KSPH 42 INS 12311/2013-A-11
jednací číslo: KSPH 42 INS 12311/2013-A-11

US NES ENÍ

Krajský soud v Praze se sídlem Praha 5, nám. Kinských 5, rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Bartákovou v insolvenční věci navrhujícího věřitele: Česká spořitelna, a.s., IČ 45244782 se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00, Praha 4, proti dlužníkovi: KN INTERSERVIS, spol. s.r.o., IČ 25792008, Příční 1533, 272 01 Kladno, o návrhu na vydání předběžného opatření,

takto :

I. Návrh věřitele: Česká spořitelna, a.s., IČ 45244782 se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00, Praha 4, kterým se domáhal vydání předběžného opatření, kterým by so ud dlužníku omezil nakládání s majetkem náležejícím do majetkové podstaty a současně aby mu soud ustanovil předběžného správce s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Návrhem došlým zdejšímu soudu dne 2.7.2013 se navrhující věřitel: Česká spořitelna, a.s., domáhal, aby soud vydal předběžné opaření, kterým by omezil nakládání dlužníka s majetkem náležejícím do majetkové podstaty a současně aby mu soud ustanovil předběžného správce, který by prováděl opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění.

Odůvodnění svého Návrhu na vydání předběžného opatření a současné jmenování předběžného správce omezil na tvrzení, že z vyjádření dlužníka, které tento zaslal soudu dne 19.6.2013 vyplývá, že dlužník hodlá po již zahájeném insolvenčním řízení uspokojit některé své závazky a tím eliminovat množství věřitelů a ve svém důsledku odvrátit rozhodnutí soudu o jeho úpadku. Navrhovatel upozorňuje na ustanovení § 111 IZ, podle kterého je takové jednání dlužníku v probíhajícím insolvenčním řízení, byť před rozhodnutím o úpadku, zapovězeno. Navrhující věřitel proto požaduje, aby soud rozhodl o nařízení předběžného opatření podle ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona, kterým omezí dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou a současně, aby mu ustanovil předběžného správce.

Podle ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Podle odst. 3 citovaného ustanovení právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

Insolvenční soud Návrh posoudil dle jeho obsahu a došel k závěru, že se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření podle ust. § 113 insolvenčního zákona. Návrh však neobsahuje žádné relevantní skutečnosti, ze kterých lze usuzovat, že je na místě předběžné opatření nařídit. Nařízení předběžného opatření je značným zásahem do majetkové dispoziční sféry dlužníka. S tím by měl korespondovat návrh na jeho nařízení, z kterého by zejména mělo vyplývat, na základě jakých konkrétních jednání dochází ke skutečnostem, pro které je dle mínění navrhovatele třeba předběžné opatření nařídit. Jak bylo uvedeno, návrh věřitele je těchto skutečností prost, když se omezuje toliko na neurčitá konstatování uvedená v odůvodnění. Obdobně se k této otázce staví Vrchní soud v Praze, když tento ve svém rozhodnutí ze dne 19.9.2011 sp. zn. MSPH 77 INS 2654/2011 2 VSPH 989/2011-A-75 uvedl: Protože zásah do provozování podniku dlužníka může být v případě nařízení předběžného opatření navrhovaného znění velmi citelný a může dlužníkovi způsobit značné hospodářské ztráty, musí být jeho nařízení podepřeno závažným důvodem spočívajícím v jednání dlužníka v rozporu s § 111 odst. 1 IZ nebo potřebou zabránit podstatným změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů.

Pouhé konstatování navrhujícího věřitele, že z vyjádření dlužníka vyplývá, že tento bude jednat v rozporu s ust. § 111 insolvenčního zákona není dostatečným důvodem pro nařízení předběžného opatření se všemi jeho důsledky.

Neboť předběžné opatření podle ust. § 113 insolvenčního zákona může být nařízeno i bez návrhu (z úřední povinnosti), zabýval se insolvenční soud při příležitosti podání Návrhu z vlastní iniciativy tím, zda zde vůbec jsou podmínky pro jeho nařízení, zejména pak zda omezení dispozice dlužníka s jeho majetkem vyplývající již z ust. § 111 insolvenčního zákona je dostatečná.

Po zvážení všech konkrétních okolností tohoto řízení soud dospěl k závěru, že zde nejsou podmínky pro nařízení předběžného opatření, neboť zákonné restrikce (§ 111 insolvenčního zákona) jsou dostatečné, když v řízení dosud nevyvstal žádný důvod pochybovat o tom, že jsou dodržovány.

Ust. § 111 insolvenčního zákona sice ve svém odst. 1 stanoví, že dlužník je povinen zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, avšak pouze mělo-li by jít o změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Navíc takový úkon by byl stižen sankcí zákonné neúčinnosti vůči věřitelům (§ 111 odst. 3 insolvenčního zákona). Nadto v odst. 2 citovaného ustanovení je uvedeno, že citované omezení se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí.

Jelikož návrh věřitele neobsahoval žádné konkrétní skutečnosti a ani soud žádné takové nezjistil, které by nasvědčovaly tomu, že dlužník nakládá s majetkovou podstatou v rozporu s ust. § 111 IZ, nezbylo soudu než návrh na nařízení předběžného opatření zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 7 odst. l za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, a to proti tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že dlužníku dle obsahu spisu nevznikly žádné náklady řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to dvou stejnopisech. K podání odvolání je oprávněna pouze osoba, která návrh na vydání předběžného opatření podala (§ 113 odst. 4 insolvenčního zákona). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy adresátu bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 4. července 2013 JUDr. Jitka Bartáková, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Lucie Pražáková