KSPL 29 INS 9415/2011
KSPL 29 INS 9415/2011 KSPL 29 INS 9416/2011 2 VSPH 1098/2013-B-77 2 VSPH 1099/2013-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Martina Lišky ve věcech dlužníka Františka Gondeka, bytem Strážov 60, a dlužnice Helgy Gondekové, bytem tamtéž, o odvoláních dlužníka a dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 9415/2011-B-65, KSPL 29 INS 9416/2011-B-8 ze dne 4.června 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 9415/2011-B-65, KSPL 29 INS 9416/2011-B-8 ze dne 4.června 2013 se mění tak, že se schválené oddlužení dlužníka a dlužnice nezrušuje, konkurs na majetek dlužníka a dlužnice se neprohlašuje a insolvenční věc se ve vztahu k dlužnici nevylučuje k samostatnému řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku uvedeným usnesením zrušil oddlužení Františka Gondeka a Helgy Gondekové (dále jen dlužník a dlužnice, popřípadě dlužníci) plněním splátkového kalendáře schválené usnesením č.j. KSPL 29 INS 9415/2011-B-13, KSPL 29 INS 9416/2011-B-5 ze dne 3.11.2011 (bod I. výroku), na majetek dlužníka a dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku) s tím, že budou projednány jako nepatrné (bod III. výroku), insolvenčnímu správci JUDr. Miloslavu Havlenovi (dále jen správce) uložil, aby mu do 10 dnů od doručení usnesení předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníka a dlužnice ke dni prohlášení konkursu (bod IV. výroku), a rozhodl o tom, že se insolvenční věc ve vztahu k dlužnici vylučuje k samostatnému řízení a bude vedena pod sp. zn. KSPL 29 INS 9416/2011 (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že zrušení oddlužení navrhla PROMA real, a.s. (dále jen věřitelka) s tím, že dlužník a dlužnice již dva a půl roku, a to i po dobu trvání schváleného oddlužení, bezdůvodně užívají dům a pozemky zapsané na LV č. 902 pro k.ú. Strážov na Šumavě (dále jen nemovitosti), jež jsou v jejím vlastnictví, aniž by platili nájemné či jiné obdobné plnění, a tím jim vzniká nový neuhrazený závazek ve výši obvyklého nájemného 5.000,-Kč měsíčně; proti dlužnici je navíc za účelem vyklizení nemovitostí vedena exekuce.

Dále soud předznamenal, že v předcházejícím průběhu řízení návrh věřitelky na zrušení schváleného oddlužení již jednou usnesením č.j. KSPL 29 INS 9415/2011-B-34 ze dne 27.4.2012 zamítl, Vrchní soud v Praze však usnesením č.j. 3 VSPH 1035/2012-B-57 ze dne 12.2.2013 jeho rozhodnutí zrušil, neboť dospěl k závěru, že dlužníci užívají nemovitosti bez právního důvodu a odmítají se z nich KSPL 29 INS 9416/2011 2 VSPH 1098/2013 2 VSPH 1099/2013 vystěhovat, a tímto neoprávněným užíváním jim na úkor věřitelky vzniká bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající obvyklému nájemnému. Tímto jednáním jim jak před schválením společného oddlužení, tak v jeho průběhu vznikl vůči věřitelce společný peněžitý závazek z titulu bezdůvodného obohacení splatný déle než 30 dnů, jehož vznik zavinili. Popsané jednání dlužníků navíc dle odvolacího soudu naplňovalo i znaky nepoctivého záměru, jenž řešení úpadku oddlužením vylučuje. Za tohoto stavu věci vyslovil odvolací soud závěr, že je možné pokračovat ve schváleném oddlužení dlužníků jedině za předpokladu, že neprodleně zjednají nápravu jimi nastoleného protiprávního stavu, tj. že v přiměřené krátké lhůtě, kterou jim k tomu soud prvního stupně určí, vyklidí nemovitosti věřitelky a-bez toho, že by tím způsobili vznik jiného svého splatného závazku-uhradí jí nároky z bezdůvodného užívání jejích nemovitostí; pokud se dlužníci takto nezachovají, bude zcela opodstatněno, aby bylo schválené oddlužení zrušeno.

Veden názorem odvolacího soudu poskytl soud prvního stupně dlužníkům lhůtu ke splnění výše popsaných povinností, avšak po jejím uplynutí ze zprávy správce a z jeho sdělení při jednání zjistil, že nemovitosti nevyklidili a neuhradili ani svůj dluh; dlužníci tyto skutečnosti při jednání konaném dne 27.5.2013 potvrdili. Soud proto uzavřel, že nezjednali nápravu protiprávního stavu, neboť ve smyslu ust. § 418 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) mají peněžitý závazek, jenž jim vznikl po schválení oddlužení a je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž v jejich jednání lze nadále spatřovat nepoctivý záměr dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ, neboť na základě nařízené exekuce ani po výzvě insolvenčního soudu nemovitosti nevyklidili. Jako nepodložené odmítl tvrzení dlužníků o započtení jimi vynaložených nákladů na opravy nemovitostí proti nárokům věřitelky z bezdůvodného obohacení a rozhodl, jak uvedeno výše. V důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka a dlužnice rozhodl soud pod bodem V. výroku též o vyloučení věci dlužnice k samostatnému řízení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužník i dlužnice včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání vyjadřovali výhrady k postupu věřitelky při převodu vlastnického práva k nemovitostem, zpochybňovali platnost rozhodčí doložky pro řízení o vyklizení nemovitostí, poukazovali na to, že jim nebyla věřitelkou sdělena výše požadované úhrady za užívání nemovitostí ani číslo účtu, na nějž má být plnění poukazováno, a náprava byla zjednána až dne 3.2.2012; od tohoto data platili za užívání nemovitostí měsíčně částku 3.000,-Kč (s výjimkou února 2012, v němž v důsledku nutných oprav nemovitostí v ceně 1.700,-Kč zaplatili pouze 1.300,-Kč) s tím, že taková výše nájmu byla znaleckým posudkem označena za obvyklou. Vyslovili přitom nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, že v jejich jednání lze spatřovat nepoctivý záměr a že jim po schválení plánu oddlužení vznikl peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Věřitelka ve vyjádření k odvoláním ze dne 6.8.2013 uvedla, že po vydání napadeného rozhodnutí počali oba dlužníci aktivně jednat o vyklizení nemovitostí, jež doposud neoprávněně obývali i se svými blízkými, a dovodila, že v případě jejich úspěšného vyklizení by odpadl důvod vzniku závazků vůči ní, a tím by došlo k opětovnému nastolení podmínek oddlužení. Poukázala na ekonomický dopad KSPL 29 INS 9416/2011 2 VSPH 1098/2013 2 VSPH 1099/2013 napadeného rozhodnutí na uspokojení věřitelů s tím, že jejich pohledávky by byly v konkursu uspokojeny méně než při plnění splátkového kalendáře, a vyslovila názor, že za daných okolností není vhodné ani účelné rušit oddlužení dlužníka a dlužnice a řešit jejich úpadek konkursem. Závěrem uvedla, že na návrhu na zrušení oddlužení netrvá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se zato, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil správnost zjištění soudu prvního stupně ohledně vzniku nových splatných závazků dlužníka a dlužnice, z nichž při vydání napadeného usnesení insolvenční soud vycházel, stejně jako správnost jeho závěru, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí dlužníci v rozporu s jeho pokynem nemovitosti nevyklidili. Odvolací soud se proto v zásadě ztotožňuje s úvahou soudu prvního stupně, jenž v této situaci dovodil nezbytnost zrušení schváleného oddlužení z důvodů uvedených v ust. § 418 odst. 1 písm. c) a § 395 odst. 1 písm. a) IZ (viz též závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 1035/2012-B-57 ze dne 12.2.2013 citované shora).

Z vyjádření věřitelky při jednání o odvolání však odvolací soud zjistil, že nemovitosti byly v mezidobí dlužníky vyklizeny a její nároky z titulu bezdůvodného užívání nemovitostí jimi byly uspokojeny. Z vyjádření správce k rozsahu plnění splátkového kalendáře pak vyplynulo, že dlužníci schválené oddlužení řádně plní, resp. do jeho zrušení je plnili, přičemž určené splátky plnili do konkursní podstaty i po prohlášení konkursu; dle rozsahu plnění, jež poskytli do konce června 2013, lze předpokládat, že nezajištění věřitelé budou při oddlužení uspokojeni v rozsahu 51 % svých pohledávek.

Jak popsáno shora, skutečnosti odůvodňující zrušení schváleného oddlužení dle ust. § 418 odst. 1 písm. c) a § 395 odst. 1 písm. a) IZ spatřoval insolvenční soud v tom, že dlužníci ve lhůtě k tomu určené nevyklidili nemovitosti, jež užívali bez právního důvodu, a věřitelce neuhradili peněžitý závazek splatný déle než 30 dnů, jenž jim vznikl po schválení oddlužení právě v důsledku bezdůvodného užívání KSPL 29 INS 9416/2011 2 VSPH 1098/2013 2 VSPH 1099/2013 nemovitostí věřitelky. Z výše uvedených zjištění se však podává, že ke dni projednání odvolání doznala situace zásadní změny, neboť dlužníci nemovitosti vyklidili a veškeré své závazky z titulu bezdůvodného užívání nemovitostí věřitelce uhradili, čímž splnili, co jim bylo v řízení dříve uloženo jako podmínka pokračování ve schváleném oddlužení. Odvolací soud nemá za této situace důvod nevěřit snaze dlužníků dostát všem podmínkám plnění splátkového kalendáře a je přesvědčen o tom, že si budou-poučeni následky svého jednání-napříště vědomi nezbytnosti plnění povinností, jež jim plynou ze schváleného oddlužení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 občanského soudního řádu změnil a rozhodl o tom, že se schválené oddlužení nezrušuje, konkurs na majetek dlužníka a dlužnice se neprohlašuje a insolvenční věc se ve vztahu k dlužnici nevylučuje k samostatnému řízení, aby úpadek dlužníků-manželů byl nadále řešen formou oddlužení ve společném řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 24.října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová