KSPL 27 INS 5902/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD CESKÉ REPUBLIKY KSPL 27 INS 5902/2011 29 NSČR 121/2015-B-113

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška V insolvenční věci dlužníka Eduarda Holzhausera, narozeného 15. července 1964, bytem V Karlových Varech, Hornická 33, PSČ 360 01, zastoupeného JUDr. Jiřím Fílou, advokátem, se sídlem VKarlových Varech, Závodní 391/96, PSČ 360 06, vedené u Krajského soudu V Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 5902/2011, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu V Praze ze dne 23. července 2015, č.j. KSPL 27 INS 5902/2011, 1 VSPH 289/2015-B-71, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodněnt

Usnesením ze dne 21. ledna 2015, č. j. KSPL 27 INS 5902/2011-B-62, Krajský soud V Plzni (dále jen insolvenční soud ) prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod 1. výroku) a určil, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod 11. výroku).

Insolvenční soud vyšel při rozhodování o způsobu řešení dlužníkova úpadku z toho,

1/ Usnesením ze dne 23. srpna 2011, č. j.-A-6, zjistil úpadek dlužníka.

2/ S insolvenčním návrhem podaným dlužníkem nebyl spojen návrh na povolení oddlužení.

Na tomto základě insolvenční soud cituje ustanovení 5 106 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) uzavřel, že s ohledem na výše uvedené nezbylo než prohlásit konkurs na majetek dlužníka, neboť jiné řešení jeho úpadku nepřichází V úvahu.

Vrchní soud V Praze V záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka usnesení insolvenčního soudu o prohlášení konkursu potvrdil.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že V dané věci je jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs. Přitom zdůraznil, že nepodal-li dlužník návrh na povolení oddlužení současně s insolvenčním návrhem, později jak plyne z ustanovení 5 390 odst. 1 insolvenčního zákona tak již učinit nemůže. Z tohoto důvodu také nebylo nutné dlužníka vyzývat k doplnění jeho návrhu, popř. nařizovat za účelem volby řešení úpadku jednání.

Úpadek dlužníka pak V poměrech dané věci nelze řešit ani reorganizací, neboť dlužník není podnikatelem (% 316 odst. 2 insolvenčního zákona).

Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení 5 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení % 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení Věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno, je souladné s jednoznačnou dikcí ustanovení 5 106 odst. 1 a 5 390 odst. 1 věty první insolvenčního zákona a odpovídá rovněž ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

1/ Opravný prostředek směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu 5 4 odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není V úpadku (& 158 insolvenčního zákona). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 70/2012.

2/ Závěr, že oddlužení jako sanační forma řešení úpadku dlužníka je vyloučeno, je možno přijmout především tehdy, nepodá-li dlužník, jako jediná k tomu oprávněná osoba, návrh na povolení oddlužení V době stanovené insolvenčním zákonem, konkrétně ve lhůtách vymezených ustanovením % 390 odst. 1 insolvenčního zákona (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sen. zn. 29 NSČR 39/2012, uveřejněného V časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2013, pod číslem 98, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 5/2014, uveřejněného pod číslem 61/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

3/ Ustanovení % 390 odst. 1 insolvenčního zákona ukládá insolvenčnímu soudu povinnost poučit dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení jen V případě, že insolvenční návrh podá jiná osoba než dlužník. Smysl takového poučení tkví V tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele (srov. již zmiňovaná usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 39/2012 asen. zn. 29 NSČR 70/2012, popř. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sen. zn. 29 NSČR 79/2016).

Na uvedených závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoliv měnit ani V nyní projednávané Věci.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku 11, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. ktomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění V insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu

A7 i\DL/R lálláUlD zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. listopadu 2017

JUDr. Jiří Zavázal v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafaj ová, DiS.