KSPL 27 INS 12282/2016
NEJVYŠŠÍ SOUD CESKE REPUBLIKY KSPL 27 INS 12282/2016 29 NSCR 10/2017 A-42

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška V insolvenční věci dlužníka Petra Horvátha, narozeného 10. června 1970, bytem V Nýřanech, Kamenný Újezd 170, vedené u Krajského soudu VPlzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 12282/2016, o insolvenčním návrhu věřitelky DOMOV SKP s. r. o., se sídlem V Plzni, Bezručova 335/33, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 28 04 26 03, o dovolání insolvenční navrhovatelky, zastoupené Mgr. Denisem Karbusem, advokátem, se sídlem V Praze 5, Hábova 1566/12, PSČ 155 00, proti usnesení Vrchního soudu V Praze ze dne 19. září 2016, č.j. KSPL 27 INS 12282/2016, 2 VSPH 1312/2016-A-29, takto:

1. Dovolání se odmítá.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodněnt

Vrchní soud V Praze k odvolání insolvenční navrhovatelky (DOMOV SKP s. r. o.) usnesením ze dne 19. září 2016, č. j., 2 VSPH 1312/2016-A-29, potvrdil usnesení ze dne 30. května 2016, č. j.-A-7, jímž Krajský soud V Plzni (dále jen insolvenční soud ) odmítl insolvenční návrh, kterým se insolvenční navrhovatelka domáhala zjištění úpadku dlužníka (Petra Horvátha) [Výrok I.] a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (Výrok II.).

Odvolací soud vycházeje z ustanovení 5 3, 5 103 a 5 128 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a poukazuje na závěry formulované V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněného pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 91/2009 ) shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž nelze V řízení pokračovat . Přitom poukázal zejména na absenci konkrétních údajů o dalších věřitelích, majících pohledávky za dlužníkem (tyto označila insolvenční navrhovatelka toliko neúplnými názvy, adresy jejich sídel a identifikační čísla neuvedla vůbec ), jakož i údajů o splatnosti jejich pohledávek a vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných domněnek úpadku dlužníka.

Současně doplnil, že lhůta k odmítnutí insolvenčního návrhu obsažená V ustanovení 5 128 odst. 1 insolvenčního zákona je (jen) lhůtou pořádkovou (Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněné pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále jen R 26/2011 ).

Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční navrhovatelka dovolání, namítajíc, že po marném uplynutí lhůty určené ustanovením 5 128 odst. 1 insolvenčního zákona již insolvenční soud nemohl odmítnout insolvenční návrh (potud jde podle jejího názoru o otázku dovolacím soudem neřešenou), a snášejíc argumenty ve prospěch závěru, že insolvenční návrh netrpí vadami, které by bránily pokračování V insolvenčním řízení. V tomto směru poukazuje na údaje obsažené V insolvenčním návrhu ohledně exekučních řízení vedených proti dlužníku (Viz Výpis z katastru nemovitostí) a za absurdní považuje právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož existuje nesplatná, ale zároveň vykonatelná pohledávka (za dlužníkem).

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a Věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání insolvenční navrhovatelky proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení 5 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení š243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně důsledků marného uplynutí lhůty k odmítnutí insolvenčního návrhu (V tom směru, že insolvenční soud může pro vady odmítnout insolvenční návrh i po uplynutí lhůty sedmi dnů od podání insolvenčního návrhu) zcela odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem V R 26/2011, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. V usnesení ze dne 22. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2010.

Ve vztahu k další dovoláním insolvenční navrhovatelky otevřené právní otázce, zda insolvenční návrh vskutku trpí vadami, které bránily pokračování V insolvenčním řízení, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že V této části dovolatelka nevymezila (způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení % 241a odst. 2 o. s. ř.) důvod přípustnosti dovolání.

K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož 1 usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. 1. US 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. US 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. 1. ÚS 891/15).

Bez vazby na výše uvedené Nejvyšší soud doplňuje, že právní posouzení věci odvolacím soudem (jeho závěr o tom, že insolvenční návrh nelze pro vady projednat) je V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Potud Viz již zmiňovaná R 91/2009 a R 26/2011, jakož 1 usnesení ze dne 21. prosince 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, uveřejněné pod číslem 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 22. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2010 a ze dne 21. prosince 2011, sen. zn. 29 NSČR 45/2011.

Přitom úvahu odvolacího soudu, podle níž insolvenční navrhovatelka V insolvenčním návrhu nedostatečně vylíčila skutečnosti svědčící pro úpadek dlužníka a nedostála tak požadavku kladenému na insolvenčního navrhovatele ustanovením 5 128 odst. 1 insolvenčního zákona, Nejvyšší soud neshledává nepřiměřenou ani V poměrech projednávané Věci.

Konečně Nejvyšší soud dodává, že odmítnutí insolvenčního návrhu nebrání dovolatelce V podání nového insolvenčního návrhu (Viz např. usnesení Nejvyššího soudu

A7 1\ LDL/R 1UIAUL I ze dne 21. srpna 2008, sen. zn. 29 NSČR 3/2008); z údajů insolvenčního rejstříku ostatně plyne, že dovolatelka této možnosti využila (srov. insolvenční návrh doručený insolvenčnímu soudu dne 23. listopadu 2016, vedený pod sp. zn. KSPL 27 INS 26752/2016).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (% 243fodst. 3 o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění V insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční navrhovatelce se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2017 JUDr. Petr G e m m el, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Pavlína Tkaná