KSPH 68 INS 25203/2014
"1 \ D.IÍÍL LUUUI ůULf-U'lf !

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. lng. jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Petry Švamberkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice: Renáta anonymizovano , anonymizovano , IČO 43513620 bytem Erbenova 704/31, 293 01 Mladá Boleslav adresa pro doručení: Staroměstské náměstí 26, 293 01 Mladá Boleslav zastoupená advokátkou Mgr. Ivanou Sládkovou sídlem Karlovo náměstí 10, 120 00 Praha 2-Nové Město

() odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. září 2012, . j KSPH 68 INS 25203/2014 13 138, ve znění usnesení ze dne 27. listopadu 2017, . j KSPH 68 INS 25203/2014 3 163, na: FTI-t takto: Usneseni Krajského soudu v Praze ze dne 13. záH 2017, č. j.-13-138, ve znění usnesení ze dne 27. listopadu 2017, č. j.-B 163, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením ze dne 13. 9. 2017 (13-138) Krajský soud v Praze zamítl návrh dlužnice Renaty anonymizovano (dále jen dlužnice) na zproštění insolvenční správkyně Administrace insolvence CITY TOWER, v.o.s. (dále jen správkyně) funkce. Opravnym usnesením ze dne 27. 11. 2017 (13 163) opravil soud I. stupně znění záhlaví usnesení ze dne 13. 9. 2017 (13-138), nebot) namísto zástupkyně dlužnice Mgr. Ivany Sládkové byl nesprávně uveden Mgr. Ladislav Maleček.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 11. 11. 2014 zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddluženírn a ustanovil správkyni do funkce, že usnesením ze dne 15. 1. 2015 schválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a že na schůzi věřitelů konané dne 12. 1. 2015 byl do funkce zástupce věřitelů zvolen věřitel č. 6 Obec Smilovice (dále též zástupce věřitelů). Dne 27. 4. 2016 navrhla dlužníce zproštění správkyně funkce s tím, že tato neplnila řádné své povinnosti při výkonu funkce a nepostupovala svědomitě, že upřednostnila jednoho věřitele před ostatními tím, že řádně nepřezkoumala přihlášku pohledávky zástupce věřitelů co do rozsahu zajištění, dále že pochybila při projednávání způsobu prodeje majetku dlužnice, že neprověřila okolnosti převodu pozemků, a že nevznesla námitku proti způsobu prezentace dražby pozemků v k. ú. Újezdec. Na jednání konaném dne 16. 8. 2017 dlužnice uvedla, že trvá na svém návrhu na zproštění správkyně funkce tak, jak jej podala a dodala, že správkyně nepostupovala řádně ani při prodeji majetku, a že skutečnosti, které měla správkyně nepravdivě uvádět ve své zprávě ze dne 31. 12. 2014, nemůže v této chvíli přesně specifikovat. K pozemkům č. parc. 718/23 a ?18/24 v k.ú. Újezdec u Luštěnic, dlužnice uvedla, že tyto převedla na manžela darovací smlouvou v roce 2009 z důvodu, že by ostatní pozemky nebyly vloženy do katastru nemovitostí, nebot) ke geometrickému plánu byla požadována nějaká smlouvu, přičemž jeden pozemek sloužil jako uložiště zeminy a druhyr byl určen pro výstavbu trafostanice; v té době kupce na tyto pozemky neměla, proto to vyřešila

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

4 vsPH 2066/2017 takto s tím, že následně byly tyto pozemky zpeněženy mimo insolvenční řízení. Pokud jde o byty v Mladé Boleslavi, pak dlužnice uvedla, že převedla na manžela pět bytů, neboť přistoupil k jejím dluhům u Hypoteční banky, a.s. a požadoval za to protihodnotu, splátky u tohoto věřitele pak po celou dobu řádně splácí.

Správkyně s tvrzeními dlužnice nesouhlasila a uvedla, že přihlášku pohledávky zástupce věřitelů řádně přezkoumala, a to na základě uzavřené zástavní smlouvy ze dne 7. 1. 2009 mezi dlužníci a zástupcem věřitelů (obcí Smilovice), že prověřila převod pozemků č. parc. 718 / 23 a 718/24, které byly darovací smlouvou převedeny na manžela dlužnice, a že dne 24. 10. 2014 se uskutečnila dražba pozemků, kterou provedl Mgr. Kamil Košina, za nejvyšší podání 359 667 Kč. Dále uvedla, že zpeněžovala majetkovou podstatu dlužnice na základě usnesení ze dne 1. 12. 2015 (B-36), které bylo vydáno po projednání podaných námitek, a že pravidelně zasílá zprávy o své činnosti. V doplnění vyjádření pak správkyně uvedla, že považuje návrh dlužnice na její zproštění za zjevně nedůvodný a k obsahu jednotlivých námitek konstatovala, že tyto hrubě zkreslovaly, potažmo zcela zavádějícím způsobem upravovaly skutečnost. Při přezkumu pohledávek zástupce věřitelů co do jejich pořadí vyšla správkyně ze zástavní smlouvy k nemovitosti ze dne 7. 1. 2009, která byla uzavřena mezi dlužníci a zástupcem věřitelem, přičemž správkyně porovnala zástavní smlouvu s přihláškou pohledávek a bylo nepochybné, že zajištění k přihlášeným pohledávkám bylo uplatněno v souladu s uvedenou smlouvou (z uvedené smlouvy se podává zajištění k celému pozemku p. č. 718). K listině nazvané jako Vzdání se zástavního práva k nemovitostem" z 1. 7. 2009 pak uvedla, že z jejího obsahu v žádném případě nevyplývala vůle zástupce věřitelů přivodit zánik zástavního práva k pozemkům p. č. 718/1 až 718/5; v této souvislosti správkyně odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2004, č. j 5 Cmo 177/2004 158, z něhož plyne: Výpis z katastru nemovitostí o tom, že došlo k výmazu zástavního práva, tedy může být nepochybně důkazem o tom, že zástavní právo zaniklo, ovšem jen potud, pokud z jiných důkazů nevyplývá něco jiného... Z toho bylo nepochybné, že se zástupce věřitelů svého zástavního práva k pozemkům p. č. 718/1 až 718/5 ve skutečnosti nikdy nevzdal, že toliko omezil své zástavní právo jen na část pohledávky, která byla následně uplatněna jako zajištěná v insolvenčním řízení, přičemž to však nic neměnilo na tom, že tato zbývající (přihlášená) část pohledávky byla a stále je zajištěna i pozemky p. č. 718/1 až 718/5 (viz citované usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 177 / 2004 158). Dále správkyně konstatovala, že se nespokojila s mechanickým srovnáním zajištění, které bylo uplatněno zástupcem věřitelem, se zápisem v katastru nemovitostí, ale v souladu s požadavkem odborné péče zkoumala, na základě jakých konkrétních skutečností (listin) byly zápisy (záznamy) katastrálním úřadem provedeny. Na základě tohoto zkoumání dospěla k přesvědčení, že uplatněné zajištění odpovídalo hmotnému právu a výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí (který byl jen záležitostí evidenční), byl proveden mylně (chybně), proto správkyně zcela setrvala na svém stanovisku, které zaujala k jednotlivým přihlášeným pohledávkám (nejen) zástupcem věřitelů. Nadto přezkoumání pravosti, výše a pořadí přihlášených pohledávek spadá do výlučné působnosti správkyně (jinou věcí pak je možnost účastníků insolvenčního řízení popírat přihlášené pohledávky, kterou jim nabízejí příslušná ustanovení insolvenčního zákona dále jen IZ) apodjejí osobní odpovědnost ($ 37 IZ), do níž insolvenční soud není oprávněn jakkoliv zasahovat, a to ani v rámci své dohlédací činnosti, nebot" nemůže (a ani nesmí) dát správci jakýkoliv pokyn v tom směru, zda má (či nemá) přihlášenou pohledávku uznat nebo popřít a z jakého důvodu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2014, sen. zn. lVSPl i 1552/2014). Správkyni tedy nelze sankcionovat za to, že přihlášenou pohledávku uznala nebo popřela v rozporu s názorem insolvenčního soudu, dlužnice či jiného věřitele (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2014, sen. zn. 4 VSPl l 78/2014). Pokud jde o postup v případě přezkoumání přihlášených pohledávek včetně případných incidenčních sporů, nebyla správkyně vázána pokyny žádného jiného procesního subjektu. Proto má-li správkyně za to, že

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr v ojta.

4 vsi va zune/zur; popření přihlášené pohledávky není důvodné, postupuje správně, když ji sama nepopře (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2016, sen. zn. 1 VSPH 1165/2015), event, vezme úkon popření zpět (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.10.2015, sen, zn. 1 VSOL 475/2015) a pokud by pak správkyně uznala přihlášenou pohledávku chybně, může tírn být eventuálně založena (jen) její odpovědnost za škodu nebo jinou újmu, kterou by tím dlužníci nebo věřitelům způsobila; důvodem pro zpochybnění výsledků přezkumného jednání ani pro její zproštění z funkce však taková okolnost sama o sobě být nemůže.

K otázce zpeněžování majetkové podstaty správkyně uvedla, že pokládá veškerá rozhodnuti insolvenčního soudu, týkající se zpeněžování majetku dlužnice, za správná, racionální a v posledku odpovídající textu, že tato rozhodnutí byla učiněna v souladu s názorem věřitelského orgánu, a pokud dlužnice konstatuje, že procesní postup soudu ukazuje na jeho korupční jednání, měla by přednést důkazy, které jí k takovému tvrzení vedou. Pokud jde o námitku dlužnice ohledně způsobu zpeněžení majetkové podstaty, pak při tomto zpeněžování vycházela správkyně z pokynů zajištěného věřitele č. 9 a zástupce věřitelů (zajištěného věřitele č. 6) a z pokynu insolvenčního soudu obsaženém v usnesení ze dne 1. 12. 2015 (B 36); souhlas s prodejem nezajištěného majetku pak byl dán usnesením ze dne 3, 3. 2016 (5-42) Na základě uvedených pokynů a usnesení soudu uzavřela dne 19. 2. 2016 OUDr. Makarius), resp. dne 15. 3. 2016 (Mgr. Košina) smlouvy o provedení dražby se soudními exekutory. V době, kdy zajištění věřitelé vydali pokyny ke zpeněžení, resp. v době vydání shora uvedených rozhodnutí a též v době, kdy správkyně uzavřela smlouvy o dražbě, se názory na to, zda lze v insolvenčním řízení zpeněžovat dražbou, kterou provádí exekutor dle 0 76 odst. 2 exekučního řádu (dále jen e.ř.), různily (viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2016, sen. zn. 2 VSOL 1004/2015 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2016, sen_ zn. 3 VSOL 1227/2015). Teprve v červnu 2016 se soudy ustálily na názoru, že 5 286 IZ nepřipouští způsob zpeněžení majetkové podstaty dražbou, provedenou prostřednictvím soudního exekutora postupem dle 5 76 odst. 2 e.ř., proto nelze v postupu správkyně spatřovat důvod pro její zproštění, když sjednocení výkladu naposledy uvedeného IZ nastalo až poté, co byly závazné smlouvy o provedení dražeb uzavřeny (shodně usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. KSOS 40 INS 12967/2015, 2 VSOL 482/2016-Bn64). S tímto názorem se pak v podstatě ztotožnil i Vrchní soud v Praze, který ve svém usnesení ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. KSPL 20 INS 11503/2013, 1 VSPH 1914/2016? 13 164, uvedl následující: Za určující lze pokládat, že pokyny zajištěných věřitelů vztahující se ke způsobu zpeněžení byly dány ještě předchozítnu správci, který je respektoval a uzavřel smlouvu s ]UDr. Zítkem o provedení dobrovolné dražby podle 5 76 odst. 2 e.ř.. V situaci, kdy při nejednoznačném textu zákona a neexistenci ustálené judikatury danou problematiku řešící nový správce navázal na činnost správce předchozího, s čímž bylo zjevně srozuměno nejenom do řízení dne 8. 10. 2013 vstoupivší Krajské státní zastupitelství v Plzni, ale i insolvenční soud vykonávající nad řízením dohled ve smyslu 5 11 IZ, neshledává odvolací soud v následném postupu lng. Diviše takových závad, jež by svou intenzitou a mírou vybočení ze standardní výkladové praxe odůvodnily jeho zproštění funkce insolvenčního správce." Správkyně dále uvedla, že výklad Š 286 IZ, že zpeněžit majetkovou podstatu dražbou lze, pouze pokud se jedná o veřejnou dražbu podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, není interpretací zaujatou Nejvyšším soudem ČR. S ohledem na dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. KSBR 29 INS 33609/2013, 3 VSOL 1227/2015 B-192, přitom nelze mít za jisté, že jde o výklad správný. Nadto je třeba uvést, že platný (od 1. 7_ 2017 účinný) text IZ výslovně stanovuje, že majetkovou podstatu lze zpeněžit v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (Š 286 odst. 1 písm. d/ IZ). Zpeněžení v rámci dražby konané dle e.ř., resp. dle o.s.ř., je řádným způsobem zpeněžení, u něhož není a priori důvod pochybovat o transparentnosti průběhu (viz usnesení Vrchního

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

4 VSPH 2066/2017 soudu v Praze ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. KSUL 79 INS 23058/2014, 1 VSPH 2107/2014 Anl8). Nadto bylo možné rovněž využít institutu předražku, jenž poskytuje legální možnost, jak vstoupit do již jinak ukončené dražby a umožňuje zájemcům, kteří se z jakéhokoliv důvodu nezúčastnili dražby samotné, nabytí předmětu dražby. Předražek zároveň představuje nejzazší okamžik, do kterého je možné do procesu zpeněžení jako potenciální zájemce vstoupit. Je přitom zřejmé, že později se může objevit zájemce, který by byl připraven uhradit za předmět dražby vyšší částku. Pokud by však bylo připuštěno, aby byl proces zpeněžení v takovém případě revokován, docházelo by dle názoru správkyně k nepřípustněmu zásahu do práv zúčastněných subjektů. Zejména pak do práv vydražitele. Navíc by proces zpeněžení nebyl nijak časově ohraničený a mohl by tak pokračovat v zásadě donekonečna. Dále správkyně uvedla, že se necítí být povolána k tomu, aby hodnotila kvalitu výkonu dalších činností exekutora ($ 74 a násl. e.ř.), že však pečlivě sledovala průběh zpeněžování, přičemž v jeho rámci neshledala nic, co by považovala za odchylující se od běžných standardů a pokud dlužnice označila Mgr. Kamila Košínu za amatéra, který si se zpeněžením viditelně nevěděl rady, pak nebylo zřejmě, z čeho tak dovozovala, neboť toto nařčení nebylo podložené konkrétními tvrzeními a důkazy. Elektronická exekuční dražba je v českém právním prostředí běžným způsobem zpeněžování movitých a nemovitých věcí a její průběh je podrobně upraven e.ř. a o.s.ř., přičemž z podání dlužnice se nepodávalo, že by bylo některé ustanovení těchto předpisů soudním exekutorem porušeno; správkyní pak nebylo známo, že by při provedení dražby Mgr. Kamil Košína porušil některý z právních předpisů. Pro úplnost pak lze připomenout, že nad řádným průběhem dražby prováděné soudním exekutorem bdí (odvolací) soud, u kterého mohou vydražitel a dražitelé, kteří se zúčastnili dražebního jednání, jestliže mají za to, že průběhem dražby byli zkrácení na svých právech, osoby, kterým nebyla doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražby, podat proti usnesení o příklepu udělenému soudním exekutorem řádný opravný prostředek (k tomu viz usnesení Krajského soudu vPraze ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 20 Co 130/2017). Obecně lze tedy konstatovat, že prodejní cena té které věci je vytvořena v bodě, kde se nabídka protne s poptávkou. Sdělujehli proto dlužnice, že v dané oblasti byl zpeněžen některý pozemek za celkově výhodnější cenu, jedná se o informaci, která by byla z pohledu insolvenčního řízení relevantní pro případ tzv. prodeje z volně ruky přímému zájemci. V daném případě však byl nemovitý majetek zpeněžen prostřednictvím veřejností přístupné dražby. Uchylovat se k hodnocení, proč je prodejní cena pozemků nižší či vyšší než v jiném případě, je tak dle názoru správkyně liché, neboť není v jejích možnostech posuzovat motivy jednotlivých kupujících. Správkyně v této souvislosti zdůraznila, že prodej v rámci dražby byl inzerován na všech významných realitních serverech provozovaných v rámci internetové sítě (Sreality.cz, EuroBydlení.cz, RealityCechy.cz, RealCity.cz, Reality.iDnes.cz a ealityMIX.cz) v době od 1. 12. 2016 do 17. 1. 2017; veškeré informace tak byly přístupny širokému okruhu zájemců a tito se měli možnost dražby zúčastnit. K nabídce dlužnice na řízení prodeje svého majetku správkyně uvedla, že tuto možnost IZ nepřipouští, správkyně se však nebrání aktivní participaci dlužnice na procesu zpeněžení zbylého majetku jí náležejícího, a to konkrétně při zajišťování co nejširšího okruhu potenciálních zájemců (účastníků procesu zpeněžení). Takovéto součinnosti se však nebránila nikdy. Správkyně dodala, že důvody pro zproštění správce musí vyplývat z jeho konkrétních pochybení při jeho dosavadním postupu a odpovídat obsahu insolvenčního spisu, přičemž je přesvědčena, že žádnou svou povinnost neporušila, ale právě naopak konala a koná s odbornou péčí a ve společném zájmu věřitelů.

Soud I. stupně citoval $ 32 odst. 1 a S 409 odst. 3 IZ a konstatoval, že hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby správkyně byla zproštěna funkce, insolvenční soud zásadně příjímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu (rozhodnutí NS ČR ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 29 NSCR 2/2014). Dále uvedl, že usnesením ze dne 23. 6. 2016 (13-65) zamítl návrh dlužnice na zproštění

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

_l'" ? L..)J. 1.1 tí.-"uliciital,.:Ir si.-Ulf správkyně funkce, že toto rozhodnutí bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 3. 2017 (8-113) zrušeno a vráceno insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s dm, že stejně jako v konkursu ani v oddlužení nejsou s popřením pohledávky zajištěného věřitele dlužníkem spojeny žádné účinky a bylo povinností správkyně přezkoumat pohledávky přihlášené zajištěnými věřiteli včetně jimi uplatněného pořadí, a to tím spíše, že předmětem zajištění jsou pozemky, a vznik zástavního práva lze tudíž ověřit nahlédnutím do katastru nemovitostí. I kdyby zástupce věřitelů skutečně uplatnil právo na uspokojení ze zajištění i majetkem, jenž předmětem zajištění není, přičemž správkyně ani věřitelé pořadí pohledávky nepopřeli, nelze v dalším průběhu insolvenčního řízení výsledek přezkoumání přihlášených pohledávek nijak revokovat. Jinými slovy, důsledkem postupu správkyně skutečně může být vyšší uspokojení zástupce věřitele na úkor ostatních věřitelů. Bez ohledu na to, Zda tak učinila záměrně, nebo zda přihlášenou pohledávku toliko nepřezkoumala co do pořadí důsledně, nebylo by její jednání možné hodnotit jinak, než že při výkonu funkce nepostupovala s odbornou péči. Co se týče způsobu zpeněžení majetku náležejícího do majetkové podstaty, již v usnesení ze dne 6. 2. 2017 (13 97) jej upozornil odvolací soud na to, že soud I. stupně udělil v této věci správkyni souhlas s prodejem nemovitostí mimo dražbu formou dražby provedené exekutorem Mgr. Kamilem Košinouíí, leč vzhledem k tomu, že se podle ij 289 IZ. provádí prodej mimo dražbu smlouvou, jejíž účinnost je zásadně podmíněna souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru, a jejíž platnost lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku, jedná se zjevně o rozhodnutí nesprávné, přičemž ke zpeněžení jiným, zákonem přípustným způsobem, tj. ve veřejné dražbě podle zvláštního předpisu nebo podle ustanovení o.s.ř. (viz Š 286 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), není souhlasu insolvenčního soudu třeba, a zpeněžení majetkové podstaty dražbou provedenou prostřednictvím soudního exekutora postupem dle 5 76 odst. 2 e.ř. Š 286 IZ nepřipouští.

Soud I. stupně zjistil, že dlužnice na přezkumném jednání konaném dne 12. 1. 2015 nepopřela pohledávku věřitele č. 6 (zástupce věřitelů) co do pravosti, výše ani pořadí, že správkyni ani soud neupozornila na skutečnost, že věřitel č. 6 vpříhlášce pohledávky uplatnil zajištění ve vztahu k nemovitostem, vůči kterým nebylo zajištění uvedeno v katastru nemovitostí, že na schůzi věřitelů konané dne 12. 1. 2015 byl věřitel č. 6 zvolen zástupcem věřitelů, že dne 8. 10. 2015 a dne 19. 11. 2015 se zástupce věřitelů, i jako zajištěný věřitel, zúčastnil jednání soudu, jehož programem bylo projednání zpeněžení nemovitostí dlužnice, že usnesením ze dne 1. 12. 2015 (Ea 36) byly schváleny pokyny k prodeji těchto nemovitostí, a že usnesením ze dne 3. 3. 2016 (Bv-42) souhlasil soud s prodejem nemovitostí dlužnice formou dražby, jež měla být provedena soudním exekutorem Mgr. Kamilem Košinou, přičemž nemovitosti, jež byly předmětem tohoto souhlasu, byly součástí celku a všichni zúčastnění věřitelé trvali na jejich prodeji jako celku, neboť samostatným prodejem by došlo k výraznému snížení jejich ceny. Dále bylo zjištěno, že dne 10. 5. 2016 proběhla první dražba, při které se nepodařilo předmětné nemovitostí vydražit, když nejnižší podání při výsledné ceně 11 580 000 Kč činilo 7 720 000 Kč, že dne 17. 1. 2017 se tedy konala další dražba, při které byly všechny nemovitosti vydraženy za částku 7 630 000 Kč, což plně odpovídalo i ceně, která byla v rámci probíhajícího exekučního řízení vedeného proti dlužníci pod sp. zn. 040Ex 1433/ 12 stanovena znalecký posudkem vypracovaným znaleckým ústavem Odhadci a znalci CZ, s.r.o, ve výši 7 460 000 Kč, přičemž předchozí znalecký posudek znalce Václava Štýblera, který hodnotu nemovitostí vyčíslil na částku 11 400 000 Kč, byl nepřezkoumatelný dle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2014, č. j. 20 Co 23/2014-79 (A.-8). Tuto hodnotu nemovitostí v Újezdci pak zahrnula správkyně do soupisu majetkové podstaty, což dlužnice ani věřitelé nikdy nezpochybňovali.

Soud I. stupně po zhodnocení všech zjištěných skutečnosti nezjistil porušení povinností ze strany správkyně, která postupovala po celou dobu od svého ustanovení v souladu s IZ

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

4 VSPH 2066/2017 ainadále všechny své povinnosti plní. Správkyně se především dne 12. 1. 2015 účastnila přezkumného jednání a schůze věřitelů, dne 9. 4. 2015 se účastnila zvláštního přezkumného jednání, dne 8. 10. 2015 a dne 19. 11. 2015 se účastnila jednání k projednání námitek ohledně způsobu zpeněžování majetku dlužnice, dne 21. 5. 2015 zaslala soudu vyrozumění o popření pohledávek věřitelů spolu s doručenkamí, dne 9. 11. 2015 zaslala soudu znalecké posudky, které nechala vypracovat na ocenění majetkové podstaty dlužnice, dne 8. 2. 2016 podala návrh na prodej majetku mimo dražbu, jakož i podávala pravidelné zprávy o své činnosti (8. 1. 2016, 5. 4. 2016, 8. 4. 2016, 20. 5. 2016, 2. 6. 2016, 2. 9. 2016, 2. 12. 2016, 2. 3. 2017); dále provedla zpeněžení nemovitostí dlužnice v k.ú. Dalešice u Bakova, dne 2. 9. 2016 pak podala návrh na vydání výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí zajištěným věřitelům (manželům Bartáčkovým) a na základě souhlasu soudu i vydání výtěžku a s tím spojených úkonů provedla. Dlužnice ve svém návrhu na zproštění správkyně funkce především rozporovala zajištění zástupce věřitelů. Rozsah zajištění věřitelů byl však řešen již v předchozích rozhodnutích soudu a dále se tímto bude soud zabývat až v rámci rozhodování o souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí, které byly zpeněžovány exekutorem. Pokud jde o uplatněné zajištění zástupcem věřitelů, pak tento spolu s přihláškou předložil í zástavní smlouvu, jejímž předmětem byly i nemovitosti č. parc. 718/1, 718/2, 718/3, 718/4, 718/5 v k.ú. Újezdec uLuštěnic, přičemž pokud správkyně nesprávně uznala tuto přihlášenou pohledávku, pak v rámci přezkumného řízení neměl soud možnost do tohoto jakkoli zasahovat, jak správně uvedla správkyně s poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu vPraze, sen. zn. 1 VSPH 1552/2014, a v případě zjištění nesrovnalostí by toto bylo řešeno právě v usnesení o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli. V insolvenčním řízení je povinností správce při rozdělování výtěžku zpeněžení a stejně tak insolvenčního soudu při udělování souhlasu správci s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům vycházet ze skutečného pořadí doby vzniku zajištění (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 NSČR 7/2014), proto by se zástupci věřitelů nemohlo uspokojení z prodeje nemovitostí č. parc. 718/1, 718/2, 718/3, 718/4, 718/5 v k. u.

Újezdec u Luštěnic, dostat, pokud by toto zástavní právo neexistovalo. Je sice pravdou, že toto není v současné době zapsáno v katastru nemovitostí, avšak jak vyplývá z obsahu vzdání se zástavního práva k nemovitostem ze dne 1. 7. 2009 (B 121), pak tímto zástupce věřitelů omezil částku zajištění, nikoli že se vzdal zajištění k předmětným nemovitostem. Vzhledem k tomu, že zástupce věřitelů vzal svoji přihlášenou pohledávku ohledně zajištění nemovitostí č.parc. 718/1, 718/2, 718/3, 718/4, 718/5 v k.ú. Újezdec u Luštěníc zpet, nepovažoval již soud I. stupně za nutné se tímto dále právně zabývat, tak jak to učinila správkyně ve svém vyjádření uvedeným shora, s nímž se soud I. stupně plně ztotožnil.

Soud I. stupně dále uvedl, že správkyně při zpeněžování majetkové podstaty postupovala dle vydaných usnesení Krajského soudu v Praze, tuďž postupovala podle zákona, když činila kroky ke zpeněžení nemovitostí dle pokynu zajištěných věřitelů a dle vydaných rozhodnutí soudu, že tato problematika byla rovněž předmětem jednání, na němž se projednávaly námitky zajištěných věřitelů, a že správkyně je povinna postupovat při výkonu své funkce svědomitě a s odbornou péči a vyvinout veškeré úsilí, které po ní lze spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojení v co nejvyšší míře, přičemž společnému zájmu věřitelů je povinna dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob, a to včetně dlužnice. V daném případě se jednalo o poměrně specifický prodej nemovitostí dlužnice (k. u. Újezdec u Luštěnic), a to o soubor parcel trvalého travního porostu, kdy na jednotlivé z nich vázla různá zajišt ovací práva, přičemž některé dílčí pozemky byly i nezajištěné. Již na schůzi věřitelů konané po přezkumném jednání pak bylo zřejmé, že prodej jednotlivých nemovitostí by nebyl efektivní, bylo třeba zajistit prodej všech těchto nemovitostí jako celku a v důsledku toho bylo nutno najit koncensus na způsobu tohoto prodeje. V tomto směru pak soud I. stupně vycházel ze stanovisek jednotlivých zajištěných věřitelů a především pak těch,

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

10.

11.

*-r v '.J1".l ]. nooo; :L'Ulf kteří jevili zájem o způsob prodeje tohoto majetku a zúčastnili se i schůzí věřitelů za tímto účelem svolaných. V tomto směru pak nelze pominout tu skutečnost, že o způsobu prodeje bylo rozhodováno ve vztahu k zajištěným věřitelům v roce 2015, kdy prodej exekutorem v insolvenčních řízeních byl běžnou praxí při prodeji zajištěného majetku dlužnice, přičemž otázka výše nákladů zpeněžení zajištěného majetku je vždy předmětem přezkoumávání soudu v rámci rozhodování o vydání výtěžku zajištěného majetku ve smyslu (5 298 odst. 4 IZ, kdy v případě, že by tyto náklady převyšovaly zákonnou výši, vyžadoval by soud, tak jako v jiných insolvenčních řízeních, od správkyně souhlas zajištěných věřitelů s těmito zvýšenými náklady, přičemž při udělení takovéhoto souhlasu by pak tyto šly na úkor zajištěných věřitelů a neměly by žádný vliv na uspokojení nezajištěných věřitelů. V daném případě se navíc tímto bude muset zabývat soud i s ohledem na skutečnost, že ne všechen prodávaný majetek dlužnice byl zajištěn, a zbytek výtěžku ?. prodeje předmětného majetku by tak byl předmětem uspokojení nezajištěných věřitelů. V případě souhlasu se způsobem prodeje zajištěného majetku soud tedy vycházel z toho, že soudní exekutor již v době zahájení insolvenčního řízení měl zcela připravenu dražbu předmětného majetku a všichni přítomní zajištění věřitelé na schůzích věřitelů svolaných za tímto účelem dne 8. 10. 2015 a dne 19. 11. 2015 požadovali dražbu soudím exekutorem, což soud s ohledem na funkční souvislostí tohoto majetku považoval za vhodné a ekonomické, přičemž v té době neměl pochybnosti o tom, že tento způsob prodeje je nejvhodnější, neboť v roce 2015 nebyla soudu známa žádná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, v nichž by byla otázka prodeje soudním exekutorem řešena, a v důsledku čehož by byl postup soudu v rozporu s judikaturou. Tato otázka začala být řešena až v roce 2016, kdy již byly uzavřeny smlouvy o provedení dražby; první dražba byla nařízena na den 10. 5. 2016. Soud proto stejně jako správkyně v tomto směru poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.8.2016, č. j. VSOL 482/2016 B H64, a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2016, č. j. 1 VSPI l 1914/2016-B-164, ve kterých je tato otázka teprve řešena. Navíc nelze ani pominout tu skutečnost, že v době, kdy proběhla dražba, tedy v lednu 2017, již byla Parlamentem ČR schválena novela IZ účinná od 1. 7. 2017, která již tento Způsob prodeje v $ 286 odst. 1 písm. d) IZ uvádí, což rovněž soud vedlo k tomu, že neměl o správnosti svého postupu naprosto žádnou pochybnost. Soud I. stupně proto nezjistil porušení povinnosti ze strany správkyně, naopak bylo zjištěno, že tato aktivně postupuje při zpeněžování zajištěného i nezajištěného majetku sepsaného v soupisu majetkové ppdstaty ku prospěchu všech věřitelů. Tato tvrzení byla dle soudu potvrzena i rozhodnutím NS CR ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 NSCR 47/2015.

K tvrzení dlužnice, že správkyně nepravdivě uváděla skutečnosti ve své zprávě ze dne 31. 12. 2014 (B-9), soud I. stupně uvedl, že dlužnice na jednání konaném dne 16. 8. 2017 toto tvrzení nedokázala upřesnit a ani po předložení této zprávy se k tomu nedokázala vyjádřit, a že proto se soud tímto nemohl v rámci předmětného rozhodování zabývat a zdůvodňovat. K tvrzení dlužnice, že jí vznikne škoda ve výši 3 950 000 Kč, soud I. stupně uvedl, že dlužnice při jednání konstatovala, že je to kvůli tomu, že měla zájem na tom, aby všichni její věřitelé byly uspokojení v co nejvyšší míře, a že ani v tomto případě nelze spatřovat žádné pochybení správkyně, neboť ve vztahu k věřitelům, ať již zajištěným či nezajištěným, samotné dlužníci žádná škoda vzniknout nemůže, když v daném případě do současné doby sama dlužnice nečiní žádné úkony k tomu, aby věřitelé byly uspokojení v nižší než možně výši, a proto lze předpokládat, že jí následně bude přiznáno osvobození od placení zbytku neuhrazených pohledávek, kdy žádný věřitel s pohledkou vzniklou před zjištěním úpadku dlužnice, již po ní další plnění požadovat nebude moci.

Dlužnice dále namítala, že dražební vyhláška nebyla řádně prezentována, že v rámci dražební vyhlášky nebylo uvedeno veškeré příslušenství a součásti prodávaných nemovitostí, s čímž soud I. stupně rovněž nesouhlasil, neboť v této bylo uvedeno vše, co bylo zahrnuto do ocenění

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

. ...... |-\.-

12.

13.

4 vspn 2066/2017 nemovitostí, když to byla právě dlužnice, která v rámci projednávání incidenční žaloby, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 68 ICm 2169/2015, sama zpochybňovala, že pokládka kabelů veřejného osvětlení a místního rozhlasu v obci Smilovice byla provedena, že ona to neobjednávala a byla to dlužnice, která do vyhovujícího rozsudku podala odvolání, v němž tvrdila, že nikdy neučinila u žalobce objednávku, že tato není její osobou ani podepsána, nikdy tak mezi stranami nemohla být uzavřena smlouva o dílo, což by však svědčilo pro to, že toto vůbec nemělo být zahrnuto do dražby, že toto dílo nebylo vykonáno ve prospěch dlužnice, přičemž, jak vyplývá z dražební vyhlášky zveřejněné na čl. B 48, předmětem dražby bylo ipříslušenství předmětných nemovitostí, a to inženýrské sítě, elektrické pílířky, páteřní rozvod elektrické energie včetně přípojek do pilířků, kabelový rozvod veřejného osvětlení, jehož vlastníctví právě dlužnice jednoznačně zpochybňovala. Rovněž pokud dlužnice namítala, že pro danou lokalitu nemovitostí byla zpracována projektová dokumentace, pak zde opět soud poukazuje na to, že v rámů incidenční žaloby vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 68 ICm 2152/2015, kdy byla popřena přihlášená pohledávka věřitele lng. Tomáše Rakouského, bylo pravomocně zjištěno, že stranou smlouvy o dílo na zpracování projektové dokumentace nebyla dlužnice, ale TOP SERVIS BYDLENÍ, s.r.o., za kterou dlužnice vystupovala jako jednatelka. Z tohoto je zřejmé, že Ing. Tomáš Rakouský neuzavřel s dlužníci jako fyzickou osobou smlouvu o dílo, což i sama dlužnice tvrdila jako svědek v rámci uvedeného incidenčního řízení. Dlužnice tedy nemohla být vlastníkem předmětné projektové dokumentace a nemohla tudíž namítat, že i toto zvyšuje cenu předmětných nemovitostí. Rovněž tvrzení dlužnice ohledně označení nemovitosti v dražební vyhlášce nemá opodstatnění, neboť bylo nutno vycházet ze skutečného označení nemovitostí, které jsou stále v katastru nemovitostí vedené jako trvalý travní porost, se způsobem ochrany zemědělský půdní fond, tedy louky. Dražební vyhláška byla vydána včas-dne 15. 3. 2016, dražba proběhla dne 10. 5. 2016 a dne 5. 4. 2016 byla dražební vyhláška zveřejněna i v insolvenčním rejstříku. Vzhledem k tomu, že v této dražbě nemovitosti nebyly prodány, další veřejná dražba proběhla dne 17. 1. 2017, dražební vyhláška byla vydána dne 25. 11. 2016, zveřejněna v insolvenčním rejstříku byla dne 29. 11. 2016, přičemž dne 29. 11. 2016 byla rovněž zveřejněna na portálu elektronických dražeb; stejně jako na portálu dražeb byl prodej inzerován na všech významných realitních serverech provozovaných v rámci internetově sítě a to Sreality.cz, EuroBydlení.cz, RealityCechy.cz, RealCity.cz, Reality.iDnes.cz a RealityMIX.cz, a dalších obvyklých místech, kde se zveřejňují všechny dražební vyhlášky.

Soud I. stupně tak s ohledem na svá zjištění dospěl k závěru, že nebyly dány důvody ke zproštění správkyně funkce, že ani nebylo shledáno, že by činnost správkyně trpěla dlouhodobými a závažnými nedostatky, resp. nebylo prokázáno, že by správkyně závažně porušila důležitou povinnost stanovenou zákonem nebo uloženou jí insolvenčním soudem, ani že by při výkonu funkce nepostupovala s odbornou péčí, přičemž neučinila žádné úkony, které by byly v neprospěch samotné dlužnice, zhoršovaly její postavení či ohrožovaly splnění oddlužení. Naopak ve prospěch řádně vykonávané činnosti správkyně svědčí i to, jak důkladně prováděla soupis majetkové podstaty, když zjistila, že dlužnice v seznamu majetku neuvedla ideální jednu polovinu nemovitosti č. parc. 361/1 v k. ú. Lanškroun, a který byl proto zahrnut do soupisu majetkové podstaty dlužnice ve smyslu Š 412 odst. 1 písm. b) IZ, a kde v současné době správkyně požádala soud o souhlas s jeho prodejem, kdy příjem z tohoto prodeje bude rozdělen mezi nezajištěné věřitele.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala (13 142, B-153) a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se správkyně zprošťuje funkce, in eventum, aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšírnu řízení a současně, aby rozhodl, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce. Namítala především to, že soud I. stupně nesprávně posoudil jednání správkyně v souvislosti s uzavřením smluv k prodeji majetku dlužnice se soudními exekutory, když nevzal v úvahu znění IZ platné a účinně k datu uzavření smluv, a napadené usnesení

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

14.

**I' varii zovou; LULI odůvodnil zněním Š 286 IZ, které nabylo účinnosti až dne 1. 7. 2017, přičemž dle právní úpravy účinné do 30. 6. 2017 nebyla správkyně oprávněna uzavřít smlouvu o zpeněžení majetku dlužnice se soudním exekutorem (viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.4.2016, č. j. 3 VSOL 1227/2015rBu192). Uzavřením výše uvedených smluv se soudními exekutory tak správkyně nepochybně porušila ustanovení IZ a nepostupovala tak s odbornou péčí. Soud se v napadeném usnesení vůbec nezabýval tím, že předcházející 3 pokusy o dražbu předmětných pozemků učiněné soudním exekutorem Mgr. Košinou byly neúspěšné. Přitom neúspěch předcházejících dražeb byl důležitou skutečnosti, na základě které měla správkyně vypovědět smlouvu k prodeji pozemků se soudním exekutorem. Nadto byla v mezidobí rozvinuta judikatura, dle které bylo zpeněžení majetku dlužníka v insolvenci na základě smlouvy uzavřené mezi správcem a soudním exekutorem nepřípustné. S přihlédnutím ke všem zmíněným okolnostem tedy měla správkyně, pakliže by postupovala s potřebnou odbornou péčí, navrhnout jiný způsob zpeněžení a jestliže tak ani za těchto okolností nepostupovala, nepochybně svou povinnost odborné péče porušila. Nadto správkyně dbala pouze pokynu některých věřitelů, čímž opět porušila požadavek odborné péče, když je správkyně povinna postupovat ve prospěch všech věřitelů. Dále dlužnice uvedla, že soud v napadeném usnesení uvedl, že znalecký posudek znalce Václava Štýblera, který hodnotu předmětných pozemků vyčíslil na 11 400 000 Kč, tj. na částku o cca 4 miliony Kč vyšší, než byla následně skutečně dosažená cena, byl údajně nepřezkoumatelnýíí, přičemž tento závěr vůbec nekonkretizoval ani neodůvodnil, nebylo tak možno dovodit, na základě čeho k tomuto nesprávnému závěru došel. Dále soud I. stupně nesprávně právně posoudil otázku, zda je správkyně povinna zveřejnit smlouvy uzavřené se soudními exekutory o zpeněžení majetku dlužnice, když je ze zákona možné platnost těchto smluv napadnout, přičemž správkyně nepostupovala s odbornou péčí, pakliže tyto smlouvy nezveřejnila v dostatečné lhůtě před tím, než soudní exekutoři provedli dražby majetku. Dalším nesprávným právním posouzením ze strany soudu I. stupně pak byla dle dlužnice otázka přiměřenosti výše odměny pro soudní exekutory, přičemž správkyně nepochybně porušila svou povinnost postupovat s odbornou péčí, když přiznal soudnírnu exekutorovi Mgr. Košínovi odměnu za zpeněžení pozemků v maximální možné výši, přestože soudní exekutor prokazatelně nedodržel smlouvu jednak tím, že neorganizoval prohlídku nemovitosti, přestože mu to smlouva ukládala a jednak nedodržením dostatečné délky období pro inzerci prodeje předmětných pozemků. Výše odměny soudního exekutora je tak zcela nepřiměřená, což bylo v rozporu se zájmy nejen dlužnice, ale i věřitelů. Dodala, že soud ani nepodložil svá tvrzení o tom, že zástavní právo k pozemkům parc. č. 718/1 až 5 v k. ú. Újezdec u Luštěnic ve prospěch zástupce věřitelů nebylo řádně vymazáno z katastru nemovitostí, když neuvedl, jaké listiny zkoumal, a proč měl za to, že příslušný katastrální úřad postupoval nesprávne.

Dále dlužnice namítala, že Krajský soud v Praze jako soud 1. stupně při vydání napadeného usnesení nezohlednil závazný právní názor Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, obsažený v usnesení ze dne 6. 3. 2017, č. j. 2 VSPH 1452/2016-B 113, když se vůbec nevypořádal se závěry odvolacího soudu o tom, že bylo povinností správkyně přezkoumat řádně všechny přihlášené pohledávky všech věřitelů v plném rozsahu, což však správkyně neučinila, když nepřezkoumala řádně rozsah a pořadí zajištění pohledávky zástupce věřitelů. Soud 1. stupně v napadeném usnesení nezohlednil ani názor odvolacího soudu o tom, že účinnost smlouvy o prodeji majetku dlužnice mimo dražbu formou dražby uzavřené správkyní se soudním exekutorem dle 5 286 a 5 289 IZ je podmíněna souhlasem insolvenčního soudu, přičemž soud 1. stupně před tím, než proběhl prodej majetku dlužnice na základě výše uvedených smluv, nedal s nimi explicitní souhlas, jakož rovněž nezohlednil názor odvolacího soudu o tom, že platnost smluv o prodeji majetku dlužnice uzavřených mezi správkyní a soudními exekutory lze napadnout do 3 měsíců ode dne jejich zveřejnění vinsolvenčním rejstříku, z čehož jednoznačně vyplývá, že správkyně neměla připustit provedení dražby

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. lllll n.

15.

16.

17.

18.

19.

4 VSPH 2066/2017 před marným této lhůty nebo před případným rozhodnutím ve sporu o žalobě na neplatnost těchto smluv.

Dlužníce dále uvedla, že se soud v napadeném usnesení nezabýval a nevypořádal s tvrzeními dlužnice, že při prodeji pozemků, na kterých vázlo zajištění ve prospěch zástavního věřitele č.2, nebyl správkyní respektován závazný pokyn tohoto věřitele o způsobu a podmínkách prodeje, navíc soudní exekutor Mgr. Košina porušil závazný pokyn věřitelů, když neinzeroval předmětné pozemky k prodeji po stanovenou dobu minimálně 2 měsíců, ale inzeroval je pouze po dobu 1,5 měsíce. Dotčené pozemky byly sice v katastru nemovitostí vedeny jako trvalý travní porost, avšak byly na nich zavedeny některé inženýrské sítě (elektřina) a na některé bylo vydáno platné stavební povolení (voda, kanalizace, plyn), přičemž jako zastavěná plocha a nádvoří může být totiž označen toliko pozemek, na kterém již je postavena určitá stavba; dle platného a účinného územního plánu obce Smilovice pak byly uvedené pozemky určeny k výstavbě rodinných domů, kdy dlužnice disponovala stavebním povolením k takové výstavbě. Pro zájemce o koupi tak bylo důležité nejen označení pozemku v katastru nemovitostí, ale právě a zejména to, zda a v jakém rozsahu územní plán obce povoluje zástavbu daného pozemku, přičemž správkyně měla povinnost dohlédnout na to, aby soudní exekutor nabízel pozemky k prodeji takovým způsobem, aby bylo dosaženo co největšího výtěžku; pokud by je tedy inzeroval jako zastavitelné, nepochybně by bylo dosaženo podstatně vyšší kupní ceny, než když je inzeroval jako loukuíí.

Závěrem dlužnice dodala, že tvrzení správkyně o tom, že spoluvlastnický podíl dlužnice ovelikosti íd. Va na pozemku v k.ú. Lanškroun nebyl uveden dlužníci v soupisu majetku v příloze k insolvenčnímu návrhu, a že tento byl zahrnut do soupisu majetku dlužnice z 18. 12. 2014, svědčí o dalším porušení povinnost odborně péče ze strany správkyně, když po téměř 3 letech od jeho zahrnutí správkyně navrhla způsob jeho zpeněžení, ačkoliv již v roce 2016 uzavřela ke zpeněžení tohoto podílu smlouvu se soudním exekutorem JUDr. Makariem, přičemž na základě této smlouvy, kterou správkyně nikdy nezveřejnila, soudní exekutor provedl neúspěšnou dražbu. Přitom se jednalo o 1/a zahrady, kdy z jedné strany je dům spoluvlastníků druhé poloviny, z další strany je pak přístupová komunikace, 2 další zahrada sousedního domu a z další koryto potoka, přičemž v roce 1997 byl pozemek silně zasažen povodní. Postup správkyně tak znamená zbytečné navyšování nákladů, kdy výtěžek z prodeje bude zjevně nízký k poměru nákladů na jeho zpeněžení.

Správkyně ve vyjádření k odvolání (B 159) uvedla, že plně odkazuje na své předešlé vyjádření ze dne 3. 4. 2017 (B l21), že odůvodnění napadeného usnesení považuje za zcela přiléhavé, že přezkum pohledávek uskutečnila v souladu s požadavkem odborné péče na základě všech jí dostupných dokladů, že na správnosti stanoviska ke všem přihlášeným pohledávkám zcela setrvává, že zpeněžení majetku dlužnice pokládala za zcela transparentní a souladné se zákonem, že své kroky činila ve shodě se stanoviskem a pokynem věřitelů i insolvenčního soudu, a že se domnívá, že odvolání dlužnice je možno posoudit jako zneužití práva, které směřuje proti cílům a zásadám insolvenčního řízení. Proto navrhla, aby napadené usnesení bylo odvolacím soudem jako věcně správné potvrzeno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a shledal podané odvolání neopodstatněným.

Podle Š 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péči anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

ULLLFUUUF "Ul.-I

20. Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje

21.

22. odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj 20 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s Ši 225 odst. 4 nebo Š 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikované. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. Vzávislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud izjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne ojeho zproštění funkce, ale obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Odvolací soud z obsahu spisu ověřil správnost skutkových zjištění soudu I. stupně, tedy že v daném případě nebyly dány důvody, jež by odůvodňovaly zproštění správkyně funkce, a že ani nebylo shledáno, že by činnost správkyně trpěla dlouhodobými a závažnými nedostatky, přičemž se se závěry soudu I. stupně v zásadě ztotožňuje a vpodrobnostech pro stručnost odkazuje na věcně správné a vyčerpávající odůvodnění napadeného usnesení, jež již tentokrát plně respektuje právní závěry vyjádřené vkasačním usnesení odvolacího soudu ze dne

6 3 201135 c.j 2vSPH1452/2016 B 113

Pokud jde o způsob zpeněžování zastavených nemovitých věcí dlužnice, pak odvolací soud ze spisu ověřil, že usnesením ze dne 1. 12. 2015 (13 36), které nabylo právní moci dne 1. 12. 2015, soud I. stupně schválil pokyn zajištěného věřitele č. 9 a zajištěného věřitele č. 6 (zástupce věřitelů) s tím, že nemovitosti budou zpeněženy ve veřejné dražbě prostřednictvím soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, a neschválil pokyn zajištěného věřitele č. 2 k přímému prodeji nemovitostí, neboť by bylo zcela neekonomické a zřejmě těžko realizovatelné, aby nemovitosti v jedné oblasti přímo související a prolínající se byly prodávány různým způsobem, že pravomocný usnesením ze dne 3. 3. 2016 (13 42) soud I. stupně vyslovil souhlas s tím, aby správkyně za uvedených podmínek prodala nemovitosti dlužnice formou dražby provedené exekutorem Mgr. Kamilem Košinou, a že usnesením ze dne 10. 11. 2016 (B-84), které nabylo právní moci dne 10. 11. 2016, změnil konkrétní podmínky, za kterých měla být dražba uskutečněna. Je tedy zřejmé, že správkyně nijak neporušila své povinnosti vyplývající z (c) 36 IZ, když při zpeněžování tohoto majetku postupovala zcela v souladu s pokyny dotčených zajištěných věřitelů a se souhlasem insolvenčního soudu vyplývajícího z usnesení ze dne 3. 3. 2016 (B-42) ve znění usnesení ze dne 10. 11. 2016 (lí 84), byť se jednalo o rozhodnutí věcně nesprávné, neboť postup dle 5 289 17. přichází v úvahu jedině v případě prodeje majetku dlužníka mimo dražbu a nikoli v případě jeho prodeje formou veřejné dražby, kdy souhlasu soudu není třeba, přičemž opodstatněnost nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění, tedy i oprávněnost nároků exekutora, je insolvenční soud povinen přezkoumat v rámci rozhodování o udělení souhlasu s návrhem správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům dle Š 298 IZ. Odvolací soud pak zdůrazňuje, že nelze správkyní klást za vinu to, že dražba uvedeného majetku nebyla hned při prvním pokusu úspěšná, a že nemovitosti byly následně v opakované dražbě prodány za nižší cenu, než dlužnice očekávala, neboť tyto skutečnosti ovlivňuje toliko otázka nabídky a poptávky v místě a čase obvyklá, přičemž byla-li dlužnice přesvědčena, že tyto nemovitosti mohly být prodány za cenu o cca 4 mil. Kč vyšší, mohla se na procesu zpeněžování aktivně v součinnosti se správkyní podílet, což však neučinila. Nadto výsledná cena vydražených nemovitostí pak činila 7 630 000 Kč, což plně odpovídalo ceně stanovené revizním posudkem znaleckého ústavu Odhadci a znalci CZ, s.r.o. (A-8), jímž byl mj. přezkoumám znalecký posudek předložený dlužníci zhotovený

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

23.

24.

25.

26.

27.

4 VSPl I 2066/2017

Václavem Stýblerem, podle něhož byly tyto nemovitosti oceněny částkou 11 400 000 Kč, přičemž z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2017, č. j. 20 Co 23/2014-79, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2014, a na které soud I. stupně v napadeném rozhodnutí výslovně odkazoval, vyplývá, že posudek Václava Štýblera nelze pro určení obvyklé ceny použít, neboť z revizního posudku vyplynulo, že tento nebyl vypracován správně z důvodu chybného vypočtení ceny.

Co se týče námitky dlužnice, že správkyně nepostupovala s odbornou péčí, když nepopřela pohledávku zástupce věřitelů v rozsahu jejího zajištění, pak odvolací soud ze spisu ověřil, že usnesením ze dne 11. 9. 2017 (PiS 8), které nabylo právní moci dne 27. 9. 2017, vzal soud I. stupně na vědomí zpétvzetí zajištění přihlášené pohledávky zástupce věřitelů (věřitele č. 6), a že tedy otázka případné škody v důsledku nesprávného zjištění pohledávky (co do jejího zajištění) zástupce věřitelů správkyní se tak stala obsoletní. Nicméně odvolací soud považoval za vhodné připomenout, že přezkum pohledávek spadá výlučně do působnosti správkyně ainsolvenční soud není oprávněn jakkoli do tohoto procesu zasahovat, přičemž výsledky přezkumného jednání nelze měnit; ostatně sama dlužnice v době přezkumu proti této pohledávce ničeho nenamítala. V konečném důsledku pak postup správkyně mohl skutečně způsobit, že by uspokojení zástupce věřitelů mohlo být vyšší na úkor ostatních věřitelů, avšak s ohledem na učiněné zpětvzetí tohoto zajištění, se tato výtka dlužnice stala bezpředmětnou.

K námitce dlužnice, že soud I. stupně v napadeném usnesení nezohlednil závazný právní názor odvolacího soudu, dle něhož účinnost smlouvy o prodeji majetku dlužníka mimo dražbu formou dražby uzavřené správkyní se soudním exekutorem dle Š 286 a S 289 IZ je podmíněna souhlasem insolvenčního soudu, a že platnost těchto smluv lze napadnout do 3 měsíců od jejich zveřejnění v insolvenčním rejsd'íku, odvolací soud opakovaně uvádí, že takový postup se uplatní toliko v případě prodeje majetku dlužníka mimo dražbu (Š 289 IZ), avšak v tomto případě se jednalo o zpeněžení majetkové podstaty ve veřejné dražbě, přičemž při tomto způsobu prodeje není souhlas insolvenčního soudu vyžadován (Š 287 IZ), a to bez ohledu na to, že soud I. stupně s veřejnou dražbou souhlasil. Ostatně tyto závěry vyplývají i z usnesení odvolacího soudu ze dne 6. 3. 2017 (13-113), na něž dlužnice odkazovala a jehož právní závěry si chybně vyložila.

Konečně pokud jde o námitky dlužnice, že soudní exekutor Mgr. Košina nepostupoval při zpeněžování nemovitých věcí dlužnice řádně a s odbornou péčí, pak tato skutečnost by mohla vést toliko k uplatnění příp. nároku na náhradu škody v souvislosti s provedenou dražbou (porušení povinností exekutora), avšak v takovém případě by bylo nutno toto právo uplatnit přímo vůči exekutorovi, přičemž jednání exekutora nemůže být důvodem pro zproštění správkyně z funkce.

K argumentaci dlužnice, že správkyně porušila povinnost odborné péče, když po 3 letech od zahrnutí spoluvlastnického podílu dlužnice v k.ú. Lanškroun do majetkově podstaty navrhuje způsob jeho zpeněžení, přestože již vroce 2016 uzavřela smlouvu se soudním exekutorem, na jejímž základě byla provedena neúspěšná dražba, odvolací soud dodává, že bylo zcela logické a na místě v souladu s požadavkem odborné péče, aby se správkyně alespoň pokusila zpeněžit majetek dlužnice, o nějž nebyl ve veřejné dražbě projeven žádný zájem, jeho přímým prodejem (B 139), přičemž nebylo zřejmé, konkrétně včem spatřovala dlužnice navyšování nákladů tohoto prodeje v takové míře, aby výtěžek zpeněžení byl zjevně nízký k poměru k těmto nákladům.

Lze tedy shrnout tak, že přestože postup správkyně při zpeněžování zastavených nemovitých věcí dlužnice nebyl zcela standardní (míněno je jejich zpeněžování prostřednictvím soudních exekutorů ve veřejné dražbě) -přičemž většinu výtek dlužnice nelze klást k tíži správkyně, ale spíše k tíži insolvenčního soudu (při výkonu dohlédací činnosti) nebo soudních exekutorů

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

28.

Lr v ofr í nooo; LUll

(při provádění veřejných dražeb)-nelze z něho usuzovat na to, že by správkyně v posuzované věci řádně neplnila své povinnosti nebo nepostupovala s odbornou péčí anebo závažně porušila důležitou povinnost uloženou jí zákonem nebo soudem vše za situace, kdy správkyně řádně postupovala podle pokynů zajištěných věřitelů a podle pravomocných rozhodnutí insolvenčního soudu a kdy platnost smluv ani výsledky veřejných dražeb nebyly jakkoli zpochybněny případnými žalobami. Pokud jde o výtky dlužnice směřující proti výši odměny dražebníků nebo ohledně rozsahu zajištění pohledávek, ty mají své místo vpřípadných námitkách proti návrhu správkyně na vydání výtěžku zpeněžení (Š 298 odst. 3 IZ); ke zproštění správkyně funkce však vést nemohou. Pokud jde o údajně liknavý postup správkyně při zpeněžování spoluvlastnického poálu dlužnice o velikosti id. 1/a na pozemku v k.ú. Lanškroun spojený s tvrzením dlužnice, že znamená zbytečně navyšování nákladů a že výtěžek z jeho prodeje bude zjevně nízký, lze takovou skutečnost bude li prokázána zohlednit při určení odměny správkyně (5 38 odst. 3 IZ); pro zproštění správkyně funkce však natolik intenzivním důvodem prozatím není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. 0 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku ($ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (0 74 odst. 2 IZ).

Praha 14. března 2018



JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D. v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr VÝÉa.