KSPH 71 INS 10781/2017-B-6
č.j. KSPH 71 INS 10781/2017-B-6

USNESENÍ Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Drobnou v insolvenční věci dlužnice: ČEIS Praha, a.s., IČO 270 87 352, se sídlem Husovo náměstí 14, 253 01 Hostivice, zastoupená Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem, se sídlem Sudoměřská 1038/39, 130 00 Praha 3, navrhovatelka: Stavebniny DEK a.s., IČO 037 48 600, se sídlem Tiskařská 257/10, 108 00 Praha 10, o návrhu na vydání předběžného opatření,

takto: I. Návrh na vydání předběžného opatření ze dne 07. 12. 2017, kterým by soud uložil povinné osobě Richardu anonymizovano , anonymizovano , bytem Uralská 771/8, 160 00 Praha 6, členu představenstva dlužnice, aby do 30 dnů ode dne první moci tohoto usnesení složil do úchovy soudu částku ve výši 350 000 Kč na náhradu škody způsobené navrhovatelce porušením povinnosti podat včas návrh na zjištění úpadku dlužnice, se zamítá.

II. Soud ukládá navrhovatelce, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření, který činí podle položky 5 Sazebníku soudních poplatků částku 1 000 Kč, a to v kolcích nebo na účet Krajského soudu v Praze č.ú. 3703-8729111/0710, variabilní symbol 7181078117.

III. Navrhovatelce se vrací složená jistota ve výši 10 000 Kč po právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění: Podáním ze dne 06. 12. 2017 navrhovatelka předběžného opatření, která je zároveň insolvenční navrhovatelkou a věřitelem č.1, navrhla soudu nařízení předběžného opatření, kterým by soud podle ust. § 100 odst. 1 a 2 zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uložil povinné osobě Richardu anonymizovano , anonymizovano , bytem Uralská 771/8, 160 00 Praha 6, členu představenstva dlužnice, (dále jen povinná osoba ) aby do 30 dnů ode dne první moci tohoto usnesení složil do úchovy soudu částku ve výši 350 000 Kč na náhradu škody způsobené navrhovatelce porušením povinnosti podat včas návrh na zjištění úpadku dlužnice, neboť dlužnice byla v době výkonu jeho funkce již v úpadku.

Dle navrhovatelky povinné osobě jako dlouhodobému samostatnému členu představenstva musely nebo mohly být známy skutečnosti (mnohost věřitelů s pohledávkami po splatnosti déle jak 90 dní) svědčící pro úpadek dlužnice jako platební neschopnosti dříve než ke dni 22. 06. 2016 (tedy před vznikem pohledávky navrhovatelky), kdy dlužnice účetně vykazovala závazky po splatnosti více jak 90 dní u více jak dvou věřitelů (minimálně věřitele č. 11 a 17, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení), čímž jsou naplněny formální znaky úpadku minimálně v rozsahu §3 odst. 1 a odst 2. písm. b) IZ-platební neschopnost. Označené pohledávky jsou dlužnicí označeny jako dosud stále neuhrazené, z čehož lze oprávněně dovodit, že dlužnice od isir.justi ce.cz -2-sp.zn.:doby jejich splatnosti nedisponovala dostatkem likvidních prostředků na jejich úhradu, přičemž nelze za existujícího stavu nelze brát ohled ani na existující majetek a pohledávky evidované dlužnicí v době splatnosti jejích závazků, které prokazatelně nevyužila k úhradě svých závazků, u kterých nastala splatnost dříve jak 90 dní před navrhovatelkou tvrzeným datem 22. 06. 2016. Navrhovatelka tedy má za to, že dlužnice byla prokazatelně v úpadku nejpozději dne 22. 06. 2016 a tedy nejpozději k tomuto datu byla povinna podat insolvenční návrh. Dlužnice dle názoru navrhovatelky při uzavírání smlouvy jednala mimo jiné způsobem porušujícím zásady poctivého jednání, kdy navrhovatelce neoznámila při vytváření závazku existující stav úpadku dlužnice a tím zatajila zásadně vyšší související riziko vzniku škody. Návrhem, kterým bylo dne 24. 05. 2017 u Městského soudu v Praze zahájeno nadepsané insolvenční řízení, se insolvenční navrhovatelka domáhala vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly téhož dne zveřejněním vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Z důvodu místní nepříslušnosti byla věc dne 21. 06. 2017 postoupena soudu zdejšímu. Usnesením č.j.-A-30 ze dne 29. 11. 2017 byl zjištěn úpadek dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs. Usnesení bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Ust. § 98 odst. 1 IZ dlužníkovi přímo ukládá povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, přičemž je lhostejno, zda jde o úpadek ve formě předlužení nebo insolvence. Druhý odstavec téhož ustanovení mezi osoby, které jsou jménem dlužníka povinny podat insolvenční návrh, řadí statutární orgány dlužníka, tedy i člena představenstva společnosti Podle ust. § 99 odst. 1 IZ osoba, která v rozporu s § 98 (tj. řádně a včas) nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Ust. § 99 odst. 2 IZ vymezuje škodu nebo jinou újmu tak, že jde o rozdíl mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel. Ust. § 99 odst. 3 IZ koncipuje odpovědnost za škodu nebo jinou újmu způsobenou porušením povinnosti podat insolvenční návrh jako objektivní odpovědnost, této odpovědnosti se osoba nezprostí průkazem, že porušení povinnosti, resp. škodu, nezavinila, ale zprostí se jí jen pokud prokáže, že a) porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení b) tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli (vnější okolnosti) a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat. Ust. § 100 odst. 1 IZ výslovně umožňuje insolvenčnímu soudu nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do soudní úschovy (§ 352 OSŘ) u (okresního) soudu přiměřenou peněžitou částku [srov. § 76 odst. 1 písm. d) OSŘ]. Učiní tak jen a) na návrh oprávněného věřitele a jen b) je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh. -3-sp.zn.:

Jelikož návrh na nařízení předběžného opatření byl podán oprávněným (insolvenčním) věřitelem, zabýval se soud tím, zda v něm navrhovatelka osvědčila skutečnost, že jí vznikla škoda porušením povinnosti povinné podat insolvenční návrh a osvědčila skutečnosti, že v době vzniku škody byla dlužnice v úpadku. Dle ust. § 3 odst. 1, 2 IZ platí, že dlužník je v úpadku má-li více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d)nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil soud. Navrhovatelka ve svém insolvenčním návrhu uvedla, že má za dlužnicí pohledávky z titulu kupních smluv na dodávky stavebních materiálů a služeb. Dílčí dodávky zboží probíhali na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 04. 01. 2016. Navrhovatelka označila celkem 30 faktur s datem vystavení v období od 23. 06. 2016 do 06. 10. 2016, celková výše splatných pohledávek dlužnice vůči navrhovatelce činí částku ve výši 429 160 Kč. Dlužnice do dnešního dne neuhradila ničeho. S výpisu z obchodního rejstříku dlužnice soud zjistil, že povinná osoba je ve své funkci od 08. 04. 2014, tedy v době, kdy probíhal obchodní styk mezi dlužnicí a navrhovatelkou, jakož i v tvrzené době, kdy měl být podán insolvenční návrh. Navrhovatelka má za to, že lze důvodně očekávat, že uspokojení nezajištěných věřitelů bude zanedbatelné, maximálně do 10% jejich pohledávek, nebo i nulové. Má tak za to, že minimální vzniklá škoda bude činit 350 000 Kč, přičemž tvoří rozdíl mezi přihlášenou výší pohledávky a tím, co na úhradu této pohledávky obdrží. Důvodnost nároku na náhradu škody dovozuje z porušení povinnosti povinné osoby podat insolvenční návrh a dále pak z přijímání nových závazků v úpadkovém stavu. Návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ lze vyhovět toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob (o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb bez toho, že by soud znal dopředu jejich stanoviska) a za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tedy v dosavadním průběhu insolvenčního řízení musí již být dostatečně zřejmé, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.5.2009, sp. zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPH 190/2009-B). Soud odkazuje i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30.6.2011, č.j. 1 VSPH 725/2011-B-38, MSPH 59 INS 11930/2010, který uzavřel, že nevyplývají-li z návrhu na nařízení předběžného opatření žádné konkrétní skutečnosti o porušení povinnosti jednatelů dlužníka podat jménem dlužníka insolvenční návrh, nelze z pouhé existence úpadku dlužníka ani z rozhodnutí o jeho zjištění bez dalšího dovozovat, že by jednatel porušil povinnost podle § 98 odst. 1 a 2 IZ nebo že by v důsledku takového protiprávního jednání vznikla věřiteli škoda nebo jiná újma podle § 99 IZ. Nadto tento odvolací soud zdůraznil, že požaduje-li věřitel nařízení předběžného opatření až po vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, tedy za takového stavu insolvenčního řízení, kdy mu nic nebránilo v tom, aby se ho domáhal tvrzeného nároku u příslušného soudu, v němž by bylo možno přinejmenším rozhodnout (např. i -4-sp.zn.:mezitímním rozsudkem ve smyslu ust. § 152 odst. 2 o.s.ř.) o základu odvolatelem uplatněného nároku (k výši uplatněného nároku viz argumentaci obsaženou v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.10.2009 sp.zn. 29 Cdo 4824/2007). Dopad předběžného opatření do majetkové sféry osob za dlužníka jednajících je zcela zásadní, tyto osoby mají povinnost plnit ihned, svůj negativní postoj k uplatněnému nároku však mohou uplatnit až poté, co byly na základě předběžného opatření plnit donuceny (odložení vykonatelnosti rozhodnutí není dle § 90 IZ přípustné). Teprve v nalézacím řízení vyvolaném žalobou věřitele může být povinnému dán prostor k prokázání okolností, které jej ve smyslu § 99 odst. 3 IZ odpovědnosti mohou zprostit. K nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ je tedy třeba přistupovat s maximální uvážlivostí a v případě zcela zjevného selhání povinné osoby, o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadní pochybnosti a bez toho, že by soud předem znal její stanovisko. Pro úplnost je třeba dodat, že skutkovými či právními závěry uvedenými v tomto rozhodnutí, nejsou v žádném případě zpochybněny tvrzené nároky navrhovatele v tom směru, že by jimi mělo být ovlivněno nalézací řízení. Předběžným opatřením podle § 100 IZ je povinnému ukládána povinnost prakticky bez jakékoli možnosti kvalifikované obrany, která by mu svědčila v nalézacím řízení a lze k němu přistoupit pouze tehdy, jestliže soud z předložených důkazů může objektivně dospět k přesvědčení o existenci pohledávky navrhovatele z titulu náhrady škody (jiné újmy), jakož i k přesvědčení o tom, že ke škodě či jiné újmě došlo v příčinné souvislosti s opožděným splněním povinnosti podat insolvenční návrh. (viz k tomu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.02.2011 sp.zn. MSPH 93 INS/2009, 3 VSPH 1247/2010-B-44). Protože navrhovatel nepřesvědčil soud, aby nařídil jím navrhované předběžné opatření, jakož ani o důvodnosti odchýlení se od shora uvedené konstantní judikatury vyšších soudů, soud jeho návrh zamítl. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na nařízení předběžného opatření soud navrhovateli uložil podle ust.§ 4 odst. 1 písm. h) zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. O vrácení složené jistoty soud rozhodl podle § 75 odst. 4 věta prvá o.s.ř..

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze ( § 204 odst.1 o.s.ř.). Usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, lhůtě k podání odvolání však začíná běžet ode dne doručení jeho písemného vyhotovení.

V Praze dne 11.12.2017

JUDr. Jitka Drobná, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Nikola Bílková