KSPL 52 INS 9891/2015-B-27
č. j . KSPL 52 INS 9891/2015-B-27

USNESENÍ

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Radovanem Hronkem v insolvenční věci dlužníků Rudolfa Fanty, rč: 510514/045, IČO 43284531, Radošov 213, 362 72, Kyselka a Věry Fantové, rč: 516203/268, Radošov 213, 362 72, Kyselka, oba právně zast. Mgr. Michaelou Hechtovou LL.M., advokátkou se sídlem Karla Havlíčka Borovského 692/63, 356 01, Sokolov, o návrhu dlužníků na vydání předběžného opatření

takto:

Návrh dlužníků na vydání předběžného opatření, kterým by bylo soudem insolvenčnímu správci uloženo, aby nenakládal s nemovitostmi: pozemek p.č. st. 55/1, pozemek p. č. st. 55/2, jehož součástí je stavba: Radošov čp. 213, a pozemek p.č. 1333, vše zapsáno v Katastru nemovitostí na LV č. 389 pro k.ú. Radošov u Kyselky, obec Kyselka s e z a m í t á.

Odůvodnění

Dlužníci se dne 07.11.2016 svým návrhem domáhali výše uvedeného rozhodnutí soudu s tím, že všechny nemovitosti pojaté do soupisu majetkové podstaty byly správcem bez jakéhokoliv vysvětlení oceněny částku 0,00 Kč, ačkoliv se jedná o nemovitosti v hodnotě vícero milionů Kč, přičemž zajištěné pohledávky činí celkem částku 1.460.047,67 Kč, hodnota nemovitostí dle znaleckého posudku činila 6.900.000,-Kč, a nemovitosti byly ještě dále zhodnoceny výstavbou opěrné zdi. Nemovitosti však byly insolvenčním správcem zpeněženy pouze za částku 2,1 mil. Kč. Dlužníci považují za zásadní zejména fakt, že se nikdy neuskutečnila prohlídka předmětným nemovitostí ani jejich nový nabyvatel pan Žirovnický si je neprohlédl. Tento nový nabyvatel též uvedl, že za tyto nemovitosti musí uhradit třetí osobě provizi. Dle dlužníků v tomto případě naprosto absentovala snaha zpeněžit nemovitosti za adekvátní cenu, příp. za cenu, jež by se pohybovala v určitých rozumných mezích, které lze ještě akceptovat a nějakým způsobem obhájit. Navrhované předběžné opatření má zbránit tomu, aby návrh na vklad do katastru nemovitosti nabyl právních účinků, přičemž dlužníci se budou bránit též žalobou dle § 289 odst. 3 IZ. Dle navrhovatelů zde došlo k porušení základních zásad insolvenčního řízení takové intenzity, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků.

Z vyjádření insolvenčního správce k návrhu dlužníků soud zjistil, že oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře bylo schváleno plně v souladu s jejich návrhem na povolení oddlužení ze dne 16.04.2015, ve kterém o tuto formu oddlužení sami požádali. Dlužníci mají 16 věřitelů s celkovou přihlášenou výši 2.370.361,67 Kč a 4 z věřitelů mají své pohledávky v celkové výši 1.460.047,67 Kč zajištěny majetkem dlužníků. Všichni zajištění věřitelé vydali správci pokyn k prodeji nemovitostí dlužníka, zapsaných v majetkové podstatě a zpeněžení pověřili realitní společnost Naxos, a.s. Správce zadal v souladu s §219 odst. 4 IZ vypracování znaleckého posudku, který vypracovala dne 28.06.2016 společnost MONTEKALA spol. s.r.o. a cenu nemovitostí stanovil částkou 4.700.000,-Kč. Dle realitní společnosti Naxos, a.s. se isir.justi ce.cz nepodařilo za tuto cenu nemovitost prodat a proto došlo ke snížení kupní ceny na částku 2.100.000,-Kč a to se souhlasem zajištěných věřitelů. Za tuto cenu byl získán kupec, kterému správce nemovitosti dlužníků prodal. Návrh na vklad do katastru byl podán 20.10.2016. IS dále uvedl, že dlužníci ve svém podání uvádí řadu nepravd, polopravd a zjevných nesmyslů. Dlužníci od samého počátku insolvenčního řízení se správcem nespolupracují a stejně tak neposkytli součinnost ani realitní společnosti. Dle správce možná i tento postoj dlužníků ovlivnil konečnou cenu, neboť nebylo možné si nemovitost řádně prohlédnout a dlužníci sabotovali všechny domluvené prohlídky. Insolvenční správce však uskutečnil prodej zcela v souladu s insolvenčním zákonem a pokyny zajištěných věřitelů. Dlužníci sice uvádějí několik možných i nesmyslných cen za své nemovitosti, pravdou však je, že konečná cena byla nejvyšší z nabídek. Též argument, že dlužníci nebudou mít kde bydlet, je zcela lichý, neboť tito ve stejné obci vlastní další nemovitosti. Insolvenční správce doložil soudu souhlasy zjištěných věřitelů přípis realitní společnosti Naxos, a.s. ze dne 21.10.2016, ze kterého soud zjistil, že předmětné nemovitosti byly nabízeny za cenu stanovenou znalcem, tedy cenu 4.700.000,-Kč a to na pěti inzertních portálech od 01.07.2016. Po dobu třech měsíců se nepodařilo nemovitosti zpeněžit za cenu znaleckého posudku. Potenciální zájemce odrazoval též fakt, že dům je užíván dlužníky. Během prodeje se zaměstnanec realitní společnosti Ing. Skuhra několikrát telefonicky spojil s dlužníkem, kterého se dotazoval, zda náhodou některý ze zájemců, jako např. sousedé se o prodej nezajímají a pokud ano, aby jim předal kontakt na zaměstnance společnosti Naxos, a.s., přičemž dlužník odpověděl, že nikdo z okolí se se zájmem o nemovitost přímo na něj neobrátil. O nemovitost projevil vážný zájem až dne 10.09.2016 pan Žirovnický, který podal závaznou nabídku ve výši 2.100.000,-Kč a úhradu daně z nabytí nemovitostí. Koncem měsíce září pak všichni zajištění věřitelé uvedli, že s kupní cenou souhlasí a vydali realitní společnosti souhlasný pokyn k dokončení prodeje.

Podle § 82 odst. 1 IZ může předběžné opatření v insolvenčním řízení insolvenční soud nařídit i bez návrhu nestanoví-li zákon jinak. Povinnost složit jistotu, jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník. Dále jsou v dalších odstavcích tohoto ustanovení upraveny jednotlivé typy předběžných opatření, které je možné soudem vydat, a to demonstrativním výčtem. Toto ustanovení obsahuje speciální úpravu předběžných opatření ve vztahu k ust. § 74 a násl. případně § 102 o.s.ř., přičemž tato ustanovení jsou uzpůsobena pro účely insolvenčního řízení. Další předběžná opatření jsou uvedena v § 100 IZ a v § 113 IZ. Insolvenční zákon však nikde výslovně neupravuje možnost nařízení předběžného opatření, kterým by k návrhu dlužníků došlo k omezení povinností insolvenčního správce, které jsou uvedeny zejména v § 36 IZ (podle kterého je insolvenční správce povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře). Toto omezení povinností insolvenčního správce (zákaz nakládat s nemovitostmi) by bylo dle názoru soudu též v rozporu s § 5a IZ, dle kterého má IŘ být vedeno tak, by žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a by se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, neboť by prodlužovalo předmětné insolvenční řízení. Dle § 7 IZ je přiměřené použití ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízní možné, jen nestanoví-li insolvenční zákon jinak. V tomto případě je tedy nutné konstatovat, že navrhované předběžné opatření je sice teoreticky možné s ohledem na demonstrativnost výčtu předběžných opatření, bylo by však dle názoru soudu v rozporu s účelem insolvenčního řízení, a to zejména k níže uvedených okolnostem.

Co se týká skutečností tvrzených dlužníky k těmto bylo soudem zjištěno z protokolu o přezkumném jednání ze dne 11.08.2015, který je ve spise na čl. B-13, že insolvenční správce na tomto jednání uvedl, že znalecký posudek za účelem odhadu nemovitostí nebyl dosud vypracován. To uvádí, na pravou míru údaj uvedený soupisu majetkové podstaty, kde u odhadu hodnoty je uvedena částka 0.00 Kč. Ve spise soud neobjevil žádné jiné nulové ocenění hodnoty nemovitostí a je tedy zcela zřejmé, že insolvenční správce neoceňoval hodnotu nemovitostí nulou, ale tento údaj v soupisu majetkové podstaty uvedl právě proto, že znaleckým posudkem v té době nedisponoval. Není tedy pravdivé tvrzení dlužníků, že správce ocenil nemovitosti nulovou hodnotou. Naopak jak správce uvedl ve svém vyjádření k návrhu na předběžné opatření, zadal v souladu s § 219 odst. 4 IZ zpracování znaleckého posudku a zde byla uvedena obecná cena ve výši 4.700.000,-Kč. Co se týká námitky dlužníků ohledně neuskutečnění prohlídky nemovitostí, tak zde je tvrzení dlužníků proti tvrzení insolvenčního správce, který uvedl, že naopak dlužníci bránili provedení prohlídky nemovitostí. Nicméně samotná okolnost, že prohlídka nebyla provedena nemůže nijak zpochybňovat prodej předmětných nemovitostí. Co se týká pochybení insolvenčního správce při prodeji nemovitostí, soud by chtěl upozornit na ust. § 293 odst. 1 IZ, podle kterého je zde správce vázán pouze pokyny zajištěných věřitelů směřujícími ke zpeněžení. Ze samotného vysvětlení realitní společnosti Naxos, a.s. má soud za to, že byla vyvrácena pochybnost dlužníků o tom, že nemovitosti nebyly nabízeny dostatečnou dobu za cenu zjištěnou znalcem. Ze zprávy společnosti Naxos, a.s. je zřejmé, že nemovitosti byly nabízeny za obecnou cenu po dobu necelých třech měsíců, tedy od 1. července do 10. září 2016, kdy o ně projevil zájem pan Žirovnický, který však nenabídl cenu stanovenou znalcem. Soud má za to, že nemovitosti byly nabízeny po dostatečně dlouhou dobu a není možné tuto dobu nepřiměřeně prodlužovat s ohledem na výše uvedené zásady insolvenčního řízení. Soudem nebyly shledány ani žádná jiná pochybení insolvenčního správce, které by soud vedla k vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření a z tohoto důvodu byl návrh na vydání předběžného opatření soudem zamítnut jako nedůvodný. Soud má za to, že případné napadnutí platnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, žalobou, ve smyslu § 289 odst. 3 IZ, povede k dostatečnému projednání všech námitek dlužníků tak, že těmto bude moci být dán větší prostor při rozsáhlejším dokazování než při pouhém osvědčování skutečností při rozhodování o předběžném opatření.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 91 IZ). Krajský soud v Plzni dne 09. 11. 2016

Mgr. Radovan Hronek, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Jana Šilhánková