KSPL 52 INS 22079/2016-A-42
KSPL 52 INS 22079/2016-A-42

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sofií Vodičkovou, v insolvenční věci dlužnice Centrogaráže Slovany s.r.o., IČO: 40525449, se sídlem Částkova 911/56, Plzeň (dále jen jako dlužník ), o návrhu JUDr. Josefa Lavičky, soudního exekutora, Exekutorský úřad Cheb, IČO: 01051857, se sídlem 26. dubna 10, Cheb, na vydání předběžného opatření

takto:

I. Návrh JUDr. Josefa Lavičky, soudního exekutora, na vydání předběžné opatření, jímž se soudnímu exekutorovi JUDr. Josefu Lavičkovi, Exekutorský úřad Cheb, se sídlem 26. dubna 10, 350 02 Cheb, umožnilo provést již nařízenou exekuci, vedenou u tohoto exekutorského úřadu pod sp. zn. 176 EX 03171/15 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitých věcí povinného Centrogaráže Slovany s.r.o. (dříve AUTO-ŠTÁDLER plus s.r.o.), IČO: 40525449, se sídlem Částkova 911/56, 362 00 Plzeň-Lobzy, a to pozemku parc. č. 2688/3, pozemku parc. č. 2688/12, jehož součástí je stavba Lobzy č. p. 911, pozemku parc. č. 2688/15, pozemku parc. č. 2688/99, pozemku parc. č. 2688/100, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., pozemku parc. č. 2688/101 a pozemku parc. č. 2688/110, vše zapsáno na LV č. 7638 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město, k. ú. a obec Plzeň, byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 52 INS 22079/2016 deponován na účtu u soudního exekutora do doby, než bude možné takto získaný výtěžek exekuce vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty insolvenčního řízení ve věci dlužníka Centrogaráže Slovany s.r.o. (dříve AUTOŠTÁDLER plus s.r.o.), IČO: 40525449, se sídlem Částkova 911/56, 362 00 Plzeň-Lobzy, nebo než pominou účinky dle § 109 odst. 1 písm. c) InsZ, s e zamítá.

II. Navrhovatel JUDr. Josef Lavička, soudní exekutor, Exekutorský úřad Cheb, se sídlem 26. dubna 10, 350 02 Cheb, je povinen uhradit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,--Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Krajského soudu v Plzni: č. účtu 3703- 4321311/0710, variabilní symbol 4912207916.

Odůvodnění: Insolvenční navrhovatel RIDOTA a.s., IČO: 28223101, se sídlem Karlovo náměstí 290/16, Praha, podal dne 23. 09. 2016 ke zdejšímu soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu, ve kterém se domáhal, aby soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dne 26. 09. 2016 byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Okamžikem zveřejnění této vyhlášky v insolvenčním rejstříku nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Dle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenčního zákona (dále jen IZ ), se se zahájením insolvenčního řízení spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Dle § 109 odst. 6 IZ se isir.justi ce.cz k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle § 109 odst. 1 písm. c) v insolvenčním řízení nepřihlíží. Návrhem, doručeným soudu dne 02. 03. 2017 (vedeným v insolvenčním rejstříku pod č. j.-A-39) se soudní exekutor JUDr. Josef Lavička domáhal vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ, kterým by insolvenční soud omezil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ve věci dlužníka a soudnímu exekutorovi umožnil provedení dražby. Soudní exekutor uvedl, že předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, neboť ti mají možnost své pohledávky přihlásit do insolvenčního řízení. Soudní exekutor by získané finanční prostředky vydal v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka insolvenčnímu správci. Soudní exekutor má za to, že účelem podání insolvenčního návrhu bylo zmaření provedení exekuce. Dále soudní exekutor uvedl, že technický stav budovy je špatný, dochází ke znehodnocování budovy a je proto třeba provést dražbu co nejrychleji. Závěrem soudní exekutor uvedl, že exekuční prodej je pro věřitele výhodnější, protože zatímco odměna exekutora činí 15 % z výtěžku zpeněžení, náklady v insolvenčním řízení jsou tvořeny odměnou insolvenčního správce ve výši 9 % z výtěžku zpeněžení, náklady spojenými se zpeněžením předmětu zajištění ve výši 5 % z výtěžku zpeněžení a náklady spojenými se správou předmětu zajištění, jež dosahují výše 4 % z výtěžku zpeněžení. Podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ může insolvenční soud předběžným opatřením omezit z důvodu hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů. Soud po prozkoumání návrhu soudního exekutora dospěl k závěru, že není na místě nařídit předběžné opatření. Soud má za to, že zpeněžení předmětu zajištění v insolvenčním řízení je pro věřitele vždy výhodnější prostřednictvím insolvenčního správce, a to zejména proto, že insolvenční správce má nárok na odměnu ze zpeněžení předmětu zajištění, a to i v případě, že jsou mu vydány finanční prostředky získané zpeněžením v exekučním řízení. Náklady spojené se zpeněžením a správou předmětu zajištění by sice odpadly, nicméně by reálně došlo k dvojímu zmenšení výtěžku zpeněžení určeného pro věřitele, když nejprve by došlo k odečtení odměny soudního exekutora a následně insolvenčního správce. Tvrzení soudního exekutora, že insolvenční návrh byl podán účelově, aby bylo zabráněno provedení dražby v exekučním řízení, nemá soud za opodstatněné, neboť insolvenční návrh byl podán věřitelem, nikoliv dlužníkem, a lze předpokládat, že věřitel má zájem na tom, aby ke zpeněžení dlužníkova majetku a uspokojení pohledávky věřitele došlo. Ohledně argumentace soudního exekutora, že dochází ke snižování hodnoty nemovitosti, soud uvádí, že toto tvrzení soudní exekutor v návrhu na nařízení předběžného opatření nijak neprokázal a proto nemůže být toto tvrzení v rozhodnutí zohledněno, zvlášť v případě, kdy zpeněžování v insolvenčním řízení je pro věřitele výhodnější než zpeněžování v řízení exekučním. Soud z těchto důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení a zamítl návrh na vydání předběžného opatření. Dále soud uvádí, že se neztotožňuje s názorem soudního exekutora, že při podání návrhu na nařízení předběžného opatření vystupuje soudní exekutor jako veřejný činitel a vykonává část pravomocí, jež na něj byly Českou republikou delegovány exekučním řádem. Nestanoví-li exekuční řád jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které jsou svěřeny občanským soudním řádem a dalšími právními předpisy soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu při provedení výkonu rozhodnutí, jedná se tedy pouze o takové úkony, které vyplývají z provádění exekuce samotné. Podání návrhu na nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ však

úkonem, který by byl soudním exekutorem činěn při provádění exekuce podle exekučního řádu, není. Nelze tedy vycházet z toho, že při podání takového návrhu má soudní exekutor postavení státního orgánu při výkonu exekuční činnosti; v důsledku toho jej pak ani nelze považovat za osobu, které náleží moc soudní a která je dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích osvobozena od placení soudních poplatků. Shodný názor k této otázce v minulosti již vyjádřil jak Vrchní soud v Praze (v rozhodnutí č. j. KSPL 52 INS 3141/2014, 2 VSPH 793/2014-A-36, ze dne 30. 03. 2015), tak i Vrchní soud v Olomouci (v rozhodnutí KSBR 31 INS 11036/2014, 2 VSOL 497/2014-A-12, ze dne 02. 06. 2014). Výrokem II. proto byla soudnímu exekutorovi uložena povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 1.000,--Kč za podání návrhu na nařízení předběžného opatření dle Sazebníku poplatků, jenž je přílohou zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění (položka 5 Sazebníku). Podle § 4 odst. 1 písm. h) citovaného zákona uloží soud povinnost uhradit soudní poplatek navrhovateli v rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň. Toto usnesení se doručuje zvlášť dlužníku, osobě, která podala návrh na vydání předběžného opatření a insolvenčnímu navrhovateli (ustanovení § 82 odst. 5 IZ). Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat svého práva výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Krajský soud v Plzni dne 08. 03. 2017

JUDr. Eva Sofia Vodičková, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Jana Šilhánková