KSPL 29 INS 14351/2012-B-29
KSPL 29 INS 14351/2012-B-29

USNESENÍ

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Pavlem Šaškem, Ph.D., v insolvenční věci dlužníka: David anonymizovano , anonymizovano , bytem Kpt. Jaroše 1021/2, 358 01 Kraslice, zahájené na návrh insolvenčního navrhovatele-věřitele: Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha, o návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření

takto:

Návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření, kterým by byla insolvenční správkyni JUDr. Dagmar Mixové uložena povinnost opatřil revizní znalecký posudek o obvyklé ceně nemovitostí náležejících do majetkové podstaty dlužníka a do okamžiku jeho vypracování se zdržet jakéhokoliv jednání vedoucího ke zpeněžení těchto nemovitostí, se zamítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 17. února 2014 (doručené zdejšímu soudu dne 18. února 2014) navrhl dlužník, aby insolvenční soud vydal předběžné opatření, na jehož základě by byla insolvenční správkyni uložena povinnost obstarat revizní znalecký posudek ke zjištění obvyklé ceny nemovitostí zapsaných do majetkové podstaty dlužníka, a dle kterého by se do okamžiku vypracování revizního znaleckého posudku insolvenční správkyně zdržela veškerého jednání vedoucímu ke zpeněžení daných nemovitostí. Tento návrh odůvodnil tím, že některé údaje uvedené ve znaleckém posudku č. 1040/2013 vyhotoveném Renátou Havířovou (znalkyní z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhadu nemovitostí) jsou záměrně zkreslené, dále nebyly zohledněny určité skutečnosti týkající se rekonstrukce (a potažmo zhodnocení) nemovitosti a znalecký posudek tak neodpovídá skutečnosti (konkrétní výtky ke znaleckému posudku dlužník uvádí ve svém návrhu na předběžné opatření zveřejněné pod dokumentem B-27).

Dlužník dále uvedl, že insolvenční správkyně byla na tyto nesrovnalosti upozorněna a k nápravě neučinila ničeho. Závěrem dlužník vyjádřil obavu, že nemovitosti budou prodány pod cenou, neboť vzhledem ke skutečnostem uvedeným znalkyní ve znaleckém posudku o ně není dostatečný zájem.

Tato tvrzení dlužník opřel o navrhované důkazy-odhadem obvyklé ceny nemovitosti č. 52/2007 zhotoveným ke dni 1. prosinci 2007 Ing. Zdeňkem Kubinčanem (nikoliv znalcem jmenovaným v souladu se zákonem č. 36/1967, o znalcích a tlumočnících) 1040/2013 zhotovený ke dni 4. března 2013 znalkyní Renátou Havířovou pro účely insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu4) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení § 102 odst. 1 o.s.ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. d) a e) o.s.ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy, něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

Podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle ustanovení § 409 odst. 2 věta prvá IZ dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění.

V prvé řadě se soud neztotožňuje se závěrem dlužníka, že by insolvenční správkyně jakýmkoliv způsobem poškodila dlužníka a jeho věřitele tím, že přes upozornění na dlužníkovy výtky ke znaleckému posudku neučinila ničeho. Dlužník neosvědčil svá tvrzení, že insolvenční správkyně nepostupovala s péčí řádného hospodáře a neuvedl relevantní skutečnosti, které by vedly k závěru, že postup insolvenční správkyně vedl k poškození zajištěných věřitelů a dlužníka tím, že nemovitost je podhodnocena a minimální zájem o ní je pouze odrazem negativního popisu jejího stavu znalkyní.

Soud dále uvádí, že obstát nemohla ani tvrzení opírající se o důkazy navrhované dlužníkem. V argumentaci stojící na předložených odhadech obvyklé ceně nemovitostí dlužník vychází z domněnky, že byla-li cena předmětných nemovitostí na konci roku 2007 stanovená odhadem obvyklé ceny nemovitosti na 2.500.000,-Kč, pak k březnu 2013 musí některých částí budovy, která ji jako celek zhodnotila (v podrobnostech viz dlužníkův návrh pod dokumentem B-27). Soud dodává, že obvyklá cena nemovitosti stanovená znaleckým posudkem soudní znalkyně Renáty Havířové ke dni 4. března 2013 je 1.490.000,-Kč. Soud má za to, že dlužník ve své argumentaci nedostatečně zvážil vývoj na trhu s nemovitostmi, který od roku 2011 zaznamenal silný klesající zájem o reality (tento trend pokračuje do současné doby). Dlužník svou představu o ceně nemovitosti vytrhl z kontextu několikaletého vývoje cen nemovitostí a zájmu o ně, a proto jeho argument soud považuje za irelevantní.

O nižší (než dlužníkem míněné) ceně nemovitosti svědčí rovněž skutečnost, že o nemovitost je minimální zájem i za situace, kdy je nabízena za cenu nižší než za cenu stanovenou znaleckým posudkem znalkyně Renáty Havířové. Soud je toho názoru, že nevznikla-li do současné doby vážná nabídka u této ceny, kterou navrhovatel považuje za nízkou, není pravděpodobné, že by se podařilo zpeněžit předmět zajištění za vyšší cenu.

Návrhem na vydání předběžného opatření se dlužník dále domáhal toho, aby soud uložil insolvenčnímu správci povinnost zdržet se úkonů směřujících ke zpeněžení nemovitostí náležejících do majetkové podstaty dlužníka, a to do okamžiku opatření revizního znaleckého posudku insolvenčním správcem. Vydáním předběžného opatření se tedy dlužník dožadoval omezit výkon funkce insolvenčního správce, ke které patří rovněž zpeněžování majetkové podstaty.

S odkazem na ustanovení § 74 odst. 1 o.s.ř., dle kterého může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, je nutné zdůraznit, že insolvenční správce není účastníkem řízení. Jak uvedl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 1 VSPH 723/2013: je třeba přihlédnout k tomu, že insolvenční správce je procesním subjektem sui generis a předběžným opatřením lze ukládat povinnosti zásadně toliko účastníkům řízené, a dále: správce není účastníkem řízení, a proto i přiměřená aplikace ustanovení občanského soudního řádu či insolvenčního zákona týkajících se institutu předběžného opatření je vůči němu v insolvenčním řízení vyloučena.

Mimo to je insolvenční soud přesvědčen, že povinností insolvenčního správce je vést insolvenční řízení tak, aby došlo k poměrnému uspokojení věřitelů; v případě vyhovění návrhu na předběžné opatření by byli věřitelé zkráceni na svých zákonných právech. Soud zdůrazňuje, že podle § 76 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 102 o.s.ř. se dlužník nemůže domáhat uložení takové povinnosti, která směřuje proti naplnění účelu insolvenčního řízení, tj. řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, to vše za situace, kdy insolvenční soud vykonává nad insolvenčním správcem dohlédací a dohlížecí činnost.

V neposlední řadě vzal soud v úvahu také vyjádření insolvenční správkyně k námitce dlužníka proti znaleckému posudku ke dni 29. ledna 2014, vyjádření zaměstnance realitní kanceláře Západoreal, s.r.o., jejímž prostřednictvím jsou nemovité věci dlužníka nabízeny, spořitelny, a.s., jakožto zajištěného věřitele (vše pod dokumentem B-28), a uzavřel, že tato vyjádření pouze názor soudu podtrhují.

Soud má tedy za to, že již ze skutkových tvrzení popsaných v návrhu na předběžné opatření směřujícím proti výkonu funkce insolvenčního správce je zřejmé, že návrhu nemůže být vyhověno. Ze shora uvedených důvodů proto postupoval tak, že návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření zamítl.

Poučení: Proti tomuto lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, 306 17 Plzeň, a to ve lhůtě 15 dní od okamžiku jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku nebo v případě doručování zvláštním způsobem dlužníku nebo insolvenčnímu správci ve stejné lhůtě počítáno ode dne jeho doručení zvláštním způsobem.

Krajský soud v Plzni dne 21. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D., v.r. Martina Semecká samosoudce