KSPH 41 INS 10743/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSPH 41 INS 10743/2010 41 ICm 1122/2011 29 ICdo 11/2012-78

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Petra Gemmela a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce DH CREDIT LTD, 4th Floor, Lawford House, Albert Place, Londýn N31QA, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. . 4623763, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluní 1, PSý 110 00, proti žalovanému JUDr. ŠtČpánu KratČnovi, Ph.D., advokátu, se sídlem v Praze, Politických vČz 934/15, PSý 110 00, jako insolvennímu správci dlužníka A-Lhota, s. r. o., o urení, že pohledávka je zjištČna a o urení pravosti pohledávky a práva na oddČlené uspokojení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 41 ICm 1122/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka A-Lhota, s. r. o., se sídlem v Dolních B ežanech, Ke Kaplice 469, PSý 252 41, identifikaní íslo osoby 27 37 37 38, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn., o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna 2012, . j. 41 ICm 1122/2011, 101 VSPH 219/2011-49 (), takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna 2012, . j. 41 ICm 1122/2011, 101 VSPH 219/2011-49 () a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. zá í 2011, . j. 41 ICm 1122/2011-34, se zrušují a vČc se vrací soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví oznaeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. zá í 2011, . j. 41 ICm 1122/2011-34, jímž Krajský soud v Praze (dále jen insolvenní soud )-odkazuje na ustanovení § 83 odst. 1, § 103 a § 104 odst. 1 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . )-zastavil ízení pro p ekážku litispendence. Odvolací soud p itakal insolvennímu soudu v závČru, podle nČhož projednání žaloby, jíž se žalobce po žalovaném domáhal urení, že jeho vykonatelná a zajištČná pohledávka ve výši 22,155.821,92 K s právem na oddČlené uspokojení ze zajištČní v žalobČ specifikovanými nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka (dále jen nemovitosti ), došlé insolvennímu soudu 2. kvČtna 2011, brání ízení vedené u insolvenního soudu pod sp. zn. 41 ICm 1036/2011 (zahájené dne 22. dubna 2011-dále též jen související ízení ), ve kterém se insolvenní správce domáhá v i žalobci urení, že pohledávka žalobce p ihlášená do insolvenního ízení úpadce jako pohledávka vykonatelná a zajištČná v ástce 22,155.821,92 K není po právu a není zajištČna majetkem dlužníka. P itom zd raznil, že v obou p ípadech jde o stejné úastníky, stejný skutkový stav vČci a stejný žalobní návrh , s tím, že obČ ízení se liší pouze tím, že žalobce v tomto sporu je ve sporu vedeném pod sp. zn. 41 ICm 1036/2011 v postavení žalovaného a žalovaný v tomto sporu je v postavení žalobce . Na zmínČnou situaci-pokraoval odvolací soud- pamatuje ustanovení § 198 odst. 3 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona), podle nČhož vyjde-li v pr bČhu ízení o žalobČ na pop ení nevykonatelné pohledávky najevo, že pop ená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to d vodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém p ípadČ povinen prokázat d vod svého pop ení podle § 199 insolvenního zákona. To platí podle odvolacího soudu i v p ípadČ, že probíhá ízení o pop ení vykonatelné pohledávky a v pr bČhu ízení o takové žalobČ vyjde najevo, že pop ená pohledávka je pohledávkou nevykonatelnou. I když je žalobní petit v tomto sporu vymezen pozitivnČ, a v po adí v prvním sporu je vymezen negativnČ, rozhodnutí soudu o každém z nich má v insolvenním ízení stejný právní d sledek, a to urení, zda žalobce má i nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 22,155.821.92 K s právem na uspokojení ze zajištČní ze zastavených nemovitostí . Dále odvolací soud doplnil, že právní postavení žalobce jako p ihlášeného zajištČného vČ itele se v insolvenním ízení nezmČní v jeho neprospČch ani v p ípadČ, že insolvenní správce svou žalobu na pop ení vykonatelné pohledávky vezme zpČt poté, kdy toto ízení bude již pravomocnČ zastaveno pro p ekážku litispendence. Právním d sledkem zpČtvzetí žaloby insolvenním správcem bude to, že jím pop ená pohledávka je zjištČna. Také insolvenní správce má totiž v insolvenním zákonČ stanovenou zákonnou hmotnČprávní prekluzivní lh tu k podání žaloby na pop ení vykonatelné pohledávky, a to v § 199 odst. 1, a jestliže tato lh ta správci marnČ ubČhla (nap . proto, že vas podanou žalobu vzal zpČt), platí, že v takovém p ípadČ je pohledávka zjištČna. Je právnČ nevýznamné, zda ve skutenosti jde o pohledávku vykonatelnou i nikoli. Ukáže-li se, že fakticky je pop ená pohledávka pohledávkou nevykonatelnou, neznamená to, že neexistuje, ale má to jen procesní d sledek v eventuálnČ probíhajícím incidenním sporu v tom, který z úastník má ohlednČ pohledávky d kazní b emeno o svých skutkových tvrzeních. Jestliže však pobČží pouze spor o žalobČ insolvenního správce na pop ení vykonatelné pohledávky, a správce vezme svoji žalobu zpČt, bude se v insolvenním ízení na pohledávku žalobce v tomto sporu pohlížet jako na pohledávku zjištČnou a dojde k jejímu uspokojení bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou i nikoli . Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za p ípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ., namítaje existenci dovolacího d vodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spoívá na nesprávném právním posouzení vČci. Dovolatel akcentuje, že v projednávané vČci se domáhá primárního urení, že jeho pohledávka je pohledávkou zjištČnou (ve smyslu ustanovení § 201 odst. 2 insolvenního zákona) a eventuálnČ (sekundárnČ) urení, že jeho pohledávka je po právu, p iemž p edmČtem ízení vedeného u insolvenního soudu pod sp. zn. 41 ICm 1036/2011 je pouze urení, že pohledávka žalobce po právu není; již z tohoto d vodu rozhodnutí soudu nižších stup neobstojí. 41 ICm 1122/2011 29 ICdo 11/2012

Dále dovolatel poukazuje na rozdíl mezi obČma ízeními v tom smČru, že v projednávané vČci je žalobní návrh formulován pozitivnČ a v související vČci negativnČ ; p edmČt zmínČných vČcí tudíž není toutéž vČcí , a to ani p i posouzení sekundárního žalobního návrhu a žalobního návrhu v souvisejícím ízení. V této souvislosti souasnČ upozor uje na pro nČho nep íznivé následky, jež by mohlo vyvolat obstrukní jednání insolvenního správce, vzal-li by žalobu podanou v souvisejícím ízení zpČt. KonenČ dovolatel vyjad uje p esvČdení, podle nČhož p i posouzení vykonatelnosti pohledávky nelze vycházet pouze z toho, jak bude pohledávka posouzena insolvenním správcem, respektive z toho, zda insolvenní správce vČ itele vyzve k uplatnČní nároku u soudu i nikoli. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Pro incidenní spory jsou ustanovení obanského soudního ádu o p ípustnosti dovolání p imČ enČ aplikovatelná podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenního zákona. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Dovolání žalobce je p ípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. . a je i d vodné. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Podle ustanovení § 83 odst. 1 o. s. . zahájení ízení brání tomu, aby o téže vČci probíhalo u soudu jiné ízení. P ekážka vČci zahájené brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta stejná vČc, o níž již bylo d íve zahájeno jiné ízení. O stejnou vČc jde tehdy, jde-li v pozdČjším ízení o tentýž nárok nebo stav, o nČmž bylo již zahájeno jiné ízení, a týká-li se stejného p edmČtu ízení a týchž osob; není p itom samo o sobČ významné, mají-li stejné osoby v r zných ízeních rozdílné procesní postavení, nap íklad vystupují-li v jednom ízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci. Tentýž p edmČt ízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatnČn. ěízení se týká týchž osob i v p ípadČ, jestliže v pozdČjším ízení vystupují právní nástupci osob, které jsou (byly) úastníky d íve zahájeného ízení (srov. nap . d vody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 21 Cdo 1002/2005, uve ejnČného v asopise Soudní judikatura . 3, roník 2006, pod íslem 32 nebo d vody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. kvČtna 2011, sp. zn. 29 Cdo 328/2009, uve ejnČného pod íslem 137/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jak je z ejmé z obsahu spisu, v projednávané vČci je p edmČtem ízení požadavek na urení, že vykonatelná zajištČná pohledávka žalobce ve výši 22,155.821,92 K s právem na oddČlené uspokojení ze zpenČžení nemovitostí, p ihlášená do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka, je pohledávkou zjištČnou (ve smyslu ustanovení § 201 odst. 2 insolvenního zákona), s tím, že pro p ípad (in eventum), že soud nenalezne d vody pro vydání výše uvedeného rozsudku, žalobce navrhuje vydání rozsudku, jímž bude ureno, že vykonatelná zajištČná pohledávka ve výši 22.155.821,92 K je po právu s právem na oddČlené uspokojení ze zpenČžení nemovitostí.

P edmČtem souvisejícího ízení (vedeného u insolvenního soudu pod sp. zn. 41 ICm 1036/2011) je žaloba insolvenního správce proti p ihlašovateli pohledávky (žalobci v projednávané vČci) o urení, že pohledávka vČ itele p ihlášená do insolvenního ízení dlužníka, jako pohledávka vykonatelná a zajištČná ve výši 22,155.821,92 K, není po právu a není zajištČna majetkem dlužníka. Právní závČr odvolacího soudu ohlednČ p ekážky litispendence neobstojí již proto, že odvolací soud pominul skutenost, že se žalobkynČ (dle petitu žaloby) domáhá urení pravosti (vykonatelné) pohledávky a práva na uspokojení ze zajištČní pouze pro p ípad, že nebude vyhovČno primárnímu požadavku na urení, že vykonatelná zajištČná pohledávka s právem na uspokojení ze zajištČní je (ve smyslu ustanovení § 201 odst. 2 insolvenního zákona) pohledávkou zjištČnou. P itom není pochyb o tom, že výše uvedený primární žalobní požadavek je zcela odlišný od p edmČtu ízení v souvisejícím ízení, jímž je žaloba insolvenního správce na urení, že pohledávka není po právu a není zajištČna majetkem dlužníka. V této souvislosti nelze p ehlédnout ani to, že na rozdíl od žaloby na urení pop ené pohledávky (§ 198 insolvenního zákona), pop ípadČ žaloby na pop ení vykonatelné pohledávky (§ 199 insolvenního zákona), žalobu o zjištČní vykonatelné pohledávky (od vodnČnou výslovným odkazem na ustanovení § 201 odst. 2 insolvenního zákona) insolvenní zákon výslovnČ neupravuje a skutenost, že vykonatelná pohledávka je zjištČna, je-ve smyslu odkazovaného ustanovení pouze d sledkem toho, že nebyla vas podána žaloba na její pop ení nebo že taková žaloba byla zamítnuta anebo ízení o ní skonilo jinak než rozhodnutím ve vČci samé (srov. § 201 odst. 2 insolvenního zákona). KonenČ v pomČrech projednávané vČci je navíc zjevné, že insolvenní ízení je vedeno ohlednČ majetku zástavního dlužníka (odlišného od osobního dlužníka). Podle ustanovení § 196 insolvenního zákona pop ení výše pohledávky nemá vliv na její po adí. Pop ení po adí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky (odstavec 1). Pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní má však u zajištČného vČ itele, který m že tuto pohledávku v i dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištČní, tytéž úinky jako pop ení pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo pop eno jen zásti, tytéž úinky jako pop ení výše pohledávky (odstavec 2). Spor o právo na uspokojení p ihlášené pohledávky ze zajištČní je svou podstatou sporem o výhodnČjší (p ednostní) po adí uspokojení p ihlášené pohledávky a jako takový je v úpadkovém právu tradinČ vnímán jako spor o po adí pohledávky; srov. v režimu zákona . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, nap . body I. a XXXI. stanoviska obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. ervna 1998, Cpjn 19/98, uve ejnČného pod íslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ), str. 169-170 (345-346) a str. 200-201 (376-377). Tomu pro insolvenní ízení odpovídá dikce ustanovení § 195 insolvenního zákona, jež uruje, že o pop ení pohledávky co do jejího po adí jde i tehdy, je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní. Spor o po adí pohledávky pro úely jejího uspokojení v insolvenním ízení je p itom (bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou) vždy sporem zahajovaným vČ itelem, který pohledávku p ihlásil (p ihlášeným vČ itelem). To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, pop ípadČ listinou, která je exekuním titulem, na základČ kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Po adí ani právo na uspokojení ze zajištČní nejsou ešeny (pokryty) exekuním titulem, a proto v tomto smČru platí postup, jaký zákon uruje pro podání žalob v incidenních sporech 41 ICm 1122/2011 29 ICdo 11/2012 u nevykonatelných pohledávek. Pro pomČry založené zákonem o konkursu a vyrovnání vyložil Nejvyšší soud tuto otázku opČt již pod bodem XXXI. stanoviska (str. 203 /379/), p iemž jde o závČry plnČ uplatnitelné i na pop ení po adí pohledávky, vetnČ pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní, v insolvenním ízení vedeném podle insolvenního zákona. Ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona pak obsahuje pravidlo, které respektuje zvláštní povahu pohledávky p ihlášené do insolvenního ízení nikoli jako osobní pohledávka vČ itele v i jeho osobnímu dlužníku, nýbrž (jen) z titulu zajištČní dlužník je pouze osobou, která svým majetkem zajiš uje pohledávku vČ itele v i jinému (osobnímu) dlužníku (v pomČrech zástavní pohledávky srov. k tomu v literatu e nap . Bureš, J.-Drápal, L.: Zástavní právo v soudní praxi, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 16 a 17, a v rozhodovací praxi soud nap . rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 396/2003, uve ejnČný pod íslem 31/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1612/96, uve ejnČné pod íslem 30/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 967/97, uve ejnČné pod íslem 46/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V takovém p ípadČ totiž pop ení po adí pohledávky spoívající v pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní nutnČ vede i k zásahu do podstaty p ihláškou uplatnČné pohledávky (co do její pravosti nebo výše), jelikož bez práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní nemá vČ itel d vod v i dlužníku, jenž není jeho osobním dlužníkem, cokoli p ihlásit. Proto také ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona pro tento p ípad vysvČtluje, že oproti obecnému pravidlu plynoucímu z dikce § 196 odst. 1 vČty druhé má pop ení po adí pohledávky spoívající v pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní u zajištČného vČ itele, který m že tuto pohledávku v i dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištČní, tytéž úinky jako pop ení pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo pop eno jen zásti, tytéž úinky jako pop ení výše pohledávky. Na tom, že jde ve smyslu § 195 insolvenního zákona o pop ení po adí pohledávky, p i kterém podává žalobu o urení po adí vždy p ihlášený vČ itel (lhostejno, zda zajištČná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou), ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona nieho nemČní. Uvedené p itom platí bez z etele k tomu, zda pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní je od vodnČno zánikem zajištČné (by i vykonatelné) pohledávky nebo (p i nezpochybnČné existenci zajištČné pohledávky) jen neexistencí zajištČní (nap . námitkou neplatného vzniku zástavního práva). Jinými slovy, je-li pop eno právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní v pomČrech p edvídaných ustanovením § 196 odst. 2 insolvenního zákona, pak bez ohledu na d vody pop ení [tj. bez ohledu na to, zda je pop ena (jen) pravost (existence) pohledávky v i osobnímu dlužníku (odlišnému od zástavního dlužníka, ohlednČ jehož majetku je vedeno insolvenní ízení), nebo zda je pop eno (jen) právo na uspokojení ze zajištČní (aniž by byla zpochybnČna existence pohledávky v i osobnímu dlužníku), pop . zda je pop ena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištČní], podává žalobu na urení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní vČ itel pohledávky. Žalobu na pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní podanou insolvenním správcem, jenž s úinky podle ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona pop el právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní, soud jako podanou neoprávnČnou osobou odmítne (§ 160 odst. 4 vČta první insolvenního zákona); ustanovení § 198 odst. 3 insolvenního zákona v daných pomČrech aplikovat nelze. Skutenost, že taková žaloba byla insolvenním správcem podána d íve, než podal žalobu na urení práva na uspokojení ze zajištČní vČ itel, tak není p ekážkou, která by bránila tomu, aby následnČ podanou žalobu soud projednal a rozhodl o ní (není p ekážkou podle § 83 odst. 1 o. s. .). Jelikož právní posouzení vČci, na nČmž rozhodnutí odvolacího soudu spoívá, není správné a dovolací d vod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. . byl dovolatelem uplatnČn po právu, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. D vody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí insolvenního soudu, proto Nejvyšší soud zrušil i je a vČc vrátil tomuto soudu k dalšímu ízení (§ 243b odst. 2 ást vČty za st edníkem a odst. 3 o. s. .). By je žalobcem uplatnČný požadavek druhovČ pod aditelný incidenním spor m p edvídaným ustanovením § 159 odst. 1 písm. a) insolvenního zákona, insolvenní soud v další fázi ízení nep ehlédne, že v rámci primárního petitu se žalobce domáhání (i) urení toho, že ( ) pohledávka je zjištČna, tj. urení, se kterým insolvenní zákon výslovnČ nepoítá a u nČhož bude nezbytné zkoumat i to, zda žalobce má na požadovaném urení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. . Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stup závazný. O náhradČ náklad ízení, vetnČ náklad dovolacího ízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o vČci (§ 243d odst. 1 o. s. .). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto usnesení není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 28. února 2013

JUDr. Petr G e m m e l , v . r . p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová