KSPL 29 INS 11667/2017-A
č. j. KSPL 29 INS 11667 man 1 VSPI I 1912/2017-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud vPraze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy ]UDL Františka Kučery a soudců ]UDr. Jiřího Goldsteina a ]UDr. Jiřího Karety v insolvenční věci dlužníků: a) Roman anonymizovano , anonymizovano , bytem Alej Svobody 60, 523 00 Plzeň

13) Monika anonymizovano , narozená 15. 3. 1979, bytem Bzenecká 1034/8, 323 00 Plzeň oba zastoupeni advokátkou Mgr. Libuší Hrůšovou, sídlem Goethova 5, 501 00 Plzeň

() odvolání dlužníků proti usnesení Iirajskěho soudu v Plzni ze dne 21. srpna 2017, č. j. KSPL 29 INS 11667/2017-A 10 takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. srpna 2017, č. j.A 10 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil navrhovatelům insolvenčního řízení dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč ve lhůtě sedmi dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) dále těž IZCÚ vysvětlil účelem institutu zálohy a uvedl, že dne 5. 6. 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení. S ohledem na to, že z insolvenčního návrhu a přiložených příloh nebylo lze usoudit na dostatečnost majetku dlužníků, který by postačoval na krytí nákladů insolvenčního řízení, rozhodl soud o povinnosti dlužníků složit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužníci totiž nevlastní žádný hodnotnější majetek, dlužnice má příjem ze zaměstnání v průměrně výši 13.585 Kč, zároveň má vyživovací povinnost vůči svěmu manželu a vůči ?) nezletilým dětem. Dlužník uvedl, že má příjem z podnikání ve výši cca 15.000 Kč. Předpoklad plnění dlužníků formou splátkověho kalendáře tak činí cca 7,80 %.

Záloha ve výši 30.000 Kč se soudu jevila v daněrn případě jako přiměřená, neboť dlužníci ve svěm návrhu a seznamu závazků uvedli závazky o souhrnně hodnotě cca 780.000 Kč. Za výše uvedené situace není předpoklad, že dlužníci uhradí alespoň 30 % svých nezajištěných závazků a je tak vysoká pravděpodobnost, že nebude na místě řešit úpadek formou oddlužení, nýbrž v úvahu připadajícím konkursem. jeví se pak logickým stanovit odpovídající výši zálohy v relaci na předpokládanou odměnu a hotově výdaje insolvenčního správce při konkurzu (vyhl. č. 313 / 2007 Sb.), kde nejnižší odměna insolvenčního správce podle Š 1 odst. 5 činí 45.000 Kč, a to proto, aby v jeho počáteční fázi insolvenčního řízení nechyběly finanční prostředky k úhradě těchto nároků insolvenčního správce.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza I ííulštrunková.

9.

2 líčil-'Iu 29 LNS 11667/ 2017 1 VSPH 1912/2017

Proti tomuto usnesení podali dlužníci včasné odvolání a namítali, že již ke svému návrhu na povolení oddlužení doložili soudu veškeré podklady nutné pro posouzení jejich aktuální majetkové a finanční situace. Z těchto je zřejmé, že jim jejich majetková situace neumožňuje uloženou zálohu uhradit. Soud přesto přistoupil k uložení povinnosti uhradit zálohu na insolvenční řízení, a to ve výši 30.000 Kč. Je přitom na soudu, aby zvážil konkrétní okolnosti celé věci a zálohu stanovil jako zálohu přiměřenou, když dlužníci namítají, že s ohledem na jejich situaci je stanovené výše zálohy částkou nepřiměřenou, pro ně nereálnou, a pokud by měla být záloha ponechána ve výše uvedené částce, znamenalo by to znemožnění řešení jejich situace oddlužením, resp. řešení jejich finanční situace vůbec. je přitom zřejmé, že návrh na povolení oddlužení podali sami dlužníci, kteří sami uvedli, že jen některé jejich závazky jsou závazky z podnikání. Záloha na oddlužení přitom běžně v obdobných případech bývá ukládána v rozsahu 3.000 5.000 Kč, jak ostatně musí být soudu z jeho rozhodovací praze známo. Závazky dlužníků jsou v podstatně výši tvořeny závazky vzniklými nikoliv z podnikání, ovšem s ohledem na to, že jsou povinni uvést veškeré své dluhy do návrhu, uvedli rovněž ty, které pocházejí z jeho podnikatelské činnosti jen jednoho z dlužníků (manželů) Za této situace se jeví jako nepřiměřeně, pokud je dlužníkům, z nichž jen jeden je podnikatelem, ukládána povinnost k záloze v polovině zákonem stanovené výše zálohy. Je proto dle názoru dlužníků namístě uloženou zálohu přiměřeným způsobem snížit, aby bylo možné ji uhradit a tím zajistit, že řízení bude v režimu oddlužení provedeno. Z tohoto důvodu žádali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a zálohu přiměřeným způsobem snížil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle Š 108 odst. 1 IZ ve znění do 30. 6. 2017 (insolvenční řízení bylo zahájeno 5. 6. 2017, proto je třeba aplikovat ustanovení insolvenčního zákona ve znění před novelou provedenou s účinností od 1.7.2017 zákonem č. 64/ 2017 Sb. ' viz Přechodná ustanovení tohoto zákona čl. ll odstavec 1), insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit msolvenčnírnu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, jesli zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50,000 Kč. ]e-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Účelem institutu zálohy podle Š 108 IZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (S 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkově podstaqr postačujícím (bytí částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkově podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddluženD a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena odlišně.

Shodu s pivopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

10.

1 l.

12.

13.

14.

15.

]. v ort-1 13:12; LULI

Soud [. stupně dovodil, že úpadek dlužníků nebude moci být řešen navrhovaným oddlužením, nýbrž konkursem, a proto uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Tento závěr soudu I. stupně, pro výsledek odvolacího řízení ovšem stěžejní, však dlužníci ve svém odvolání nikterak nerozporovali, když svou odvolací argumentaci zaměřili výhradně na okolnosti z hlediska projednávané problematiky toliko podružné. Protože ani z obsahu spisu není úsudek insolvenčního soudu stran nedostatečnosti majetkově nabídky dlužníků nikterak zpochybněn, je možno uzavřít, že podmínky pro uložení zálohy byly dány.

Shodné se stanoviskem insolvenčního soudu nahlíží i odvolací soud na otázku její výše. Je přitom namístě zdůraznit, že soud I. stupně vysvětlil, proč pokládal za poměrů věci odpovídajícím požadovat zálohu právě ve výši 30.000 Kč, přičemž k výhradám dlužníků odkazujících na jiná řízení, vnichž je záloha požadována řádově nižší, možno uvést, že tam, kde lze důvodně očekávat povolení oddlužení (bez zbytečného odkladu), se záloha nevyžaduje vůbec (viz Š 108 odst. 1 IZ), v případě, kdy se oddlužení jeví možná pravděpodobným, je namístě uvažovat o záloze v dolní polovině zákonem stanovené sazby, V souzené věci však, opakovaně to budiž uvedeno, insolvenční soud podmínky pro povolení oddlužení neshledal, proto výši zálohy vázal k nákladům obvykle spojeným s důvodně očekávaným konkursem.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která vkonkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje v případě jejího určení dle 8 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/ 2007 Sb. obvykle nejméně částky 45.000 Kč (bez event. připočtení 21 % DPI I), přičemž podle Š 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci těž odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v nnniinální výši 45000 Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000 Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Při vědomí toho, že majetková situace dlužníků se oproti stavu, z nějž vycházel soud I. stupně, nikterak podstatně k lepšímu nezměnila, pokládá odvolací soud zálohu ve výši 30.000 Kč daným poměrům odpovídající, když tato částka se jeví přiměřenou pro úhradu bezprostředně vzniklých výdajů.

Veden názory vysvětlenými výše odvolací soud postupoval podle Š 219 o, s. ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 16. února 2018

JUDr. František Kučera v. r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková,