KSPH 40 INS 7262/2013
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPH 40 INS 7262/2013 29 NSČR 100/2014-A-42

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Emila Egrta, narozeného 25. října 1943, bytem ve Stochově, Karlovarská 15, PSČ 273 03, vedené u Krajského soudu v Praze, pod sp. zn. KSPH 40 INS 7262/2013, o insolvenčním návrhu věřitele Miroslava Kupce, narozeného 28. srpna 1959, bytem v Horním Bezděkově, Nová 183, PSČ 273 51, zastoupeného Mgr. Petrem Kupským, advokátem, se sídlem v Praze 4-Nuslích, Pod vilami 747/10, PSČ 140 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem, se sídlem v Horoměřicích, Malá 967, PSČ 252 62, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2014, č. j. KSPH 40 INS 7262/2013, 2 VSPH 1278/2013-A-29, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 8. července 2013, č. j.-A-24, odmítl Krajský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) pro vady insolvenční návrh, jímž se insolvenční navrhovatel (Miroslav Kupec) domáhal zjištění úpadku dlužníka (Emila Egrta) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že insolvenční návrh se neodmítá. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle ustanovení § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Dovolatel-ač odvolacím soudem přiléhavě poučen o podmínkách přípustnosti dovolání-opírá přípustnost dovolání o již zrušená ustanovení občanského soudního řádu (o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jež v podobě, na kterou dovolatel spoléhá, platila jen do 31. prosince 2012). Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle pro věc rozhodného znění občanského soudního řádu, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává. Nejvyšší soud tudíž odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný (přesto, že insolvenční řízení bylo zahájeno v březnu 2013) občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jen pro úplnost zbývá dodat, že dovolání by nebylo přípustné ani podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění, na něž spoléhal dovolatel. K tomu, aby bylo možné uvažovat o přípustnosti dovolání podle § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012, totiž nebyla splněna podmínka (jež se tehdy kladla prostřednictvím odkazu na § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř., obsaženého v § 238a odst. 2 o. s. ř.), aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení ve věci samé . Usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu ani usnesení, jímž odvolací soud rozhodl, že se insolvenční návrh neodmítá, usnesením ve věci samé není (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2014

JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová