KSPH 38 INS 3772/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY KSPH 38 INS 3772/2011 29 NSČR 5/2013-P5-15

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužnice Věry Kopecké, narozené 20. prosince 1955, bytem v Cerhenicích, Polní 257, PSČ 281 02, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 38 INS 3772/2011, o přihlášce pohledávky věřitele č. 5, o dovolání věřitele č. 5 CCRB a. s., se sídlem v Praze, Olivova 948/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24723576, zastoupeného Mgr. Martinem Strakou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2011, č. j. KSPH 38 INS 3772/2011, 2 VSPH 692/2011-P5-7, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 23. května 2011, č. j.-P5-2, odmítl Krajský soud v Praze (dále též jen insolvenční soud )-s poukazem na ustanovení § 83, § 173 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)-pohledávku věřitele č. 5 CCRB a. s. (bod I. výroku) a určil, že právní mocí rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 15. dubna 2011, č. j. -A-13, zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a zároveň stanovil věřitelům dlužnice třicetidenní lhůtu pro podání přihlášek, která uplynula 16. května 2011. Na základě zjištění, že věřitel č. 5 (sice) zaslal přihlášku dne 4. května 2011, avšak adresoval ji Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který přihlášku odeslal místně a věcně příslušnému insolvenčnímu soudu až 19. května 2011, uzavřel insolvenční soud, že pohledávka (správně přihláška) byla insolvenčnímu soudu doručena opožděně. K odvolání věřitele č. 5 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že přihláška pohledávky věřitele č. 5 je opožděná. Přitom zdůraznil, že usnesení ze dne 15. dubna 2011, které bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku, obsahuje vše, co podle ustanovení § 136 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat má, včetně lhůty k přihlášení pohledávek a poučení o následcích zmeškání přihlašovací lhůty. Dále vyšel ze zjištění, že věřitel č. 5 nejenže adresoval přihlášku pohledávky Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jemuž ji též zaslal, ale navíc v ní vyznačil spisovou značku řízení (KSUL 46 INS 15692/2010), jež je u tohoto soudu vedeno. Proto ji Krajský soud v Ústí nad Labem dne 5. května 2011 přiřadil mezi přihlášky podané v označené věci a až dodatečně dne 17. května 2011 zjistil, že se věřitel dopustil omylu. V rovině právního posouzení věci odvolací soud uvedl, že postup jiného než insolvenčního soudu podle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona má umožnit nápravu pochybení věřitele spočívající v podání přihlášky u nepříslušného soudu, nemůže však zajistit včasné doručení podané přihlášky insolvenčnímu soudu a nezbavuje věřitele odpovědnosti podat včas přihlášku u insolvenčního soudu. Uzavřel, že účinky spojené s podáním přihlášky podané u jiného než insolvenčního soudu nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu, přičemž v posuzované věci lhůta k uplatnění pohledávek skončila (již) dnem 16. května 2011. Dovolání věřitele č. 5 proti usnesení odvolacího soudu je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, která jsou-stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže-dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud nicméně dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je co do závěru o účincích podání přihlášky u jiného než insolvenčního soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usnesením ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 2/2010, uveřejněným v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2011 pod číslem 178 a s usnesením ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 3/2012, uveřejněným pod číslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 84/2012 ). V R 84/2012 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (od kterého nevidí důvodu se odchýlit ani v této věci), podle kterého insolvenčním soudem ve smyslu ustanovení § 2 písm. b/ insolvenčního zákona je krajský soud, před nímž probíhá insolvenční řízení vedené na majetek konkrétního dlužníka. Přihláška pohledávky podaná u jiného krajského soudu je ve smyslu ustanovení § 173 odst. 4 věty druhé insolvenčního zákona přihláškou podanou u jiného než insolvenčního soudu. Tamtéž pak uzavřel, že přihlásí-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u jiného než insolvenčního soudu, je pohledávka přihlášena včas do insolvenčního řízení pouze tehdy, jestliže jiný než insolvenční soud odevzdá přihlášku nejpozději posledního dne lhůty určené k přihlášení pohledávek v rozhodnutí o úpadku orgánu, který má povinnost ji doručit insolvenčnímu soudu. V posuzované věci to, že dovolatel u něj podal přihlášku své pohledávky za dlužnicí, zjistil Krajský soud v Ústí nad Labem (jenž v intencích § 2 písm. b/ insolvenčního zákona nebyl insolvenčním soudem dlužnice), dne 19. května 2011, tj. až po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení dlužnice vedeného u Krajského soudu v Praze. Následné postoupení této pohledávky Krajskému soudu v Praze (coby insolvenčnímu soudu dlužnice) tak zjevně nemohlo vyvolat účinky včasného přihlášení pohledávky. V usnesení sen. zn. 29 NSČR 2/2010 (z nějž R 84/2012 vychází) pak Nejvyšší soud vysvětlil, že zmeškání přihlašovací lhůty nelze přičítat insolvenčnímu soudu ani soudu, u něhož byla přihláška (nesprávně) podána, jen proto, že jiný (než insolvenční) soud postoupil přihlášku pohledávky insolvenčnímu soudu až s časovým odstupem a nikoli neprodleně, 29 NSČR 5/2013 v situaci, kdy výzva k podávání přihlášek do insolvenčního řízení obsahovala správné a úplné poučení o podmínkách podávání přihlášek a pochybil věřitel, který v rozporu s tímto poučením podal přihlášku u jiného než insolvenčního soudu, navíc ke spisové značce, pod kterou u tohoto soudu probíhalo insolvenčního řízení ve věci jiného dlužníka. To je ostatně v souladu s obecným právním principem vigilantibus iura skripta sunt (bdělým náležejí práva), z nějž ustáleně vychází judikatura obecných soudů i Ústavního soudu a kterého dovolatel při podání přihlášky zjevně nedbal. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová