KSPL 29 INS 7941/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSPL 29 INS 7941/2011 129 ICm 3085/2011 129 ICm 3084/2011 29 ICdo 28/2013-193

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobc a/ WALDEMOOR s. r. o., se sídlem v Praze 2-Novém MČstČ, Myslíkova 283/28, PSý 120 00, identifikaní íslo osoby 27234291, zastoupeného JUDr. Ji ím Kacafírkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Škroupova 1981/1, PSý 301 00 a b/ JUDr. Pavla Šváchy, narozeného 31. b ezna 1966, bytem v Praze 5, Jánského 2236, PSý 118 00, zastoupeného JUDr. Ji ím Kacafírkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Škroupova 1981/1, PSý 301 00, proti žalovanému PEYTON INVESTMENTS HOLDINGS, Ltd., se sídlem Road Town, Porter road 33, British Virgin Islands, registraní íslo 1016107, zastoupenému JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem v P íbrami, námČstí T. G. Masaryka 147, PSý 261 01, o urení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 129 ICm 3085/2011, 129 ICm 3084/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka SCHWACH, spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Škroupova 3, PSý 301 00, identifikaní íslo osoby 25229559, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS 7941/2011, o dovolání žalobc proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2013, . j. 129 ICm 3085/2011, 129 ICm 3084/2011, 102 VSPH 360/2012-152 () takto:

I. Dovolání žalobc se odmítají v rozsahu, v nČmž smČ ují proti druhému výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2013, . j. 129 ICm 3085/2011, 129 ICm 3084/2011, 102 VSPH 360/2012-152 (), o nákladech ízení.

II. Rozsudek odvolacího soudu se mČní takto:

1/ Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. srpna 2012, . j. 29 ICm 3085/2011, 29 ICm 3084/2011-96, se potvrzuje i v té ásti výroku o vČci samé, kterou bylo rozhodnuto, že pohledávka p ihlášená žalovaným 29. ervence 2011 do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka SCHWACH, spol. s r. o., u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn., není po právu ani co do jistiny ve výši 4.537.530,60 K a p íslušenství ve výši 2.467.795 K.

2/ Ve výroku o nákladech ízení se rozsudek soudu prvního stupnČ mČní tak, že žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobc na náhradČ náklad ízení p ed soudem prvního stupnČ ástku 13.760 K do 3 dn od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobc JUDr. Ji ího Kacafírka.

3/ Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobc na náhradČ náklad odvolacího ízení ástku 6.300 K do 3 dn od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobc JUDr. Ji ího Kacafírka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobc na náhradČ náklad dovolacího ízení ástku 2.780 K do 3 dn od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobc JUDr. Ji ího Kacafírka.

Od vodnČní:

Rozsudkem ze dne 6. srpna 2012, . j. 129 ICm 3085/2011, 129 ICm 3084/2011-96, rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenní soud ) o žalobČ žalobc a/ WALDEMOOR s. r. o. a b/ JUDr. Pavla Šváchy, smČ ující proti žalovanému PEYTON INVESTMENTS HOLDINGS, Ltd., tak, že uril, že pohledávka p ihlášená žalovaným dne 29. ervence 2011 do insolvenního ízení vedeného u insolvenního soudu na majetek dlužníka SCHWACH, spol. s r. o., není po právu (bod I. výroku). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradČ náklad ízení ástku 62.100 K (bod II. výroku). Insolvenní soud dospČl po provedeném dokazování k závČru, že žaloba je d vodná, jelikož ruitelský závazek (insolvenního) dlužníka v i žalovanému, limitovaný ástkou 15 milión K, zanikl tím, že na ruením zajištČnou pohledávku již bylo plnČno ástkou 15 milión K. V roce 2005 totiž (insolvenní) dlužník coby zástavní dlužník složil (k výzvČ správce konkursní podstaty) do konkursní podstaty spolenosti AKTIVA, a. s., (dále jen spolenost A ) ástku 15 milión K. To je podle insolvenního soudu plnČ v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které platí, že dojde-li k plnČní do konkursní podstaty na základČ výzvy podle § 27 odst. 5 zákona . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ), pak tím zaniká nejen zástavní právo, ale i zajiš ovaná pohledávka ve výši, v jaké bylo plnČní poskytnuto. ěeené podle insolvenního soudu platí, 129 ICm 3085/2011 129 ICm 3084/2011 29 ICdo 28/2013 i když zástavní vČ itel [GE Money Bank, a. s., (dále jen banka G )] obdržel na úhradu pohledávky ménČ (10.492.469,40 K jako 70 % výtČžku zpenČžení p ipadajícího na zajištČnou pohledávku). Tato úhrada vedla mimo jiné i k tomu, že zástavní vČ itel vzal zpČt návrh na soudní prodej zástavy a výslovnČ prohlásil, že došlo k úplnému zaplacení pohledávky ve výši 15 milión K. Soud tak dovodil, že ve smyslu ustanovení § 170 odst. 1 písm. a/ zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. ), došlo k zániku zajištČné pohledávky. Jelikož pohledávka zanikla, není (insolvenní) dlužník nadále povinen nieho plnit. K uspokojení ze zástavy z d vodu její realizace nedošlo a nebyl tedy uplatnČn režim ustanovení § 27 odst. 5 vČty druhé ZKV. Žalovaný tedy p ihlásil do insolvenního ízení neexistující pohledávku. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným rozsudkem zmČnil rozsudek insolvenního soudu v bodČ I. výroku tak, že se uruje, že žalovaný má v i dlužníku pohledávku z titulu ruení za závazky spolenosti A ve výši 4.537.530,60 K s p íslušenstvím ve výši 2.467.795 K, a ve zbývající ásti bodu I. výroku jej potvrdil (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího ízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel po doplnČní a zopakování dokazování z toho, že: 1/ Komerní banka, a. s., (dále jen banka K ) jako vČ itel uzav ela se spoleností A jako osobním dlužníkem dne 19. ledna 1999 smlouvu o úvČru, na základČ které poskytla banka spolenosti A úvČr ve výši 450 milión K. 2/ ýást pohledávky z úvČru ve výši 15 milión K byla zajištČna [na základČ dohody o postupu p i realizaci zajištČní ze dne 7. prosince 2000 (dále jen dohoda ze 7. prosince 2000)], zástavním právem k oznaeným nemovitostem (insolvenního) dlužníka (coby zástavního dlužníka) a ruitelským prohlášením dlužníka vystaveným dne 7. prosince 2000 a omezeným ástkou 15 milión K. 3/ K zajištČní oné ásti pohledávky z úvČru vystavila spolenost A blankosmČnku avalovanou spoleností DYNAMIC NETWORK ALLIANCE (dále jen spolenost D ), Juliem Koandrle (dále jen J. K. ), žalobcem b/ a Ji ím Pendlem (dále jen J. P. ). 4/ Po prohlášení konkursu na majetek spolenosti A uhradil zástavní dlužník k výzvČ správce konkursní podstaty podle § 27 odst. 5 ZKV do konkursní podstaty ástku 15 milión K, ze které bylo vČ iteli vyplaceno (postupem podle § 28 odst. 2 a 4 ZKV) pouze 70 % složené ástky (10.492.469,40 K). 5/ Banka K postoupila pohledávku ze smlouvy o úvČru bance G, a ta ji následnČ postoupila žalovanému, který se žalobou doruenou soudu (Okresnímu soudu Plze -mČsto) dne 26. ervence 2005, vedenou pod sp. zn. 25 C 178/2005, domáhal v i (insolvennímu) dlužníku zaplacení pohledávky ve výši 15 milión K. 6/ Po zjištČní úpadku dlužníka p ihlásil žalovaný do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka dne 29. ervence 2011 pohledávku ve výši 4.537.530,60 K, s p íslušenstvím ve výši 2.467.795 K. Jako d vod vzniku pohledávky uvedl žalovaný v p ihlášce pohledávky ruení dlužníka podle ruitelského prohlášení ze dne 7. prosince 2000 a dohody ze dne 7. prosince 2000 7/ P edmČtem zajištČní jsou závazky spolenosti A ze smlouvy o úvČru, ruitelský závazek byl omezen do výše 15 milión K a o postupu p i realizaci zajištČní byla sjednána dohoda ze dne 7. prosince 2000.

8/ Podáním došlým (insolvennímu) soudu dne 14. zá í 2011 doplnil žalovaný p ihlášku pohledávky (p i zachování d vodu vzniku pohledávky) tak, že jistina pohledávky iní 15 milión K a její p íslušenství 8.230.325 K. 9/ P i p ezkumném jednání, jež se konalo 10. íjna 2011, vzal žalovaný p ihlášku pohledávky zásti zpČt, s tím, že jistina pohledávky iní 8.800.000 K a její p íslušenství 4.834.756,16 K (celkem 13.634.756,16 K). 10/ Žalobci pop eli pohledávku žalovaného co do d vodu a výše a podanými žalobami se domáhali urení, že p ihlášená pohledávka není po právu. D vod pop ení spat ovali v tom, že v ervnu 2005 složil dlužník plnou cenu zajiš ované pohledávky (15 milión K) do konkursní podstaty spolenosti A podle § 27 odst. 5 ZKV, ímž pohledávka žalobce (správnČ žalovaného) z titulu ruení zanikla. Na tomto základČ dospČl odvolací soud k následujícím závČr m: 1/ Dohoda ze dne 7. prosince 2000 je platná. Jejím úelem bylo zajistit závazek (správnČ pohledávku) ze smlouvy o úvČru do výše 15 milión K nČkolika zajiš ovacími instituty, p iemž využití všech zp sob zajištČní je limitováno ástkou 15 milión K. Ze všech zajištČní bylo proto možné požadovat plnČní toliko do výše 15 milión K. 2/ P estože na uspokojení zajištČné pohledávky uhradil zástavní dlužník do konkursní podstaty (spolenosti A) 15 milión K, (zajištČnému) vČ iteli bylo vyplaceno (vzhledem k ustanovení § 28 odst. 4 ZKV) jen 10.492.469,40 K. 3/ P i posouzení, zda za situace, kdy zástavní dlužník složil do konkursní podstaty celou zajištČnou pohledávku, ale (zajištČnému) vČ iteli bylo v d sledku ustanovení § 28 odst. 2 a 4 ZKV vyplaceno pouze 70 % ze složené ástky, je žalovaný oprávnČn požadovat úhradu zbylé ástky z titulu ruení, vyšel odvolací soud z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2036/2009, uve ejnČného pod íslem 25/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jde o rozsudek velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2011, který je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu) [dále jen R 25/2012 ]. Podle tohoto rozsudku tam, kde uritá osoba zajiš uje pohledávku v i úpadci svým majetkem nČkolika r znými zp soby a nikoliv jen omezenČ (zástavou), nýbrž celým svým majetkem (ruením), není plnČním poskytnutým do konkursu vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání z titulu zástavního práva (v p ípadČ, že šlo o plnČní poskytnuté ve výši zástavou zajištČné pohledávky) zbavena povinnosti doplatit na úhradu zajištČné pohledávky z titulu ruení ástku, které se v d sledku omezení založeného ustanovením § 28 odst. 2 a 4 uvedeného zákona nedostalo na úhradu zajištČné pohledávky zajištČnému vČ iteli ze složené ástky. 4/ Dlužník zajiš oval splnČní pohledávky svČdící p vodnČ bance K, jednak zástavním právem z ízeným na nemovitostech jednak ruením podle ruitelského prohlášení ze dne 7. prosince 2000. 5/ Na pohledávku žalovaného ve výši 15 milión K byla v pr bČhu konkursu vedeného na majetek osobního dlužníka vyplacena pouze ástka 10.492.469,40 K, poskytnutá z titulu z ízeného zástavního práva. Proto nemohl být dlužník (jenž byl jak zástavním dlužníkem, tak ruitelem), zbaven povinnosti doplatit na úhradu zajištČné pohledávky z titulu ruení ástku, které se v d sledku omezení založeného ustanovením § 28 odst. 2 a 4 ZKV nedostalo žalovanému ze složené ástky. 129 ICm 3085/2011 129 ICm 3084/2011 29 ICdo 28/2013

6/ Jelikož žalovanému nebyla v konkursu vedeném na majetek osobního dlužníka vyplacena ástka 4.537.530,60 K, z stalo mu i nadále právo, aby její úhradu požadoval po dlužníku z titulu jeho ruitelského závazku. Dlužník byl s úhradou této ástky v prodlení od 16. ervence 2005, takže žalovanému vzniklo rovnČž právo na zákonné úroky z prodlení ve výši 2.467.795 K. 7/ Námitku promlení vznesenou žalobci nemČl odvolací soud za d vodnou, s tím, že pohledávka ze smlouvy o úvČru byla splatná nejpozdČji dne 10. prosince 2007 (splatnou se ovšem stala v pr bČhu roku 2004), žalobce ji uplatnil žalobou podanou u soudu 26. ervence 2005 a po zjištČní úpadku dlužníka ji p ihlásil do insolvenního ízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podali (v rozsahu týkajícím se mČnícího výroku o vČci samé a výroku o nákladech ízení) oba žalobci dovolání, jehož p ípustnost vymezují ve smyslu ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ) argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena, pop ípadČ má být posouzena jinak , namítajíce, že je dán dovolací d vod dle § 241a odst. 1 o. s. . (tedy, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci) a požadujíce, aby Nejvyšší soud zmČnil rozsudek odvolacího soudu v napadené ásti tak, že rozsudek insolvenního soudu se i potud potvrzuje a žalobc m se p iznává náhrada náklad odvolacího ízení, p ípadnČ, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v dotené ásti zrušil a vČc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. V mezích uplatnČného dovolacího d vodu snášejí dovolatelé výhrady: I. K d vodu vzniku pohledávky. Potud dovolatelé obsáhle vytýkají odvolacímu soudu, že p iznal žalovanému pohledávku z titulu nedoplatku vzniklého neopodstatnČnou aplikací § 28 odst. 4 ZKV, kterou však žalovaný nep ihlásil do insolvenního ízení. II. K ustanovením § 178 a § 179 insolvenního zákona. Odvolací soud nerespektoval úpravu, která má elit p ihlašování pohledávek ve výši p esahující jejich skutenou velikost, pohledávek deklarovaných nepravdivČ jako zajištČné, p ípadnČ pohledávek s tvrzeným lepším po adím, než jaké mají (§ 176, § 178, § 179 insolvenního zákona). Pominul totiž, že žalovaný p ihlásil podáním ze 14. zá í 2011 neexistující pohledávku ve výši 15 milión K, opírající se o zajištČní samostatným ruitelským závazkem a uzav el, že existuje pohledávka v rozsahu neuspokojené ásti poskytnutého plnČní (30 %). Za této situace dovolatelé poukazují na to, že nebyla-li p ihlášena zajištČná pohledávka, mČl soud v souladu s ustanovením § 179 insolvenního zákona aplikovat sankci spoívající v tom, že se nep ihlédne ani k jiné (by zajištČné) pohledávce, tedy v konkrétním p ípadČ k pohledávce identifikované spoleným závazkem se stanoveným po adím zajištČní. III. K hodnocení d kaz . Odvolací soud sice uvádí, že doplnil a zopakoval dokazování, nesdČlil však, na základČ eho dospČl k jinému skutkovému zjištČní než insolvenní soud. P i hodnocení d kaz pak nepostupoval podle § 132 o. s. ., když nep ihlédl ke všemu, co vyšlo za ízení najevo, vetnČ toho, co uvedli úastníci (zejména eho se žalovaný domáhal a jaké projevy v le v tomto ohledu uinil). K tČmto výtkám na adresu odvolacího soudu dovolatelé odkazují na sp. zn. 30 Cdo 1802/2010 (mínČn je z ejmČ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ervna 2010, sp. zn. 30 Cdo 1802/2010), s tím, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu zd raz ující nezbytnou návaznost mezi skutkovými zjištČními a úvahami p i hodnocení d kaz na stranČ jedné a právními závČry na stranČ druhé. IV. K (ne)existenci p isouzené pohledávky 1/ Potud dovolatelé p edevším namítají, že poté co zástavní dlužník (a souasný ruitel) p ivodil úplným zaplacením zánik samotné pohledávky dle § 170 odst. 1 písm. a/ nebo písm. e/ ob. zák., potažmo zástavního práva, tím, že v intencích § 27 odst. 5 ZKV uhradil do konkursní podstaty osobního dlužníka zajištČnou pohledávku nebo složil cenu zástavy, již zástavní vČ itel nem že žádat úhradu téže pohledávky (její ásti) v insolvenním ízení vedeném na majetek zástavního dlužníka (ruitele). Zanikla-li penČžitá pohledávka úplným zaplacením na úet správce konkursní podstaty (tedy splnČním dle § 559 odst. 1 ob. zák.), nem že dále p etrvávat v podobČ neuspokojené ásti (v režimu § 28 odst. 4 ZKV) a k její úhradČ již nelze uplatnit žádný zajiš ovací institut. 2/ Dovolatelé v této souvislosti míní, že odvolací soud na vČc nesprávnČ aplikoval závČry obsažené v R 25/2012, jež vychází z jiných skutkových závČr . K tomu dále uvádČjí, že skutková odlišnost posuzované vČci od R 25/2012 spoívá v tom, že: -zástava nebyla sepsána do konkursní podstaty úpadce (spolenosti A), -zástavní dlužník neplnil do konkursní podstaty osobního dlužníka zástavou, nýbrž vyplacením zajištČné pohledávky, -zaplacená ástka (15 milión K) nep edstavuje výtČžek zpenČžení zástavy, i když s ní správce konkursní podstaty nakládá dle § 28 odst. 2 ZKV, -zajiš ovací instituty (zástavní právo, ruení) zde nep sobí samostatnČ, ale tvo í ucelený soubor prost edk mající stanovené po adí (na základČ dohody ze 7. prosince 2000), -hodnota pohledávky zajištČná z titulu zástavního práva není jiná než z titulu ruení (15 milión K), -pohledávka i zástavní právo zanikly dle § 559 odst. 1 a § 170 odst. 1 písm. a/ ob. zák., -žalovaný p ihlásil pohledávku v i zástavnímu dlužníku poté, co byl zrušen konkurs (dle § 44 odst. 1 písm. d/ ZKV) na majetek osobního dlužníka. 3/ D vod k vylouení aplikace závČr R 25/2012 spat ují dovolatelé i v tom, že vzhledem k lánku 5 na ízení Rady (ES) . 1346/2000, ze dne 29. kvČtna 2000, o úpadkovém ízení, (eská verze na ízení byla uve ejnČna ve Zvláštním vydání ú edního vČstníku EU (Kapitola 19, Svazek 01, str. 191-208, dne 20. srpna 2004) vyluuje (podle jejich názoru) aplikaci § 28 odst. 4 ZKV. V. K neopodstatnČnosti úrok z prodlení. Potud dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že není jasné, jak dospČl k výši úrok z prodlení a potud namítají, že ízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištČní, které nemá podle obsahu spisu v podstatné ásti oporu v provedeném dokazování. Míní též, že odvolací soud rozhodl o p íslušenství pohledávky v rozporu se závČry uvedenými ve stanovisku 129 ICm 3085/2011 129 ICm 3084/2011 29 ICdo 28/2013 obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006, sp. zn. Cpjn 202/2005 (uve ejnČném pod íslem 39/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobce a/ (dále též jen dovolatel a/ ) své dovolání dále doplnil (podáním z 28. ervna 2013) o výhrady podle nichž: 1/ Odvolací soud nerespektoval posloupnost zajištČní danou dohodou ze 7. srpna 2000 (jež dovoluje vymáhat plnČní z titulu ruení až po realizaci zástavy a po plnČní smČnených avalist ). 2/ ZávČry odvolacího soudu vedou k tomu, že dlužník (coby zajiš ovatel pohledávky ve výši 15 milión K) zaplatí 130 % pohledávky. 3/ Odvolací soud zatížil rozhodnutí poetní chybou [p i úhradČ ve výši 10.492.469,40 K iní nesplacený zbytek jistiny do ástky 15 milión K ástku 4.507.530,60, nikoli ástku 4.537.530, 60 K (o 30 tisíc K vyšší)]. 4/ ýásteným zpČtvzetím p ihlášky, motivovaným snahou vyhnout se p ípadným sankcím dle § 178 insolvenního zákona, žalovaný zámČrnČ obchází zákon. 5/ Žalovaný zmČnil výši pohledávky po jejím zjištČní (poté, co p vodní výši pohledávky pop el insolvenní správce i dlužník). 6/ Odvolací soud se nezabýval (ne)platností smlouvy o postoupení pohledávky ze 17. ervence 2007. 7/ Odvolací soud nezkoumal platnost procesní plné moci vystavené žalovaným zástupci žalovaného, p iemž pohledávku p ihlásil jménem žalovaného nČkdo, kdo k tomu nebyl ádnČ zmocnČn. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud se nejprve zabýval p ípustností dovolání v této vČci. I. K výroku o nákladech ízení. V dané vČci m že být dovolání p ípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. . (nejde o žádný z p ípad uvedených v § 238a o. s. .). To platí i pro dovolateli výslovnČ napadený akcesorický výrok o nákladech ízení (k tomu srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. kvČtna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uve ejnČné pod íslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. . je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v em spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání. M že-li být dovolání p ípustné jen podle § 237 o. s. ., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splnČné, p iemž k projednání dovolání nepostauje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. . (i jeho ásti). K vymezení p ípustnosti dovolání srov. p edevším usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. zá í 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uve ejnČné pod íslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V rozsahu, v nČmž dovolání smČ ují proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech ízení, jsou neprojednatelná, jelikož potud dovolatelé žádné výhrady k vČcné správnosti tohoto výroku neuplat ují (a žádné právní otázky v mezích § 237 o. s. . neotevírají). Nejvyšší soud tudíž v této ásti odmítl dovolání jako nep ípustná podle ustanovení § 243c odst. 1 vČty první o. s. . II. K mČnícímu výroku o vČci samé. Potud je dovolání p ípustné dle § 237 o. s. ., když v posouzení, zda se závČry obsažené v R 25/2012 beze zbytku uplatní tam, kde t etí osoba zajiš ovala pohledávku za pozdČjším úpadcem zástavou i osobním ruením maximálnČ do sjednané výše (zde 15 milión K), jde o vČc dovolacím soudem nezodpovČzenou. K d vodnosti dovolání. S p ihlédnutím k tomu, že podle § 241a odst. 1 o. s. . lze s úinností od 1. ledna 2013 dovolání podat pouze z d vodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spoívá na nesprávném právním posouzení vČci (a nikoli již pro tzv. skutkový dovolací d vod uplatnitelný pro dovolací ízení omezenČ p ed 1. lednem 2013 na základČ tehdejšího znČní § 241a odst. 3 o. s. .), shledává Nejvyšší soud pro výsledek dovolacího ízení v této vČci právnČ bezcennými všechny skutkové námitky, jež dovolatelé v dovolání uplat ují p edevším v argumentaci k d vodu vzniku pohledávky. P i posuzování dovolacích d vod podle obanského soudního ádu ve znČní úinném p ed 1. lednem 2013 platilo, že ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími d vody taxativnČ vypotenými v § 241a odst. 2 a 3 o. s. . neplatí vztah p íiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnČní druhého); srov. shodnČ nap . d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. íjna 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uve ejnČného pod íslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudku velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. íjna 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uve ejnČného pod íslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. P i úvaze, zda právní posouzení vČci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. . správné, tedy dovolací soud vycházel ze skutkových závČr odvolacího soudu a nikoli z tČch skutkových závČr , které v dovolání na podporu svých právních argument (p ípadnČ) nejprve zformuloval sám dovolatel. Pro tyto úely se též nezabýval námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu vČci, z nČjž vyšel odvolací soud, snesl prost ednictvím dovolacích d vod dle § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. . Shora formulované závČry platí pro posouzení d vodnosti dovolání podle obanského soudního ádu ve znČní úinném od 1. ledna 2013 tím více, že skutkový dovolací d vod nemá dovolatel od uvedeného data v bec k dispozici. Je tedy vyloueno posuzovat správnost právního posouzení vČci odvolacím soudem na základČ skutkových závČr , na kterých rozhodnutí odvolacího soudu nespoívá a které pro pot ebu svých odlišných právních závČr v dovolání zformuloval dovolatel sám. OstatnČ, vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že p iznal žalovanému pohledávku z titulu nedoplatku vzniklého neopodstatnČnou aplikací § 28 odst. 4 ZKV, nikoli pohledávku z titulu ruení, pak se vymezují v i závČru, na kterém napadené rozhodnutí nespoívá; z nČj je naopak bez jakýchkoli pochyb patrno (srov. str. 6 odst. 1 od vodnČní napadeného rozhodnutí), že odvolací soud rozhodoval o pravosti pohledávky z titulu osobního ruení dlužníka za splnČní pohledávky žalovaného v rozsahu, v nČmž nezanikla plnČním z titulu zástavního práva. 129 ICm 3085/2011 129 ICm 3084/2011 29 ICdo 28/2013

Argumentace obsažená v p edchozím odstavci iní zjevnČ neopodstatnČnou též dovolací námitku spojenou s ustanoveními § 178 a § 179 insolvenního zákona (odvolatelé potud nejprve nesprávnČ tvrdí, že odvolací soud rozhodoval o pohledávce z titulu zástavního práva a pak se pozastavují nad tím, že pohledávka byla p ihlášena jako nezajištČná). O tom, že pohledávka z titulu ruení uplatnČná vČ itelem (p ihlašovatelem) v i (insolvennímu) dlužníku coby ruiteli je jen na tomto základČ pohledávkou nezajištČnou, žádných pochyb není. Budiž v této souvislosti rovnou eeno, že okolnost, že p ihlašovatel pohledávky vezme pohledávku ástenČ zpČt proto, aby se vyhnul p ípadným sankcím dle § 178 insolvenního zákona (namítaná dovolatelem a/ v doplnČní jeho dovolání) je právnČ nevýznamná; takový postup s sebou nenese žádné negativní d sledky (srov. k tomu nap . též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ervence 2014, sen. zn. 29 NSýR 82/2012, uve ejnČné v asopise Soudní judikatura íslo 1, roník 2015, pod íslem 10). Totéž ostatnČ platí o dopl ující námitce dovolatele a/, že žalovaný zmČnil výši pohledávky po jejím zjištČní (dovolatel a/ potud nesprávnČ neiní rozdíl mezi ásteným zpČtvzetím p ihlášky pohledávky a její zmČnou co do d vodu nebo výše, stejnČ jako nesprávnČ užívá výraz zjištČní pohledávky pro stav, kdy byla naopak pop ena). Dovolací výhrady k hodnocení d kaz odvolacím soudem jsou rovnČž právnČ bezcenné, nebo potud platilo a platí, že samotné hodnocení d kaz (opírající se o zásadu volného hodnocení d kaz zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. .) nelze úspČšnČ napadnout žádným dovolacím d vodem (srov. nap . d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSýR 29/2009, uve ejnČného pod íslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vetnČ tam zmínČného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uve ejnČný pod íslem 1/1997 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu). Ned vodnou shledává Nejvyšší soud bez dalšího též námitku dovolatele a/, že aplikaci § 28 odst. 4 ZKV vyluovalo ustanovení lánku 5 na ízení o úpadkovém ízení. Dovolatel a/ v této souvislosti ani netvrdí skutenosti, z nichž by mČlo vyplývat, že konkursní ízení vedené na majetek osobního dlužníka bylo konkursním ízením s evropským mezinárodním prvkem (konkursní a insolvenní ízení, v nichž se evropský mezinárodní prvek nevyskytuje, do p sobnosti na ízení o úpadkovém ízení nespadají) a takový závČr neplyne ani ze skutkového stavu, z nČjž v dané vČci vyšly soudy nižších stup . Jen jako obiter dictum budiž dodáno, že z dikce lánku 5 na ízení o úpadkovém ízení, z jeho výkladu v komentá ové literatu e ani z judikatury Evropského soudního dvora se nepodává, že by jeho prost ednictvím byla upravena práva zajištČných vČ itel k jinému majetku než k tomu, který se nachází v jiném lenském státu Evropské Unie (pro který platí na ízení o úpadkovém ízení) než v tom, v nČmž bylo zahájeno úpadkové (v pomČrech námitky konkursní) ízení. Nejvyšší soud nicménČ shledává dovolání opodstatnČnými co do námitky, že na danou vČc nedopadají závČry obsažené v R 25/2012. Odvolací soud založil své skutkové a právní závČry v dané vČci též na obsahu dohody ze 7. prosince 2000, z níž se podávalo, že:

1/ K zajištČní ásti pohledávky zástavního vČ itele (banky K) ze smlouvy o úvČru, jejíž výše je limitována ástkou 15 milión K se z izuje zástavní právo k oznaeným nemovitostem (v Plzni) ve vlastnictví (pozdČjšího insolvenního) dlužníka (lánek I.). 2/ K zajištČní shora uvedené (stejné) ástky avalují spolenost D, J. K., žalobce b/ a J. P. každý do výše 15 milión K vlastní blankosmČnku (lánek II.). 3/ Pohledávka banky K je dále zajištČna ruitelským prohlášením žalobce b/ ze 7. prosince 2000, omezeným do ástky 15 milión K (lánek III.). 4/ Banka se zavazuje, že p i nutnosti realizace shora uvedeného zajištČní pohledávky se bude ídit následujícím po adím: a/ realizace zástavního práva k nemovitostem, uplatnČní nároku z titulu avalu smČnky, b/ uplatnČní nároku z titulu ruení. Smluvní strany souasnČ sjednávají, že po adí realizace zajištČní pod písm. a/ p edchozího odstavce je ponecháno zcela na v li banky K, p iemž p ípadné využití obou zp sob zajištČní je limitováno ástkou 15 milión K. Smluvní strany dále sjednávají, že banka K je oprávnČna p istoupit k uplatnČní nároku z titulu ruení (dle písm. b/ p edchozího odstavce) pouze v p ípadČ, že souet výnosu prodeje zástav a plnČní smČnených avalist nedosáhne ástky 15 milión K. V takovém p ípadČ se výše nároku banky rovná rozdílu mezi ástkou dosaženou realizací p edchozího zajištČní a ástkou 15 milión K (lánek IV.) V R 25/2012 Nejvyšší soud uzav el, že tam, kde uritá osoba zajiš uje pohledávku v i úpadci svým majetkem nČkolika r znými zp soby a nikoliv jen omezenČ (zástavou), nýbrž celým svým majetkem (ruením), není plnČním poskytnutým do konkursu vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání z titulu zástavního práva (v p ípadČ, že šlo o plnČní poskytnuté ve výši zástavou zajištČné pohledávky) zbavena povinnosti doplatit na úhradu zajištČné pohledávky z titulu ruení ástku, které se v d sledku omezení založeného ustanovením § 28 odst. 2 a 4 uvedeného zákona nedostalo na úhradu zajištČné pohledávky zajištČnému vČ iteli ze složené ástky. Na podporu tohoto závČru bylo v R 25/2012 argumentováno i tím, že hodnota pohledávky uspokojované t etí osobou v pr bČhu konkursu vedeného na majetek osobního dlužníka z titulu ruení m že být jiná (vyšší) než hodnota pohledávky uspokojované z titulu zástavního práva v režimu § 27 odst. 5 ZKV. Základní skutkovou odlišností vČci zkoumané v R 25/2012 od vČci zkoumané v tomto ízení je pak právČ skutenost, že (insolvenní) dlužník zajiš oval pohledávku v i úpadci (spolenosti A) omezenČ jak z titulu zástavního práva (coby zástavní dlužník) tak z titulu ruení (coby ruitel)-do ástky 15 milión K. Srov. k tomu zejména obsah lánku IV. dohody ze 7. prosince 2000. Složením ástky 15 milión K do konkursní podstaty úpadce (spolenosti A) v režimu ustanovení § 27 odst. 5 ZKV v postavení zástavního dlužníka p ivodil (insolvenní) dlužník zánik zástavního práva [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 251/2004, uve ejnČný pod íslem 41/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 41/2007 )]. S ástkou, kterou zástavní dlužník (insolvenní dlužník) složil do konkursní podstaty úpadce (spolenosti A) coby osobního dlužníka jako cenu zástavy, se p itom nakládá jako s výtČžkem zpenČžení ve smyslu ustanovení § 28 odst. 2 ZKV (srov. opČt R 41/2007). Jinak eeno, šlo (v intencích lánku IV. dohody ze 7. prosince 2000) 129 ICm 3085/2011 129 ICm 3084/2011 29 ICdo 28/2013 o plnČní, jež mČlo charakter výnosu z prodeje zástav . PlnČním v této výši tedy zástavní dlužník (insolvenní dlužník) p ivodil i zánik svého zajištČní z titulu ruení. Právní posouzení vČci odvolacím soudem tudíž správné není. Dosavadní výsledky ízení ukazují, že o vČci m že již na tomto základČ rozhodnout p ímo dovolací soud, Nejvyšší soud ve shodČ s ustanovením § 243d písm. b/ o. s. . napadené rozhodnutí zmČnil v dovoláním doteném rozsahu. Za dané situace pokládal zárove za nadbytené zabývat se i dalšími (shora nevypo ádanými dovolacími námitkami). ZmČnou rozsudku odvolacího soudu v mČnícím výroku o vČci samé souasnČ došlo ke zhojení poetní chyby, na kterou v doplnČní dovolání p iléhavČ poukázal dovolatel a/ (rozdílem ástky 15 milión K a ástky 10.492.469,40 K je skutenČ ástka 4.507.530,60 K, nikoli ástka 4.537.530, 60 K). Tímto zp sobem došlo též k nápravČ vady ízení týkající se formulace mČnícího výroku rozsudku odvolacího soudu. Má-li totiž soud za to, že žaloba, kterou se popírající vČ itel (žalobce) domáhá urení, že žalovaný (jiný vČ itel) nemá pohledávku, kterou p ihlásil do insolvenního ízení vedeného na majetek (insolvenního) dlužníka, není zcela nebo zásti d vodnou, pak žalobu zcela nebo zásti zamítne [zamítnutím žaloby není v takovém p ípadČ urení (provedeném mČnícím výrokem napadeného rozhodnutí), že žalovaný pohledávku, kterou p ihlásil do insolvenního ízení vedeného na majetek (insolvenního) dlužníka, má]. Jelikož žalobci byli (pomČ ováno koneným výsledkem sporu) plnČ úspČšní, vzniklo jim též právo na náhradu úelnČ vynaložených náklad ízení (pro ízení p ed soudem prvního stupnČ dle § 142 odst. 1 o. s. ., pro odvolací ízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. . a pro dovolací ízení dle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. .). Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uve ejnČným pod íslem 116/2013 Sb. zrušil (s úinností od 7. kvČtna 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákon ) vyhlášku . 484/2000 Sb. jako neústavní a s p ihlédnutím ke sdČlení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, . Org. 23/13, k onomu nálezu, uve ejnČnému pod íslem 117/2013 Sb., již nelze urit odmČnu advokáta žalobc za ízení p ed soudy nižších stup podle vyhlášky . 484/2000 Sb. a je namístČ aplikovat vyhlášku Ministerstva spravedlnosti . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v rozhodném znČní (srov. shodnČ nap . rozsudek velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. kvČtna 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uve ejnČný pod íslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). OdmČna za zastupování advokátem (§ 137 odst. 2 o. s. .) v ízení p ed soudem prvního stupnČ u žalobce a/ sestává z celkem 4 úkon právní služby [p evzetí a p íprava zastoupení, písemné podání ve vČci samé z 22. kvČtna 2012 (. l. 42-46), úast p i jednání p ed soudem 23. ervence 2012 a písemné podání ve vČci samé z 30. ervence 2012, (. l. 72-79)]. OdmČna za zastupování advokátem (§ 137 odst. 2 o. s. .) v ízení p ed soudem prvního stupnČ u žalobce b/ sestává též z celkem 4 úkon právní služby [p evzetí a p íprava zastoupení, písemné podání ve vČci samé z 22. b ezna 2012 (. l. 25-28), úast p i jednání p ed soudem 23. ervence 2012 a písemné podání ve vČci samé z 30. ervence 2012 (. l. 72-79)]. S p ihlédnutím k dobČ zapoetí úkon právní služby p ísluší advokátu obou žalobc odmČna podle advokátního tarifu ve znČní úinném do 31. prosince 2012; srov. § 8 odst. 1 advokátního tarifu a p echodné ustanovení obsažené v lánku II vyhlášky . 486/2012 Sb., kterou se mČní vyhláška Ministerstva spravedlnosti . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znČní pozdČjších p edpis . Tarifní hodnotu, z níž se vypoítává mimosmluvní odmČna, iní ástka 25.000 K (§ 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní). Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 2.100 K za jeden úkon právní služby. Jelikož 2 z tČchto úkon právní služby [úast p i jednání p ed soudem 23. ervence 2012 a písemné podání ve vČci samé z 30. ervence 2012 (. l. 72-79)] byly spolenými úkony p i zastupování žalobc , odpovídá jednomu takovému úkonu právní služby ástka 1.680 K. Celkem tak jde o u každého z žalobc o odmČnu ve výši 7.560 K. S p ipotením náhrady hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý z tČchto úkon právní služby po 300 K u každého z žalobc jde u každého z žalobc o ástku 8.760 K. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby u každého žalobce ve výši 5.000 K p iznal Nejvyšší soud každému z žalobc k tíži žalovaného na náhradČ náklad ízení p ed soudem prvního stupnČ ástku 13.760 K (složená jistota jim bude vrácena). V odvolacím ízení sestává odmČna za zastupování advokátem (§ 137 odst. 2 o. s. .) u každého z žalobc ze t í úkon právní služby [vyjád ení k odvolání z 26. íjna 2012 (. l. 131-139), úast p i jednání p ed odvolacím soudem 4. dubna 2013 a úast p i jednání p ed odvolacím soudem 8. dubna 2013, p i kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí)]. Tarifní hodnotu, z níž se vypoítává mimosmluvní odmČna za první z tČchto úkon , iní ástka 25.000 K (§ 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu, ve znČní úinném do 31. prosince 2012). Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 2.100 K snížená o 20 % (šlo o spolený úkon p i zastupování žalobc ), tedy ástka 1.680 K. Tarifní hodnotu, z níž se vypoítává mimosmluvní odmČna za další dva tyto úkony, iní ástka 50.000 K (§ 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, ve znČní úinném do 7. kvČtna 2013). Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna za jeden takový úkon ve výši 3.100 K snížená o 20 % (šlo o spolený úkon p i zastupování žalobc ), tedy ástka 2.480 K. U posledního z tČchto úkon p itom takto urená mimosmluvní odmČna náleží ve výši jedné poloviny, tj. ástkou 1.240 K (§ 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu, v rozhodném znČní). Celkem tak jde o ástku 5.400 K (souet ástek 1.680 K, 2.480 K a 1.240 K). S p ipotením náhrady hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý z tČchto úkon právní služby po 300 K u každého z žalobc jde u každého z žalobc o ástku 6.300 K. Tu p iznal Nejvyšší soud každému z žalobc k tíži žalovaného na náhradČ náklad odvolacího ízení. V dovolacím ízení sestává odmČna za zastupování advokátem (§ 137 odst. 2 o. s. .) u každého z žalobc z jednoho úkonu právní služby (podání dovolání). Úkon spoívající v doplnČní dovolání žalobcem a/ Nejvyšší soud nepovažuje za úelnČ vynaložený náklad (nic nebránilo uplatnČní tam obsažené argumentace již v mezích p vodního dovolání). 129 ICm 3085/2011 129 ICm 3084/2011 29 ICdo 28/2013

Tarifní hodnotu, z níž se vypoítává mimosmluvní odmČna za tento úkon, iní ástka 50.000 K (§ 9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu, ve znČní úinném do 31. prosince 2013). Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odmČna ve výši 3.100 K snížená o 20 % (šlo o spolený úkon p i zastupování žalobc ), tedy ástka 2.480 K. S p ipotením náhrady hotových výdaj dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za tento úkon právní služby (300 K) u každého z žalobc jde u každého z žalobc o ástku 2.780 K. Tu p iznal Nejvyšší soud každému z žalobc k tíži žalovaného na náhradČ náklad dovolacího ízení. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnČní domáhat výkonu rozhodnutí.

V BrnČ 30. zá í 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.