KSPL 27 INS 4224/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSPL 27 INS 4224/2011 29 NSýR 2/2014-B-43

USNESENÍ Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Petra Gemmela a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a Mgr. Milana Poláška v insolvenní vČci dlužníka Vítka Hájka, narozeného 12. íjna 1965, bytem ve Spáleném Po íí, Lipnice 44E, zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem, se sídlem v Plzni, Malá 43/6, PSý 301 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 4224/2011, o zproštČní funkce insolvenního správce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. zá í 2013, . j. KSPL 27 INS 4224/2011, 2 VSPH 489/2013-B-26, takto:

Dovolání se zamítá. Od vodnČní:

Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 13. zá í 2013, . j., 2 VSPH 489/2013-B-26, potvrdil usnesení ze dne 5. b ezna 2013, . j.-B-18, jímž Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenní soud ) nevyhovČl návrhu dlužníka (Vítka Hájka) na zproštČní JUDr. Josefa Cupky funkce insolvenního správce dlužníka. Odvolací soud-vycházeje z ustanovení § 32 odst. 1 a § 36 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona) a odkazuje na skutková zjištČní uinČná insolvenním soudem-uzav el, že za relevantní d vody, pro nČž m že insolvenní soud zprostit insolvenního správce funkce, považuje zejména skutenost, že p i výkonu své funkce neplní insolvenní správce ádnČ povinnosti vyplývající pro nČj z ustanovení § 36 insolvenního zákona, liknavČ provádí soupis majetkové podstaty, zpenČžuje majetek podstaty v rozporu s ustanoveními § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 insolvenního zákona, neplní povinnost uzav ít smlouvu o pojištČní odpovČdnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce nebo ve vČci postupuje nekvalifikovanČ. D ležitým d vodem pro zproštČní funkce správce m že být také skutenost, že bezd vodnČ nesplní závazný pokyn insolvenního soudu nebo zajištČného vČ itele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vylouení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na mí e a intenzitČ pochybení m že vést i zjištČní ojedinČlého, le závažného porušení d ležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené (insolvenním) soudem k tomu, že (insolvenní) soud zprostí správce funkce; obvykle se však-jde-li se o pochybení ménČ závažné-omezí na to, že využije svého oprávnČní uložit správci po ádkovou pokutu. Dále odvolací soud poukázal na korespondenci vedenou mezi dlužníkem (jeho zástupcem) a insolvenním správcem, týkající se prodeje majetku dlužníka sloužícího k zajištČní pohledávky vČ itele . 4 (ýeskomoravské stavební spo itelny, a. s.), na jejímž základČ považoval za vyvrácené námitky dlužníka o tom, že insolvenní správce je nekontaktní a neposkytuje dlužníku (jeho zástupci) pot ebné informace o p ipravovaném zpenČžování nemovitostí, jež jsou p edmČtem zajištČní.

S poukazem na ustanovení § 398 odst. 3 vČty poslední, § 409 odst. 3 a § 289 odst. 3 insolvenního zákona shledal námitky dlužníka ohlednČ minimální prodejní ceny nemovitostí, vetnČ jeho (niím nepodložených) obav o prodeji pod cenou, p edasnými s tím, že dlužníku nic nebrání v tom, aby (p ípadný) znalecký posudek o cenČ nemovitostí p edložil insolvennímu soudu k posouzení, nehledČ na to, že platnost smluv, jimiž dojde ke zpenČžení mimo dražbu, lze napadnout žalobou. KonenČ odvolací soud doplnil, že není-li dlužník spokojen s rozsahem informací, jež mu insolvenní správce poskytuje, m že požádat insolvenní soud, aby v rámci dohlédací innosti podle ustanovení § 11 insolvenního zákona urité listiny i vysvČtlení od správce vyžádal a založil je do insolvenního spisu; že by tak uinil, se z obsahu spisu nepodává . Jelikož odvolací soud (ve shodČ s insolvenním soudem) dospČl k závČru, že v ízení nebylo zjištČno, že by insolvenní správce neplnil ádnČ své povinnosti nebo nepostupoval p i výkonu funkce s odbornou péí anebo že by závažnČ porušil d ležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem, usnesení insolvenního soudu jako vČcnČ správné potvrdil, když jiný názor dlužníka na cenu nemovitostí a jiné p edstavy o pr bČhu insolvenního ízení d vodem pro zproštČní správce jeho funkce být nem že . Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za p ípustné podle ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), maje za to, že dovolacím soudem dosud nebyla vy ešena otázka, zda je insolvenní správce povinen plnit informaní povinnost v i dlužníkovi a pokud tak neiní, zda jde o porušení jeho povinností a dále, zda v p ípadČ, že soud a vČ itelský výbor dosud neschválili prodej mimo dražbu ve smyslu ustanovení § 289 insolvenního zákona, m že insolvenní správce init úkony smČ ující k takovému prodeji mimo dražbu, respektive zda zatížení majetkové podstaty náklady souvisejícími s prodejem mimo dražbu p ed tím, než dojde ke schválení takového prodeje ve smyslu ustanovení § 289 insolvenního zákona, je porušením povinnosti insolvenního správce jednat s odbornou péí . Dovolatel namítá existenci dovolacího d vodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spoívá na nesprávném právním posouzení vČci. Dovolatel rekapituluje dosavadní pr bČh ízení a konstatuje , že soudy obou stup se s jeho námitkami ádnČ nevypo ádaly a ve svých rozhodnutích vycházely výlunČ ze sdČlení insolvenního správce. Poukazuje na nedostatky ve skutkových zjištČních co do povČ ení znalce provedením znaleckého posudku a (p ípadného) provedení prodeje nemovitostí dlužníka realitní kancelá í Naxos, a. s. . Takový postup považuje za rozporný s procesními zásadami, právními p edpisy i ustálenou rozhodovací praxí. Dále akcentuje, že má-li insolvenní správce v i dlužníkovi, s jehož majetkem hospoda í, urité povinnosti, nem že jednat libovolnČ a k tíži dlužníka, nebo to nebude insolvenní správce, nýbrž dlužník, z jehož majetku budou p ípadné náklady na znalce i realitní kancelá hrazeny, respektive, jehož majetek bude prodán pod cenou . Je jistČ právem, ba dokonce povinností dlužníka, zajímat se o to, jakým zp sobem je s jeho majetkem nakládáno a starat se o to, aby mu postupem správce nevznikla škoda, respektive, aby nemusel hradit zbytené náklady, které si insolvenní správce usmyslí. Insolvenní správce pak má nepochybnČ v i dlužníkovi informaní povinnost, nebo je odpovČdný nejen vČ itel m, ale i dlužníkovi, který má nap . možnost domáhat se v i správci náhrady škody, stejnČ tak jako má právo podat návrh na zproštČní insolvenního správce funkce, pokud tento neplní ádnČ své povinnosti . 29 NSýR 2/2014

V této souvislosti má dovolatel za to, že insolvenní správce informaní povinnost ve vztahu k nČmu neplní a na v dovolání specifikované dopisy nereaguje. DospČly-li soudy nižších stup k závČru, že insolvenní správce informaní povinnost ve vztahu k dlužníkovi (o zamyšlených úkonech ve vČci, týkají-li se dlužníka i jeho majetku) nemá, respektive, že neplnČní takové informaní povinnosti není porušením povinností insolvenního správce ve smyslu ustanovení § 32 insolvenního zákona, je jejich právní posouzení vČci nesprávné. KonenČ dovolatel zd raz uje, že podniká-li insolvenní správce nákladné úkony jako je zadání znaleckého posudku i uzav ení zprost edkovatelské smlouvy s realitní kancelá í , aniž by soud i vČ itelský výbor v bec s takovým prodejem vyslovil souhlas, a nep edložil-li dlužníku (ani soudu) pokyn zajištČného vČ itele ke zpenČžení nemovitostí, nejedná s péí ádného hospodá e a zjevnČ zatČžuje majetkovou podstatu dlužníka zcela zbytenými náklady. Za takové situace jsou úkony insolvenního správce, realitní kancelá e i znalce p inejmenším p edasné, nebo není z ejmé, zda pokyn zajištČného vČ itele není v rozporu se zákonem, respektive není z ejmé, zda insolvenní soud nestanoví podmínky prodeje v jiném rámci, než v jakém postupuje insolvenní správce . P itom dovolatel nČkolikrát insolvenního správce kontaktoval s tím, že by mČl zájemce o koupi nemovitostí, ten sdČlení zcela ignoroval a prodej nemovitostí zadal realitní kancelá i, která nepochybnČ nezprost edkuje prodej zdarma, nýbrž za peníze dlužníka . Zadáním prodeje nemovitostí realitní kancelá i z Prahy a vypracování znaleckého posudku znalci z Prahy se navíc zvýší náklady s tím spojené minimálnČ o cestovné a výše popsané jednání tak nelze považovat po hospodá ské stránce za pelivé . Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soud nižších stup zrušil a vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2013) je dáno tím, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno p ed 1. lednem 2014. Dovolání dlužníka je p ípustné podle ustanovení § 237 o. s. . a to k ešení otázky dovolatelem otev ené, dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu bezezbytku nezodpovČzené. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Podle ustanovení 5 insolvenního zákona insolvenní ízení spoívá zejména na tČchto zásadách: a) insolvenní ízení musí být vedeno tak, aby žádný z úastník nebyl nespravedlivČ poškozen nebo nedovolenČ zvýhodnČn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení vČ itel ; b) vČ itelé, kte í mají podle tohoto zákona zásadnČ stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenním ízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva vČ itele nabytá v dobré ví e p ed zahájením insolvenního ízení omezit rozhodnutím insolvenního soudu ani postupem insolvenního správce; d) vČ itelé jsou povinni zdržet se jednání, smČ ujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenní ízení, ledaže to dovoluje zákon. Podle ustanovení § 11 insolvenního zákona p i výkonu dohlédací innosti insolvenní soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají pr bČhu insolvenního ízení, iní opat ení pot ebná k zajištČní jeho úelu a ukládá povinnosti, týkající se innosti jednotlivých subjekt ízení (odstavec 1). Insolvenní soud je oprávnČn vyžadovat od insolvenního správce zprávy a vysvČtlení o jeho postupu, nahlížet do jeho út a konat pot ebná šet ení. Je oprávnČn dávat insolvennímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k uritým otázkám stanovisko vČ itelského výboru (odstavec 2). Podle ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona insolvenního správce, který neplní ádnČ své povinnosti nebo který nepostupuje p i výkonu své funkce s odbornou péí anebo který závažnČ porušil d ležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, m že insolvenní soud na návrh vČ itelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Uiní tak zpravidla po slyšení insolvenního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodlenČ. Podle ustanovení § 230 insolvenního zákona správou majetkové podstaty se rozumí zejména innost, jakož i právní úkony a opat ení z ní vyplývající, pokud smČ uje k tomu, aby a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranČní, zniení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým urením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou innost rozumnČ oekávat se z etelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním p íležitostem, d) byly vymoženy pohledávky dlužníka vetnČ plnČní z neplatných a neúinných právních úkon (odstavec 1). Jde-li o správu vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištČní pohledávky, je insolvenní správce vázán pokyny zajištČného vČ itele, smČ ujícími k ádné správČ; je-li zajištČných vČ itel více, mohou tyto pokyny udČlit insolvennímu správci pouze spolenČ. Insolvenní správce m že tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že nesmČ ují k ádné správČ; v takovém p ípadČ požádá insolvenní soud o jejich p ezkoumání v rámci dohlédací innosti (odstavec 2). Podle ustanovení § 398 odst. 3 insolvenního zákona p i oddlužení plnČním splátkového kalendá e je dlužník povinen po dobu 5 let mČsínČ splácet nezajištČným vČ itel m ze svých p íjm ástku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být p i výkonu rozhodnutí nebo p i exekuci uspokojeny p ednostní pohledávky. Tuto ástku rozvrhne dlužník prost ednictvím insolvenního správce mezi nezajištČné vČ itele podle pomČru jejich pohledávek zp sobem ureným v rozhodnutí insolvenního soudu o schválení oddlužení. ZajištČní vČ itelé se uspokojí jen z výtČžku zpenČžení zajištČní; p i tomto zpenČžení se postupuje obdobnČ podle ustanovení o zpenČžení zajištČní v konkursu. Podle ustanovení § 409 insolvenního zákona od schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e má dispoziní oprávnČní k p íjm m, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S takto nabytými p íjmy je dlužník povinen naložit zp sobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e (odstavec 1). Dispoziní oprávnČní k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v dobČ schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištČní (odstavec 2). Majetek, který slouží k zajištČní, zpenČží insolvenní správce po schválení oddlužení plnČním splátkového kalendá e, nejd íve však po zjištČní pravosti, výše a po adí zajištČné pohledávky, požádá-li o to zajištČný vČ itel. VýtČžek zpenČžení vydá zajištČnému vČ iteli; p itom postupuje obdobnČ podle ustanovení o zpenČžení zajištČní v konkursu (odstavec 3). Podle ustanovení § 293 insolvenního zákona jde-li o zpenČžení vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištČní pohledávky, je insolvenní správce vázán pokyny zajištČného vČ itele smČ ujícími ke zpenČžení; je-li zajištČných vČ itel více, mohou tyto pokyny udČlit insolvennímu správci pouze spolenČ. Insolvenní správce m že tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že p edmČt zajištČní lze zpenČžit výhodnČji; v takovém p ípadČ požádá insolvenní soud o jejich p ezkoumání v rámci dohlédací innosti. 29 NSýR 2/2014

Nejvyšší soud v prvé adČ p ipomíná, že ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona pat í k právním normám s relativnČ neuritou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena p ímo právním p edpisem a které tak p enechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém p ípadČ vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, p edem neomezeného okruhu okolností. Dále Nejvyšší soud zd raz uje, že rozhodovací praxi soud p i výkladu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona sjednotil tím, že pod íslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uve ejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. ervna 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014. V tomto usnesení oznaený odvolací soud formuloval a od vodnil závČr, od nČhož nemá Nejvyšší soud d vod se odchýlit ani v pomČrech projednávané vČci, podle kterého d ležitým d vodem pro zproštČní funkce insolvenního správce ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona je zejména skutenost, že p i výkonu funkce neplní insolvenní správce ádnČ povinnosti vyplývající pro nČj z ustanovení § 36 insolvenního zákona, liknavČ provádí soupis majetkové podstaty, zpenČžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo s ustanovením § 226 odst. 5 insolvenního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzav ít smlouvu o pojištČní odpovČdnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým d vodem m že být též skutenost, že insolvenní správce bezd vodnČ nesplní závazný pokyn insolvenního soudu nebo zajištČného vČ itele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vylouení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na mí e a intenzitČ pochybení insolvenního správce m že vést soud ke zproštČní správce funkce i zjištČní ojedinČlého, le závažného, porušení d ležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. Insolvenní zákon výslovnČ neupravuje informaní povinnost insolvenního správce v i dlužníku, jehož úpadek je ešen oddlužením ve formČ plnČní splátkového kalendá e, ohlednČ postupu smČ ujícího k uspokojení pohledávky zajištČného vČ itele (§ 398 odst. 3 vČta poslední a § 409 odst. 3 insolvenního zákona ve spojení s § 286 a násl. insolvenního zákona). NicménČ ze zásady obsažené v ustanovení § 5 písm. a) insolvenního zákona (podle níž musí být insolvenní ízení vedeno tak, aby žádný z úastník nebyl nespravedlivČ poškozen nebo nedovolenČ zvýhodnČn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení vČ itel ), jež se nepochybnČ vztahuje i na dlužníka (§ 14 odst. 1 insolvenního zákona), lze dovodit, že projeví-li dlužník (vážný a shora zmínČné zásadČ insolvenního ízení odpovídající) zájem o to, jakým zp sobem hodlá insolvenní správce postupovat p i uspokojení pohledávky zajištČného vČ itele, mČlo by se mu dostat (od insolvenního správce, pop ípadČ od insolvenního soudu) takových informací, aby mČl možnost se k postupu insolvenního správce vyjád it. Na druhé stranČ ovšem nelze p ehlédnout, že základním informaním zdrojem o pr bČhu insolvenního ízení je insolvenní rejst ík, v nČmž insolvenní soud zve ej uje chronologicky s uvedením okamžiku vložení: a) rozhodnutí insolvenního soudu vydaná v insolvenním ízení a v incidenních sporech, b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenním soudem ohlednČ dlužníka, nestanoví-li insolvenní zákon jinak a c) další informace, o kterých tak stanoví insolvenní zákon (§ 419 a násl. insolvenního zákona). Dále jsou práva dlužníka v insolvenním ízení chránČna tím, že dlužníku jsou písemnosti v insolvenním ízení doruovány, nestanoví-li insolvenní zákon jinak, zvláš (§ 75 odst. 2 insolvenního zákona), p iemž dlužník (jako úastník insolvenního ízení) má rovnČž právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a init si z nČho výpisy a opisy (§ 44 odst. 1 o. s. ., ve spojení s § 7 a § 126 odst. 1 insolvenního zákona). KonenČ, má-li dlužník oprávnČné pochybnosti o správnosti postupu insolvenního správce v souvislosti s uspokojením pohledávky zajištČného vČ itele, m že požádat insolvenní soud, aby v rámci dohlédací innosti (§ 10 a § 11 insolvenního zákona) zjednal nápravu. Promítnuto do pomČr projednávané vČci a s p ihlédnutím ke skutkovému stavu, na jehož základČ soudy nižších stup vybudovaly (následné) právní posouzení a jehož správnost nelze dovoláním po právu zpochybnit (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. .), shledává Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu vČcnČ správným. Argumentace dovolatele vztahující se k (ne)poskytnutí informací insolvenním správcem ohlednČ možného postupu dlužníkem tvrzeného zájemce o koupi zástavy, výtČžek jejíhož zpenČžení mČl sloužit k uspokojení pohledávky zajištČného vČ itele, je totiž zjevnČ nep ípadná již proto, že povinnost insolvenního správce poskytovat (zvláš ) t etím osobám pouení o tom, jak se mají chovat, chtČjí-li se úastnit (jako zájemci o koupi zástavy) procesu zpenČžení zajištČní, z insolvenního zákona (ani ze zásad insolvenního ízení) neplyne. Jde-li o výhrady týkající se ohledání zástavy za úelem jejího ocenČní, vetnČ prohlídky zástavy, v tomto smČru dovolatel odvolacímu soudu (a insolvennímu soudu) vytýká pochybení p i hodnocení d kaz a souasnČ (posuzováno podle obsahu dovolání) neúplnost skutkových zjištČní. P itom hodnocení d kaz nelze se z etelem na zásadu volného hodnocení d kaz zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. . úspČšnČ napadnout žádným dovolacím d vodem. K tomu srov. nap . d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSýR 29/2009, uve ejnČného pod íslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (vetnČ tam zmínČného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uve ejnČný pod íslem 1/1997 Sbírky nález a usnesení Ústavního soudu) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ervence 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uve ejnČný v asopise Soudní judikatura . 9, roník 2005, pod íslem 145. Navíc o tom, zda insolvenní správce má být zproštČn funkce (podle § 32 insolvenního zákona), rozhoduje insolvenní soud po slyšení insolvenního správce (tedy na základČ vysvČtlení, jež insolvenní správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštČní) a na základČ obsahu insolvenního spisu, jenž by mČl p íslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatnČnosti návrhu, aby insolvenní správce byl zproštČn funkce, pak insolvenní soud zásadnČ p ijímá na základČ obsahu spisu, aniž by formálnČ provádČl dokazování listinami tvo ícími obsah insolvenního spisu. Je tomu tak i proto, že postupuje-li insolvenní správce p i výkonu funkce svČdomitČ a s odbornou péí (§ 36 odst. 1 insolvenního zákona), projevuje se to zpravidla i dokumentací jeho postupu (lhostejno, zda na vyžádání insolvenního soudu p i výkonu dohlédací innosti nebo prost ednictvím insolvenního spisu) a nedČje-li se tak, jsou p ípadné nedostatky postupu insolvenního správce patrny právČ již z insolvenního spisu. Tomu ostatnČ odpovídá též zákonem p edepsaný požadavek, aby insolvenní soud rozhodl o podaném návrhu neprodlenČ (§ 32 odst. 1 poslední vČta insolvenního zákona). Na základČ informací, které insolvenní správce (dle skutkových závČr soud nižších stup ) ohlednČ zamýšleného postupu p i uspokojení pohledávky zajištČného vČ itele dlužníku sdČlil (tj. že obdržel pokyn zajištČného vČ itele k zpenČžení zástavy a zaal init kroky za úelem vypracování znaleckého posudku k cenČ zástavy), si dlužník musel být vČdom toho, jak hodlá insolvenní správce ve vČci uspokojení pohledávky zajištČného vČ itele postupovat. MČl-li za to, že informace, které obdržel od insolvenního správce, nejsou 29 NSýR 2/2014 dostatené, mohl se obrátit na insolvenní soud, který by oprávnČnost jeho požadavku posoudil a p ípadnČ v tomto smČru uinil opat ení pot ebné k zajištČní úelu insolvenního ízení. Další námitky dlužníka se soust ećují k dovolatelem tvrzenému jednání insolvenního správce v rozporu s péí ádného hospodá e , když insolvenní správce podle názoru dovolatele-zadal znalecký posudek (k ocenČní zástavy) a uzav el zprost edkovatelskou smlouvu s realitní kancelá í, aniž by (insolvenní) soud i vČ itelský výbor schválil prodej zástavy mimo dražbu, respektive stanovil podmínky prodeje. I v tomto smČru jsou obavy dovolatele p inejmenším p edasné, když posouzení úelnosti (i naopak zbytenosti) vynaložených náklad bude odvislé (až) od okolností, jež mČly nastat v budoucnu. Navíc i zde platí, že o svých pochybnostech co do správnosti postupu insolvenního správce mČl dlužník p edevším informovat insolvenní soud, jenž disponuje oprávnČními ke zjednání nápravy. V pomČrech dané vČci je tak zjevné, že výhrady vznesené dlužníkem, vetnČ skuteností plynoucích z obsahu spisu, nenasvČdují závČru, podle nČhož by insolvenní správce porušil své povinnosti ve vztahu k dlužníku. Samotná nespokojenost dlužníka s tím, jak ho informuje insolvenní správce o svém postupu, jde-li o úkony smČ ující ke zpenČžení zástavy a k uspokojení pohledávky zajištČného vČ itele z výtČžku zpenČžení, vetnČ (ne)úelnosti i (ne)hospodárnosti tČchto úkon , není (nem že být) d vodem ke zproštČní funkce insolvenního správce (§ 32 insolvenního zákona). Jelikož se dovolateli prost ednictvím uplatnČného dovolacího d vodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepoda ilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. . zamítl. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolateli, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 26. srpna 2015

JUDr. Petr G e m m e l, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.