KSPL 27 INS 5483/2009
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSPL 27 INS 5483/2009 122 ICm 2658/2011 29 ICdo 79/2014-166

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Ji ího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobkynČ Marie Veverkové, narozené , bytem v zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Polská 61/4, PSý 360 01, proti žalované MiroslavČ Šafránkové, MBA, MSc., se sídlem v Praze 5, Bellušova 1846, PSý 155 00, jako insolvenní správkyni dlužníka Rudolfa Veverky, o urení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 122 ICm 2658/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Rudolfa Veverky, narozeného 29. zá í 1947, bytem v Nové Roli, Mezirolí 86, PSý 362 25, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 5483/2009, o dovolání žalobkynČ proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014, . j. 122 ICm 2658/2011, 103 VSPH 79/2013-105 (KSPL 27 INS 5483/2009), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

Od vodnČní:

Rozsudkem ze dne 20. listopadu 2012, . j. 122 ICm 2658/2011-66, zamítl Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenní soud ) žalobu, kterou se žalobkynČ (Marie Veverková) domáhala v i žalované (MiroslavČ Šafránkové, MBA, MSc., jako insolvenní správkyni dlužníka Rudolfa Veverky) urení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 15. zá í 2011 (blíže identifikované ve výroku) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech ízení (bod II. výroku). K odvolání žalobkynČ Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. dubna 2014, . j. 122 ICm 2658/2011, 103 VSPH 79/2013-105 (), potvrdil rozsudek insolvenního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího ízení (druhý výrok). Usnesením ze dne 16. íjna 2014, . j. 122 ICm 2658/2011-153 (které nabylo právní moci 5. listopadu 2014), opravil insolvenní soud chybu v k estním jménČ žalobkynČ v záhlaví svého rozsudku z 20. listopadu 2012. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkynČ dovolání, jehož p ípustnost vymezuje na základČ ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena. Odvolacímu soudu vytýká dovolatelka nesprávné právní posouzení vČci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení.

S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže a vydaná od 1. ledna 2001-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud dovolání, jež m že být p ípustné jen podle § 237 o. s. . a pro nČž neplatí žádné z omezení p ípustnosti vypotených v § 238 o. s. ., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. . Napadené rozhodnutí je totiž v závČru, na kterém spoívá [že ízení o žalobČ dle ustanovení § 289 odst. 3 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), o urení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpenČžení majetkové podstaty mimo dražbu, se musí úastnit všichni, kdo ji uzav eli, p ípadnČ jejich právní nástupci, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které nemá Nejvyšší soud d vod se odchýlit ani v této vČci]. ShodnČ srov. již odvolacím soudem zmínČný rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ýSR ze dne 29. února 1988, sp. zn. 3 Cz 61/87, uve ejnČný v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ýSR, íslo 2, roník 1988, pod íslem 36, ze kterého dále vychází ve stejném duchu nap .: 1/ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 1998, sp. zn. 3 Cdon 1522/96, uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 2, roník 1999, pod íslem 12, 2/ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. kvČtna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1701/99, 3/ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ervence 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2002, uve ejnČný pod íslem 19/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, 4/ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 28 Cdo 2290/2003, 5/ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2005, sp. zn. 30 Cdo 246/2005, 6/ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ervna 2005, sp. zn. 21 Cdo 2770/2004, 7/ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2005, sp. zn. 30 Cdo 2604/2004 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. I. ÚS 85/06), 8/ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 30 Cdo 2806/2005, 9/ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. b ezna 2006, sp. zn. 30 Cdo 483/2006 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 2164/07), 10/ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 217/2005, 11/ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. 21 Cdo 2689/2005 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. III. ÚS 1017/07), 12/ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 21 Cdo 2964/2006, 13/ usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. zá í 2012, sp. zn. 29 Cdo 1879/2011 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 28. b ezna 2013, sp. zn. II. ÚS 4783/2012), 122 ICm 2658/2011 29 ICdo 79/2014

Srov. dále i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 1994, sp. zn. 4 Cdo 7/94, uve ejnČný pod íslem 42/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Insolvenní zákon pro p ípad podání žaloby o urení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpenČžení majetkové podstaty mimo dražbu, omezil (v § 289 odst. 3) dobu, do které lze takovou žalobu podat (podle úpravy úinné do 31. prosince 2013 se tak mohlo stát do skonení insolvenního ízení a podle úpravy úinné od 1. ledna 2014 lze takovou žalobu podat u insolvenního soudu nejpozdČji do 3 mČsíc ode dne zve ejnČní smlouvy v insolvenním rejst íku). Uril také (pro dobu do 31. prosince 2013 v § 289 odst. 3 ásti vČty za st edníkem, ve spojení s § 159 odst. 1 písm. f/ a v dobČ od 1. ledna 2014 v § 159 odst. 1 písm. f/), že jde o incidenní spor. Tím, že p íslušná ustanovení insolvenního zákona omezují (vymezují) dobu, do které lze nejpozdČji podat takovou urovací žalobu a že p edurují (vymezením, že jde o incidenní spor) k projednání takové urovací žaloby v prvním stupni insolvenní soud, však žádným zp sobem nemČní (neotevírají dovolacímu soudu k posouzení jako otázku, která dosud nebyla vy ešena) výše oznaené ustálené judikatorní závČry, jež podmi ují úspČšnost urovací žaloby tohoto typu tím, že sporu se musí úastnit (a již jako žalobci nebo žalovaní) všechny strany napadané smlouvy. Dodržení této podmínky (bez které musí být žaloba zamítnuta) je podle ustálené judikatury výlunČ vČcí žalobce (zde dovolatelky), když soud v doteném smČru nemá pouovací povinnost. Srov. nap . nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95, uve ejnČný pod íslem 2/1996 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. íjna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uve ejnČné pod íslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Výrok o nákladech dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ., když dovolání bylo odmítnuto a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího ízení nebyly zjištČny. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 27. listopadu 2014

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.