KSPL 51 INS 13402/2015-A-94
KSPL 51 INS 13402/2015-A-94

USNESENÍ Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Vozábalovou ve věci insolvenčního řízení dlužníka: Sokolovské strojírny a.s., IČ: 45359105, se sídlem Chebská 2096, 356 01 Sokolov, zastoupeného Mgr. Barborou Musilovou, advokátkou se sídlem Závodní 391/96C, 360 06 Karlovy Vary, k insolvenčním návrhu navrhovatele-věřitele a): PRAGOMAGNUM Praha, spol. s.r.o., IČ: 44794347, se sídlem Krausova 606/53, 199 00 Praha, navrhovatele-věřitele b): WOLF INVESTORS LTD, reg. č. 6997385 se sídlem Third Floor Carrington House, Regent Street 126-130, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, 110 00 Praha 1, o návrhu navrhovatele-věřitele b) na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce,

t a k t o: I. Návrh navrhovatele-věřitele b) ze dne 15.11.2017 na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil dlužníkovi povinnost nakládat s majetkovou podstatou a se svým majetkem pouze se souhlasem předběžného správce, kterým by zároveň soud dlužníkovi zakázal nakládat zejména s nemovitými věcmi v jeho vlastnictví a nakládat s veškerými obchodními podíly, akciemi a dalšími cennými papíry ve vlastnictví dlužníka, a kterým by soud uložil osobám, které mají dluhy vůči dlužníkovi, aby plnění z nich poskytovaly předběžnému správci, s e z a m í t á .

II. Návrh navrhovatele-věřitele b) ze dne 15.11.2017, jímž se domáhal ustanovení předběžného správce, s e z a m í t á .

III. Navrhovatel-věřitel b), j e p o v i n e n uhradit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí o poplatkové povinnosti, a to na účet Krajského soudu v Plzni č. účtu 3703-4321311/0710, variabilní symbol 4911340215, nebo v kolkových známkách (vylepením kolkových známek na rubu formuláře "zaplacení soudního poplatku v kolcích", který je věřiteli zasílán spolu s tímto usnesením, a jeho předložením soudu). Odůvodnění

Dne 22.5.2015 byl Krajskému soudu v Plzni doručen insolvenční návrh navrhovatele- věřitele a) PRAGOMAGNUM Praha, spol. s.r.o., IČ: 44794347, se sídlem Krausova 606/53, 199 00 Praha /dále označován jako navrhovatel a) /, ve kterém se domáhal prohlášení úpadku dlužníka. Navrhovatel a) ve svém insolvenčním návrhu uvedl, že mezi dlužníkem, jakožto převodcem, a společností WOLF INWEST LTD (nyní WOLF INVESTORS LTD), jakožto nabyvatelem, došlo dne 13.9.2013 k uzavření smlouvy o převodu cenných papírů, jejímž předmětem se stal převod cenných papírů společnosti Sostroj, a.s., IČ 28051661. V uvedené smlouvě o převodu cenných papírů bylo v článku IV. odst. 4.12. ujednáno, že od data podpisu dané smlouvy neučiní dlužník žádný právní úkon nebo jiné isir.justi ce.cz jednání, které by vedlo ke změně podmínek, za kterých byla smlouva uzavřena, s výjimkou úkonů a jednání v rámci běžného obchodního styku, o kterých bude nabyvatele bezodkladně písemně informovat. Dále bylo v této smlouvě stanoveno, že v případě porušení povinností uvedených výše bude nabyvatel oprávněn uplatnit na dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 500.000,-Kč. Společnost WOLF INWEST LTD zjistila, že dne 10.10.2013 uzavřela společnost CZECH INDUSTRY GROUP, a.s., IČ 28051661 (původně společnost Sostroj, a.s.), jako dlužník, a společnost Sokolovská obchodní, a.s., jako věřitel, smlouvu o úvěru, ve které věřitel poskytl dlužníku úvěr ve výši 500.000,-Kč. Za obě smluvní strany podepsal smlouvu Ing. Jiří Krš. Společnost WOLF INWEST LTD o uzavření smlouvy o úvěru nebyla informována. Společnost WOLF INWEST LTD se domnívá /stejně jako se domnívá navrhovatel a)/, že na základě uvedeného byla porušena ujednání článku IV. odst. 4.12 smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 13.9.2013. Z tohoto titulu zaslala společnost WOLF INWEST LTD dlužníku dne 13.9.2013 sdělení nároků ze smluvní pokuty, jež bylo dlužníku doručeno dne 15.1.2015, v němž uplatnila vůči dlužníku smluvní pokutu ve výši 500.000,-Kč. Dne 31.1.2015 byla mezi společností CZECH INDUSTRY GROUP, a.s., jakožto postupitelem, a navrhovatelem a), jakožto postupníkem, uzavřena smlouva o postoupení pohledávky v podobě shora uvedené smluvní pokuty ve výši 500.000,-Kč. Společnost WOLF INWEST LTD postoupení dlužníku oznámila dne 10.2.2015. V insolvenčním návrhu navrhovatel a) označil další věřitele dlužníka, a to jednak společnost WOLF INWEST LTD, dále společnost enteria, a.s. a také společnost EMPOWER-ESI o.o.o. Uvedené věřitele navrhovatel a) v insolvenčním návrhu specifikoval označením věřitele, závazku a datem splatnosti závazku. Ke svému insolvenčnímu návrhu navrhovatel a) připojil smlouvu o převodu cenných papírů uzavřenou mezi Sokolovské strojírny a.s. a WOLF INWEST LTD ze dne 13.9.2013, smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi WOLF INWEST LTD a navrhovatelem a) dne 31.1.2015, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 10.2.2015 a sdělení nároků ze smluvní pokuty Smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 13.1.2015 s dodejkou.

Dne 28.5.2015 bylo zdejšímu soudu doručeno vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu navrhovatele a). V uvedeném vyjádření dlužník mimo jiné uvedl, že s tvrzeními navrhovatele a) nesouhlasí, pohledávka navrhovatele a) neexistuje, neboť nárok na smluvní pokutu nevznikl, protože dlužník svou povinnost uloženou mu ve smlouvě o převodu cenných papírů ze dne 13.9.2013 neporušil, jelikož bez vědomí společnosti WOLF INWEST LTD neposkytl úvěr společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. V případě, že by tak přesto učinil, jednalo by se o jednání v rámci běžného obchodního styku. Ohledně dalších, v návrhu označených, věřitelů se dlužník vyjádřil tak, že jejich nároky neexistují, resp. jsou přinejmenším sporné. Insolvenční návrh označil jako šikanózní. Dlužník sdělil, že smlouva o úvěru, z níž navrhovatel a) dovodil nárok na uložení smluvní pokuty, byla uzavřena nikoli s dlužníkem, ale se zcela jiným subjektem. Jelikož pohledávka navrhovatele a) dle názoru dlužníka platně nevznikla, nemohlo následně dojít ani k platnému postoupení pohledávky na navrhovatele a), kdy společnost CZECH INDUSTRY GROUP a.s. nebyla účastníkem původně uzavřené smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 13.9.2013. Dlužník také uvedl, že navrhovatel a) jej nikdy k uhrazení smluvní pokuty nevyzval.

Na uvedené reagoval navrhovatel a) vyjádřením doručeným zdejšímu soudu dne 3.6.2015. Kromě dalších informací oznámil soudu, že společnost WOLF INWEST LTD byla v době uzavření smlouvy o převodu cenných papírů součástí podnikatelského uskupení, jehož součástí je též společnost Sokolovská obchodní a.s., CZECH INDUSTRY GROUP a.s. a dlužník. Na základě těchto skutečností tak uzavření úvěru mezi CZECH INDUSTRY GROUP a.s. a Sokolovskou obchodní a.s. splňuje podmínky porušení výše uvedeného článku smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 13.9.2013 a zavdává důvod pro uložení smluvní pokuty dlužníku. Dále sdělil, že i v případě, že by se uzavření smlouvy o úvěru dalo považovat za běžné obchodní jednání, měl o tom dlužník navrhovatele a) informovat, což neučinil.

Replika dlužníka byla doručena soudu dne 9.6.2015. Dlužník zcela popřel svou platební neschopnost a uvádí, že pouze odmítá uhradit tvrzenou pohledávku navrhovatele a). Opětovně popřel pohledávku věřitele a také pohledávky dalších, navrhovatelem a) označených, věřitelů.

V reakci navrhovatele a) ze dne 17.6.2015 a ze dne 14.7.2015 navrhovatel a) na základě svých argumentů uvedl, že dlužník se nachází v platební neschopnosti, jelikož po delší dobu není schopen plnit své závazky a odmítl nařčení, že insolvenční návrh byl podán za účelem šikany dlužníka. Současně navrhovatel a) uvedl, že nechává na zvážení soudu, zda tento neužije oprávnění dle insolvenčního zákona a ustanoví předběžného správce v tomto řízení.

Ve vyjádření dlužníka, které bylo soudu doručeno dne 27.7.2015, dlužník vyjádřil svůj nesouhlas s tvrzeními navrhovatele a), neboť dle dlužníka uvádí nepravdivé informace, s úmyslem vyvolat dojem nedůvěryhodnosti dlužníka a zástupců dlužníka.

Navrhovatel a) doručil soudu dne 6.8.2015 sdělení, ve kterém reagoval na předchozí podání dlužníka. Uvedl, že dlužník se opakovaně snaží vyvést majetek ze společnosti ve prospěch společnosti Sokhold s.r.o. Navrhovatel a) tvrdí, že se dlužník kromě vyvedení majetku snaží též o přeměnu majetku na majetek likvidní, který nebude možné kontrolovat. Tím se dlužník snaží poškodit věřitele. Následně vyjádřil svou skepsi o řádném vedení účetnictví dlužníka, neboť nemovitosti v majetku dlužníka jsou prodávány za cenu velmi odlišnou od ceny uvedené v účetnictví dlužníka. Navrhovatel a) také vyjádřil obavu, že dlužník svým jednáním naplňuje znaky skutkových podstat nejenom civilněprávní odpovědnosti za škodu, ale i trestněprávní odpovědnosti. Ke svému podání navrhovatel a) připojil výpisy z obchodních rejstříků společností ZMA a.s., Plynostav Pardubice a.s., Plynostav Pardubice-regulace plynu, a.s.

V reakci dlužníka ze dne 13.8.2015 byla soudu sdělena obava, že navrhovatel a) se pouze snaží poškodit dlužníka, neboť navrhovatel a) nepředkládá žádné důkazy, které by potvrzovaly tvrzení navrhovatele a) a navrhovatel a) tak nedisponuje pohledávkou, která by ho opravňovala k podání insolvenčního návrhu. Dlužník uvedl, že mu nebylo oznámeno postoupení pohledávky společností WOLF INVEST LTD. Bez ohledu na nedoručení oznámení o postoupení pohledávky dlužník trvá na vyjádření, že pohledávka uvedené společnosti nikdy platně nevznikla, a proto také nemohla být řádně postoupena. Vyvádění majetku dlužníka pod cenou dlužník zcela popřel. Uvedl, že k převodu vůbec nedošlo a navrhovatel a) uvedl nepravdivé informace, neboť cena měla být stanovena v jiné výši, než uvedl ve svém podání navrhovatel a).

Dne 18.8.2015 byl soudu doručen návrh navrhovatele a) na vydání předběžného opatření dle ust. § 112 a 113 IZ a návrh na ustanovení předběžného správce dle ust. § 111 a násl. IZ. V návrhu navrhovatel a) poukázal na konání valné hromady dlužníka dne 7.8.2015, na které měl dlužník potvrdit, že se v lednu až únoru r. 2015 měl uskutečnit převod nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, a to pozemek parc. č. 3886, pozemek parc. č. 3887, pozemek parc. č. 3888, pozemek parc. č. 3889, pozemek parc. č. 3890/1, pozemek parc. č. 3890/2, pozemek parc. č. 3891, pozemek parc. č. 3892, pozemek parc. č. 3893, pozemek parc. č. 3894, pozemek parc. č. 3895/1, pozemek parc. č. 3895/2, pozemek parc. č. 3895/4, pozemek parc. č. 3895/5, pozemek parc. č. 3896, pozemek parc. č. 3897, pozemek parc. č. 3898, pozemek parc. č. 3899, pozemek parc. č. 3900, pozemek parc. č. 3901, pozemek parc. č. 3902/1, pozemek parc. č. 3902/2, pozemek parc. č. 3902/3, pozemek parc. č. 3902/4, pozemek parc. č. 3902/7, pozemek parc. č. 3902/8, pozemek parc. č. 3902/9, pozemek parc. č. 3902/11, pozemek parc. č. 3903, pozemek parc. č. 3943, pozemek parc. č. 3950, pozemek parc. č. 3951, pozemek parc. č. 3952, se všemi součástmi a příslušenstvím, v katastrálním území Sokolov, obec Sokolov, okres Sokolov, zapsané u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrálního pracoviště Sokolov. Uvedené nemovitosti měly být převedeny obchodní společnosti Sokhold s.r.o. za kupní cenu 7.000.000,-Kč. Tato kupní cena je však zhruba o 30 % nižší než cena uvedených nemovitostí stanovená znaleckým posudkem č. 4680-10-15 vyhotoveného Alenou Lehečkovou, , ze dne 31.1.2015. Vkladové řízení pak probíhalo před Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov sp.zn. V-477/2015, přičemž toto řízení bylo zastaveno, a to na základě zpětvzetí návrhu (pro údajné formální vady). Navrhovatel a) dále poukázal na to, že jediným společníkem a současně jednatelem společnosti Sokhold s.r.o. je p. Zdeněk Barvínek, který je tchánem předsedy představenstva dlužníka Bc. Ing. Jiřího Krše, přičemž společnost vznikla k datu 19.1.2015 a její sídlo je umístěno v budově, ve které jediný společník vlastní v SJM bytovou jednotku. Navíc jak Bc. Ing. Jiří Krš, tak Ing. Jiří Krš, tedy otec Bc. Ing. Jiřího Krše, jakožto statutární zástupce několika společností tvořících s dlužníkem koncern, se pokusili celou věc na předmětné valné hromadě bagatelizovat tak, že převáděné nemovitosti nemají vlastně žádnou hodnotu z důvodu jejich zatížení faktickými vadami, a tedy se mělo jednat pro dlužníka o výhodný obchod. Navrhovatel a) poukázal dále na to, že dlužník mění své tvrzení a snaží se zakrýt skutečný stav věci, který svědčí o úpadku dlužníka. Dlužník navíc měl v rámci svého podání ze dne 9.6.2015 výslovně uvést k podpoře svých tvrzení, že dlouhodobý hmotný majetek dlužníka má hodnotu zhruba 50 mil. Kč a odkázal na účetní závěrku zpracovanou k datu 31.12.2014. Ze znaleckého posudku však hodnota nemovitostí byla oceněna na obvyklou cenu ve výši 9.600.000,-Kč až 10.300.000,-Kč, přičemž Ing. Jiří Krš na valné hromadě v podstatě sdělil akcionářům, že nemají téměř žádnou hodnotu. Navrhovatel a) vše shrnul tak, že dlužník poskytuje, ať již prostřednictvím svých podání v projednávané věci, tak i prostřednictvím svého účetnictví, soudu a svým věřitelům a akcionářům vědomě nepravdivé údaje a je teď namístě k ochraně jak věřitelů, tak i akcionářů dlužníka, takovémuto jednání dlužníka všemi dostupnými legálními prostředky bezodkladně zamezit.

Navrhovatel a) dále v rámci svého návrhu na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce uvedl, že disponuje informacemi o tom, že dlužník se snaží snižovat rozsah svého majetku, resp. měnit strukturu svého majetku tak, že prodejem hodlá transformovat svůj nemovitý a movitý majetek na peněžní prostředky, které jsou snadno likvidní a těžko kontrolovatelné co do nakládání s nimi. Konkrétně se dlužník snaží prodat 100 % akcií na společnosti Strojírny Cheb a.s., která je nejhodnotnější částí majetku dlužníka. Za tím účelem představenstvo dlužníka předložilo na zmiňované valné hromadě ke schválení zprávu představenstva a vrcholového vedení o podnikatelské činnosti, jež tvoří součást výroční zprávy dlužníka, ve které představenstvo je nuceno konstatovat závažnost situace dlužníka, zejména v oblasti závazkové náplně a doporučuje jednat o prodeji dceřiné společnosti Strojírny Cheb a.s. Z toho je zřejmé, že dlužník činí zásadní kroky ke změně struktury svého majetku zejména pak formou prodeje svého majetku, konkrétně 100 % akcií společnosti Strojírny Cheb a.s. jakožto nejhodnotnější části svého majetku. Navrhovatel a) dále poukázal na skutečnost, že postupy týkající se podstatné změny ve skladbě majetkové podstaty nebo i nikoliv zanedbatelného zmenšování majetku jsou standardními jednáními osob vystupující jako bývalí či současní statutární zástupci dlužníka. Toto má být dle navrhovatele a) podpořeno i podáním insolvenčního správce společnosti Plynostav Pardubice a.s. v úpadku označené jako odpůrčí žaloba v řízení vedeném Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. KSPA 56 INS 547/2014, v rámci kterého je ze strany insolvenčního správce shledáno jednání Ing. Jiřího Krše a Bc. Ing. Jiřího Krše jako jednání ve snaze poškodit společnost Plynostav Pardubice a.s. a vyvést z ní majetek v řádech desítek miliónů Kč, které správce kvalifikuje nejen jako jednání v rozporu s civilním právem, ale i jako jednání trestněprávní. Navrhovatel a) dále poukázal na to, že pokud jde o Bc. Ing. Jiřího Krše, jakožto současného předsedu představenstva dlužníka, a Ing. Jiřího Krše, jakožto bývalého předsedu představenstva dlužníka a současně statutárního zástupce či člena statutárního orgánu řady společností tvořící s dlužníkem koncern, tito se v minulosti podíleli jako členové statutárního orgánu na vedení řady obchodních společností, které skončily v úpadku a kterými jsou zejména společnost ZMA, a.s. v úpadku, společnost Plynostav Pardubice a.s. v úpadku a společnost Plynostav-regulace plynu, a.s. v úpadku. Závěrem navrhovatel a) uvedl, že osvědčil nejen minulou, ale i současnou snahu dlužníka o změnu majetkové podstaty, jež má být realizována v neprospěch věřitelů a které je nutno zabránit. Navrhovatel a) tak navrhl, aby soud v souladu s ust. § 111 IZ jednak ustanovil předběžného správce a zároveň nařídil předběžné opatření dle ust. § 112 a § 113 IZ, kterým by soud uložil jednak dlužníkovi, aby s majetkem, který může náležet do majetkové podstaty, nakládal do vydání rozhodnutí o úpadku toliko se souhlasem předběžného správce a osobám, které mají dluhy vůči dlužníkovi, by soud uložil, aby plnění z nich poskytovaly předběžnému správci.

Podáním ze dne 19.8.2015, doručeným zdejšímu soudu dne 20.8.2015, se dlužník vyjádřil ke shora uvedenému návrhu na nařízení předběžného opatření a návrhu na ustanovení předběžného správce tak, že návrhy považuje dlužník za nedůvodné. Dlužník uvedl, že pro ně nejsou jednak dány zákonné důvody, když není nutné zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, neboť ode dne zahájení insolvenčního řízení dlužník činí pouze úkony v rámci obvyklého hospodaření při provozu podniku dlužníka. V rámci tohoto podání se pak dlužník opětovně vyjadřoval v šikanózní povaze insolvenčního návrhu. Zde dlužník mimo jiné poukázal na to, že insolvenční navrhovatel a) v daném insolvenčním řízení postupuje v součinnosti se společností WOLF INVEST LTD tak, aby vytvořil na dlužníka nátlak a přinutil jej k úhradě svých údajných pohledávek. Dlužník dále poukázal na to, že z volně dostupných zdrojů dlužník zjistil, že vůči insolvenčnímu navrhovateli a) je vedena exekuce pro pohledávku oprávněné Vladimíry Cihelkové ve výši 9.000.000,-Kč s příslušenstvím, přičemž dne 5.12.2014 byla nařízena dražba nemovitých věcí ve vlastnictví insolvenčního navrhovatele a) a dne 18.12.2014 byla nařízena dražba movitých věcí ve vlastnictví insolvenčního navrhovatele a), a to na den 20.1.2015. Dlužník poukazuje na to, že insolvenční navrhovatel a) je z důvodu vedení exekučního řízení vůči jeho osobě omezen v dispozicích s veškerým svým majetkem jak movitým, tak nemovitým a lze stěží uvěřit tomu, že by byl schopen z vlastních prostředků uhradit sjednanou cenu za postoupení pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ve výši 500.000,-Kč, jak tvrdí ve svých vyjádřeních. Dlužník uvádí, že lze důvodně předpokládat, že veškeré finanční prostředky insolvenčního navrhovatele a) by měly sloužit k uspokojení pohledávky oprávněné v exekučním řízení, a že tedy insolvenční navrhovatel a) nemohl disponovat prostředky k úhradě ceny sjednané smlouvou o postoupení pohledávky za postoupení pohledávky. Z označených listin z exekučního řízení je zřejmé, že majetek insolvenčního navrhovatele a) nepostačuje ani na úhradu pohledávky oprávněné, což je patrné z výše nejnižšího podání uvedeného v usnesení o nařízení dražebního jednání, když cena nemovitostí ve vlastnictví insolvenčního navrhovatele a) dosahuje pouze výše jistiny dluhu insolvenčního navrhovatele a) a jen malé části úroku, na který vznikl oprávněné nárok. Pokud by tedy insolvenční navrhovatel a), jako dlužník, vůči němuž je vedeno exekuční řízení, nakládal s finančními prostředky za trvání exekučního řízení v rozporu se zákazem dispozice se svým majetkem, bylo by třeba považovat takové jednání za neplatné a za jednání zkracující věřitele insolvenčního navrhovatele a). Dle dlužníka i tyto skutečnosti vedou ke zcela jasnému závěru o tom, že postoupení pohledávky bylo provedeno ryze účelově na insolvenčního navrhovatele a), který fakticky již nedisponuje žádným majetkem, což v případě zamítnutí insolvenčního návrhu znemožní dlužníku domáhat se efektivně náhrady škody a újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli a). Dlužník navrhl, aby soud návrh navrhovatele a) na nařízení předběžného opatření a návrh na ustanovení předběžného správce jako nedůvodný zamítl.

Ve shora uvedeném vyjádření dlužníka k návrhu na nařízení předběžného opatření a k návrhu na ustanovení předběžného správce dlužník mimo jiné poukázal na to, že předmětný prodej nemovitostí, na který odkazuje navrhovatel a), nebyl nakonec ani zrealizován a pro účely posouzení údajné snahy dlužníka zkrátit věřitele je tedy zcela irelevantní. Navíc předmětné nemovitosti měly být prodány za cenu určenou znaleckým posudkem, tj. za cenu obvyklou, což již dlužník doložil příslušnou kupní smlouvou a kopií znaleckého posudku. Navíc nemovitosti v katastrálním území Sokolov tvořící areál ESO nejsou jedinými nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka, jak nesprávně tvrdí insolvenční navrhovatel a). Dlužník je vlastníkem řady dalších nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 3553 pro katastrální území a obec Sokolov. Hodnota tohoto majetku přitom odpovídá hodnotě uvedené v účetní závěrce dlužníka za r. 2014. Dlužník je vlastníkem akcií, přičemž hodnota akcií byla rovněž dlužníkem prokázána předloženou účetní závěrkou dlužníka pro r. 2014. Dlužník dále poukázal na také na shora uvedené vyjádření ze dne 13.8.2015, jež bylo doručeno zdejšímu soudu dne 14.8.2015. K vyjádření ze dne 13.8.2015 dlužník předložil seznam nemovitostí na LV č. 439 a informace o pozemcích ve vlastnictví navrhovatele a), a to s vyznačenými poznámkami o nařízení exekuce a exekučními příkazy k prodeji nemovitostí, dále usnesení o nařízení dražebního jednání-elektronická dražba ze dne 5.12.2014, exekuční příkaz o provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného ze dne 24.6.2008, oznámení o konání dražebního roku ze dne 18.12.2014 a výpis z LV č. 3553 dokládající rozsah nemovitostí ve vlastnictví dlužníka.

Zdejší soud následně usnesením č.j.-A-26 ze dne 25.8.2015 rozhodl výrokem I. tak, že insolvenční návrh navrhovatele a)-věřitele zamítl, výrokem II. rozhodl o povinnosti navrhovatele a)-věřitele zaplatit dlužníkovi náhradu nákladů řízení, výrokem III. rozhodl o povinnosti navrhovatele a)-věřitele zaplatit soudní poplatek, výrokem IV. zamítl návrh navrhovatele a)-věřitele ze dne 17.8.2015 na nařízení shora uvedeného předběžného opatření, výrokem V. zamítl návrh navrhovatele a)-věřitele, jímž se domáhal ustanovení předběžného správce a výrokem VI. rozhodl o povinnosti navrhovatele a)-věřitele uhradit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření.

Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele a) proti shora uvedenému usnesení ze dne 8.9.2015 č.j., č.j. 2 VSPH 1897/2015-A-48 ze dne 14.3.2016, shora uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni č.j.-A-26 ze dne 25.8.2015, vyjma bodů III. a VI., zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze v rámci odůvodnění mimo jiné uvedl, že za situace, kdy soud I. stupně zamítl návrh na nařízení předběžného opatření na základě nesprávného (předčasného) závěru o splnění podmínek pro zamítnutí insolvenčního návrhu, aniž by se zabýval předpoklady pro jeho nařízení obsažené v ust. § 112 a § 113 IZ, je odvolání důvodné i proti té části napadeného usnesení, jíž byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut.

Zdejší soudu usnesením č.j.-A-51 ze dne 7.4.2016, jež nabylo právní moci dne 29.4.2016 zamítl návrh navrhovatele a) ze dne 17.8.2015 na nařízení předběžného opatření a na ustanovení předběžného správce, neboť tento návrh nebyl ze strany soudu shledán důvodným. Navrhovatel a) proti rozhodnutí zdejšího soudu nepodal opravný prostředek. Následně bylo podle pokynu Vrchního soudu v Praze zdejším soudem nařízeno ve věci jednání, a to na 28.7.2016, jež bylo odročeno na 20.10.2016, a to za účelem doplnění skutkových tvrzení ze strany účastníků, za účelem doplnění návrhu na provedení dokazování a za účelem provedení dalšího dokazování. Ve věci pak bylo následně jednáno ne dne 20.10.2016, ale také dne 12.1.2017, 23.3.2017, 1.6.2017, 12.10.2017 a 16.11.2017.

Dne 11.1.2017 byl zdejšímu soudu doručen insolvenční návrh navrhovatele-věřitele b), tedy společnosti WOLF INVESTORS LTD, reg. č. 6997385 se sídlem Third Floor Carrington House, Regent Street 126-130, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska /dále označován jako navrhovatel b) /. V rámci insolvenčního návrhu navrhovatel b) uvedl, že má za dlužníkem 2 pohledávky. Pokud jde o pohledávku č. 1, zde poukázal na to, že 13.9.2013 byla mezi dlužníkem, jako převodcem a navrhovatelem b), jako nabyvatelem, uzavřena Smlouva o převodu cenných papírů. V článku VII. odst. 7. 4 Smlouvy o převodu cenných papírů byla dlužníkem a věřitelem sjednána smluvní pokuta ve výši 5.000.000,-Kč pro případ prodlení dlužníka se splněním závazku dle článku IV. odst. 4.10 Smlouvy o převodu cenných papírů. V článku VII. odst. 7. 5 Smlouvy o převodu cenných papírů byla dlužníkem a věřitelem sjednána smluvní pokuta ve výši 7.500.000,-Kč pro případ prodlení dlužníka se splněním závazku dle článku IV. odst. 4.11 Smlouvy o převodu cenných papírů. Navrhovateli b) dne 1.1.2014 vznikl nárok na uplatnění smluvní pokuty ve výši 5.000.000,-Kč a zároveň dne 14.10.2014 vznikl nárok na uplatnění smluvní pokuty ve výši 7.500.000,-Kč, a to z důvodu prodlení se splněním závazku dle uvedených ustanoveních Smlouvy o převodu cenných papírů. Dne 24.11.2014 byla mezi dlužníkem a navrhovatelem b) uzavřena Dohoda o narovnání, kde se smluvní strany dohodly tak, že navrhovateli b) vznikla za dlužníkem pohledávka ze smluvních pokut dle příslušných ustanovení Smlouvy o převodu cenných papírů a dále se účastníci dohodly v rámci vypořádání tak, že dlužník uhradí navrhovateli b) smluvní pokutu z důvodu porušení článku IV. odst. 10 Smlouvy o převodu cenných papírů ve výši 500.000,-Kč a smluvní pokutu z důvodu porušení článku IV. odst. 11 Smlouvy o převodu cenných papírů, a to ve výši 750.000,-Kč. Dle navrhovatele b) bylo uzavření Dohody o narovnání podmíněno uzavřením Dodatku č. 3 Smlouvy o úvěru ze dne 15.8.2013 uzavřené mezi společností CZECH INDUSTRY GROUP a.s., IČ 28051661 a společností Lidová obchodní společnost, spol. s r.o., IČ 48362077 a Dodatku č. 2 Smlouvy o úvěru ze dne 10.10.2013 uzavřené mezi společností CZECH INDUSTRY GROUP a.s., IČ 28051661 a společností Sokolovská obchodní, a.s., IČ 45354120. Předmětné dodatky v den podpisu Dohody o narovnání ze strany zástupce společnosti Lidová obchodní společnost, spol. s r.o. ani zástupce společnosti Sokolovská obchodní, a.s. podepsány nebyly, ač se tak dle dohody mezi účastníky stát mělo. Dle navrhovatele b) tak Dohoda o narovnání ze dne 24.11.2014 byla ze strany navrhovatele b) uzavřena v omylu o rozhodujících okolnostech ve smyslu příslušných ustanovení Občanského zákoníku, do něhož byl navrhovatel b) uveden dlužníkem. Tento omyl spočívá ve skutečnosti, že Dohoda o narovnání byla ze strany navrhovatele b) uzavřena s tím, že rovněž budou uzavřeny další dojednané smlouvy, jež ovšem podepsány nebyly, ačkoli tak bylo mezi navrhovatelem b) a dlužníkem dohodnuto a navrhovatel b) již dříve prezentoval, že bez současného uzavření obou předmětných dodatků není ochoten Dohodu o narovnání uzavřít, protože právě Dohodou o narovnání se mezi dalšími zavázal neuplatňovat smluvní pokuty ve výši 12.500.000,-Kč, což byla podmínka dlužníka pro odložení splatnosti některých závazků společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. a navrhovatele b). Navrhovatel b) se následně dopisem ze dne 16.7.2015 adresovaným dlužníkovi dovolal neplatnosti Dohody o narovnání z uvedených důvodů. Dále navrhovatel b) dopisem ze dne 22.7.2015 vyzval dlužníka k zaplacení dluhu ve výši 12.500.000,-Kč, a to z titulu smluvní pokuty dle Smlouvy o převodu cenných papírů. Dne 11.8.2015 provedl navrhovatel b) jednostranný zápočet pohledávky, neboť dlužník v mezidobí poukázal navrhovateli b) částku 1.250.000,-Kč, a to jako plnění dle Dohody o narovnání. Plnění dlužníka však představuje plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodného obohacení navrhovatele b) na úkor dlužníka. Vzhledem k tomu navrhovatel b) započetl své pohledávky ve výši 12.500.000,-Kč proti pohledávce dlužníka ve výši 1.250.000,-Kč. Navrhovatel b) tak z titulu smluvní pokuty dle Smlouvy o převodu cenných papírů požaduje nadále po dlužníkovi uhradit částku 11.250.000,-Kč.

Pokud jde o druhou pohledávku navrhovatele b), zde navrhovatel b) poukázal na to, že dne 28.7.2013 byla mezi dlužníkem, v postavení převodce a navrhovatelem b), v postavení nabyvatele, uzavřena Smlouva o převodu cenných papírů (dále jen Smlouva ), jejímž předmětem byl převod 350 ks akcií společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD, což představuje 70 % výši podílu na základním kapitálu emitenta. Dlužník v rámci předmětné Smlouvy učinil několik prohlášení a záruk, a to blíže specifikovaných v insolvenčním návrhu, tedy konkrétně se jednalo o prohlášení a záruky dle článku II. odst. 3.1. smlouvy, v článku IV. odst. 4.2. Smlouvy, v článku IV. odst. 4.8.4. Smlouvy, v článku IV. odst. 4.8.6. Smlouvy, v článku IV. odst. 4.8.10. smlouvy. Dle navrhovatele b) však dlužník své povinnosti z uvedených článků Smlouvy porušil, když nepředal ve stanovené lhůtě veškeré doklady nutné k registraci navrhovatele b) jako společníka v OR a současně v rejstříku společnosti vedeném u General Department of Companies Saúdskoarabského království. Dále dlužník dle navrhovatele b) porušil Smlouvu tím, že nesplnil řadu povinností vůči rejstříkovému orgánu, neprovedl registraci navrhovatele b) jako řádného akcionáře společnosti, a tedy zásadní měrou porušil právní řád Saúdské Arábie, v důsledku čehož hrozilo až zrušení společnosti, a navíc věřitel nemohl řádně vykonávat svá akcionářská práva. Navrhovatel b) také následně zjistil, že existuje řada smluv uzavřených mezi společností PLYNOSTAV ARABIAN LTD a třetími osobami, které nejsou v informační příloze Smlouvy nijak zohledněny, jedná se např. o Smlouvu o úvěru mezi společností PLYNOSTAV ARABIAN LTD a společností enteria a.s. ze dne 24.4.2012. Věřitel dále zjistil, že společnost PLYNOSTAV ARABIAN LTD uzavřela Joint Venture Agreement No 1-100/A/P včetně dodatku ze dne 26.1.2012, na základě které měla inkasovat jako společník joint Ventures 50 % podíl na příjmech z prováděné stavby, když v důsledku jednání společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD řízené dlužníkem jsou její pohledávky nevymahatelné. Dále navrhovatel b) zjistil, že existuje řada smluvních závazků, u kterých je PLYNOSTAV ARABIAN LTD v prodlení, resp. nastaly skutečnosti, v jejichž důsledku se společnost PLYNOSTAV ARABIAN LTD dostala do prodlení nebo porušila smluvní povinnosti z jí uzavřených kontraktů. Například již v době uzavření Smlouvy byla společnost PLYNOSTAV ARABIAN LTD v prodlení s úhradou úvěru dle Smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností PLYNOSTAV ARABIAN LTD a společností enteria a.s. ze dne 24.4.2012. Navrhovatel b) následně také při kontrole účetních knih společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD a vyhotovování auditu účetnictví společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD zjistil, že v letech 2012, 2013 a 2014 bylo účetnictví (účetní záznamy) společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD vedeno nesprávně a v rozporu s právními předpisy Saúdské Arábie, a navíc nebylo kompletní. Například bylo zjištěno, že evidované závazky v účetní jednotce již neexistovaly a naopak evidované pohledávky nebyly účetně zaúčtovány. Stejně tak navrhovatel b) následnou kontrolou zjistil, že k datu účinnosti Smlouvy činily splatné závazky vůči zaměstnancům společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD částku celkem 2.972.878,-SAR (při tehdejším kurzu 792.767,-USD). Navrhovatel b) také zjistil, že v informační příloze Smlouvy není uvedená řada závazků společnosti

PLYNOSTAV ARABIAN LTD, např. mzdové závazky, závazky z půjček přijatých touto společností a na straně druhé je evidován majetek, který je uveden sice formálně, ale reálně neexistuje nebo je nevymahatelný, např. pohledávky z Joint Venture Agreement No 1-100/A/P. Navrhovatel b) také zjistil, že společnost PLYNOSTAV ARABIAN LTD se nachází na hranici, pokud ne již za hranicí, svých finančních možností, zaměstnanci této společnosti nedostávali od srpna 2012 řádně mzdu, tato společnost nemá jakoukoliv zakázkovou náplň a byla financována pouze formou půjček a úvěrů od třetích osob, které nebyly používány pro tvorbu zisku, ale pouze pro běžnou provozní potřebu. Tyto skutečnosti vedly navrhovatele b) k závěru, že uvedená společnost se nachází na hranici úpadku, přičemž bylo nutné investovat významné finanční prostředky k tomu, aby tento stav byl odvrácen. Společnost PLYNOSTAV ARABIAN LTD také neměla řádné oprávnění k podnikání, které řádně získala až v prosinci roku 2014. Navrhovatel b) zároveň zjistil, že v informační příloze Smlouvy nebyly uvedené všechny Smlouvy o půjčce a úvěrové smlouvy a Smlouvy o jiné finanční zadluženosti, když konkrétně nebylo uvedeno, že společnost PLYNOSTAV ARABIAN LTD má jako úvěrovaný uzavřenu Smlouvu o úvěru se společností enteria a.s., a to ze dne 24.4.2012, na jejímž základě má společnost PLYNOSTAV ARABIAN LTD závazek ve výši 240.891,-USD s příslušenstvím.

Navrhovatel b) dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že dlužník se uvedenými porušenými prohlášeními a záruk dopustil zásadních porušení svých smluvních povinností, je povinen uhradit navrhovateli b) vzniklou škodu, resp. náklady a odškodnění, které v důsledku výše uvedeného jednání dlužníka vznikla, a to v souladu s článkem VII. odst. 7.1. Smlouvy. Aby vůbec bylo možné převod cenných papírů dokončit, aby nebylo odejmuto společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD oprávnění k její podnikatelské činnosti a tato společnost nebyl zrušena, musel navrhovatel b) vynaložit nemalé náklady, které činí 9.301.738,69 SAR, tedy 61.642.622,30 Kč a které představují dluh dlužníka vůči navrhovateli b). Výši převzatých dluhů potvrzuje mimo jiné dokument Overtaking company losses ze dne 20.9.2015, který odpovídá hospodářskému výsledku této společnosti doloženému pomocí účetních závěrek společnosti. Navrhovateli b) vznikly výše uvedené náklady především v důsledku řešení dluhu společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD ve výši 2.972.878,-SAR, a to z titulu neuhrazených pohledávek zaměstnanců této společnosti, jež musel navrhovatel b) z části převzít na sebe a společnost je musela ve zbytku uhradit. Jinak by společnost PLYNOSTAV ARABIAN LTD byla zrušena a navrhovateli b) by vznikla daleko vyšší škoda. Další náklady vznikly v důsledku nevymahatelnosti pohledávky společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD za podnikatelem Al Ahram For Contracting and Safety Systems Co. Ltd. Nevymahatelnost byla způsobena tím, že společnost PLYNOSTAV ARABIAN LTD závažným způsobem porušila uzavřenou smlouvu a jednáním zmařila vymahatelnost kontraktu. K uhrazení tohoto závazku byl dlužník vyzván 19.12.2014 s tím, že splatnost nastala po uplynutí 5 pracovního dne od tohoto data. Navrhovatel b) zároveň uplatnil i úrok z prodlení, jež je stanoven v zákonné výši, a to 8,05% ročně z dlužné částky od 2.1.2015 do zaplacení, což ke dni 31.3.2016 činí 6.172.199,77 Kč. Navrhovatel b) v insolvenčním návrhu dále poukázal na to, že dlužník má více věřitelů, a to nejméně společnost PRAGOMAGNUM Praha spol. s r.o. a společnost enteria a.s. Dluhy společníka jsou po splatnosti déle jak 30 dní, přičemž dlužník není tyto závazky schopen plnit. Navrhovatel b) tak má v zájmu přistoupit k insolvenčnímu řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod spis. zn. KSPL 51 INS 13402/2015.

Dlužník již v podání ze dne 24.9.2015 popřel pohledávku navrhovatele b), který předtím, než přistoupil do insolvenčního řízení, pohledávku do insolvenčního řízení přihlásil. V rámci tohoto podání se dlužník vyjádřil k pohledávce č. 1 navrhovatele b), tedy k pohledávce na úhradu smluvní pokuty ve výši 11.250.000,-Kč dle Smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 13.9.2013. Dlužník poukázal na to, že případná pohledávka navrhovatele b) na zaplacení smluvní pokuty zanikla, resp. byla Dohodou o narovnání ze dne 24.11.2014 nahrazena pohledávkou v celkové výši 1.250.000,-Kč, která byla dlužníkem v plné výši uhrazena dne 6.8.2015. Dlužník dále popřel, že by uvedl navrhovatele b) při uzavírání Dohody o narovnání v omyl, který by měl za následek neplatnost Dohody o narovnání. Poukázal na to, že z Dohody o narovnání nevyplývá, že by předmětem narovnání měly být práva a povinnosti z jiných smluv než ze Smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 13.9.2013, resp. v Dohodě není výslovně uvedeno, že spolu s uvedenou Dohodou o narovnání by měly být uzavírány další smlouvy, resp. Dodatky k nim. Navíc pokud by uvedené Dodatky ke smlouvám o úvěru měly být uzavřeny se subjekty od dlužníka odlišnými, tedy se společností Sokolovská obchodní, a.s. a Lidová obchodní společnost, spol. s r.o., zastoupenými Ing. Kršem, nelze klást dlužníkovi, resp. jeho zástupci Bc. Ing. Kršovi, k tíži, že uvedené Dodatky za tyto společnosti nepodepsal, když nebyl členem jejich statutárního orgánu a nemohl tak v jejich zastoupení právně jednat. Dlužník zároveň odmítl, že by mezi dlužníkem a navrhovatelem b) bylo dohodnuto, že k uzavření Dohody o narovnání, resp. její platnost, měla být podmíněna uzavřením Dodatku ke smlouvám o úvěru s výše uvedenými společnostmi. Dlužník zároveň poukázal na to, že pohledávky navrhovatele b) na zaplacení smluvní pokuty ve výši 12.500.000,-Kč dle Smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 13.9.2013 byla mezi účastníky sporná, což mimo jiné vyplývá z předmětné Dohody o narovnání. To byl důvod, proč byla předmětná Dohoda o narovnání uzavírána. Dlužník poukázal na to, že smluvní pokuty dle Smlouvy o převodu cenných papírů ve výši 7.500.000,-Kč a ve výši 5.000.000,-Kč byly nepřiměřeně vysoké a i z tohoto důvodu je dlužník odmítal hradit. Dlužník setrval na svém stanovisku, že pohledávka navrhovatele b) z titulu smluvní pokuty dle uzavřené Smlouvy o převodu cenných papírů zanikla, a to na základě Dohody o narovnání, která byla mezi navrhovatelem b) a dlužníkem následně uzavřena. K pohledávce navrhovatele b) z titulu smluvní pokuty dle Smlouvy o převodu cenných papírů z 13.9.2013 tak nelze v insolvenčním řízení přihlížet. Dlužník poukázal na to, že dle jeho názoru se ze strany navrhovatele b) jedná pouze o účelové tvrzení, pokud navrhovatel b) tvrdil, že je zde důvod neplatnosti Dohody o narovnání v podobě uvedení v omyl. Pokud by skutečně tomu tak bylo, mohl se navrhovatel b) neplatnosti Dohody o narovnání dovolat bezprostředně poté, co dle jeho tvrzení mělo dojít k údajnému odmítnutí uzavření dalších osob ze strany dlužníka, resp. dalších osob, tj. v listopadu roku 2014. Navrhovatel b) se však údajné neplatnosti Dohody o narovnání dovolává teprve dopisem z 16.7.2015, a to poté, kdy byla tato společnost společností Strojírny Cheb a.s. (společností tvořící s dlužníkem koncern) vyzvána k úhradě svého dluhu ve výši 12.000.000,-Kč spolu s příslušenstvím a kdy společnost Strojírny Cheb a.s. odmítla požadavek navrhovatele b) na prominutí uvedeného dluhu.

Podáním ze dne 12.9.2016 se pak dlužník vyjádřil také k pohledávce č. 2 navrhovatele b), a to tak, že i tuto pohledávku dlužník popřel. Dlužník poukázal na to, že dle uzavřené Smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 28.7.2013 jsou soudy v ČR vyloučeny k projednávání a rozhodování sporů plynoucích ze Smlouvy, neboť ve Smlouvě byla sjednána pravomoc a příslušnost k rozhodování sporů pro soudy Saúdskoarabského království. Stejně tak Smlouva se má v souladu s článkem 10.6. Smlouvy řídit právem Saúdskoarabského království. Smlouva však byla sepsána advokátem se sídlem v ČR, který nedisponoval znalostí práva Saúdskoarabského království. Terminologicky i svým obsahem tedy Smlouva odpovídá právu českému. Dle dlužníka však pojmy použité ve Smlouvě nelze vykládat v souladu s českým právem, neboť institut náhrady škody a smluvní pokuty bude Saúdskoarabským právem vykládán odchylně a bez právního rozboru Smlouvy z pohledu práva Saúdskoarabského království nebude možné posoudit, zda jsou nároky navrhovatele b) po právu či nikoliv. Některá smluvní ujednání by případně bylo možné z pohledu českého práva hodnotit jako ujednání o smluvní pokutě, přičemž právo Saúdskoarabského království toto nepřipouští. Nelze tak vyloučit, že by některá ujednání Smlouvy, o něž navrhovatel b) opírá své nároky, by byla hodnocena jako neplatná či nevymahatelná. Zároveň posouzení nároku tvrzeného navrhovatelem b) by se neobešlo bez zpracování znaleckého posudku z oboru práva cizího státu, o nároku navrhovatele b) bude třeba vést řízení, tedy i dokazování, v rozsahu řízení před obecným soudem. Navrhovatel b) pak má možnost se obrátit na příslušný soud Saúdskoarabského království, aby spor rozhodl. Navrhovatel b) však dosud neučinil žádné kroky a u příslušného soudu žalobu neuplatnil. Přihlášení nároku do insolvenčního řízení dlužníka je pak pouze snahou navrhovatele b) obejít Smlouvu, pokud jde o provedenou volbu příslušností soudů Saúdskoarabského království k rozhodování sporů ze Smlouvy a minimalizovat tak náklady spojené s vymáháním těchto údajných nároků. Dlužník v rámci uvedeného popření pohledávky navrhovatele b) dále uvedl, že dlužník Smlouvu o převodu cenných papírů ze dne 28.7.2013 neporušil, nárok vznesený navrhovatelem b) odmítl dopisem ze dne 5.1.2015, přičemž zároveň vyzval navrhovatele b), aby svůj nárok blíže specifikoval a doložil příslušnými listinami. To však navrhovatel b) nikdy neučinil a nárok vůči dlužníkovi neuplatnil ani u soudu. Pokud pak jde o tvrzené zásadní porušení Smlouvy ze strany dlužníka, to je zahrnutí údajně nevymahatelné pohledávky z Joint Venture Agreement No 1-100/A/P do účetnictví společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD, zde dlužník poukázal na to, že pohledávka byla v době převodu akcií dle Smlouvy vymahatelná. Pokud se následně stala nevymahatelnou, bylo tak v souvislosti s událostmi, které nemohl dlužník ovlivnit. Byla-li pohledávka uvedena v auditorských zprávách společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD, bylo to v souladu s právními předpisy Saúdskoarabského království, což bylo potvrzeno provedeným auditem. Pokud jde o tvrzenou výši pohledávky 60.619.431,04 Kč, představuje to dle vyjádření navrhovatele b) ve svém souhrnu náhradu škody a smluvní pokutu. Není však vůbec tvrzena výše smluvní pokuty, která by navrhovateli b) za jednotlivá tvrzená porušení Smlouvy měla náležet. To samé platí ve vztahu k náhradě škody. Pokud jde o výzvu ze dne 19.12.2014, kterou navrhovatel b) zaslal dlužníkovi s výzvou o náhradu údajné škody, trpí tato stejnou vadou jako přihláška, tedy je zcela neurčitá. Dlužník poukázal na to, že stav společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD v době jejího převodu odpovídal prohlášení učiněným ve Smlouvě, tato společnost neevidovala v době uzavření Smlouvy žádné pohledávky ze strany pronajímatele, zaměstnanců ani orgánu Saúdskoarabského království. Dle dlužníka však případnou důvodnost nároku navrhovatele b) nebude s ohledem na vytýkané pochybení, jež se má vztahovat k nesprávnému vedení účetnictví společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD, možné posoudit bez toho, aby bylo provedeno dokazování ve vztahu k tvrzené neúplnosti, resp. nesprávnosti, účetnictví této společnosti, tj. aniž by byl proveden znalecký posudek z oboru ekonomie, jež by musel být proveden se znalostí právních předpisů (účetních) Saúdskoarabského království. Dlužník poukázal na to, že je však zejména na navrhovateli b), aby prokázal, že jím tvrzená pohledávka platně vznikla. To navrhovatel b) dosud neprokázal. Pohledávka navrhovatele b) tak je zcela sporná, přičemž navrhovatel b) byl při podání insolvenčního návrhu veden snahou vyhnout se uplatnění svých tvrzených nároků u soudů Saúdskoarabského království.

Podáním ze dne 30.9.2016 se navrhovatel b) vyjádřil k popření pohledávky navrhovatele b) ze strany dlužníka tak, že argumentace dlužníka je nesprávná a nepravdivá. Navrhovatel b) poukázal na to, že je platný smluvní závazek, kterým se dlužník v předmětné Smlouvě o převodu cenných papírů ze dne 28.7.2013 zavázal kompenzovat částku, kterou musel vynaložit navrhovatel b) v souvislosti s nepravdivými prohlášeními dlužníka učiněnými v předmětné Smlouvě o převodu cenných papírů. Pokud dlužník uvádí, že podle práva Saúdskoarabského království by nebyl povinen tuto svoji povinnost plnit, je na dlužníkovi aby toto doložil, neboť v každé moderní právní společnosti platí zásada, že Smlouva zavazuje. Dle navrhovatele b) není znalecké zkoumání a rozsáhlé dokazování k právnímu režimu Smlouvy třeba, neboť obsahově odpovídá smlouvám podle českého práva, její text je v českém jazyce a plyne z ní jasný smluvní závazek plnit vůči navrhovateli b) závazek dlužníka, který byl navrhovatelem b) přesně vyčíslen a konkrétně doložen. Navrhovatel b) pak je oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení nejenom pohledávku, která je vykonatelná, ale také nevykonatelnou pohledávku. Není zde tak založen nedostatek pravomoci českého soudu v rámci insolvenčního řízení k posouzení oprávněnosti pohledávky navrhovatele b), a to pohledávky č. 2. Dle navrhovatele b) byla tato pohledávka navrhovatelem b) náležitě konkretizována a také vyčíslena a podložena patřičnými listinnými důkazy. O nevymahatelnosti pohledávky z Joint Venture Agreement No 1-100/A/P musel dlužník vědět již v době uzavření předmětné Smlouvy, přičemž tato nevymahatelná pohledávka byla do účetnictví společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD zahrnuta jako běžná pohledávka. Na věci by nic neměnilo, pokud by dlužník o nevymahatelnosti pohledávky nevěděl, neboť přesto by byl za faktické následky odpovědný. Pokud se jedná o závazky společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD vůči zaměstnancům této společnosti, ty byly evidovány jako dluhy v auditech za příslušná období, jež podepisovala osoba člena statutárního orgánu dlužníka. Tyto pohledávky tedy byly evidovány již před účinností Smlouvy a zcela jistě před samotným převodem akcií. Toto svými podpisy potvrdili jak Ing. Jiří Krš, tak JUDr. Zdeněk Šponar z zápisu z jednání vedení společnosti ze dne 22.8.2013. Náklady, které musel navrhovatel b) na záchranu společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD a na dokončení převodu cenných papírů, jsou pak vymezeny v doložených auditech, když ztrátu ve výši 9.301.738,69 SAR musel navrhovatel b) místo společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD přímo převzít, aby nedošlo ke zrušení společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD. Navrhovatel b) nemá za to, že by bylo chybně vedeno účetnictví této společnosti, ale má za to, že v ní byly úmyslně uváděny údaje o pohledávkách společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD, které nebyly vymahatelné, a to z důvodu, aby dlužník a původní orgány společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD zabránili vzniku účetních ztrát a zrušení společnosti PLYNOSTAV ARABIAN LTD ze zákona.

Dne 15.11.2017 byl soudu doručen návrh navrhovatele b) na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce dle ust. § 112 a 113 IZ, a to ve spojení s ust. § 82 odst. 1 a 2 písm. a) IZ. Navrhovatel b) v návrhu na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce poukázal na to, že v insolvenčním řízení doložil pomocí listin skutečnosti, že dlužník v průběhu insolvenčního řízení zásadně nakládá se svým majetkem nad rámec ust. § 111 odst. 1 IZ, když kupní smlouvou ze dne 24.4.2017 uzavřenou mezi dlužníkem, jako prodávajícím, a manželi Pillmayerovými, jako kupujícími, převedl dlužník na kupující nemovitosti, a to pozemek parc. č. 3882/35, pozemek parc. č. 4024/18, jehož součástí je stavba bez č.p.-stavba budova technické vybavenosti, pozemek parc. č. 4024/19, jehož součástí je stavba bez č.p.-garáž, pozemek parc. č. 4026, jehož součástí je stavba bez č.p.-stavba občanské vybavenosti a pozemek parc. č. 4024/97, v Katastrálním území Sokolov, a to za kupní cenu 3,8 mil. Kč. Uvedení kupující obratem po provedení vkladu vlastnického práva k těmto nemovitostem tyto nemovitosti dále prodali za kupní cenu ve výši 5.000.000,-Kč. Dle navrhovatele b) dlužník při prodeji nemovitosti nepostupoval jako řádný hospodář, když nejednal sám tak, aby mohl nemovitosti prodat za výhodnější kupní cenu, ačkoli mu subjekt nového nabyvatele byl znám a jedná se o vlastníka sousedních nemovitostí. Naopak dlužník prodal nemovitosti, které tvoří podstatnou část jeho příjmu, jak vyplývá z výroční zprávy za rok 2015 a 2016. Dle navrhovatele b) toto jednání dlužníka je v rozporu se zákazem dle ust. § 111 odst. 1 IZ, neboť dle účetní závěrky dlužníka za rok 2016 byla zůstatková hodnota dlouhodobého hmotného majetku dlužníka cca 28,7 mil. Kč a prodej se týkal tedy cca 17,42% hodnoty dlouhodobého hmotného majetku dlužníka. Dlužník pak sám konstatuje, že zásadním zdrojem jeho příjmů je nájem z nemovitostí, přičemž prodané nemovitosti byly dlouhodobě pronajímány. Navrhovatel b) tak má za to, že dlužník jednal v zásadním rozporu se zákazem daným IZ.

Navrhovatel b) dále v návrhu na nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce poukázal na rizikové a excesivní chování dlužníka, který po zahájení insolvenčního řízení dne 8.10.2015 uzavřel s Obchodní společností RECYS-MACH s.r.o., IČ 26344955 se sídlem Citice č.p. 1, Smlouvu o zápůjčce, na základě které si zapůjčil 17 mil. Kč a následně ve prospěch této společnosti zatížil zástavním právem své nemovitosti.

Navrhovatel b) dále poukázal na to, že z výroční zprávy dlužníka za rok 2015 a 2016 i za předchozí roky vyplývá záměr dlužníka prodat dceřinou dceřinnou společnost Strojírny Cheb a.s., IČ 28051025 se sídlem Podhradská 5, Cheb, která představuje fakticky jediný produktivní článek koncernu dlužníka (zejména s ohledem na vlastnictví výrobních zařízení a též samotnou výrobu zboží k prodeji, kterou dlužník sám již nerealizuje). V podstatě tato společnost tvoří podstatnou část majetku dlužníka, což vyplývá i z rozvahy dlužníka za roky 2015 a 2016. Prodej této dceřiné společnosti pak bude dle názoru navrhovatele b) v rozporu se zákazem dle ust. § 111 odst. 1 IZ a vzhledem k deklarovanému zájmu dlužníka se tohoto majetku zbavit, považuje navrhovatel b) za nutné zamezit takovému odprodeji majetku dlužníka. Dle informací, které má navrhovatel b) k dispozici, dochází ke zpeněžování strojního vybavení této dceřiné společnosti dlužníka a nepřímo tak dochází k vyprazdňování majetku dlužníka.

Navrhovatel b) dále poukázal na závěry a na tvrzení uplatněná již dříve v řízení, a to na návrh navrhovatele a) na nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce ze dne 18.8.2015. Navrhovatel b) poukazuje na to, že sám dlužník, resp. předseda jeho představenstva uvádí, že hodnota nemovitého majetku dlužníka, tzv. Areál ESO , je minimální ( 1,-Kč) znalecký posudek Aleny Lehečkové, ze dne 31.1.2015 stanoví tuto hodnotu na cca 10 mil. Kč, což s ohledem na popsaný a realizovaný prodej shora uvedených nemovitostí znamená opět zásadní změnu v majetku dlužníka, jež se nedá zahrnout pod pojem běžného nakládání s majetkem. Dle navrhovatele b) jsou skutečnosti popsané ve shora uvedeném návrhu navrhovatele a) dále relevantní a pravdivé, jsou podloženy listinnými a dalšími důkazy založenými v soudním spise a je nutné vycházet i z nich, ačkoli o původním návrhu navrhovatele a) nebylo kladně rozhodnuto. Pokud pak jde o záměr dlužníka k odprodeji obchodního podílu ve společnosti Strojírny Cheb a.s., což představuje nejvýznamnější a nejhodnotnější část majetku dlužníka, navrhovatel b) se důvodně obává, že pokud by došlo k nalezení příslušného investora, dlužník by obchodní podíl, tedy akcie společnosti Strojírny Cheb a.s. zcizil, čímž zásadně omezí možnost uspokojení svých věřitelů. Navrhovatel b) se tak obává možného nevýhodného vyvedení majetku dlužníka, tedy zásadního zhoršení vymahatelnosti své pohledávky za dlužníkem za situace, kdy v rámci insolvenčního řízení dochází k prodeji nemovitostí ve vlastnictví dlužníka.

Vzhledem k tomu navrhovatel b) navrhuje, aby insolvenční soud nařídil jednak předběžné opatření podle ust. § 112 IZ, kterým dlužníkovi uloží povinnost nakládat s majetkovou podstatou a se svým majetkem pouze se souhlasem předběžného správce a zakáže mu nakládat zejména s nemovitými věcmi v jeho vlastnictví a nakládat s veškerými obchodními podíly, akciemi a dalšími cennými papíry ve vlastnictví dlužníka a zároveň kterým ustanoví dlužníkovi předběžného insolvenčního správce podle ust. § 113 IZ a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi uloží, aby plnily na místo dlužníka k rukám předběžného insolvenčního správce.

Navrhovatel b) k návrhu na nařízení předběžného opatření a k návrhu na ustanovení předběžného správce přiložil rozvahu dlužníka v plném rozsahu ke dni 31.12.2015, dále rozvahu dlužníka v plném rozsahu ke dni 31.12.2016, Výroční zprávu dlužníka za rok 2015 a Výroční zprávu dlužník za rok 2016.

Navrhovatel b) již dříve soudu předložil listiny, a to Smlouvu o zástavě nemovitých věcí uzavřenou mezi dlužníkem a společností RECYS-MACH s.r.o. dne 8.10.2015, dále vzdání se zástavního práva ze strany společnosti RECYS-MACH s.r.o. ze dne 17.3.2017, dále Smlouvu kupní uzavřenou mezi dlužníkem a manželi Pillmayerovými dne 24.4.2017 a dále Smlouvu kupní uzavřenou mezi manželi Pillmayerovými a společností RANAGRIS a.s. ze dne 31.5.2017.

K již dříve předloženým listinám se zástupkyně dlužníka vyjádřila při ústním jednání konaném dne 12.10.2017 tak, že zástavní smlouva byla uzavřena dne 8.10.2015, tedy v době, kdy netrvaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dle IZ, neboť zdejší soud dne 25.8.2015 insolvenční návrh zamítl a toto rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem až dne 22.1.2016. Pokud jde o Smlouvu kupní ze dne 24.4.2017, tak zástupkyně dlužníka poukazuje na ust. § 111 odst. 1 IZ, dle kterého platí zákaz dispozice s majetkem dlužníka, pouze pokud se jedná o podstatnou změnu ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku, a nebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Předmětné nemovitosti byly prodány za částku 3,8 mil. Kč, přičemž dle účetní závěrky za rok 2016 by nemovitý majetek dlužníka měl mít hodnotu několikanásobně vyšší. Nejednalo se tak o nějaké zkracující jednání.

Zástupkyně dlužníka dále uvedla, že jiné dispozice s nemovitým majetkem dlužníka nebyly a nebudou činěny. K prodeji nemovitostí došlo za kupní cenu 3,8 mil Kč, nejednalo se o nepřiměřenou kupní cenu, neboť dlužník měl k dispozici znalecký posudek, dle kterého je hodnota převáděných nemovitostí v částce okolo 3 mil Kč. Pokud jde o Smlouvu kupní ze dne 31.5.2017, k té zástupkyně dlužníka blíže nevyjádřila, neboť dlužník nebyl smluvní stranou, nebylo mu známo, zda došlo k úhradě kupní ceny, atd. Pokud šlo o skutečnost, že následně byly předmětné nemovitosti prodány o částku 1,2 mil Kč vyšší, než za kterou nemovitosti prodal dlužník, zde zástupkyně dlužníka poukázala na to, že p. Pillmayer byl majitelem společnosti AUTO 3000 s.r.o., která měla v nájmu část prodávaných nemovitostí. Zástupkyně dlužníka poukázala také na to, že dlužník neměl žádný přístup k převáděným nemovitostem, neboť k nim byl jediný přístup přes pozemky ve vlastnictví společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. Tyto pozemky v současné době vlastní společnost RANAGRIS a.s. Poté, co dlužník začal vést se společností CZECH INDUSTRY GROUP a.s. soudní spor, tak společnost CZECH INDUSTRY GROUP a.s. bránila dlužníkovi v přístupu k jeho nemovitostem. Stejně tak bylo nějakou dobu ze strany společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. bráněno v přístupu i nájemcům těchto nemovitostí. Těm následně společnost CZECH INDUSTRY GROUP a.s. přístup k nemovitostem umožnila, dlužníkovi však nikoliv. Toto byl jeden z důvodů prodeje předmětných nemovitostí. Navíc společnost AUTO 3000 s.r.o. tvrdila, že má zájem nadále v předmětných nemovitostech podnikat. Dlužníkovi není známo, proč následně majitel společnosti AUTO 3000 s.r.o. p. Pillmayer společně se svojí manželkou tyto nemovitosti dále prodali společnosti RANAGRIS a.s.

Zástupkyně dlužníka při ústním jednání konaném dne 12.10.2017 dále uvedla, že navrhovatel b) a dlužník uzavřeli asi v roce 2013 či 2014 Smlouvu o převodu akcií společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. Cena za převod akcií byla sjednána ve výši 42 mil. Kč, přičemž předmětem převodu bylo 2069 ks akcií společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. Splatnost ceny za převod akcií byla sjednána v ročních splátkách ve výši 8 mil. Kč, přičemž při podpisu smlouvy byly uhrazeny 2 mil. Kč. Zároveň bylo sjednáno, že při úhradě té které splátky ceny za převod akcií, bude navrhovateli b) vydán příslušný počet akcií. Na cenu za převod akcií dle uzavřené smlouvy navrhovatel b) uhradil jednak při podpisu smlouvy 2 mil. Kč a následně první splátku ve výši 8 mil. Kč. K úhradě první splátky došlo na základě dohody o zápočtu vzájemných pohledávek mezi navrhovatelem b) a dlužníkem. K další úhradě splátek způsobem dle dohody o převodu akcií nedošlo. Akcie, které byly předmětem převodu, byly složeny v úschově advokáta JUDr. Ficnera, Ph.D. Z úschovy měly být akcie vydány vždy poté, co bude uhrazena příslušná splátka ceny za převod akcií nebo celá cena za převod akcií dle uvážení navrhovatele b). Navrhovatel b) předložil JUDr. Ficnerovi, Ph.D., jako doklad o zaplacení zbývající ceny za převod akcií ve výši 32 mil. Kč oznámení o jednostranném zápočtu tvrzených pohledávek navrhovatele b). JUDr. Ficner, Ph.D., aniž by měl doklad o zaplacení zbývající ceny za převod akcií, všechny akcie společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. navrhovateli b) vydal. Předtím bylo ze strany dlužníka JUDr. Ficnerovi, Ph.D., sděleno, že dlužník jednostranný zápočet neuznává. K vydání akcií tak došlo na základě prohlášení navrhovatele b), že k úhradě zbývající ceny za převod akcií došlo na základě jednostranného zápočtu, se kterým dlužník nesouhlasil. Tvrzenými pohledávkami navrhovatele b) vůči dlužníkovi, jež byly uvedeny v zápočtu, jsou i některé pohledávky, které následně navrhovatel b) přihlásil do insolvenčního řízení. Tyto pohledávky se vztahují k převodu akcií společnosti PAL. Dle zástupkyně dlužníka navrhovatel b) pak v rámci přihlášky pohledávky tento jednostranný zápočet ani nezohlednil. Dlužník předmětný jednostranný zápočet tvrzených pohledávek navrhovatele b) odmítl jako nedůvodný, z důvodu neexistence těchto pohledávek navrhovatele b). Vzhledem k tomu, že akcie společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. byly do úschovy JUDr. Ficnerovi, Ph.D., předány již s rubopisem na navrhovatele b), začal navrhovatel b) po jejich vydání navrhovateli b) vykonávat akcionářská práva spojená s těmito akciemi, zejména kroky spočívající ve změně statutárního orgánu. Navrhovatel b) tak v podstatě na základě vydání akcií ovládl společnost CZECH INDUSTRY GROUP a.s. Vzhledem k tomu, že dlužník jednostranný zápočet neuznal, tak dlužník po splatnosti další splátky ceny za převod akcií dle uzavřené dohody vyzval navrhovatele b) k úhradě částky 8 mil. Kč v náhradním termínu. Ze strany navrhovatele b) nebyla tato splátka ve výši 8 mil. Kč uhrazena ani v náhradní lhůtě a dlužník následně od smlouvy o převodu akcií společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. odstoupil. V souvislosti s tímto odstoupením následně vyzval dlužník navrhovatele b) k vydání akcií společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. zpět dlužníkovi, což navrhovatel b) neučinil. Po několika měsících pak byla podána žaloba na vydání akcií společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. u Městského soud v Praze. V mezidobí došlo k převodu akcií společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. na další osobu, a to na společnost VAL invest s.r.o., jejíž ovládající osobou v té době byl Mgr. Ivan, který pracoval pro navrhovatele b) a také vedl nějakou dobu společnost CZECH INDUSTRY GROUP a.s., a to jako člen statutárního orgánu. Žaloba o vydání akcií je z důvodu opatrnosti vedena jak vůči navrhovateli b) tak i vůči společnosti VAL invest s.r.o. Na základě návrhu dlužníka bylo soudem vydáno předběžné opatření, kterým bylo zakázáno nakládat s akciemi společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. a zároveň bylo také zakázáno dokončení procesu fúze, tedy přijetí rozhodnutí o sloučení, na základě kterého měla společnost CZECH INDUSTRY GROUP a.s. zaniknout.

Zástupkyně dlužníka poukázala na to, že se tady jedná o propojené osoby, když p. Vojtěch Vágner je statutárním ředitelem společnosti RANAGRIS a.s. a zároveň je také statutárním ředitelem společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. V mezidobí zároveň došlo ke vzniku další společnosti, a to RENWON a.s., jejímž jediným akcionářem by měla být společnost Společnosti KV s.r.o. a jejímž společníkem je JUDr. Ficner, Ph.D., přičemž v této společnosti se také angažuje Mgr. Ivan.

Po podání žaloby na vydání akcií společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. bylo ze strany dlužníka navrhováno vydání předběžného opatření, kterým by bylo zakázáno společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. nakládat s nemovitým majetkem. K vydání předběžného opatření ale nedošlo. Společnost CZECH INDUSTRY GROUP a.s. tak v mezidobí prodala část areálu za 60 mil. Kč sousední společnosti a další část majetku prodala společnosti RANAGRIS a.s.

Dlužník má za to, že je nadále akcionářem společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s., když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR došlo po odstoupení od smlouvy o převodu akcií ze strany dlužníka bez dalšího k obnovení vlastnického práva dlužníka k akciím společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. K obnovení vlastnického práva za této situace není totiž nutné rubopisování zpět na dlužníka. Dlužník z tohoto důvodu podal návrh na obchodní rejstřík, aby byl vymazán jediný akcionář společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s., tedy společnost VAL invest s.r.o. Dle dlužníka jsou tak 2 akcionáři společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s., když společnost VAL invest s.r.o. je vlastníkem 1 akcie a dlužník je vlastníkem těch zmiňovaných 2069 ks akcií. Tento návrh byl zatím nepravomocně zamítnut s poukazem na to, že je nutné to vyřešit v rámci sporného řízení.

Dle ust. § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel a) předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel a) předběžného opatření nemá dlužník. Dle odst. 2 může předběžným opatřením insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Dle ust. § 111 odst. 1 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 se netýká omezení podle odstavce 1 úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. Podle odst. 3 právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

Dle ust. § 112 odst. 1 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v ust. § 111. Dle odst. 2 může insolvenční soud předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody.

Dle ust. § 113 odst. 1 IZ, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Podle odst. 3 týkají-li se omezení uložená dlužníku té části jeho majetkové podstaty, která je zapsána v katastru nemovitostí, v Rejstříku zástav nebo v jiných veřejných či neveřejných seznamech, které podle zvláštních právních předpisů osvědčují vlastnictví nebo jiná věcná práva k tomuto majetku, insolvenční soud doručí stejnopis předběžného opatření také katastrálním pracovištím příslušných katastrálních úřadů (dále jen "katastrální pracoviště"), Notářské komoře České republiky a orgánu nebo osobě, která vede jiný veřejný či neveřejný seznam. Je-li dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předběžného opatření současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou národní banku. Dle odst. 4 se může proti předběžnému opatření nařízenému podle tohoto ustanovení odvolat pouze dlužník. Jde-li o usnesení, kterým insolvenční soud návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítl, je osobou oprávněnou k podání odvolání osoba, která návrh podala.

Výjimka z omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou, která je upravena v ust. § 111 odst. 2 IZ, dlužníkovi umožňuje provozovat i podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení svůj podnik v rámci obvyklého hospodaření. Insolvenční zákon tak jednak předchází nebezpečí vzniku škod na budoucí majetkové podstatě dlužníka, jednak zohledňuje možnost, že insolvenční návrh může být zamítnut, a tím omezuje dopady zahájení insolvenčního řízení do sféry dispozice dlužníka s majetkem na míru přesahující obvyklé hospodaření dlužníka. Protože zásah do provozování podniku dlužníka může být v případě nařízení předběžného opatření navrhovaného znění velmi citelný a může dlužníkovi způsobit značné hospodářské ztráty, musí být jeho nařízení podepřeno závažným důvodem spočívajícím v jednání dlužníka v rozporu s ust. § 111 odst. 1 IZ nebo potřebou zabránit podstatným změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Aplikace ust. § 113 IZ přichází v úvahu pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z ust. § 111 odst. 1 IZ dostatečný nebo je dlužník nerespektuje, nebo je důvodná obava, že je respektovat nebude (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 VSPH 87/2009-A-37 vydané v rámci řízení sp. zn. MSPH 94 INS 3504/2008 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 VSPH 989/2011-A-75 vydaného v rámci řízení sp. zn. MSPH 77 INS 2654/2011).

Ke zmenšení majetku dlužníka zásadně nemůže dojít v případech tzv. ekvivalentních právních úkonů. O tento právní úkon dlužníka jde jen tehdy, jestliže za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty se dlužníku opravdu (reálně) dostala jejich obvyklá cena nebo jiná skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 29 Cdo 811/2011).

Navrhovatel b) svůj návrh na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce odůvodňoval jednak tím, že dlužník v průběhu insolvenčního řízení zásadně nakládá se svým majetkem v rozporu s ust. § 111 odst. 1 IZ, když kupní smlouvou ze dne 24.4.2017 prodal shora uvedené nemovitosti třetí osobě (resp. třetím osobám), a to za kupní cenu 3,8 mil. Kč, přičemž kupující následně prodali tyto nemovitosti dále za kupní cenu ve výši 5 mil. Kč. Dle navrhovatele b) tedy dlužník nejednal s péčí řádného hospodáře, když dle navrhovatele b) mohl nemovitosti prodat za výhodnější kupní cenu, pokud by je prodal novému nabyvateli, kterým je vlastník sousedních nemovitostí. Dle navrhovatele b) byla podle účetní závěrky dlužníka za rok 2016 zůstatková hodnota dlouhodobého hmotného majetku dlužníka cca 28,7 mil. Kč a prodej se tedy týkal cca 17,42% hodnoty dlouhodobého hmotného majetku dlužníka. Soud zde předně poukazuje na skutečnost, že dle navrhovatelem b) doložené rozvahy dlužníka v plném rozsahu ke dni 31.12.2016 a dle Výroční zprávy dlužníka za rok 2016 je zůstatková hodnota dlouhodobého hmotného majetku dlužníka 37.531.000,-Kč, z toho pozemky a stavby 27.377.000,-Kč. Je zde nutno poukázat na to, že navrhovatel b) zde odkazuje na zůstatkovou hodnota dlouhodobého hmotného majetku (tedy na účetní hodnotu), která může být nižší, než obvyklá (tržní) hodnota tohoto hmotného majetku (resp. jednotlivých nemovitostí). Nelze z toho tedy dovozovat závěr, který v rámci návrhu na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce navrhovatel b) dovodil, tedy to, že pokud došlo k prodeji nemovitostí některých nemovitostí dříve ve vlastnictví dlužníka za částku 3,8 mil. Kč, že se tento prodej týkal 17,42% hodnoty dlouhodobého hmotného majetku dlužníka /pozn. pro úplnost soud dodává, že tento propočet odpovídá tomu, když navrhovatel b) vycházel z kupní ceny ve výši 5 mil. Kč, nikoli z kupní ceny 3,8 mil. Kč/. Soud dále poukazuje na skutečnost, že dle vyjádření dlužníka měly být nemovitosti prodány za kupní cenu, která odpovídala hodnotě nemovitostí stanovené znaleckým posudkem. Za této situace by tak nemohlo dojít ke zmenšení majetku dlužníka, neboť by se jednal o tzv. ekvivalentní právní úkon (srovnej shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 29 Cdo 811/2011). Soud zároveň poukazuje na shora uvedené okolnosti, za jakých byl dlužník dle svého vyjádření nucen přistoupit k prodeji těchto nemovitostí, tedy situaci, kdy původní vlastník sousedních nemovitostí, přes které měl dlužník a jeho nájemci jediný přístup k prodaným nemovitostem, dlužníkovi a jeho nájemcům v souvislosti se sporem, který s ním dlužník vedl, zamezil v přístupu k prodávaným nemovitostem. Vlastníkem sousedních nemovitostí, přes které byl možný přístup k prodaným nemovitostem dlužníka, byla do 10.1.2017 společnost CZECH INDUSTRY GROUP a.s., která následně sousedící nemovitosti kupní smlouvou ze dne 9.1.2017 převedla na společnost RANAGRIS a.s. (tyto skutečnosti vyplývají z LV č. 12967 pro k.ú. a obec Sokolov a dále z informací o jednoltivých parcelách). Soud poukazuje na skutečnost, že statutárním orgánem společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. v době uzavření kupní smlouvy mezi společností CZECH INDUSTRY GROUP a.s. a společností RANAGRIS a.s. byl p. Bc. Vojtěch Vágner, nar. , který byl od 20.3.2017 do 31.8.2017 také statutárním orgánem společnosti RANAGRIS a.s. Soud zároveň poukazuje na skutečnost, že dle výpisu z OR společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. je jako jediný akcionář společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. zapsána společnost VAL invest s.r.o., IČ 04252012, jejíž statutárním orgánem od 16.7.2015 je Mgr. Miroslav Ivan, který je také od 1.3.2015 předsedou správní rady společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. Dle vyjádření dlužníka je pak veden s navrhovatelem b) a společností VAL invest s.r.o. soudní spor ohledně vlastnictví akcií společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s. Dle názoru soudu nelze dlužníkovi klást za vinu, že dlužník neprodal shora uvedené nemovitosti vlastníkovi sousedních nemovitostí, kterým v době prodeje dlužníkovo nemovitostí byla již společnost RANAGRIS a.s., jejímž statutárním orgánem byl v době prodeje Bc. Vojtěch Vágner, který je statutárním orgánem společnosti CZECH INDUSTRY GROUP a.s., jež dle vyjádření dlužníka dlužníkovi a jeho nájemcům znemožňovala přístup k prodávaným nemovitostem. Pokud pak jde o okolnosti, za kterých nový vlastníci prodaných nemovitostí původně ve vlastnictví dlužníka tyto nemovitosti převedli na společnost RANAGRIS a.s., a to zejména ohledně navýšení kupní ceny na 5 mil. Kč, není z předložené Kupní smlouvy zřejmé, zda tato kupní cena odpovídala ceně dle znaleckého posudku, případně co bylo důvodem pro sjednání kupní ceny v jiné výši, než jaká je hodnota nemovitostí dle znaleckého posudku. Soud zároveň poukazuje na skutečnost, že hodnota nemovitostí, ke kterým není zajištěn přístup přes sousední nemovitosti, může být nižší, než hodnota těchto nemovitostí za situace, že se prodávají osobě, která je současně vlastníkem sousedních nemovitostí.

Navrhovatel b) dále podání návrh na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce odůvodnil tím, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení dne 8.10.2015 uzavřel s Obchodní společností RECYS-MACH s.r.o. Smlouvu o zápůjčce, na základě které si zapůjčil 17 mil. Kč a ve prospěch této společnosti zatížil zástavním právem své nemovitosti. Soud poukazuje na skutečnost, že v době uzavření Smlouvy o zápůjčce a uzavření zástavní smlouvy v souladu s ust. § 146 odst. 1 IZ byly zaniklé účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 109 IZ a zároveň nakládání s majetkovou podstatou dle ust. § 111 IZ, neboť insolvenční soud dne 25.8.2015 zamítl insolvenční návrh navrhovatele a). Na skutečnosti, že v době uzavření předmětných smluv došlo k zániku shora uvedených účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení nemění nic tak skutečnost, že následně Vrchní soud v Praze dne 14.3.2016 předmětné Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele a) zrušil.

Navrhovatel b) svůj návrh na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce dále odůvodňuje tím, že z Výročních zpráv dlužníka vyplývá jasný záměr dlužníka prodat dceřinou společnost Strojírny Cheb a.s., která tvoří podstatnou část majetku dlužníka a představuje fakticky jediný produktivní článek koncernu dlužníka. Navrhovatel b) pak má mít také informace o tom, že dochází ke zpeněžování strojního vybavení této dceřiné společnosti a nepřímo tak dochází k vyprazdňování majetku dlužníka. Soud zde předně poukazuje na skutečnost, že navrhovatel b) nijak nedoložil to, že by mělo docházet ke zpeněžování strojního vybavení dceřiné společnosti dlužníka. Není ani blíže tvrzeno, za jakých podmínek k tomuto zpeněžování strojního vybavení má docházet, tedy jestli se jedná o zpeněžování za cenu obvyklou atd. Navíc pokud jde o společnost Strojírny Cheb a.s., nebyl na tuto společnost podán insolvenční návrh a tato společnost tak není omezena v nakládání s majetkovou podstatou dle ust. § 111 IZ. Je pravdou, že v rámci Výročních zpráv dlužníka je v rámci Zprávy představenstva a vrcholového vedení o podnikatelské činnosti mimo jiní poukazováno na to, že se jedná o závažnou situaci zejména v oblasti zakázkové náplně a je doporučeno jednat o odprodeji dceřiné společnosti Strojírny Cheb a.s. Toto je však uváděno nejen ve Výroční zprávě za rok 2016, ale také v dřívějších Výročních zprávách. Pouze z jedné věty, která je takto uváděna opakovaně v rámci Výročních zpráv dlužníka, a to v rámci Zprávy představenstva a vrcholového vedení o podnikatelské činnosti, nelze dovozovat to, že dlužník se skutečně snaží prodat 100% akcií na zmiňované společnosti. Dle výpisu z obchodního rejstříku společnosti Strojírny Cheb, a.s. je dlužník stále jediným akcionářem této společnosti (jen pro úplnost soud dodává, že podobně argumentoval v rámci návrhu na vydání předběžného opatření již navrhovatel a), který odkazoval na Výroční zprávu za rok 2014). Soud dále konstatuje, že v rámci Výročních zpráv je ze strany představenstva vrcholového vedení dlužníka o podnikatelské činnosti poukazováno na soudní spory vedení v souvislosti s odprodejem společnosti Sostroj a.s., tedy nyní CZECH INDUSTRY GROUP a.s., dále je také odkazováno na komplikace, které byly dlužníkovi způsobeny podáním insolvenčního návrhu související s tím, že společnost nebyla schopna získat žádný bankovní úvěr za běžných podmínek, a proto hospodaří bez bankovního kapitálu, když společnost nemohla ani požádat o dotace, což je také poškodilo. Cílem vrcholového vedení pak bylo využívání všech prostor a budov formou pronájmů, což se stejně jako v minulém roce projevilo zvýšením počtu nájemníků. Pokud pak jde o Zprávu představenstva o stavu majetku, je zde uváděno to, že profinancování investic do majetku bylo provedeno z vlastních zdrojů společnosti, když společnost se snaží majetek udržovat tak, aby špatnou péčí neztrácel na ceně, za opravy majetku byla dodavatelům uhrazena v roce 2016 částka 1.044.000,-Kč.

Navrhovatel b) dále návrh na vydání předběžného opatření odůvodňoval skutečnostmi, které v návrhu na nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce podal dne 18.8.2015 navrhovatel a). Zde soud poukazuje na skutečnost, že usnesením zdejšího soudu ze dne 7.4.2016, jež nabylo právní moci dne 29.4.2016 soud opětovně poté, co Vrchní soud v Praze zrušil původní rozhodnutí soudu o návrhu na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce navrhovatele a), návrh navrhovatele a) ze dne 17.8.2015, který byl doručen zdejšímu soudu dne 18.8.2015 na nařízení předběžného opatření a na ustanovení předběžného správce jako nedůvodný zamítl. Navrhovatel a) ačkoliv byl ze strany soudu řádně poučen o možnosti podat odvolání, toto odvolání nepodal. O jeho návrhu tak bylo již pravomocně rozhodnuto. Soud tak nepovažuje skutečnosti tvrzené a uváděné navrhovatelem a) v rámci jeho návrhu na vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce za důvodné pro nařízení předběžného opatření a ustanovení předběžného správce. Soud tak v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění usnesení č.j. KSPL 51 INS 13402/2015-A-51 ze dne 7.4.2016, jež nabylo právní moci dne 29.4.2016, když na závěrech uvedených v tomto rozhodnutí soud nadále trvá.

S ohledem na shora uvedené soud výrokem I. tohoto usnesení zamítl návrh navrhovatele b) na vydání předběžného opatření, jako nedůvodný, neboť zde nejsou splněny podmínky dle ust. § 112 IZ, přičemž soud má za to, že omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou dle ust. § 111 odst. 1 IZ je dostatečné. Dle soudu nebylo osvědčeno, že by dlužník toto omezení nerespektoval a že by zde byla důvodná obava, že je respektovat nebude (nebylo ani osvědčeno, že by zde byla potřeba zabránit podstatným změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů). Soud zároveň poukazuje na to, že pokud by dlužník učinil v rozporu s omezenými stanoveními v důsledku spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou tyto právní úkony vůči věřitelům neúčinné, a to za situace, že se k nim dlužník nebo jeho věřitel předem nevyžádala souhlas insolvenčního soudu.

Vzhledem k tomu, že byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, byl výrokem II. tohoto usnesení zamítnut zároveň návrh navrhovatele b) na ustanovení předběžného správce, neboť zde nejsou splněny podmínky dle ust. § 112 IZ (pro úplnost soud dodává, že soud neshledal důvody pro ustanovení předběžného správce ani s ohledem na rozsah majetkové podstaty, který by bylo vhodné i předběžně zjistit a zajistit nebo ani neshledal jiné stejně závažné důvody pro ustanovení předběžného správce).

Navrhovateli b) byla současně výrokem III. tohoto usnesení uložena povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč za podání návrhu na nařízení předběžného opatření dle Sazebníku poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (položka 5 Sazebníku). Podle ust. § 4 odst. 1 písm. h) citovaného zákona o soudních poplatcích uloží soud povinnost uhradit soudní poplatek navrhovateli v rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření.

Poučení: Proti tomu usnesení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Proti tomuto usnesení může podat odvolání navrhovatel b) /dle ust. § 113 odst. 4 IZ/.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Navrhovateli b) běží odvolací lhůta ode dne, kdy mu bylo usnesení doručeno zvláštním způsobem (ust. § 74 odst. 2 a ust. § 75 IZ).

Prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné (ust. § 83 IZ).

Má-li navrhovatel b) za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může navrhnout, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Jestliže mu soud přizná osvobození od soudních poplatků, je zproštěn povinnosti platit soudní poplatky; poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání o osvobození od soudních poplatků se však nevracejí. Nesplní-li navrhovatel b) dobrovolně uloženou povinnost, může se stát domáhat podle tohoto usnesení nařízení výkonu rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni 22.11.2017

Mgr. Soňa Vozábalová, v.r. samosoudkyně

Za správnost: Jiřina Havlová