KSPL 20 INS 11503/2013
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPL 20 INS 11503/2013 139 ICm 3812/2014 29 ICdo 10/2017-147

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem V právní Věci žalobce JUDr. Pavla Zdvořáčka, narozeného 1. února 1949, bytem V Plzni, Guldenerova 2335/20, PSČ 326 00, zastoupeného Mgr. Markem Dejmkem, advokátem, se sídlem V Plzni, Perlová 623/7, PSČ 301 00, proti žalovanému Ing. Antonínu Divišovi, se sídlem V Plzni, Klatovská třída 1204/ 125, PSČ 301 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Zdeňka Šilhánka, zastoupenému JUDr. Soňou Ulčovou, se sídlem v Plzni, Klatovská třída 1204/125, PSČ 30100, za účasti IFIS investiční fond, a. s., se sídlem VPraze 1, Vodičkova 791/41, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24316717, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem VBmě, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 139 ICm 3812/2014 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Zdeňka Šilhánka, narozeného 19. září 1960, bytem vHoršovském Týnu, Semošice 65, PSČ 346 01, vedené u Krajského soudu vPlzni pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu VPraze ze dne 23. června 2016, č. j. 139 ICm 3812/2014, 102 VSPH 19/2016-115 (), takto:

1. Dovolání se odmítá.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení .

Odůvodněnt

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. října 2015, č. j. 139 ICm 3812/2014-75, vyloučil z majetkové podstaty dlužníka ve výroku blíže specifikovanou nemovitost (dále jen spomá nemovitosti') [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud V Praze rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalovaného změnil tak, že žalobu o vyloučení sporné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý Výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle % 243c odst. 1 a % 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (srov. % 241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle % 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (& 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, V jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, V čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (% 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle % 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle 5 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen V dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu 5 237 o. s. ř. (či jeho části).

Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom V občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má V dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. US 266/14).

Dovolatel k předpokladům přípustnosti dovolání toliko uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, kterou dle žalobce odvolací soud vyřešil nesprávně a měla by být dovolacím soudem vyřešená jinak .

Argument, podle kterého mají být otázky hmotného a procesního práva dovolacím soudem vyřešeny jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem) významově neodpovídá (ve smyslu 5 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak . Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen j e-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, ze dne 28. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3736/2014, či ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2014, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. 1. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a V něm citovanou judikaturu), ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, či ze dne 21. července 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15; označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu.

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel V dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i V jiných jeho částech) V projednávané Věci nedostál.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (& 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění V insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2017 JUDr. Petr Šuk, V. r.

Za správnost vyhotovení: Pavlína Tkaná předseda senátu