterém by rozhodl o uspokojení pohledávky státu (resp. soudního exekutora) v souvislosti s prováděním dražby, a o vydání zbytku výtěžku insolvenčnímu správci; toto případné rozhodnutí by mělo účinky rozvrhového usnesení v souladu s ust. § 337h o.s.ř. Tento postup je plně v souladu s rozhodnutím KS v Praze 20 Co 471/2004 (Rc 86/2005).

V případě nevyhovění návrhu navrhovatele lze důvodně očekávat, že dlužník vyčká na skončení tohoto insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn.a po oznámení dalšího termínu dražby ze strany soudního exekutora podá v pořadí již pátý vadný insolvenční návrh. Toto obstrukční jednání dlužníka by fakticky znemožnilo uspokojení společných zájmů věřitelů, kteří by se nikdy nedomohli svých finančních prostředků přiznanými exekučními tituly. Lze tedy důvodně očekávat, že dlužník ani v insolvenčním řízení vedeným pod sp.zn., popř. v jakémkoliv pozdějším insolvenčním řízení, neuhradí ani případnou zálohu na náklady tohoto insolvenčního řízení, neboť žádnými finančními prostředky v současné době nedisponuje. Tuto skutečnost je schopen soudní exekutor věrohodně prokázat, a to protokolem ze soupisu movitých věcí ze dne 5.11.2013 č.j. 144 EX 3770/11-97, kdy povinný tuto skutečnost do protokolu prohlásil. Zároveň povinný sám v průběhu soupisu jeho movitých věcí připustil, že žádné jeho dřívější insolvenční návrhy nebyly míněny vážně, kdy jediným jeho záměrem bylo blokovat již nařízenou dražbu jeho nemovitostí. Zároveň i v průběhu soupisu jeho movitých věcí žádal, zda by mohl soudní exekutor od dražby upustit. Všechna svá tvrzení stvrdil povinný v příslušném protokolu vlastnoručním podpisem.

V případě nevyhovění návrhu navrhovatele by soud fakticky potvrdil úmyslné obstrukční jednání dlužníka a stanovil tak obecný velice jednoduchý návod pro dlužníky, jak neplnit jejich zákonné povinnosti vyplývající z exekučních titulů. Tedy v případě nevyhovění návrhu navrhovatele by fakticky postačovalo, aby si dlužník, který má ve svém vlastnictví nemovitost, bez jakéhokoliv rizika půjčil finanční prostředky od věřitele, tyto finanční prostředky nevrátil, nechal na sebe nařídit nespočet exekucí a bezprostředně před zahájením dražebního roku podal insolvenční návrh (a to buď vadný, který následně insolvenční soud odmítne, nebo bezvadný, kdy soud následně pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenční řízení zastaví). Soudní exekutor po skončení insolvenčního řízení nařídí další termín dražby a dlužník opětovně podá další insolvenční návrh (a to buď opět vadný či opět bezvadný s tím, že opět nebude zaplacena záloha na náklady insolvenčního řízení). Tedy tímto snadným způsobem dlužníkovi stačí, aby opakovaně podával insolvenční návrhy po nařízení termínů dražeb, neplatil své dluhy a užíval svou nemovitost, která by měla být zpeněžena pro uspokojení pohledávek jeho věřitelů. Tento postup dlužníků bezesporu zákonodárce při přijímání insolvenčního zákona nepředpokládal. Přesně tento způsob zvolil dlužník Vlasta Vrátná v insolvenčním řízení vedeným pod sp.zn.a dle názoru navrhovatele se jedná bezpochyby o obstrukční jednání, jehož výsledkem má být zmaření zpeněžení jeho nemovitosti na LV č. 138, k.ú. Brod nad Tichou.

Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dlužník se na soud v minulosti opakovaně obracel s insolvenčními návrhy. Jde o věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. KSPL 54 INS 1658/2012, KSPL 54 INS 16629/2013 a KSPL 54 INS 23813/2013.

Protože tyto insolvenční návrhy dlužníka neobsahovaly dostatečná tvrzení, ze kterých by vyplývala existence úpadku na straně dlužníka (§ 3 odst.1 IZ), nezbylo, nežli je usneseními soudu odmítnout.

Dne 21. 11. 2013 se dlužník na soud obrátil s dalším insolvenčním návrhem opatřeným datem 20. 11. 2013, který je u zdejšího insolvenčního soudu veden pod sp. zn. KSPL 54 INS 33095/2013. Z obsahu tohoto spisu vyplývá, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po splatnosti delší třech měsíců.

Jak popsal Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 19. 8. 2013 č. j. KSCB 25 INS 12826/2013, 1 VSPH 1262/2013-A-14 , na jehož závěry soud v dalším odkazuje, účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka (§ 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění, insolvenční zákon; dále také jen IZ ), přičemž povinností soudu je postupovat podle zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ). Insolvenční řízení, vzhledem k tomu, že jím jsou zpravidla dotčena nejen práva dlužníka a věřitelů, nýbrž též dalších osob, vyvolává zvláštní účinky popsané v ustanovení § 109 IZ. Mezi ně náleží též nemožnost provedení nařízeného výkonu rozhodnutí či exekuce na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup směřující k uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, přičemž zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by s účelem insolvenčního řízení kolidovalo.

Ze zjištění soudu vyplývá, že dlužník opakovaným zahajováním insolvenčních řízení a jejich opakovaným ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění zneužívá shora popsaného účinku zahájení insolvenčního řízení. Zároveň v insolvenčních řízeních doposud nebylo možné pro jeho obstrukční chování dále postupovat. Je proto na místě aplikovat ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, podle něhož předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedeným v § 109 odst. 1 písm. b) a c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Důvody zvláštního zřetele hodné pro nařízení předběžného opatření předvídané citovaným ustanovením § 82 odst. 2 písm. b) IZ je třeba podle názoru insolvenčního soudu spatřovat v jednání dlužníka, který svým opakovaným podáváním insolvenčních návrhů, jejichž řádnému projednání svým procesním jednáním brání, zneužívá účinek zahájení insolvenčního řízení znemožňující pokračování v zahájeném exekučním řízení.

Soud vzal též v úvahu společný zájem věřitelů v zahájeném insolvenčním řízení (§ 82 odst. 2 písm. b) IZ) a shledal opodstatněnost návrhu na nařízení předběžného opatření, jemuž tímto usnesením proto vyhověl.

Navrhovateli byla současně uložena povinnost uhradit soudní poplatek ve výši Kč 1.000,-za podání návrhu na nařízení předběžného opatření dle Sazebníku poplatků, jenž je přílohou zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění (položka 5 Sazebníku). Podle § 4 odst. 1 písm.h) citovaného zákona uloží soud povinnost uhradit soudní poplatek navrhovateli v rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40; 306 17 Plzeň.

Krajský soud v Plzni dne 25. 11. 2013

JUDr. Miloš Benetka v.r. Samosoudce

Za správnost: Martina Skalová