KSPH 37 INS 14819/2012
KSPH 37 INS 14819/2012 KSPH 37 INS 14823/2012 2 VSPH 2005/2014-B-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Václava Vítka a Dagmar Vítkové, obou bytem Svobodná Ves 14, pošta Horka I, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 14819/2012-B-33, KSPH 37 INS 14823/2012 ze dne 29.srpna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 14819/2012-B-33, KSPH 37 INS 14823/2012 ze dne 29.srpna 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j.-B-33, KSPH 37 INS 14823/2012 ze dne 29.8.2014 vyslovil v insolvenčním řízení vedeném na majetek Václava Vítka a Dagmar Vítkové (dále jen dlužníci) souhlas s tím, aby insolvenční správkyně JUDr. Zdeňka Pechancová (dále jen správkyně) vydala zajištěnému věřiteli CFI servis, s.r.o. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení nemovitostí v k.ú. Horka u Žehušic (dále jen nemovitosti) ve výši 31.500,-Kč s tím, že zpeněžením zanikají práva váznoucí na tomto majetku, správkyni uložil, aby zajištěnému věřiteli vydala výtěžek do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení, aby do upraveného seznamu přihlášek zapsala, jaká částka byla zajištěnému věřiteli vyplacena, aby splnila povinnost vydat nabyvateli potvrzení o zániku zajištění a aby ho o tom písemně informovala, a zajištěnému věřiteli uložil, aby správkyni sdělil číslo svého bankovního účtu.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 14.1.2014 (č.d. B-19) schválil smlouvu o provedení dražby nemovitostí, jež sloužily k zajištění pohledávky zajištěného věřitele ve výši 31.500,-Kč, kterou zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení a která byla co do pravosti a výše spolu s právem na uspokojení ze zajištění při přezkumném jednání zjištěna. Dne 18.8.2014 mu správkyně podala návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí zajištěnému věřiteli. Cituje ust. § 38, § 167, § 285 a § 298 insolvenčního zákona a ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. soud konstatoval, že zpeněžením nemovitostí bylo dosaženo výtěžku 615.000,-Kč, přičemž náklady spojené se zpeněžením činily 101.053,-Kč, odměna správkyně včetně daně z přidané hodnoty činí 762,30 Kč a čistý výtěžek zpeněžení určený k vydání zajištěnému věřiteli 31.500,-Kč. Dále soud zmínil, že byť má výhrady jak ke zpracování návrhu na vydání 2 VSPH 2005/2014 výtěžku, tak k části vyúčtovaných nákladů, dovodil, že nic nebrání vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, když oprávněnost vyúčtovaných nákladů bude přezkoumána v rámci schvalování konečné zprávy o zpeněžení majetkové podstaty.

Toto usnesení napadli dlužníci odvoláním ze dne 9.9.2014, v němž uvedli, že chtěli čestně zaplatit svůj dluh, ale nebylo jim to umožněno, a dům, v němž jsou dvě bytové jednotky, v hodnotě 1.700.000,-Kč byl prodán kuli částce 35.000,-Kč .

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 298 insolvenčního zákona mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat proti námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 16.10.2012 (č.d. A-12) rozhodl soud prvního stupně na návrh dlužníků o jejich úpadku a o povolení oddlužení a usnesením ze dne 11.4.2013 (č.d. B-12) schválil řešení jejich úpadku zpeněžením majetkové podstaty, do níž kromě jiného náležejí nemovitosti. Zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 484.251,94 Kč, jež správkyně popřela co do pravosti a výše. Usnesením č.j. 37 ICm 1157/2013-59 ze dne 9.7.2013 schválil insolvenční soud smír, jenž ve sporu o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky uzavřel zajištěný věřitel se správkyní a podle něhož má zajištěný věřitel vůči dlužníkům pohledávku ve výši 31.500,-Kč z titulu smluvní pokuty zajištěnou nemovitostmi ve vlastnictví dlužníků. Usnesením ze dne 14.1.2014 (č.d. B-19) schválil soud při výkonu působnosti věřitelského výboru smlouvu o provedení veřejné dražby dobrovolné, již dne 11.12.2013 uzavřel se správkyní dražebník Dražební společnost Morava, s.r.o. Dle návrhu správkyně ze dne 15.7.2014 opakovaně předložené po doplnění dne 18.8.2014 byly nemovitosti zpeněženy za 615.000,-Kč.

Přestože odvolací soud žádné zjevné pochybení zpochybňující věcnou správnost napadeného usnesení neshledal, pro rozhodnutí o odvolání považoval za zásadní to, že napadené usnesení vydal asistent soudce JUDr. Michal Tomáš.

Vyšel přitom z toho, že podle ust. § 13 insolvenčního zákona činí asistent soudce insolvenčního soudu jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu, leč považoval za podstatné, že se i na asistenta soudce insolvenčního soudu vztahuje ust. § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích, podle 2 VSPH 2005/2014 něhož je asistent soudce oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky a na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků. Ust. § 11 zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství přitom vymezuje, které úkony soudu může provádět vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním, nestanoví-li zvláštní zákon jinak: podle písm. m) tohoto ustanovení může vyšší soudní úředník provádět v insolvenčním řízení veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou jednání a rozhodnutí o 1. ustanovení insolvenčního správce, 2. odvolání insolvenčního správce z funkce, 3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4. zrušení usnesení schůze věřitelů, 5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 6. rozhodnutích a opatřeních přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezeními podle insolvenčního zákona, 7. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 8. návrhu na moratorium, 9. tom, že dlužník je v úpadku, 10. zamítnutí insolvenčního návrhu, 11. zrušení úpadku, 12. prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 13. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 14. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 15. schválení oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení oddlužení, 16. ukončení provozu dlužníkova obchodního závodu, 17. věci samé v incidenčních sporech.

Dále považoval odvolací soud za nezbytné připomenout, že nálezem pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 31/10 ze dne 22.5.2013 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb. bylo s účinností od 1.1.2014 zrušeno ust. § 11 zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství v tehdy platném znění. V odůvodnění nálezu přitom Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případě úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí. Byť se vyšší soudní úředníci mohou podílet i na úkonech jiných, uloží-li jim to soudce, takové úkony toliko připravují, a soudce je pak musí učinit vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že v něm jsou pod č.d. A-5 založena pověření vyšší soudní úřednice Milady Karlíčkové a asistenta soudce Mgr. Michala Tomáše k samostatnému provádění řady úkonů v tomto insolvenčním řízení včetně vydání předběžných opatření omezujících ještě více dlužníka v nakládání s majetkem a vydání rozhodnutí o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle ust. § 298 odst. 2 insolvenčního zákona .

Jak již dříve vyjádřil ve své judikatuře (viz např. usnesení č.j. MSPH 79 INS 1486/2008, 2 VSPH 533/2013-B-216 ze dne 25.10.2013 nebo č.j. MSPH 88 INS 6151/2009, 1 VSPH 1712/2013-B-69 ze dne 5.11.2013), zastává odvolací soud názor, že vydání rozhodnutí, jímž soud uděluje insolvenčnímu správci souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podle ust. § 298 odst. 2 insolvenčního zákona, 2 VSPH 2005/2014 jež svou povahou odpovídá rozvrhovému usnesení a jehož vydání předchází postup obdobný postupu při projednávání konečné zprávy, vyšším soudním úředníkem, resp. asistentem soudce insolvenčního soudu, je vyloučeno. Vzhledem k tomu, že ust. § 11 písm. m) bodu 13. zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství ve znění účinném od 1.1.2014 výslovně stanoví, že vyšší soudní úředník může v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět v insolvenčním řízení veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou jednání a rozhodnutí o schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení (a ust. § 11 písm. m/ bodu 7. téhož zákona vylučuje i jeho rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou), dospěl odvolací soud k závěru, že k takovému úkonu soudu prvního stupně nebyl asistent soudce oprávněn.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy, jež spočívá v nesprávném obsazení soudu a jež vylučuje přezkoumání věcné správnosti rozhodnutí podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 14.října 2014

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová