KSPH 66 INS 21667/2014-A-18
KSPH 66 INS 21667/2014-A-18

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Vaško v insolvenční věci dlužníka: LG SYSTEM spol. s.r.o., IČ: 26164612, se sídlem Jasmínová 808, 252 42 Jesenice, zahájené na návrh navrhovatele LUHANSK CZ v.o.s., IČ: 25671235, se sídlem Plovdivská 3265, 140 00 Praha 4, o návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření,

takto:

Návrh na nařízení předběžného opatření, kterým insolvenční soud stanoví, že na společnost LG SYSTÉM spol. s r.o. se v soukromoprávních vztazích hledí jako na právnickou osobu, vůči jejímuž majetku neprobíhá insolvenční řízení, případně že dlužník není v souvislosti se zahájením insolvenčního řízení omezen v nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 7.8.2014 podal navrhující věřitel, LUHANSK CZ v.o.s., IČ: 25671235, se sídlem Plovdivská 3265, 140 00 Praha 4, návrh na zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka LG SYSTEM spol. s.r.o., IČ: 26164612, se sídlem Jasmínová 808, 252 42 Jesenice. Vyhláškou ze dne 7.8.2014 č.j. KSOS 31 INS 21667/2014-A-2 pak bylo insolvenční řízení ve věci výše uvedeného dlužníka zahájeno.

Ve věci se dne 12.8.2014 vyjádřil dlužník, ve vyjádření uvedl, že skutečnosti obsažené v insolvenčním návrhu jsou nepravdivé a že se jedná o šikanozní insolvenční návrh.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.8.2014, č.j. KSOS 31 INS 21667/2014-A-5 tento vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.

Dne 7.9.2014 podal dlužník návrh na vydání, ve výroku tohoto usnesení uvedeného, předběžného opatření.

Podle ust §7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen IZ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí, nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle ust § 102 odst. 1 o.s.ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle ust. § 74 odst. 1 o.s.ř před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle ust. § 74 odst. 2 o.s.ř. účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. Podle ust § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy a podle ust § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř. může být účastníku uloženo aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Podle ust § 76 odst. 2 o.s.ř., předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat. Podle ust § 75a odst. 1 o.s.ř., návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije. Podle ust § 5 IZ, insolvenční řízení spočívá zejména na zásadách, kdy insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon. Podle ust § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník. Podle ust. § 82 odst. 2 IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také ustanovit předběžného správce, omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 113 odst. 1 IZ, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Z výše uvedeného vyplývá, že předběžné opatření lze nařídit, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. V rámci insolvenčního řízení pak lze předběžné opatření nařídit, je-li nutné v době do vydání rozhodnutí o úpadku zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty, vedoucím ve svém důsledku k poškození věřitelů. Po posouzení výše uvedeného návrhu na vydání předběžného opatření dospěl soud k závěru, že je namístě návrh odmítnout ve smyslu § 75a odst. 1 o.s.ř. z důvodu jeho neurčitosti, když z dlužníkem navrhovaného výroku předběžného opatření není zřejmé, co se jím sleduje (§ 42 odst. 4 o.s.ř.). Dlužník totiž v první části jím navrhovaného výroku požadoval vydání rozhodnutí, kterým by ve vztahu k dlužníku fakticky byly vyloučeny účinky zahájeného insolvenčního řízení nad rámec toho, v jakém tyto účinky omezit lze a v druhé části pak fakticky požadoval upravit ve vztahu k dlužníku otázku nakládání s majetkovou podstatou, když tato je upravena v části první, hlavě VI. insolvenčního zákona a z návrhu dlužníka není zřejmé, co je tímto návrhem, s ohledem na výše zmíněnou část insolvenčního zákona, sledováno, to zejména s ohledem na znění § 229 insolvenčního zákona. S ohledem na skutečnost, že se v daném případě jednalo o návrh na vydání předběžného opatření, nebylo možné ve smyslu § 75a o.s.ř. učinit kroky k odstranění neurčitosti podání ve smyslu § 43 o.s.ř

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 9. září 2014

Mgr. Jaroslav Vaško, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Markéta Kasardová