KSPH 67 INS 12383/2015-B-16
č.j.: KSPH 67 INS 12383/2015-B-16 sp.zn. KSZ v Praze: KZC 186/2015 značka navrhovatele a): 11/11

USNESENÍ

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudcem Tomášem Jirmáskem v insolvenční věci dlužníka: PP Hospitals, s.r.o., IČO: 260 85 011, se sídlem Brandýs nad Labem, Stará Boleslav, Brázdimská 1000, PSČ 250 01, zastoupen JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, se sídlem Bělocerkevská 1037/38, 100 00 Praha 10, o insolvenčním návrhu navrhovatelů: a) MEDIREAL a.s., IČO: 284 85 793, se sídlem Hradec Králové, ČSA 543, PSČ 500 03, zastoupen JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové a c) FUTURE VALUE s.r.o., IČO: 276 10 489, se sídlem Brno, Peroutková 290/5, PSČ 602 00, zastoupen JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem, se sídlem Široká 5, 110 00 Praha 1, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze a o návrhu navrhovatele c) na nařízení předběžného opatření,

takto:

I. Návrh navrhovatele c) FUTURE VALUE s.r.o., IČO: 276 10 489, se sídlem Brno, Peroutková 290/5, PSČ 602 00 ze dne 23.5.2017 na nařízení předběžného opaření, kterým by byl dlužník omezen v nakládání s majetkovou podstatou, s e z a m í t á .

II. Navrhovatel c) FUTURE VALUE s.r.o., je povinen zaplatit České republice- Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč, a to na bankovní účet soudu č. 3703-8729111/0710, vedený u České národní banky, variabilní symbol: 9671238315, a to do 7 dnů od doručení tohoto usnesení. Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, přistoupí soud k jeho vymáhání. Má-li poplatník za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může u soudu podat návrh, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a to i se zpětnou účinností. Jestliže soud jeho návrhu vyhoví, je zproštěn povinnosti platit soudní poplatky; poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání osvobození od soudních poplatků se však nevracejí.

Odůvodnění:

[1] Insolvenčním návrhem navrhovatele a), kterým bylo dne 30.8.2012 zahájeno insol- venční řízení, se insolvenční navrhovatel (věřitel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a řešení tohoto úpadku konkursem. Dne 13.5.2015 pak byla vydána vyhláška isir.justi ce.cz

o zahájení insolvenčního řízení. Dne 24.9.2012 k řízení dle ust. §107 odst. 1 insolven- čního zákona 1 přistoupil navrhovatel b) a dne 2.11.2012 navrhovatel c).

[2] Usnesením č.j.-A-263 ze dne 12.4.2017 zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a současně ustanovil insolvenčním správcem Ing. Davida Jánošíka, se sídlem Gočárova 1105/36, 500 02 Hradec Králové.

[3] Návrhem podaným dne 23.5.2017 (B-14) se navrhovatel c) domáhal nařízení předběž- ného opatření omezujícího dispoziční oprávnění dlužníka (dále jen Návrh ) tak, že a) osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, se ukládá, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci, že b) peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen po předběžném písemném souhlasu insolvenčního správce, že c) úkony a právní jednání týkající se dlužníkova majetku v hodnotě převyšující v každém jednotlivém případě 100.000,-Kč, včetně jeho převodu, pronájmu, pachtu nebo zatížení věcným či jiným právem, je dlužník oprávněn činit jen po předběžném písemném souhlasu insolvenčního správce a že d) úkony a právní jednání, z nichž mohou vzniknout pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené (včetně pohledávek z úvěrů, zápůjček, na základě poskytnutí ručení nebo povinnosti platit smluvní pokutu či jiného zajišťovacího nebo utvrzovacího instrumentu), pokud výše jistiny takové pohledávky může v každém jednotlivém případě přesáhnout 100.000,-Kč, je dlužník oprávněn činit jen po předběžném písemném souhlasu insolvenčního správce.

[4] Podle ust. § 82 odst. 1 insolvenčního zákona předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel před- běžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení předběžným opatřením může insolvenční soud také ustanovit předběžného správce.

[5] Podle ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

[6] Podle ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před

1 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon )

zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. Podle odst. 3 citovaného ustanovení právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

[7] Podle ust. § 82 odst. 1 insolvenčního zákona nebyl navrhovatel povinen složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením.

[8] Insolvenční soud Návrh posoudil podle jeho obsahu a došel k závěru, že se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření podle ust. § 113 insolvenčního zákona. Soud již v usnesením č.j.-B-10 ze dne 24.4.2017 odůvodnil svůj právní závěr, dle kterého přes formulační nejasnost a systematické členění nemá pochyb, že dlužník s dispozičními oprávněními po zjištění úpadku a před rozhodnutím o způsobu jeho řešení je omezen ust. § 111 insolvenčního zákona s výjimkami tam uvedenými.

[9] Je-li dlužník stran svých dispozičních oprávnění i po rozhodnutí o úpadku (před rozhodnutím o způsobu jeho řešení) omezen dle ust. § 111 insolvenčního zákona, tak je nevyhnutelný závěr, že ukáže-li se omezení podle citovaného ustanovení nedosta- tečným, je nezbytné dispoziční oprávnění dlužníka (které mu jsou v této fázi insolven- čního řízení zachována) ještě více omezit, přičemž jediným způsobilým prostředkem k naplnění tohoto cíle je předběžné opatření podle ust. § 113 insolvenčního zákona. K tomu je třeba rovněž zmínit, že v případě prohlášení konkursu bude dlužník ve svých dispozičních oprávněných omezen dle ust. § 246 insolvenčního zákona (tam již není třeba korekce ze strany soudu), v případě reorganizace je pak možné dlužníka omezit dle ust. § 332 insolvenčního zákona. Za situace, kdy do rozhodnutí o úpadku může být dlužník omezen v nakládání s majetkovou podstatou dle ust. § 113 insolvenčního záko- na, postrádá smyslu, ale zejména by bylo porušením zásad, na kterých insolvenční řízení stojí, aby dlužník nemohl být (mezi rozhodnutím o úpadku a rozhodnutím o způsobu jeho řešení) v nakládání s majetkovou podstatou soudem omezen. Takový neudržitelný závěr by ve svém důsledku znamenal, že soud by neměl žádných účinných nástrojů k za- mezení toho, aby dlužník v tomto období převedl či znehodnotil veškerý svůj majetek.

[10] Jde-li o Návrh samotný, tak ten není ničím odůvodněn, zejména není tvrzeno, že by dlužník v současné době znehodnocoval majetkovou podstatu či ji nad rámec běžného provozu podniku zatěžoval. Navrhovatelem uváděný odkaz na přihlášku Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky je nepřípadný, když z jejího obsahu je zřejmé, že valná většina přihlašovaných pohledávek má časově původ v minulých letech, nikoliv v současnosti. Jde-li o tvrzení navrhovatele, že z prostředků od zdravotních pojišťoven dlužník platí provoz svého podniku, tak toto tvrzení je mezi účastníky nesporné. Nezakládá však žádný z důvodů, pro které lze navrhované předběžné opatření nařídit,

naopak je projevem specifik provozu zdravotnických zařízení, který je ze své většiny i podstaty placen právě z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Jde-li o tvrzení, že pohledávku Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky dlužník neuvedl v seznamu závazků, tak rovněž to není důvodem pro nařízení předběžného opatření. Uvedená skutečnost se v insolvenčním řízení promítla v tom, že soud měl za nastolenou vyvratitelnou domněnku platební neschopnosti dlužníka, který nepředložil úplný a správný seznam závazků.

[11] Protože předběžné opatření omezující dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou lze nařídit i bez návrhu, tak soud zkoumal, zda zde jsou pro toto nařízení důvody. Z obsahu spisu však žádné takové důvody neshledal, když zejména nebyly nikým (ani navrhova- telem) tvrzeny. Rovněž insolvenční správce žádné takové důvody netvrdil. Výjimkou je úhrada předúpadkových dluhů spojených s provozem podniku, ke kterým se však soud vyjádřil již ve shora citovaném usnesení, jímž současně zavázal dlužníka k plnění některých povinností, jejichž porušení nebylo rovněž nikým ani tvrzeno.

[12] Za popsané situace pak soud s ohledem ke všem shora uvedeným skutečnostem rozhodl o zamítnutí Návrhu na nařízení předběžného opatření (bod I. výroku).

[13] Podle položky č. 5 Sazebníku soudních poplatků 2 se za jeden návrh na nařízení před- běžného opatření platí částka 1.000,-Kč. Z uvedeného důvodu soudu navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek v této výši (bod II. výroku).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posled- ního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř. 3). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez uznávaného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 2 o.s.ř.). K podání odvolání je oprávně- na pouze osoba, která návrh na vydání předběžného opatření podala (§ 113 odst. 4 insolvenčního zákona). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy adresátu bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 29. května 2017

Tomáš Jirmásek, v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Nela Ondráčková

2 příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni vydání tohoto usnesení 3 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. )