KSPH 37 INS 32307/2013-A-11
č.j.: KSPH 37 INS 32307/2013-A-11

USNESENÍ

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5, rozhodl soudcem Tomášem Jirmáskem v insolvenční věci dlužníka: HELIOS Bau spol. s r.o., IČ: 492 85 289, se sídlem Mladá Boleslav, Jičínská 1073, PSČ 293 01, o insolvenčním návrhu navrhovatele: HEGEMON KL spol. s r.o., IČ: 263 81 095, se sídlem Plzeň, K Cihelnám 940/23, PSČ 326 00, zastoupen Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, a o návrhu na ustanovení předběžného insolvenčního správce,

takto:

Návrh věřitele: HEGEMON KL spol. s r.o., IČ: 263 81 095, se sídlem Plzeň, K Cihelnám 940/23, PSČ 326 00, zastoupen Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, ze dne 14.11.2013 na vydání předběžného opatření, kterým by byl ustanoven předběžný správce, s e z a m í t á .

Odůvodnění:

[1] Insolvenčním návrhem, kterým bylo dne 15.11.2013 zahájeno insolvenční řízení, se insolvenční navrhovatel (věřitel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a řešení tohoto úpadku konkursem.

[2] Současně s návrhem uvedeným v odst. 1 věřitel navrhl, aby soud ustanovil předběžného správce (dále jen Návrh ).

[3] Podle ust. § 27 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insol- venčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku.

[4] Podle ust. § 82 odst. 1 insolvenčního zákona předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení předběžným opatřením může insolvenční soud také ustanovit předběžného správce.

[5] Podle ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové

podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

[6] Podle ust. § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Podle odst. 3 citovaného ustanovení právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

[7] Podle ust. § 82 odst. 1 insolvenčního zákona nebyl navrhovatel povinen složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením.

[8] V daném případě navrhovatel uvedl, že jsou zde důvodné obavy, že dlužník nebude respektovat omezení stanovená v ust. § 111 insolvenčního zákona, což dovozuje z toho, že v průběhu srpna 2013 dlužník obdržel peněžité plnění ve výši cca 6,5 mil. Kč, aniž by navrhovateli uhradil alespoň část jeho pohledávky za dlužníkem. Vzhledem k tomu, že dlužník má za třetí osobou (městys Bezno) pohledávku ve výši 1.987.452,-Kč, navrhovatel se obává, že dlužník by při uhrazení této pohledávky obdrženou částku mohl vyvést z majetkové podstaty. Vzhledem k uvedenému tedy navrhovatel dovodil, že je na místě, aby soud ustanovil předběžného správce, který by zajistil majetek dlužníka.

[9] Insolvenční soud se zabýval tím, zda omezení dispozice dlužníka s jeho majetkem vyplývající již z ust. § 111 insolvenčního zákona je dostatečná a po zvážení všech konkrétních okolností tohoto řízení soud dospěl k závěru, že zde objektivně vzato nejsou podmínky pro nařízení předběžného opatření (jakéhokoli obsahu), neboť zákonné restrikce (§ 111 insolvenčního zákona) jsou dostatečné, když v řízení nevyvstal žádný důvod pochybovat, že jsou dodržovány.

[10] Navrhovatelova obava, že dlužník nebude respektovat omezení dispozice s jeho majetkem, plyne zejména z toho, že dlužník neplnil na navrhovatelovu pohledávku, přestože od třetí osoby obdržel peněžité plnění. Uvedené je jistě důvodem pro podání insolvenčního návrhu jako takového, nelze z něj však dovodit, že by dlužník chtěl vyvádět peníze z majetkové podstaty. V situaci, kdy navrhovatel podal na dlužníka insolvenční návrh a domáhá se tedy zjištění jeho úpadku, si musí být navrhovatel vědom, že pokud je dlužník v úpadku, bude mít více věřitelů, vůči kterým má závazky po lhůtě splatnosti. Skutečnost, že věřitel obdržené peněžní prostředky nevyplatil právě navrhovateli, nevylučuje možnost, že dlužník z těchto prostředků zapravil své závazky vůči dalším věřitelům. Insolvenční soud proto nesdílí obavu navrhovatele, že dlužník

nebude respektovat omezení dispozice s jeho majetkem vyplývající z ust. § 111 insolvenčního zákona, když takový závěr nevyplývá ani z tvrzení navrhovatele, ani z ničeho jiného.

[11] Vzhledem ke shora uvedenému soud rozhodl o zamítnutí Návrhu na jmenování předběžného správce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze, a to ve dvou stejnopisech. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Lhůta je zachována, je-li posled- ního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 1 a 3 o.s.ř. 1). Podání učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), je třeba ve lhůtě tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o.s.ř.). K podání odvolání je oprávně- na pouze osoba, která návrh na vydání předběžného opatření podala (§ 113 odst. 4 insolvenčního zákona). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy adresátu bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 18. listopadu 2013

Tomáš Jirmásek, v. r. soudce

Za správnost vyhotovení: Lucie Ostrówková

1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. )