KSPL 54 INS 1209/2012
KSPL 54 INS 1209/2012 KSPL 54 INS 2039/2012 1 VSPH 507/2012-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení navrhovatelů-dlužníků a) Tomáše anonymizovano , anonymizovano , b) Moniky anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Kozolupy 119, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2012, č.j. KSPL 54 INS 1209/2012-A-13, KSPL 54 INS 2039/2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2012, č.j. KSPL 54 INS 1209/2012-A-13, KSPL 54 INS 2039/2012, se mění tak, že dlužníkům se ukládá povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000,-Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením uložil Krajský soud v Plzni dlužníkům-manželům Tomáši anonymizovano a Monice anonymizovano (dále jen dlužníci) povinnost uhradit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů ode dne jeho právní moci.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 27.3.2012 spojil ke společnému projednání insolvenční návrhy obou dlužníků, jež byly spojeny s návrhy na povolení oddlužení. Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení vyšel z toho, že dlužníci mají splatné závazky vůči 14 věřitelům v celkové výši 825.824,-Kč a dvě vyživovací povinnosti a pobírají mzdy v celkové výši 37.958,-Kč měsíčně. Protože jejich úpadek bude pravděpodobně řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře, jevilo se soudu I. stupně logickým stanovit výši zálohy v relaci na předpokládanou výši nároků insolvenčního správce vzniklých od rozhodnutí o úpadku tak, aby v prvotní fázi řízení nechyběly finanční prostředky k jejich úhradě. Proto uložil dlužníkům povinnost uhradit zálohu ve výši 5.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil. Namítali, že z napadeného usnesení není zřejmé, z čeho soud I. stupně usoudil, že na nároky správce nebudou mít dostatek prostředků, když oba jsou dlouhodobě zaměstnáni u stabilního zaměstnavatele, jejich příjem je nadstandardní a majetková podstata dostatečná. Z toho dovozovali, že k vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení nebyl žádný důvod. KSPL 54 INS 2039/2012 1 VSPH 507/2012

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu obou návrhů na povolení oddlužení odvolací soud zjistil, že v návrhu uvedené závazky pocházejí zejména ze spotřebitelských úvěrů. Soud dále zjistil, že dlužníci nemají-vyjma běžného vybavení domácnosti-žádný hodnotnější majetek, mají dvě nezletilé děti a jejich příjem tvoří mzdy v celkové výši 37.958,-Kč. Dále zjistil, že celková výše nezajištěných závazků dlužníků činí cca 825 tisíc Kč, u nichž dlužníci očekávají, že je v režimu splátkového kalendáře uspokojí v plné výši.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve KSPL 54 INS 2039/2012 1 VSPH 507/2012 stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že je tu předpoklad, že úpadek dlužníků bude možno řešit oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Na rozdíl od soudu I. stupně je odvolací soud přesvědčen o tom, že se zřetelem na rozsah insolvenčního řízení lze mít za to, že pro jeho prvotní fázi pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku postačí záloha ve výši 2.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny již z měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. dubna 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva