KSPH 38 INS 12380/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSPH 38 INS 12380/2011 38 ICm 1236/2012 29 ICdo 10/2014-108

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Ji ího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobce Horizont marketing-finance-logistika, s. r. o., se sídlem v OstravČ, KonČvova 177/61, PSý 713 00, identifikaní íslo osoby 25894749, zastoupeného Mgr. Gabrielou Kaprálkovou, advokátkou, se sídlem v OstravČ-Slezské OstravČ, Obanská 1115/16, PSý 710 00, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem v Praze 4-Nuslích, HvČzdova 1716/2b, PSý 140 00, identifikaní íslo osoby 29414873, jako insolvennímu správci dlužníka Zby ka Šmída, zastoupenému JUDr. Petrem Michalem, advokátem, se sídlem v Praze 4, HvČzdova 1716/2b, PSý 140 00, o urení po adí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 ICm 1236/2012, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Zby ka Šmída, narozeného 1. ledna 1971, bytem v Rakovníku, Fojtíkova 2403, PSý 269 01, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. kvČtna 2013, . j. 38 ICm 1236/2012, 101 VSPH 92/2013-79 (), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. kvČtna 2013, . j. 38 ICm 1236/2012, 101 VSPH 92/2013-79 (), se zrušuje a vČc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu ízení.

O d v o d n Č n í:

Rozsudkem ze dne 17. ledna 2013, . j. 38 ICm 1236/2012-48, Krajský soud v Praze (dále jen insolvenní soud ) uril [v ízení vedeném proti žalovanému JUDr. Old ichu

ěehákovi, Ph. D. (dále též jen O. ě ), jako insolvennímu správci dlužníka Zby ka Šmída], že pohledávka žalobce (Horizont marketing-finance-logistika, s. r. o.) p ihlášená do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka u insolvenního soudu pod sp. zn. (šlo o pohledávku ve výši 718.350,83 K) je po právu pohledávkou zajištČnou majetkem dlužníka, a to výtČžkem zpenČžení nemovitostí (oznaených ve výroku a nacházejících se v katastrálním území Lubná u Rakovníka a zapsaných na listu vlastnictví íslo 621 u Katastrálního ú adu pro St edoeský kraj, Katastrální pracovištČ Rakovník) v rámci exekuního ízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankem (dále jen I. I. ) pod sp. zn. 167 EX 59/08 (bod I. výroku). Dále rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení (bod II. výroku). Insolvenní soud p i posuzování d vodnosti žalobou uplatnČného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Dne 14. ervence 2011 zahájil insolvenní soud insolvenní ízení na majetek dlužníka. 2/ Dne 6. ledna 2012 zjistil insolvenní soud úpadek dlužníka, insolvenním správcem dlužníka ustanovil O. ě. a prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 3/ Soudní exekutor I. I. udČlil [v exekuním ízení vedeném na majetek povinného (dlužníka)] usnesením ze dne 24. b ezna 2011, . j. 167 EX 59/08-290 (které nabylo právní moci dne 27. dubna 2011) oznaenému vydražiteli p íklep na nejvyšší podání v dražbČ p edmČtných nemovitostí (zastavených ve prospČch žalobce exekutorským zástavním právem). Vydražitel se takto stal (k 27. dubnu 2011) vlastníkem p edmČtných nemovitostí. 4/ Žalobce p ihlásil (3. února 2012) do insolvenního ízení pohledávku ve výši 817.390,83 K jako pohledávku zajištČnou exekutorským zástavním právem na p edmČtných nemovitostech. 5/ Usnesením ze dne 27. února 2012, . j. 167 EX 59/08-357 (které nabylo právní moci dne 3. dubna 2012), rozhodl soudní exekutor I. I. o vydání výtČžku zpenČžení p edmČtných nemovitostí ve výši 2,203.997,98 K žalovanému a následnČ tuto ástku zaslal na úet žalovaného. 6/ P i p ezkumném jednání, jež se konalo 2. dubna 2012, pop el žalovaný po adí žalobcovy pohledávky. Na tomto základČ dospČl insolvenní soud-vycházeje z ustanovení § 5 písm. a/ a b/, § 167 odst. 1, § 189 odst. 1, § 192 odst. 1 a 2 a § 198 odst. 1 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon) a z ustanovení § 155 odst. 1 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. )-k závČru, že p edáním (exekuního) výtČžku zpenČžení p edmČtných nemovitostí do insolvenního ízení nedošlo k zániku nároku žalobce na výplatu jím uplatnČného zajištČní ve smyslu § 298 insolvenního zákona (by zástavní právo zaniklo). Insolvenní soud mČl tudíž žalobce stále za zajištČného vČ itele. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. kvČtna 2013, . j. 38 ICm 1236/2012, 101 VSPH 92/2013-79 (), zmČnil rozsudek insolvenního soudu tak, že žalobu zamítl (první výrok), a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradČ náklad ízení p ed soudy obou stup do t í dn od právní moci rozsudku ástku 16.698 K (druhý výrok). Odvolací soud dovodil, že insolvenní soud uinil na základČ dostatenČ zjištČného skutkového stavu vČci nesprávný právní závČr. Mínil, že jednoznaná odpovČć na právní 38 ICm 1236/2012 29 ICdo 10/2014 otázku, která je p edmČtem daného sporu, plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. b ezna 2007, sp. zn. 29 Cdo 634/2007 (které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), jehož závČry, by vyslovené v režimu zákona . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ), se plnČ uplatní i v pomČrech insolvenního zákona. Odtud uzav el, že zajištČný vČ itel, jehož právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní zaniklo v pr bČhu konkursu zpenČžením zástavy (což se v dané vČci stalo s právní mocí rozvrhového usnesení vydaného v exekuním ízení), se v situaci, kdy se penČžní prost edky p edstavující výtČžek zpenČžení nacházejí v majetkové podstatČ dlužníka (což také v dané vČci bylo prokázáno) a jsou v rámci probíhajícího konkursu rozpoznatelné [což v dané vČci jsou, nebo jsou svou výší i d vodem specifikovány v usnesení exekutora vydaného podle § 337h zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . )], m že domáhat jejich vylouení vyluovací žalobou (§ 225 insolvenního zákona). Jiná práva ve vztahu k majetkové podstatČ dlužníka z titulu d íve existujícího zástavního práva uplatnit nem že. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož p ípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. . i argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zmČnil tak, že rozsudek insolvenního soudu se potvrzuje. KonkrétnČ dovolatel (p edevším) namítá, že na danou vČc nejsou aplikovatelné závČry obsažené v rozsudku (správnČ usnesení) Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 634/2007. Míní, že se mají prosadit závČry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, z nichž dovozuje, že je-li zástava prodána v exekuním ízení vedeném proti osobnímu dlužníku, vlastnické právo (tak) p ejde na t etí osobu a proti dlužníku (povinnému) je zahájeno insolvenní ízení, aniž nabylo právní moci rozvrhové usnesení (v exekuci), nezanikne zástavní právo. K tomu dojde až právní mocí usnesení soudního exekutora o vydání (exekuního) výtČžku zpenČžení zástavy insolvennímu správci dlužníka, takže zástavní vČ itel je zajištČným vČ itelem v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužníka (povinného). Žalovaný ve vyjád ení navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uve ejnČné pod íslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V pr bČhu dovolacího ízení došlo ke zmČnČ v osobČ insolvenního správce dlužníka (usnesením insolvenního soudu ze dne 30. ervence 2013, . j.-B-27, které nabylo právní moci 20. srpna 2013), takže Nejvyšší soud dále jednal jako s novým žalovaným se spoleností Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.). Dovolání v dané vČci je p ípustné dle § 237 o. s. ., když napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od (pozdČji) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. K právní otázce p edest ené dovoláním se Nejvyšší soud vyjád il v rozsudku ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 56/2013. V tomto rozhodnutí (od nČjž nevidí d vod se odchýlit ani pro pomČry dané vČci a na které v podrobnostech odkazuje) Nejvyšší soud uzav el (k obdobné argumentaci odvolacího soudu), že odvolací soud se mýlí, když se domnívá, že na danou vČc jsou použitelné závČry formulované Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 Cdo 634/2007. S poukazem na závČry obsažené v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 20 Co 471/2004, uve ejnČném pod íslem 86/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 86/2005 ) a na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která z tohoto rozhodnutí dále vycházejí (vetnČ poukazu na usnesení ze dne 21. ervna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3395/2011, v nČmž Nejvyšší soud dovodil, že závČry uvedené v R 86/2005 se zcela uplatní i pro insolvenní ízení), Nejvyšší soud uzav el, že je-li zahájeno insolvenní ízení v i dlužníku v dobČ, kdy již bylo v exekuním ízení pravomocnČ rozhodnuto o udČlení p íklepu, nelze pokraovat v provádČní exekuce (§ 109 odst. 1 písm. c/ insolvenního zákona). Bude-li v insolvenním ízení rozhodnuto o úpadku dlužníka, je povinností soudního exekutora rozhodnout o vydání rozdČlované podstaty insolvennímu správci (R 86/2005 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3395/2011). Vydáním výtČžku zpenČžení insolvennímu správci (právní mocí rozvrhového usnesení) zaniká v souladu s § 337h odst. 1 o. s. . zástavní právo k p edmČtu zajištČní (k zániku dochází ze zákona, výmaz zástavního práva pak již má pouze deklaratorní úinky). Vydání výtČžku zpenČžení zajištČní však nem že být na úkor vČ itele, který si svou pohledávku (na rozdíl od ostatní vČ itel dlužníka) zajistil. Proto je insolvenní správce povinen naložit s vydaným výtČžkem zpenČžení z exekuního ízení jako s výtČžkem zpenČžení majetkové podstaty. Již z R 86/2005 totiž plyne, že tvo í-li rozdČlovanou podstatu výtČžek z prodeje zástavy, má oprávnČný (v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání) postavení zástavního vČ itele (§ 28 ZKV). Pro insolvenní pomČry lze tento závČr modifikovat jen tak, že oprávnČný má v insolvenním ízení postavení zajištČného vČ itele, by p edmČt zajištČní již není ve vlastnictví povinného (dlužníka) a do majetkové podstaty náleží výtČžek zpenČžení zástavy, s nímž bude pro úely uspokojení vČ itel nakládáno, jako by ke zpenČžení zajištČní došlo v insolvenním ízení (uplatní se ustanovení § 298 a 299 insolvenního zákona). Smysl vydání výtČžku zpenČžení zástavy v exekuním ízení p ímo insolvennímu správci a nikoliv oprávnČnému i jiným vČ itel m, kte í se p ihlásí do exekuního ízení, je ten, že uspokojovat lze pouze pohledávky tČch (zajištČných) vČ itel , kte í se do insolvenního ízení p ihlásili (srov. závČry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSýR 16/2011, uve ejnČného pod íslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), bez ohledu na to, zda byli úastníky p vodního exekuního ízení. V pomČrech projednávané vČci se tyto závČry prosadí tak, že žalobce mČl svou pohledávku zajištČnu zástavním právem k majetku dlužníka. P estože ke dni zahájení insolvenního ízení již došlo ke zpenČžení zástavy (ke zmČnČ vlastníka zastavených nemovitostí), výtČžek zpenČžení nebyl v exekuci rozdČlen a zástavní právo žalobce nezaniklo. Po rozhodnutí o úpadku dlužníka (povinného) a vydání výtČžku zpenČžení soudním exekutorem insolvennímu správci se právní postavení žalobce jako zástavního vČ itele 38 ICm 1236/2012 29 ICdo 10/2014 zmČnilo pouze tak, že možnost uspokojit svou pohledávku nemá z p vodního p edmČtu zajištČní, nýbrž z výtČžku jeho zpenČžení. Právní posouzení vČci odvolacím soudem tudíž není správné. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. .). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupnČ) závazný. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 21. prosince 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Je ábková