KSPH 38 INS 18042/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSPH 38 INS 18042/2011 34 ICm 1544/2013 29 ICdo 77/2015-103

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce JUDr. B etislava Komana, advokáta, se sídlem v Praze 7, Bubenská 25, PSý 170 00, jako insolvenního správce dlužníka SHARK, spol. s r. o. proti žalovanému Sprinklerové systémy Shark, a. s., se sídlem v Jílovém u Prahy, ýs. Armády 547, PSý 254 01, identifikaní íslo osoby 29054184, zastoupenému JUDr. Radimem B enkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Lidická 336/28, PSý 150 00, o urení neúinnosti právních jednání dlužníka a o zaplacení ástky 414.160 K, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 34 ICm 1544/2013, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka SHARK, spol. s r. o., se sídlem Radlík 156, PSý 254 01, identifikaní íslo osoby 47548541, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn., o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. kvČtna 2015, . j. 34 ICm 1544/2013, 104 VSPH 161/2015-59 (), takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

O d v o d n Č n í:

Rozsudkem ze dne 3. prosince 2014, . j. 34 ICm 1544/2013-34, rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen insolvenní soud ) o odp rí žalobČ insolvenního správce dlužníka SHARK, spol. s r. o., smČ ující proti žalovanému Sprinklerové systémy Shark, a. s., tak že: 1/ Uril, že v i žalobci a majetkové podstatČ dlužníka jsou neúinné oznaené právní úkony (dohody o zápotu vzájemných pohledávek uzav ené mezi dlužníkem a žalovaným ze dne 16. zá í 2011 a ze dne 30. zá í 2011) [bod I. výroku]. 2/ Zamítl žalobu co do požadavku o urení neúinnosti dalších oznaených právních úkon uinČných mezi dlužníkem a žalovaným (objednávek ze 7. zá í 2011 a z 28. zá í 2011, t í kupních smluv ze dne 31. kvČtna 2011 a dohody o p evodu licence ze dne 31. kvČtna 2011) [bod II. výroku]. 3/ Uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka ástku 414.160 K (bod III. výroku). 4/ Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení (bod IV. výroku). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným rozsudkem:

1/ Potvrdil rozsudek insolvenního soudu v bodČ I. výroku (první výrok). 2/ ZmČnil rozsudek insolvenního soudu v bodČ III. výroku tak, že žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka ástku 257.050 K a co do požadavku na zaplacení ástky 157.110 K se žaloba zamítá (první výrok). 3/ Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení p ed soudy obou stup (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenního soudu v bodČ I. výroku a jímž uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka ástku 257.050 K) podal žalovaný dovolání, jehož p ípustnost vymezuje na základČ ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), tak, že: Napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak . Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení vČci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil (v doteném) rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení, p ípadnČ aby napadené rozhodnutí v dotených ástech zmČnil tak, že žalobu i potud zamítne. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. . je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v em spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání. M že-li být dovolání p ípustné jen podle § 237 o. s. . (jako v této vČci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splnČné, p iemž k projednání dovolání nepostauje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. . (i jeho ásti). K vymezení p ípustnosti dovolání srov. p edevším usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. zá í 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uve ejnČné pod íslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je (stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Srov. ostatnČ též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. ervna 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Údaj o tom, v em dovolatel spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává; dovolatel se omezil na pouhou doslovnou citaci § 237 o. s. . (jež zp sobilým vymezením p ípustnosti dovolání není) a k p ípustnosti dovolání v jeho dalším obsahu jinak nieho nedodává. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 vČty první o. s. ., nebo neobsahuje vymezení toho, v em dovolatel spat uje splnČní p edpoklad p ípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. .), a v dovolacím ízení pro tuto vadu nelze pokraovat. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 34 ICm 1544/2013 29 ICdo 77/2015

Výrok o nákladech dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího ízení nebyly zjištČny. Žalobce sice (ve vyjád ení k dovolání z 19. srpna 2015) požaduje, aby mu na náhradČ náklad dovolacího ízení byla p iznána ástka 1.200 K, dle § 3 na ízení vlády . 351/2013 Sb., kterým se uruje výše úrok z prodlení a náklad spojených s uplatnČním pohledávky, uruje odmČna likvidátora, likvidaního správce a lena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují nČkteré otázky Obchodního vČstníku a ve ejných rejst ík právnických a fyzických osob, toto ustanovení však zcela zjevnČ není (nem že být) podkladem pro p iznání jakékoli náhrady náklad dovolacího ízení žalobci. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 29. íjna 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Pezlarová