KSPH 61 INS 29450/2015-A-33
Jednací číslo: KSPH 61 INS 29450/2015-A-33

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sobkovou v insolvenční věci dlužníka Velvana, a.s., IČO 25079450, se sídlem Velvary 732, 273 24 Velvary, zastoupeného Mgr. Michaelou Wažikovou, advokátkou advokátní kanceláře Kruták a Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČ 29415349, se sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 00 Praha 1, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Stavebniny Sešina s.r.o., IČO 03787974, se sídlem Soukenická 2082/7, 110 00, Praha 1-Nové Město, 2/ REKOCHEM s.r.o., IČO 25385941 se sídlem 1. máje 260, 739 61 Třinec, o návrhu na vydání předběžného opatření

takto:

I. Návrh insolvenčního navrhovatele REKOCHEM s.r.o. na vydání předběžného opatření, kterým by soud jmenoval předběžného insolvenčního správce a omezil dlužníka v nakládání s majetkem patřícím do majetkového podstaty dlužníka pouze se souhlasem předběžného správce se z a m í t á.

II. Insolvenční navrhovatel REKOCHEM s.r.o. je povinen zaplatit České republice -Krajskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na předběžné opatření ve výši 1.000,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění: Insolvenční navrhovatel Stavebniny Sešina s.r.o. (dále jen první insolvenční navrhovatel) podal k insolvenčnímu soudu dne 25.11.2015 insolvenční návrh s tvrzením, že dlužník Velvana, a.s. (dále jen Dlužník) je v úpadku, jehož zjištění navrhl. O insolvenčním návrhu prvního insolvenčního navrhovatele bylo rozhodnuto po vyjádření Dlužníka doručeného soudu dne 30.11.2015 usnesením insolvenčního soudu Krajského soudu v Praze č.j.-A-13 ze dne 3.12.2015 tak, že insolvenční návrh prvního insolvenčního navrhovatele byl odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost.

Usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího bylo k odvolání prvního insolvenčního navrhovatele usnesením č.j. 3 VSPH 63/2016-A-27 ze dne 6.4.2016 usnesení insolvenčního soudu-A-13 ze dne 3.12.2015 změněno tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Dne 19.4.2016 přistoupil k insolvenčnímu řízení Dlužníka další insolvenční navrhovatel REKOCHEM s.r.o. (dále jen druhý insolvenční navrhovatel), který ve svém insolvenčním návrhu popsal své pohledávky za dlužníkem, které jsou po splatnosti více než 3 měsíce a jsou celkem ve výši 754.835,81 Kč, uvedl konkrétní dobu splatnosti i právní důvod vzniku jednotlivých pohledávek. Dále uvedl, že vlastním i další pohledávky za dlužníkem, které nabyl postoupením na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.2.2016 a od společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia a.s., a to ve výši 19,936.681,90 a 20.000.000,-Kč, obě splatné ke dni 18.2.2016. Dále uvedl, že je mu známo, že faktoringová společnost ČSOB přestala proplácet dlužníku pohledávky a dlužník je tak bez možnosti úhrady splatných závazků. Vůči věřiteli společnosti ČSOB faktoring a.s. má dlužník závazky 1.440.000,-Kč, dále popsal další věřitele dlužníka. Připojil se proto na návrhu prvního insolvenčního navrhovatele a navrhl zjištění úpadku dlužníka. Druhý insolvenční navrhovatel současně připojil přihlášku své pohledávky.

Podáním ze 25.4.2016 navrhl druhý insolvenční navrhovatel vydání předběžného opatření, kterým by soud jmenoval předběžného insolvenčního správce a omezil dlužníka v nakládání s majetkem patřícím do majetkové podstaty dlužníka pouze se souhlasem předběžného správce. Návrh na předběžné opatření odůvodnil tím, že práva a povinností jediného akcionáře Dlužníka vykonává Mgr. Karel Knypl, který je insolvenčním správcem dlužníka PIALIO s.r.o., který do majetkové podstaty dlužníka PIALIO s.r.o. sepsal 100% procent akcií Dlužníka Velvana, a.s. Mgr. Karel Knypl prodal z majetkové podstaty dlužníka PIALIO s.r.o. 100% akciový podíl Dlužníka Velvana, a.s. smlouvou o koupi majetku z majetkové podstaty ze dne 13.1.2016, kterou uzavřel s kupující společností FILSON s.r.o. Prodej uskutečnil i bez souhlasu insolvenčního soudu s odůvodněním, že akciovému podílu hrozila újma, resp. bezprostřední znehodnocení. Uvedený prodej 100% akciového podílu Dlužníka Velvana, a.s. z majetkové podstaty dlužníka PIALIO s.r.o., napadla společnost Pandeen Management s.r.o. žalobou ze dne 11.4.2016 o neplatnosti smlouvy a koupi majetku z majetkové podstaty a současně podala návrh na vydání předběžného opatření, o kterém bylo rozhodnuto Městským soudem v Praze pod č.j. 193 ICm 1155/2016-41 ze dne 15.4.2016 usnesením o vydání předběžného opaření.

Dále uvedl, že druhý insolvenční navrhovatel uzavřel s Dlužníkem dne 20.2.2016 rámcovou smlouvu o dodávkách zboží, na základě smlouvy mezi druhým insolvenčním navrhovatelem a Dlužníkem byl v areálu dlužníka zřízen konsignační sklad, do kterého druhý insolvenční navrhovatel postupně dodal suroviny určené pro výrobu dlužníka. Ke dni podání návrhu na předběžné opatření druhý navrhovatel eviduje v areálu Dlužníka svůj majetek-suroviny v celkovém objemu 411,47 tun v ceně 306.223,80 EUR. Druhý insolvenční navrhovatel má důvodnou obavu, že v současnosti v areálu Dlužníka není nakládáno s majetkem Dlužníka a třetích osob s péčí řádného hospodáře, kdy jediný člen představenstva Ing. Milan Švec rezignoval na svoji funkci dne 12.4.2016 a jeho na jeho místo byl jmenován pan Milan Demel. Uvedl, že druhému insolvenčnímu navrhovateli je známo, že krizovém managementu Dlužníka, původně pověřenému insolvenčním správcem PIALIO s.r.o., bylo údajně nařízeno čerpat dovolenou a není zřejmé, kdo a jakým způsobem nakládá s majetkem Dlužníka, popřípadě třetích osob nacházejícího se v areálu Dlužníka.

Jako důkazy ke svým tvrzením na označil : svou přihlášku za dlužníkem, vyjádření dlužníka ze dne 30.12.2015, smlouvu o koupi majetku z majetkové podstaty ze dne 13.1.2016, žalobu ze dne 11.4.2016 o neplatnost smlouvy o koupi majetku z majetkové podstaty, návrh na vydání předběžného opatření ze dne 11. 4. 2016, usnesení Městského soudu v Praze čaje 193 ICm 1155/2016-41 o vydání předběžného opatření, rámcovou smlouvu o dodávkách zboží ze dne 22.2.2016, avíza dodávky, dále výpis Obchodního rejstříku Dlužníka.

Návrh na předběžné opatření soud posoudil podle zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon (dále jen IZ) a podle ustanovení občanského soudního řádu.

Podle ustanovení § 7 IZ se pro insolvenční řízení přiměřeně použije občanský soudní řád, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř., nepostupoval-li podle § 75a odst. 1 nebo podle § 75b odst.2 o. s. ř., nařídí předseda senátu usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

Podle § 111 odst. 1 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle § 111 odst. 3 IZ právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

Podle § 82 odst.1, odst.2 písm. a) IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník. Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také ustanovit předběžného správce.

Podle ustanovení § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Insolvenční soud neshledal důvody pro odmítnutí návrhu na předběžné opatření podle § 75a odst. 1 o.s.ř., neboť i když druhý insolvenční navrhovatel neuvedl vylíčení všech rozhodujících skutečností zcela bez vad (v nikoliv nepodstatné míře jsou jeho tvrzení neurčitá), přesto návrh na předběžné opatření obsahuje určitý popis některých skutečností, které lze považovat za dostatečné určité pro to, aby insolvenční návrh nebyl odmítnut, ale aby o něm bylo meritorně rozhodnuto.

Insolvenční soud rozhodoval o návrhu druhého insolvenčního navrhovatele bez toho, aniž by druhý insolvenční navrhovatel složil jistotu nebo byl k jejímu složení vyzván, neboť v rozhodované věci nemá povinnost složit jistotu, neboť se jedná o případ, kdy by mohl insolvenční soud i bez návrhu vydat předběžné opatření navrženého obsahu.

Soud posoudil skutková tvrzení druhého insolvenčního navrhovatele a uzavřel, že z popisu skutkové situace lze uzavřít, že v době vydání tohoto usnesení je zde taková situace, že není postaveno na jisto, kdo je akcionářem Dlužníka, neboť o tom je veden incidenční spor u Městského soudu v Praze č.j. MSPH 193 ICm 1155/2016-41. Taková skutečnost však sama o sobě není důvodem pro nařízení navrženého předběžného opatření, neboť otázka vlastnictví akcií Dlužníka nemá (bez dalšího) přímou souvislost s tím, jak je nakládáno s majetkem Dlužníka v jeho areálu (neurčité tvrzení o tom, co je areálem Dlužníka ).

Druhý insolvenční navrhovatel neuvádí popis žádného konkrétního jednání Dlužníka nebo jeho opomenutí nebo nedbalost, které by byly svou podstatou nakládání s majetkem dlužníka v jeho areálu jinak, než s péčí řádného hospodáře. Druhý insolvenční navrhovatel pouze uvádí svou důvodnou obavu , kterou nijak nekonkretizuje. Ani změny v osobě jediného člena představenstva, které druhý insolvenční navrhovatel uvádí v textu tak, že snad mají být právě tou skutečností, která jeho obavu vyvolává, pak opět nemají (bez dalšího) přímou souvislost s nakládáním s majetkovou podstatou. K nakládání s majetkovou podstatou nemá přímý vztah ani (potud neurčité) tvrzení druhého insolvenčního navrhovatele, že krizový management Dlužníka (neuvedeno o jaký management se jedná, z jakých osob sestává, jaké jsou jeho pravomoci aj.) má údajně nařízeno čerpat dovolenou. I kdyby byla tvrzení o krizovém managementu konkrétní včetně toho, že mu bylo nařízeno čerpat dovolenou, opět by tvrzení této skutečnosti nemělo přímý vztah k nakládání s majetkovou podstatou Dlužníka, a to bez dalších tvrzení o konkrétním nakládání.

Důvodem pro nařízení navrženého předběžného opatření nemůže být ani to, že druhý insolvenční navrhovatel má dle vlastního tvrzení v areálu Dlužníka svůj majetek, neboť neuvádí žádné konkrétní skutečnosti související s konsignačním skladem, ve kterém má být majetek druhého insolvenčního navrhovatele.

Druhý insolvenční navrhovatel ze shora uvedených důvodů neprokázal svými tvrzeními, že jsou dány podmínky a důvody pro nařízení navrženého předběžného opatření, proto se insolvenční soud ani nezabýval posouzením, zda tvrzené skutečnosti osvědčil, tedy nehodnotil předložené důkazy. Ze všech shora uvedených důvodů byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut.

Insolvenční soud neshledal důvod pro nařízení předběžného opatření z moci úřední, neboť z obsahu spisu se nepodávají žádné takové skutečnosti, které by jeho vydání odůvodňovaly.

Druhému insolvenčnímu navrhovateli byla za podání návrhu na předběžné opatření stanovena povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb. zákon o soudních poplatcích ve spojení s položkou 5 sazebníku soudních poplatků, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

v Praze dne 27. dubna 2016

JUDr. Jitka S o b k o v á,v.r. samosoudkyně

Za správnost: Škutinová Ladislava