KSPL 27 INS 13843/2010-B-99
KSPL 27 INS 13843/2010-B-99

USNESENÍ

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Kacovskou v insolvenční věci dlužníka Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Skalná, Kateřina 32, zastoupeném Mgr. Zdeňkem Turkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská tř. 66, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni, o návrhu navrhovatelky Anna anonymizovano , anonymizovano , bytem K Jezírkům 190, Březová-Oleško, okr. Praha-západ, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem Praha 2, Dřevná 382/2, o návrhu na vydání předběžného opatření

takto:

I. Návrh navrhovatelky na vydání předběžného opatření, kterým by byla insolvenční správkyni Mgr. Ing. Haně Müllerové uložena povinnost zdržet se nakládání s majetkem v konkursní podstatě se zamítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši Kč 1.000,-, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Plzni.

Odůvodnění

U zdejšího insolvenčního soudu probíhá insolvenční řízení dlužníka Petra anonymizovano , kdy usnesením č. j.-B-9 ze dne 6. 2. 2013 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Ing. Hana Müllerová.

Podáním postoupeným insolvenčnímu soudu dne 7. 11. 2013 podala navrhovatelka Anna anonymizovano návrh na vydání předběžného opatření. Tento návrh odůvodnila tím, že je zajištěným věřitelem pohledávky za dlužníkem. Jejím vstupem do řízení nastaly nové okolnosti, a proto požádala insolvenční správkyni, aby posečkala ve svých aktivitách při zpeněžování nemovitého majetku dlužníka, neboť měla, jako největší zajištěný věřitel, výhodnější názor na zpeněžování nemovitého majetku. Je toho názoru, že správkyně nepostupuje při správě konkursní podstaty s odbornou péčí, čímž dochází k poškozování věřitelů. Správkyně činí úkony ve vztahu k majetkové podstatě, které jsou v rozporu se zákonnými ustanoveními, když zejména se pokusila zcizit nemovitost zapsanou v konkursní podstatě, konkrétně se jednalo u nemovitosti zapsanou na LV 3840 katastrální území Dřenice u Chebu, a k prodeji této nemovitosti nebyly splněny zákonné podmínky. Na podporu tohoto svého tvrzení pak přiložila usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 122 ICm 1696/2013.

Návrh na vydání předběžného opatření navrhovatelka dále odůvodnila tím, že s ohledem na dosavadní zkušenost s insolvenční správkyní, která vědomě neplní to, co jí ukládá zákon směrem k zajištěnému věřiteli, vzniká důvodná obava, že insolvenční správkyně se svou činností snaží zjevně zastřít možné právní úkony, kterými by mohla být zkrácena majetkové podstata. Žalobkyně uvedla, že v daném případě jsou splněny podmínky ustanovení § 74 odst. 1 o.s.ř., neboť je zde reálná obava ohrožení majetku. použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá tento zákon.

Podle ustanovení 102 odst. 1 o.s.ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. e), f) o.s.ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy, něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

Podle ustanovení § 246 odst. 1 věta první IZ prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou.

Podle ustanovení § 225 odst. 5 IZ před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem podle odst. 4 přistoupit, jestliže insolvenční soud v prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě.

K návrhu navrhovatelky na vydání předběžného opatření soud uvádí následující. Přechod oprávnění nakládat s majetkovou podstatou na insolvenčního správce dle § 246 odst. 1 IZ je automatickým důsledkem prohlášení konkursu na majetek dlužníka, který není podmíněn žádným dalším úkonem ze strany insolvenčního soudu, či jiných subjektů. Důsledkem oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka je právo insolvenčního správce provádět výkon práv a plnění v rozsahu shodném s právy a povinnostmi vykonávanými dlužníkem. Problematikou postavení insolvenčního správce se zabýval kupříkladu i Ústavní soud, který judikoval, že správce konkursní podstaty není účastníkem konkursního řízení. Jako zvláštní procesní subjekt má však samostatné postavení jak vůči úpadci, tak vůči konkursním věřitelům a nelze jej považovat ani za zástupce úpadce.

Základní podmínkou vydání předběžného opatření je existence zákonného důvodu vedoucího k jeho nařízení. Tím je takový stav právních, nikoli tedy jen případně faktických poměrů mezi účastníky, který bezpodmínečně vyžaduje dočasnou a rychlou soudní úpravu. Další podmínkou je pak nabídnutí takových důkazů, kterými by bylo možné osvědčit tvrzené skutečnosti.

Navrhovatelka nutnost vydání předběžného opatření osvědčuje řízením, které bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 122 ICm 1696/2013, kterým se navrhovatel, který byl nájemcem nemovitosti zapsané v konkursní podstatě, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by z majetkové podstaty dlužníka byly vyloučeny nemovitosti zapsané, mimo jiné na LV 3840, tedy totožné s nemovitostmi, které zmiňuje ve svém návrhu navrhovatelka. Toto řízení bylo pravomocně zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 7. 2013. V této souvislosti se soud zabýval tvrzením navrhovatelky o tom, že insolvenční správkyně nepostupovala dle ustanovení § 225 odst. 4, 5 IZ. Navrhovatelka opomíjí fakt, že před pravomocným skončením řízení o žalobě na vyloučení majetku, tedy v daném případě přede dnem 27. 7. 2013 lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem přistoupit, jestliže insolvenční soud v prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Pokud tedy řízení o podané žalobě bylo zastaveno, byla insolvenční správkyně oprávněna, a to i před právní mocí rozhodnutí, nemovitost zpeněžit. Případný výtěžek by však mohla použít správkyně uzavřela kupní smlouvu, toto je pouze tvrzeno, nikoli prokazováno, kdyby i insolvenční správkyně skutečně obdržela kupní cenu, nedopustila by se žádného protiprávního jednání, neboť právě ustanovení § 225 odst. 5 je významným průlomem do práv žalobce v řízeních o vylučovací žalobě. Toto ustanovení pak poskytuje insolvenčnímu správci zákonné oprávnění ke zpeněžení nebo k jinému nakládání s majetkem, který je předmětem vylučovací žaloby a to již před právní mocí rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým soud, v daném případě řízení o žalobě, zastavil.

Soud dále uvádí, že navrhovatelka neosvědčuje tvrzené skutečnosti ve vztahu k tomu, že insolvenční správkyně nepostupuje při správě majetku s odbornou péčí. Na tomto místě soud poznamenává, že veškerá tvrzení popsaná v návrhu na vydání předběžného opatření, jsou ve vztahu k porušování povinnosti ze strany insolvenční správkyně velmi nekonkrétní, chybí uvedení relevantních skutečností, které by osvědčovaly okolnosti, vedoucí k závěru, že postup insolvenční správkyně vede ke zkrácení majetkové podstaty a že je zde potřeba zásahu ze strany insolvenčního soudu.

Nad rámec shora uvedeného je soud toho názoru, že insolvenčního správce nelze jakýmkoli způsobem omezit při výkonu jeho práv. Jak bylo již zmíněno, tato práva má daná zákonem a nelze mu uložit povinnost zdržet se nakládání s majetkem v konkursní podstatě, který je v návrhu na vydání předběžného opatření vymezen toliko demonstrativně.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k názoru, že návrh navrhovatelky na vydání předběžného opatření je nedůvodný, a proto jej v plném rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I. usnesení.

Výrok o povinnosti navrhovatelky zaplatit soudní poplatek z podaného návrhu je odůvodněn ustanovením § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění. Výše poplatku je dána položkou 5 sazebníku soudních poplatků.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchním u soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 11. 11. 2013

Mgr. Soňa Kacovská, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Alena Kovářová