KSPH 39 INS 20587/2011
Č.j. 69 I Cm 324/2014-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze, se sídlem nám. Kinských 5, 150 75, Praha 5-Smíchov, rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Hrabcovou v právní věci žalobce : Ludvík anonymizovano , anonymizovano , bytem Tuřany čp. 163, PSČ 273 79, proti žalovanému : Mgr. Petr Brož, insolvenční správce, Nad Malým Mýtem 615/4, 147 00 Praha 4,

o vyloučení majetku z majetkové podstaty

takto :

I. Žaloba o vyloučení nemovitosti-pozemku pp 178/19 o výměře 897 m2 zapsaného na LV 400 pro k.ú. Byseň, obec Tuřany, z majetkové podstaty dlužnice Dany Hudíkové, dříve anonymizovano , s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3.2.2014 domáhal proti žalovanému . rozhodnutí, kterým by soud určil, že nemovitosti zapsané na LV č. 400 pro kat. území Byseň, obec Tuřany, zapsané do konkursní podstaty v konkursním řízením vedeném Krajským soudem v Praze pod. sp. zn.ve věci dlužnice Dany Hudíkové, dříve anonymizovano , bývalé manželky žalobce, jsou z majetkové podstaty dlužnice vyloučeny. Na odůvodnění uvedl, že žalovaný sepsal všechny nemovitosti zapsané na výše uvedeném LV 400 dne 16.4.2012 do soupisu majetkové, žalobce o tom nebyl písemně vyrozuměn, neobdržel písemný soupis majetku. Dle žalobce není podání předmětného návrhu omezeno žádnou lhůtou, neboť v dané věci nastaly nové skutečnosti. Za novou skutečnost považuje odůvodnění v podání návrhu na obnovu řízení s Komerční bankou, kde došlo k prokazatelnému pochybení při rozhodnutí soudu . Žalobce uvedl, že předmětné nemovitosti byly zastaveny dne 23.4.2008 Komerční bance a.s. Dle žalobce nelze nemovitosti zahrnou do konkursní podstaty, neboť dům slouží k zajištění životních potřeb žalobce a jeho dětí, existuje prioritní zástavní právo banky, která má dle žalobce jako jediná právo dům v dražbě prodat. Žalobce má záměr se s bankou dohodnout, což není možné před rozhodnutím soudu o sesplatnění hypotéčního úvěru . Žalobce se v návrhu dovolává ust. § 225 odst. 4 a 5 IZ.

Žalobce dne 16.12.2014 doručil soudu doplňující podání, ve kterém oznámil, že se s dlužnicí dne 16.12.2013 pravomocně rozvedl. Dále sdělil, že se dne 5.12.2014 dozvěděl nové skutečnosti, a to že dle ust. § 709 odst. 1 písm. d) NOZ do SJM nespadá a je v době trvání manželství ve výlučném vlastnictví majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví , stejně tak do SJM nespadají závazky přímo související s výlučným vlastnictvím jednoho z manželů. Ve vazbě k předmětu sporu uvedl, že dne 11.1.2006 uzavřel s ČSOB smlouvu o účelovém úvěru na zakoupení pozemku zapsaného na LV 400 pro k.ú. Byseň, obec Tuřany, jako pp 178/19 o výměře 897 m splátky úvěru byly , hrazeny ze mzdy žalobce, která je výlučným vlastnictvím žalobce (právo na mzdu není součástí SJM). Proto je tento pozemek ve výlučném vlastnictví žalobce a jako označení v evidenci KÚ Slaný jako majetku spadajícího do SJM je mylným zápisem. Dále za novou skutečnost žalobce označil postup Komerční banky a.s., která podala insolvenční návrh z titulu rozhodnutí o prodeji zástavy-tj. usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 28.6.2010 č.j. 11 C 51/2010. Toto rozhodnutí není dle žalobce vykonatelné, neboť je neplatné. Důvod neplatnosti spočívá dle žalobce v tom, že Komerční banka mezi zastavené pozemky zahrnula i pozemek pp 178/34, který však dle žalobce není zástavou. Jsou tak dány podmínky pro vydání opravného usnesení.

Soud usnesením ze dne 30.3.2015 č.j. 69 I Cm 324/2014-7 vyzval žalobce, aby odstranil vady žaloby doplněním právně významných skutečností-řádného odůvodnění návrhu s ohledem na stav insolvenčního řízení, a dále k řádnému upřesnění žalobního petitu o specifikaci majetku, o jehož vyloučení žalobci jde. Učinil tak proto, že žalobní petit neobsahoval přesné označení jednotlivých nemovitostí, a to zcela v intencích závěrů vyplývajících z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12.2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 85/2006.

Žalobce v podání ze dne 14.4.2015 v soudem stanovené lhůtě upřesnil žalobní petit s tím, že se domáhá vyloučení pozemku zapsaného na LV 400 pro k.ú. Byseň, obec Tuřany, jako pp 178/19 o výměře 897 m ve výlučném vlastnictví žalobce z majetkové podstaty. Dále doplnil, že žalovanému vznikla v souvislosti s usnesením zdejšího soudu č.j. 63 I Cm 664/2015-28 ze dne 30.3.2015 vznikla dnem právní moci povinnost provést nový soupis majetku a vyloučit z majetkové podstaty nemovitosti, které nemohou být jakožto výlučné vlastnictví žalobce zpeněženy. Soupis žalovaný neprovedl, nedošlo po zániku SJM k vypořádání majetku dle ust. § 270 odst. 1 IZ.

Při jednání soude konaném dne 13.1.2016 žalobce doplnil, že s dlužnicí Danou Hudíkovou, dříve anonymizovano , byl ženatý od roku 1985 do 16. 12. 2013, tedy i v době, kdy. uzavřel s ČSOB Smlouvu o účelovém úvěru. Uvedl, že za získané finanční prostředky byl pořízen pozemek, o jehož vyloučení v řízení jde.

Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Nejprve namítl, že žaloba neobsahovala žádné konkrétní důvody, dle kterých by byl předmětný majetek sepsán do majetkové podstaty neoprávněně. Pokud žalobce právně argumentuje ustanoveními NOZ, pak tak činí nesprávně, neboť tento zákon nelze s ohledem na dobu založení právních vztahů k předmětným nemovitostem na danou věc aplikovat. K okolnostem souvisejícím s pozemkem pp 178/34 žalovaný namítl, že byl oprávněně do majetkové podstaty sepsán jako součást SJM žalobce a dlužnice, což neovlivní tvrzení žalobce o neplatnosti usnesení exekučních soudů. Při jednání soudu pak žalovaný namítl po doplnění tvrzení žalobce, že žaloba je nedůvodná, neboť předmětný pozemek není v době konaného jednání již součástí majetkové podstaty, byl zpeněžen. Uvedl, že i kdyby pozemek součástí majetkové podstaty byl, přesto předmětná nemovitost spadá do SJM a není rozhodné, že kupní smlouvu, na základě které byl zakoupen tento pozemek, uzavřel jako kupující pouze žalobce. Nemovitý majetek byl zakoupen za trvání manželství za prostředky z příjmů žalobce, který též spadá do SJM, jedná se tak o majetek v SJM.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na základě věřitelského návrhu v insolvenčním řízení žalobce sp. zn.ve věci dlužnice Dany Hudíkové, dříve anonymizovano , bývalé manželky, byl pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 2. 2012 č.j.-A-19 zjištěn úpadek dlužnice a na její majetek prohlášen konkurs, žalovaný byl současně ustanoven insolvenčním správcem. V souladu s ust. § 120 odst. 4 o.s.ř. vzal soud tato shodná tvrzení účastníků ze svá skutková zjištění a neprováděl o těchto skutečnostech dokazování.

Z provedených důkazů soud zjistil :

Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 12. 5. 2012 na č.l. B5 1-3 incidenčního spisu, že žalovaný sepsal nemovitosti ve společném jmění manželů (n1) zapsané na LV 400-parc. č. St. č. 223 o výměře 151 m-zastavená plocha a nádvoří, parc. č. 178/19 o výměře 746 m- zahrada, parc. č. 178/24 o výměře 45 m-zahrada, parc. č. 178/34 o výměře 160 m-zahrada a rodinný dům č.p. 163 Tuřany St.č. 223, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Slaný, obec Tuřany, k.ú. Byseň, s tím, že tento nemovitý majetek zajišťuje pohledávky dle přihlášek věřitele č. 1-Komerční banky a.s. (5,254.429,06 Kč), č. 15-České správy sociálního zabezpečení (46.042 Kč), č. 5-ABEWY EXE GROUP, s.r.o. (121.465 Kč) a č. 6-Mgr. David Koncz (23.400 Kč).

Z usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 11. 2013 na č.l. B48 incidenčního spisu, že zdejší soud zamítl návrh dlužnice na vynětí všech nemovitostí zapsaných na LV 400 a dále druhým výrokem udělil žalovanému oprávnění do pravomocného rozhodnutí o návrhu na vynětí majetku z majetkové podstaty tento majetek zpeněžit s tím, že uspokojení přichází v úvahu až po právní moci rozhodnutí. Toto rozhodnutí vydané v rámci dohlédací činnosti soudu potvrdil usnesením ze dne 17. 12. 2013 na B54 odvolací soud, který jednak shledal správným postup, že rozhodnutí bylo vydáno v rámci dohlédací činnosti soudu (nikoliv jako incidenční spor-tedy bez nařízeného jednání) a dále v odůvodnění konstatoval, že předmětné nemovitosti nejsou majetkem, který nenáleží do majetkové podstaty dle ust. §§ 207 a 208 IZ, neboť se nejedná o majetek, jenž nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, ani o majetek, se kterým lze podle zvláštního předpisu naložit pouze způsobem, ke kterému je určen.

Ze zprávy žalovaného ze dne 16. 2. 2014 na č.l. B62/2 insolvenčního spisu, že žalovaný oznámil soud, že došlo ke zpeněžení nemovitostí zapsaných do majetkové podstaty dlužnice.

Soudu je dále z jeho rozhodovací činnosti známo, že zdejší soud pravomocně odmítl návrh dlužnice, kterým se domáhala zastavení prodeje nemovitostí usnesením ze dne 2.1.2014 č.j. 39 I Cm 3293/2013-13. Dále že usnesením ze dne 30.3.2015 č.j. 63 I Cm 664/2015-28 bylo pravomocně odmítnuta žaloba dlužnice, kterým se domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a to z důvodu nedostatku její věcné aktivní legitimace ve smyslu ust. § 270 odst. 1 a § 160 odst. 4 IZ. Z veřejně přístupných informací-nahlížení do katastru nemovitostí na cuzk.cz vyplývá, že v době, kdy soud předmětnou věc projednal a rozhodl bylo u příslušného katastrálního úřadu zapsáno vlastnické právo pro Petra a Věru Dundrovi.

Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění, při nichž vycházel i ze shodných tvrzení účastníků. Žalobce se domáhá vyloučení pozemku z majetkové podstaty dlužnice, která byla do prosince 2013 jeho manželkou, a který byl v rámci insolvenčního řízení na majetek této dlužnice žalovaným dne 12.5.2012 sepsán jako SJM do soupisu majetkové podstaty. Bylo prokázáno, že žalovaný na základě uděleného souhlasu soudem realizoval zpeněžení tohoto majetku a že v době pro věc rozhodné (ust. § 157 odst. 1 o.s.ř.) byl již tento majetek v rámci insolvenčního řízení žalovaným zpeněžen resp. prodán.

Předmětem řízení byl spor o vyloučení majetku (jednoho pozemku) z majetkové podstaty dlužnice. Soud s ohledem na předmět řízení musel respektovat zákonnou koncentraci řízení vyplývající z ust. § 118b o.s.ř. O té byl žalobce poučen v předvolání k jednání.

K nabytí předmětné nemovitosti-pozemku pp 178/19 došlo zcela nepochybně za trvání manželství, proto spadá do SJM a byl žalovaným jakožto ustanoveným insolvenčním správcem v souladu s ust. § 205 odst. 3 a § 206 odst. 1 písm. b) IZ. Splňuje podmínky majetku ve společném jmění manželů, tak jak je vymezen v ust. § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31.12.2013. S ohledem na dobu a způsob nabytí této nemovitosti tvrzené žalobce nesplňují podmínky výjimky stanovené citovaným ustanovením, tedy že se jedná o majetek ve výlučném vlastnictví manžela-žalobce.

Dle ust. § 225 IZ odst. : (1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. (2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. (3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.

(4) Od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno. (5) Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže tak z důvodů hodných zvláštního zřetele určil insolvenční soud ve výroku rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě.

(6) Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno.

Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Insolvenční správce mohl majetek dlužníka zpeněžit. Společné jmění manželů nebylo vypořádáno, protože bylo předluženo. V takovém případě dle ust. § 274 IZ nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. Žaloba na vyloučení podaná u zdejšího soudu v únoru 2014 žalobcem (v té době již pravděpodobně bývalým manželem dlužnice) napadla až po zpeněžení nemovitého majetku sepsanému do majetkové podstaty dlužnice. Žalovaný oznámil soudu zpeněžení majetku dne 16.2.2014, žaloba byla doručena soudu dne 3.2.2014. Soupis majetkové podstaty, zahrnující kromě jiného nemovitosti včetně předmětného pozemku zapsaného na LV 400 pro k.ú. Byseň, obec Tuřany, č.p.p. 178/19, vyhotovil insolvenční správce dne 12. 5. 2012, v insolvenčním rejstříku byl zveřejněn dne 15. 5. 2012. Návrh na vynětí nemovitostí z majetkové podstaty podle ust. § 226 insolvenčního zákona ze dne 18. 10. 2013 byl zamítnut mimo jiné proto, že ho dlužník nepodal bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité péči měl dozvědět, že došlo k zahrnutí nemovitostí do soupisu. V případě nemovitostí se však nejedná o majetek nenáležející do majetkové podstaty podle ust. § 207 a § 208 insolvenčního zákona. Nejedná se totiž ani o majetek, jenž nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, ani o majetek, se kterým lze podle zvláštního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž je určen. Zásadním důvodem pro rozhodnutí soud o zamítnutí žaloby je prokázaná skutečnost, že v době rozhodnutí (a pravděpodobně již v době zahájení řízení) byl předmětný pozemek jakožto majetek tvořící majetkovou podstatu dlužnice již zpeněžen, nelze se tak domáhat vyloučení takového majetku z majetkové podstaty, neboť to faktický stav věci neumožňuje. Na doplnění je třeba ještě uvést, že soudem v dané věci nebylo zjištěno žádné jednání žalovaného-insolvenčního správce, které by představovalo neplnění jeho povinností při výkonu funkce či postup v rozporu s odbornou péčí či závažné porušení důležité povinnosti uloženému mu zákonem nebo soudem.

S ohledem na shora uvedené skutkové a právní závěry proto soud žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů nepožadoval s tím, že mu takové nevznikly, soud rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze, Nám. Hrdinů 1300, 140 00 Praha 4, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 13. ledna 2016 JUDr. Hana Habcová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Alžběta Čejková