KSPL 27 INS 19201/2013
KSPL 27 INS 19201/2013 KSPL 27 INS 19205/2013 1 VSPH 513/2015-B-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: 1) Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČO 12572853, 2) Helena anonymizovano , nar. 31. 5. 1953, oba bytem Blížejov 199, PSČ 345 45, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 27 INS 19201/2013-B-25, KSPL 27 INS 19205/2013-B-32 ze dne 23. ledna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 27 INS 19201/2013-B-25, KSPL 27 INS 19205/2013-B-32 ze dne 23. ledna 2015 se v bodu II. výroku p o t vr zu j e s tím, že se z bodu II. výroku vypouští slovo následujících . Odvolání proti ostatním bodům výroku usnesení se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni výše uvedeným usnesením v bodu I. výroku schválil oddlužení dlužníků Jiřího anonymizovano a Heleny anonymizovano , v bodu II. výroku jim uložil povinnost po dobu následujících pěti let nebo do úplného zaplacení všech zjištěných pohledávek platit postupem podle tohoto usnesení prostřednictvím ustanoveného insolvenčního správce pravidelně měsíčně, nejpozději k poslednímu dni v kalendářním měsíci, ze všech svých příjmů uvedených ve výroku IV., které získají po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, přičemž z takto určené částky pak insolvenční správce nejprve vyplatí zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce v přiznané výši ve výroku III. tohoto usnesení a dále pak další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou; po jejich plném uspokojení zůstatek, maximálně však ve výši 10.000 Kč měsíčně, po jejich plném uspokojení rozvrhne v daném poměru mezi nezajištěné věřitele, postupuje pak dle výroku V. V bodu III. výroku soud přiznal insolvenčnímu správci Mgr. Františku Burešovi odměnu a náhradu hotových výdajů, v bodu IV. výroku přikázal plátci příjmů dlužníků provádět z měsíční mzdy či jiného postižitelného příjmu dlužníka srážky ze mzdy v rozsahu uvedeném ve výroku II. a přikázal dlužníkům hradit insolvenčnímu správci zálohy dle bodu II. výroku ze zahraničních příjmů, mají-li zahraničního plátce, z příjmů ze své podnikatelské činnosti, jakož i z ostatních příjmů. Soud dále insolvenčnímu správci (bod V. výroku) a dlužníkům (bod VI. výroku) uložil povinnosti související se schváleným oddlužením, věřitelům uložil sdělit insolvenčnímu správci bankovní spojení KSPL 27 INS 19205/2013 1 VSPH 513/2015

(bod VII. výroku) a konstatoval, že insolvenčním správcem je v době vydání usnesení Mgr. František Bureš (bod VIII. výroku).

Body I. a II. výroku usnesení odůvodnil soud tím, že usnesením č. j.z 25. 9. 2013 zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce. Z obsahu insolvenčního spisu a zejména ze zprávy insolvenčního správce soud zjistil, že měsíční čisté příjmy dlužníků (22.925 Kč u dlužníka, 10.308 Kč u dlužnice) umožňují schválit oddlužení plněním splátkového kalendáře. K výši měsíční splátky soud poukázal na ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona a uvedl, že dlužníci svou včasnou žádost o nižší splátky doplnili podáním z 25. 9. 2014, ve kterém navrhli hradit měsíčně 8.000 Kč. Soud nejdříve v návaznosti na § 398 odst. 4 insolvenčního zákona provedl kalkulaci, zda hodnota plnění, kterou při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek. Zjistil, že výše zjištěných nezajištěných pohledávek činí 822.759,21 Kč, tudíž dlužníci by byli schopni z tzv. zabavitelné částky uhradit všem nezajištěným věřitelům po dobu 5 let částku 730.470 Kč (tj. 13.808 Kč x 60 měsíců), sníženou o pohledávky za majetkovou podstatou (odměna a náhrada hotových výdajů ve výši celkem 54.000 Kč + případně DPH) a pohledávky na roveň postavené pohledávkám za majetkovou podstatou, tedy 88,78% nezajištěných pohledávek. Při posuzování žádosti dlužníků soud přihlédl k důvodům, které vedly k úpadku dlužníků, k celkové výši jejich závazků, k dosavadní a očekávané výši příjmů dlužníků, k opatřením, které dlužníci činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků. Dále soud při posuzování této žádosti přihlédl k podání dlužníků ze dne 25. 09. 2014 (B-21), ve kterém dlužníci mimo jiné uvedli výčet svých měsíčních výdajů. K výčtu nákladů dlužníků soud uvádí, že v nezabavitelné částce jsou již zohledněny náklady na bydlení, energie, stravu, ošacení, rozhlasové a televizní poplatky, hygienické potřeby. Zabavitelná částka z příjmu dlužníka (22.925 Kč měsíčně) činí 12.094 Kč a zabavitelná částka z příjmu dlužnice (10.308 Kč měsíčně) činí 1.714 Kč. Při stanovení měsíční splátky oddlužení na 10.000 Kč měsíčně zůstane dlužníkům při zachování výše příjmů měsíčně částka 22.144 Kč (se zohledněním záloh na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce), s tím, že je zde předpoklad, že příjmy dlužníků se budou průběžně zvyšovat na základě jejich snahy o zajištění případných dalších nikoliv nezbytných potřeb. Měsíční náklady, které dlužníci vyčíslili v doplnění žádosti o stanovení nižších splátek činí v součtu 23.498 Kč, tedy rozdíl mezi částkou v dispozici dlužníků a jejich uvedenými náklady činí 1.354 Kč, tj. částku nikoli zásadní, a to zejména s ohledem na skutečnost, že dlužníci ve svých měsíčních nákladech uvedli i položky, které nejsou nezbytně nutné k provozu a fungování domácnosti, tj. zejména platba penzijního připojištění ve výši 500 Kč měsíčně, platba pojistného pro případ úrazu ve výši 219 Kč měsíčně, platba za připojení k internetu 400 Kč měsíčně, platby spojené s používáním mobilních telefonů 770 Kč měsíčně, hygienické potřeby 1.000 Kč. Součet těchto částek činí 2.889 Kč, tedy více o 1.535 Kč než je rozdíl mezi příjmem v dispozici dlužníků a jejich nezbytnými náklady. Regulací svých výdajů či zajištěním navýšení svých příjmů jsou pak dlužníci schopni plně uspokojovat své i ne nutné potřeby popřípadě i potřeby další. Za předpokladu měsíční srážky pro nezajištěné věřitele ve výši 10.000 Kč je pak předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů za dobu 5 let 61,01 %. Soud proto dospěl k závěru, že 10.000 Kč je přiměřenou měsíční splátkou nezajištěným věřitelům namísto dlužníky navrhované částky 8.000 Kč a zákonné splátky 13.808 Kč.

Dlužníci napadli usnesení odvoláním, ve kterém navrhli rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnili tím, že z příjmu dlužníka již byla prostřednictvím zaměstnavatele MD ELEKTRONIK s. r. o. KSPL 27 INS 19205/2013 1 VSPH 513/2015 prováděna srážka dle splátkového kalendáře v usnesení soudu prvního stupně č. j. KSPL 27 INS 19205/2013-B-10 ze 14. 4. 2014, na základě kterého uvedený zaměstnavatel zaplatil na účet majetkové podstaty celkem 109.575 Kč. Tuto skutečnost soud prvního stupně zcela opomněl a uložil dlužníkům splácet splátky po dobu dalších 60 měsíců. Tím bylo dlužníkům uloženo splácet splátky celkem po dobu 70 měsíců, což není přípustné. Není správná úvaha soudu, že bude uhrazeno celkem 61 % nezajištěných pohledávek-při plnění uloženého splátkového kalendáře po dobu 60 měsíců a připočtení již zaplacené částky 109.575 Kč bude ve skutečnosti uhrazeno přibližně 86 % nezajištěných pohledávek. Dlužníci proto navrhli, aby byla snížená měsíční splátka na hranici 8.000 Kč s tím, že by se na tyto úhrady též započetla již zaplacená částka 109.575 Kč. Dále se dlužníci vyjádřili k dalším bodům výroku usnesení.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníků z větší části důvodným.

V prvé řadě odvolací soud odmítl dle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolání dlužníků v části, ve které směřovalo proti bodům I. a III. až. VIII. výroku usnesení. Jak plyne z § 406 odst. 4 insolvenčního zákona a contrario, dlužníci se mohli odvolat jen proti té části výroku rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (bod II. výroku), ve které soud nevyhověl o stanovení jiné výše měsíčních splátek.

Odvolací soud se dále zabýval odvoláním dlužníků do bodu II. výroku, ve kterém byla stanovena maximální částka splátky 10.000 Kč.

Podle § 391 odst. 2 insolvenčního zákona Dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 insolvenčního zákona Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Dlužníci požádali o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek ve svých insolvenčních návrzích, a to ve společné výši 10.000 Kč (usnesením z 6. 10. 2014, č. d. B-20, B-27 byla obě insolvenční řízení spojena ke společnému projednání). Jak plyne z § 391 odst. 2 druhé věty insolvenčního zákona, konkrétní výše nižší splátky, kterou dlužníci požadovali, musí být obsažena již v návrhu na povolení oddlužení (v daném případě byla uvedena výše splátky 10.000 Kč), proto se soud prvního stupně mohl zabývat KSPL 27 INS 19205/2013 1 VSPH 513/2015 pouze touto výší a neměl brát zřetel na změnu požadavku dlužníků, obsaženou v jejich podání z 25. 9. 2014 (č. d. B-28), ve kterém snížili výši splátky až na 8.000 Kč. Za této situace, snížil-li soud splátku z možné hranice 13.808 Kč na 10.000 Kč, vyhověl tím plně návrhu dlužníků a tito se nemohou domáhat ještě dalšího snížení měsíční částky.

Odvolací soud shledal opodstatněným poukaz dlužníků na skutečnost, že na základě usnesení soudu prvního stupně č. j. KSPL 27 INS 19205/2013-B-10 ze 14. 4. 2014 již byla zaplacena na účet majetkové podstaty dlužníky tvrzená celková suma 109.575 Kč (usnesením odvolacího soudu č. j. KSPL 27 INS 19205/2013, 1 VSPH 968/2014-B-21 z 6. 6. 2014 odvolací soud zrušil bod II. výroku usnesení B-10 ze 14. 4. 2014, ve kterém byly stanoveny měsíční splátky dlužníku s ohledem na § 407 odst. 1 insolvenčního zákona od konce května 2014). Je správný závěr dlužníků, že jim nemůže být uloženo platit splátky po dobu delší než 5 let. Tento závěr se opírá též o usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSCR 12/2013 ze dne 28. 2. 2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 77/2013 mj. s právní větou Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Odvolací soud proto potvrdil bod II. výroku usnesení, co se týče výše měsíční splátky 10.000 Kč, avšak vypuštěním slova následujících docílil toho, že povinnost splácet měsíční splátky nebyla stanovena na období následující po vydání napadeného usnesení. Na splátky zaplacené v průběhu 5 let se započítá i částka, kterou již dlužník Jiří anonymizovano zaplatil před vydáním usnesení z 23. 1. 2015 na základě usnesení č. j. KSPL 27 INS 19205/2013-B-10 ze 14. 4. 2014.

Odvolací soud z uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. bod II. výroku usnesení potvrdil jako věcně správný, avšak s výše uvedenou korekcí, aby dlužníci neplnili splátkový kalendář po dobu delší než 5 let.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 31. srpna 2015 JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková