KSPL 27 INS 11654/2015
NEJVYŠŠÍ SOUD CESKÉ REPUBLIKY KSPL 27 INS 11654/2015 29 NSČR 132/2016-B-34

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců J UDr. Petra Gemmela a J UDr. Jiřího Zavázala V insolvenční věci dlužníků Miroslava Bartovského, narozeného 9. dubna 1965, a Karly Bartovské, narozené 12. července 1959, obou bytem v Plzni, V Radčicích 44/8, PSČ 322 00, obou zastoupených JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, PSČ 301 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 11654/2015, o schválení oddlužení, o dovolání 1/ Mgr. Lukáše Tomáška, narozeného 25. července 1978, a 2/ Marty Tomáškové, narozené 8. prosince 1982, obou bytem v Dobřanech, Šlovice 141, PSČ 321 00, obou zastoupených Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem, se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 167/2, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2016, č. j. KSPL 27 INS 11654/2015, 4 VSPH 566/2016-B-21, takto:

Dovolání se odmítají.

Odůvodněnt

Usnesením ze dne 28. ledna 2016, č. j.-B-12, Krajský soud v Plzni (dále jen insolvenční soud ):

[1] Schválil oddlužení dlužníků Miroslava Bartovského a Karly Bartovské zpeněžením majetkové podstaty a současně plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku).

[2] Určil, že při oddlužení bude zpeněžena majetková podstata, jež je tvořena označenou nemovitou věcí a uložil dlužníkům, aby po dobu následujících 5 let od první splátky nebo do úplného zaplacení všech zjištěných pohledávek platili prostřednictvím insolvenčního správce nezajištěným věřitelům v poměru stanoveném v tomto bodě výroku měsíčně částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokoj eny přednostní pohledávky (bod II. výroku).

[3] Přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu (bod III. výroku), vymezil povinnosti plátců mzdy dlužníků (bod IV. výroku), insolvenčního správce (bod V. výroku), dlužníků (body IV. a VI. výroku) a věřitelů (bod VII. výroku) a označil osobu insolvenčního správce (bod VIII. výroku).

Kodvolání 1/ Mgr. Lukáše Tomáška (dále jen L. T. ) a 2/ Marty Tomáškové (dále jen M. T. ) Vrchní soud vPraze usnesením ze dne 18. dubna 2016, č. j., 4 VSPH 566/2016-B-21:

[1] Odmítl odvolání M. T. jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn (druhý výrok).

[2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. all. výroku (první výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podali L. T. i M. T. dovolání, požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání L. T. a M. T. proti druhému výroku napadeného usnesení, jež může být (objektivně) přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř. ), odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož jde o usnesení (výrok), proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., tedy o usnesení (výrok), pro něž platí omezení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.

Dovolání L. T. proti tomuto výroku není přípustné ani subjektivně (vůči němu je důvod je odmítnout i podle § 243c odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř.), jelikož jde o výrok, který se jej netýká.

Dovolání M. T. proti prvnímu výroku napadeného usnesení (jímž odvolací soud na základě odvolání L. T. potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku) odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř. j ako subjektivně nepřípustné.

Osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle § 218 písm. b/ o. s. ř., jako podané někým, kdo k němu není oprávněn (M. T.), totiž není oprávněna k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1583/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2007, pod číslem 177, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 10/2013 (usnesení jsou-stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže-dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Zbývá vypořádat se s přípustností dovolání L. T. proti prvnímu výroku napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako vpřípadě dovolání L. T. proti prvnímu výroku napadeného usnesení), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuj e pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 4/2014 ). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/ 14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Údaj o tom, v čem dovolatel (L. T.) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává (dovolání se touto otázkou v žádné své části nezabývá).

Nejvyšší soud proto dovolání L. T. v dotčeném rozsahu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., nebot neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje

A7 ly DL lăálAULU splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), av dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Pro úplnost zbývá dodat, že na závěru, že dovolání M. T. proti oběma výrokům a dovolání L. T. proti druhému výroku nejsou přípustná, nic nemění nesprávné poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení o tom, že dovolání (i v rozsahu těchto výroků) za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. přípustné být může; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelům, dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2016

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafaj ová, DiS.